Magdalen komentáře u knih

Cílek je takový všehoznalý kámen. Kniha by se dala číst i na přeskáčku, informací, vjemů a spojitých kulturních nádob silně zakořeněných v přírodě je tam opravdu mnoho, někdy to ani člověk nestíhá zpracovat. Pak se vyjeví klidnější, stmelenější pasáž a zasáhne mě punctum. Obecně velmi oceňuji autorův vhled geologa a s jakou urputností a zaujetím se snaží přijít světu, nám, sahání na stromy, vnitřnímu životu i současnému umění na kloub.

1 29.07.2024

Poctivá analytická práce sociologa. Mnoho čísel a dat, ale skrze ně velmi detailní výzkum, který vás nezahltí kvantitou, ale zajímavými postřehy a zborcením stereotypů o domněle "ateistické" sekulární české společnosti. Pro aktuální vhled do vývoje tzv. sekularizace a alternativního proudu religiozity ideální začátek.

22.01.2024

Cenný vhled do izraelské společnosti a problematiky vztahu judaismu k ženám. Vzhledem ke komplexnosti a náročnosti tématu jde o malý střípek a rozhodně je lépe, pakliže má čtenář přehled ohledně dění v izraelské politice, kultuře a společnosti celkově... Nicméně na takového je kniha pravděpodobně také zacílená. Kniha pro mě byla obohacující a forma rozhovorů je velmi čtivá, bez snahy šokovat či problém bulvarizovat (jako se to často děje).

21.07.2023

Čistá Krása...

Víc ze mě asi nevypadne. Žádné formální předhánění ani jazyková onanie. Fakta o životě Františka Drtikola, jeho duchovním odkazu a fotografii samotné velmi přesně a poctivě nastudována (hodnotím svým fotografickým úhlem pohledu). Převyprávěno v román, který jsem zhltla během několika dní. Čistá Krása.

5 14.01.2023

Možná ze mě mluví přílišný entuziasmus a včerejších 8 piv, ale Assmann je génius. Skvěle myšlenkově provázaná útlá knížka, jež pojednává o několika podobách smrti tak, jak ji vnímali staří Egypťané. Úvod otevřený babylonským mýtem o nesmrtelnosti dokáže čtenářovu mysl naladit na podobný "starý" způsob přemýšlení. Rozhodně doporučuji.

Vše do sebe zapadá... Víra archaických kultur, mýtus o věčném návratu, křesťanská eschatologie... Spojité nádoby. Není nutné umírat v pláči, jestliže si uvědomíme absurditu vlastní existence. Jistě, mnoho argumentů působí již přežile, ale prapodstata zůstává stejná.

1 15.03.2021

Upřímně moc nesouhlasím se zdejším všeobecným míněním, že je místy kniha až příliš odborná - ano, vím, že si pravděpodobně nebudu pamatovat každou část mozku anatomicky přesně, nicméně si myslím, že místy je ta vědecká popisnost nutná, aby text nezabředl do až příliš zjednodušujícího. A onu složitost vždy dobře naboural vykreslující příklad ze života pacientů. Knihu jsem zhltla během několika dní a po celou dobu byla fascinována tím malým, přenosným kosmem, který máme v lebce.

4 23.11.2020

Dnes dočteno, hned po zprávách o tom co se aktuálně děje v Bělorusku. To jen pro dokreslení.
Ústřední myšlenka knihy mi přijde geniální. Takové to věčné přeuvažování "co by bylo kdyby" je rozmeteno v prach. Zvěrstva války jsou poněkud umírněna dětským pohledem na ně, oceňuji ale, že i přes ten vylíčený hnus se kniha nezvrhává do vyžívání se ve zlu, nýbrž klouže ke grotesce. Surreálné obrazy zvířat ze socialistického cirkusu mi přišly naprosto skvělé. Po Citlivém člověku mě Topol opět nadchnul!

Já vám nevím, dlouho jsem sice nečetla úvahy skutečně tak vybroušené, že by připomínaly diamant (předmluva), ale sem tam se mi nedaří s autorem souhlasit. Některé myšlenky, které Šopák opírá o biologický výzkum budou nutně trochu zastaralé, není to úplně nejnovější dílo. Knihu jsem každopádně zhltla za jeden den a v mysli se k ní pořád vracím a jeho myšlenky v hlavě převracím, takže ji doporučuji určitě dál. :)

30.11.2019

Musím říct, že mě překvapilo, jak dobře se mi kniha nakonec četla. Bála jsem se, že to bude těžko zkousnutelné nebo velmi náročné čtení, ale kdo se chce doopravdy dozvědět něco o životě ve středověku, rozhodně doporučuji...

Skvělá, poslední dobou jsem na Váchových knihách závislá a neustále se k některým pasážím vracím. Mám dojem, že nejen ateistům, ale především katolíkům tak trochu ujasní některé zkreslené představy...

1 25.07.2017

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem v dané době měla chuť na něco úplně jiného, ale nadšení, které jsem měla díky Chuckovi ze "Zalknutí", pominulo... Přišla mi to jak šílená blbost, ne příliš vtipná, snažící se být absurdní a ujetá, ale nefungující... Třeba jindy, ale teď mi přijde jako plýtvání časem ji dočítat.

27.06.2017

Bukowski se uklidnil v psaným projevu, učesal se a to se mi nelíbí. Je jasný, že je to přirozený proces, ale měla jsem silně kontrastní srovnání, když jsem hned před Hollywoodem četla "Jelito", které je opravdový nářez a pro mě osobně nejlepší kniha od Charlese... Příběh není špatný, od začátku jsem se decentně ztrácela ve jménech, dějích a serepetičkách, ale to byl možná záměr, vzbudit ten hollywoodský, filmařský chaos. Je to takové klasické autobiografické vyznání, možná že sám Bukowski cítil, že ta kniha není bůhvíjaký trhák a prostě psal o tom, jak píše a sere ho to, že se zaprodává. Kdoví. :)

3 23.10.2016

U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.


A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D

6 02.10.2016

Fascinující, přečetla jsem ji velice rychle, i skrze ty prasárny mi to přišlo vážně dobře a čtivě napsaný. Jasně, styděla jsem se, když jsem to četla třeba v metru, rozhlížela jsem se kolem, kdo mě pozoruje, kdyby tak věděli... :D Cítila jsem, jak jsem tou knihou lehce ovlivněná, v tu dobu co jsem ji četla, jsem přejímala pohlížení na lidi okolo sebe v podobně pudové formě, člověk cítí, že se do něj ty perverzní myšlenky přelévají... Nedokážu tu knížku jen díky obsahu odmítnout a hodnotit špatně, protože vím, že špatná není, špatně napsaná rozhodně ne. Tak to nechám otevřené, jako asi u všech titulů, které jsou kontroverzní...:)

Jedna z nejoblíbenějších od Charlese. Určitě se k ní ještě vrátím.

1 30.07.2016

Dočteno. Nemám slov, pravděpodobně je najdu za pár let. Zatím se pokusím seskládat střepy myšlenek do jednoho zrcadla.

21 28.01.2016

Jak už zde někdo řekl - je málo stran, kde jsem si v knize nepodtrhla nějakou větu nebo odkaz, ke kterému se chci vrátit. Ještě jsem ji nedočetla a už vím, že jí budu číst znova a znova, že se k ní budu vracet.... Po dlouhé době dílo, které bude dalších z několika mých osudových, co mne ovlivní. Struktura mi rozhodně nepřijde složitá nebo nepřehledná. Ideální pro pomatené.

6 25.01.2016

"Typografem, musím se státi typografem..." jedna z mnoha scén, které se ve mne zapsaly nejvíc, ukázka toho, jak nepřirozené a kruté jsou války, že každý je zkrátka stejný člověk, jedno zda Francouz nebo Němec... Silné a nezapomenutelné, rozhodně doporučuji.

3 09.11.2015

Četla jsem ji, když mi bylo asi třináct nebo dvanáct, ano činy hrdinky jsou někdy trochu hloupé, ale na knize se mi líbí, že neřeší pouze problémy červené knihovny, jako většina "růžových" a pohádkových knížek pro dívky v tomto věku. Vcelku fajn příběh, ale jak říkám, je to dávno co jsem ji četla a shledávám knihu jako vcelku vhodnou četbou (možná nejen) pro náctileté dívky. :)

10.05.2015