Magdalena_j komentáře u knih
Čekali jsme úžasný adventní kalendář pro knihomoly. Syn (3,5 r) miluje knížky a čtení. Čteme mu klidně několik knížek denně a často upřednostní knížku před hračkou. Takže jsem čekala totální nadšení.
No, zklamaní jsme asi úplně všichni. Knížky jsou komplet bez ilustrací. Pouze jeden obrázek na začátku a jeden na konci knížky. Pohádky jsou úplně klasické - Ali Baba a 40 loupežníků, Aladin. Sekají se tam hlavy, lidé se polévají vařícím olejem.
Očekávání byly nové pohádky popřípadě pohádky pro děti od 3 let (kniha má doporučení od 3 let) a k nim ilustrace, protože krom toho, že dítě nemá co samo prohlížet, jsou texty i poměrně složité.
Hvězdičku nechávám za nápad a hezké zpracování obalu.
Za ty peníze ale nedoporučuji. Možná nějakým starším dětem 7+.
Skoro 1000 stránek a nelituji (téměř) jediné. Jako obvykle velice čtivý příběh, nevybavuji si žádnou část, která by mě nudila. Dlouhé to bylo, ale já jsem ráda, na další knihu si zase dlouho počkáme, tak je fajn, že tato mohla vydržet o pár dní déle.
Příběh je zajímavý, rozuzlení je překvapivé. Možná bych uvítala více vysvětlení, protože vrah mě skutečně oklamal.
Doporučuji všema deseti. Pro toho, kdo žádný díl nečetl, doporučuji od 1. dílu.
Asi jako většina čtenářů i já jsem četla původní sérii v době, kdy vyšla. Tehdy se mi líbila, proto jsem se pustila do “pokračování”. Bohužel ale musím konstatovat, že jsem v mezidobí ze žánru young adult vyrostla a ač jsem knihu přečetla za pár dní, musím říct, že mi dala zabrat.
Měla jsem problém se stylem, jakým je psaná - množství nepotřebných detailů atp. Klidně mohla mít o 100 stran a o 1000 detailů, jestli si Coriolanus strčil kapesník do přední nebo prostřední kapsy batohu nebo si dal k obědu kapustovou polévku a zajedl to chlebem nebo slucharem méně...
Hlavní “hrdina” mě čím dal tím víc vytáčel - sledovat jeho myšlenky v poslední části knihy bylo ubíjející. Vlastně posléze mi začala vadit i Lucy Grey a štve mě, že nevim, “kde tedy byla/je”... Do posledních cca 80 stran jsem se musela více méně nutit.
Myslím, že je celkem škoda, že autorka knihu vydala s takovým časovým rozestupem od Hunger games. Většina původních čtenářů jí odrostla, takže pro ně bude kniha zklamáním a nevím, kolik si najde čtenářů nových. Filmy už jsou též starší...
Tak já nějak nevím... na jednu stranu dobrý příběh, kde nejsou úplně nereálné situace, což je fajn osvěžení.
Co mo úplně nesedelo je, že vlastně od začátku všechno víme, mám raději, když mohu pátrat s detektivem, ale to samozřejmě není žádná vada knihy.
Co mě tedy štvalo je ale styl psaní. Přišlo mi to takové nevyzrálé. Možná je to jen překladem, ale měla jsem pocit, že knihu po prvních 20 stránkách odložím. Ze začátku mi přišlo, že čtu něco mezi maturitním slohem a scénářem TV série o Hercul Poirotovi... pak se to zlepšilo. Nebo jsem si možná jen zvykla.
Také mi v knize chyběl “hlavní hrdina”. Luc Callanach na mě nepůsobil jako titulní role. Ani Ava Turnerová není hlavní role...
Nechám si to více rozležet a pak se rozhodnu, zda se pustím do pokračování.
Na mě už možná moc brutální, ale příběh je povedený. Vraha jsem neodhalila, měla jsem jiný tip. Musím říct, že je celá zápletka je možná už trochu překombinovaná, ale celkově má kniha dobrý spád, který opět nutí číst dál a dál.
Přečtení doporučuji.
Milý příběh, ale prokousávala jsem se tim strašně dlouho. Jednou jsem knihu úplně odložila. Teď jsem ji dočetla miminku po večerech. Určitě se k ní už nevratím.
Kniha mě bavila. Měla spád, překvapivé úseky i zajímavé zvraty. Těším se na další díl.
Po Stalkerovi, který mě příliš nepřesvědčil jsem se do lovce králíků začítala nějak hůře, ale přibližně od třetin jsem knihu hltala. V první části mi chyběl Joona, možná to je ten důvod. Mě nevadí super-hrdinové, kteří vše vyřeší, v knize je pro mě hlavní postavou, a když tam neni, tak mi připadá, že trošku ztrácí dech.
Příběh byl tentokrát hodně zajímavý a líbil se mi. Dokonce, což se mi tedy ještě nestalo, jsem po rozpletení ustřední zápletky u jedné z vražd Lovci králíků trošku fandila, protože mě oběť strašně naštvala.
Doporučuji a rovnou otevírám Lazara.
Po Písečném muži trošku zklamání. Kniha je poutavá, příběh opět perfektně vystavěný, ale prostě mě tolik nezaujal. V první polovině mi chyběl Joona, druhá polovina už má lepší spád. Na vraha jsem nepřišla, což mě potěšilo.
Každá další kniha “Larse Keplera” je lepší a lepší. Písečný muž je hodně napínavý, kdyby šlo dítě kojit nonstop, tak ji přečtu v řádu hodin...
Vodítka nejsou moc čitelná, kapitoly opět kratičké, takže je hltáte jednu za druhou a nemůžete přestat.
Doporučuji všema dvaceti! =)
Zase supr čtení. Na knihách od “Larse Keplera” je prostě něco výjimečného. Možná to je tím, že jsou autoři dva...
Svědkyně ohně byla opět poutavým příběhem, přečetla jsem za chviličku. Bohužel jsme vraha odhalila hned na začátku, ale tak už to někdy bývá.
Doporučuji tuto i všechny předešlé knihy ze série.
Autor se knihu od knihy zlepšuje. Poslední dva respektive tři díly jsou skutečně velmi čtivé a příběh má spád.
V zatím poslední dojde k rozuzlení případů z Motivu X, která nejsou nijak prvoplánová. Koho, stejně jako mě, neskutečně vytáčel Kim Sleizner se bude muset v tomto díle držet stolu ještě pevněji, ale i tahle emoce ukazuje, jak dobře je kniha pojatá.
Konec je opět otevřený, takže se jisto jistě dočkáme dalšího pokračování. Mimochodem, za poděkováním příběh ještě pokračuje. Všimla jsem si toho úplnou náhodou. =D
Autorova prvotina Růže bílá Černý les byla skutečně poutavý příběh. Naproti tomu Rebeccou jsem se v podstatě protrápila. =( první polovina knihy mě absolutně nebavila a měla jsem nutkání knihu úplně odložit. Pak se to začalo otáčet, druhou část jsem přečetla rychle a “bezbolestně”.
Příběh asi není špatný, možná mě zastihl ve špatnou dobu. Nebo jsem prostě jen čekala víc.
Konečně!
Až ve třetí knize jsem se dočkala konce, který není totálně překombinovaný a nezkazil mi dojem z celé knihy. Myslím, že třetí díl je povedený. Zápletka je hodně zajímavá a čtenáře nechává v napětí. Nic není úplně jisté.
Čtvrtý díl jsem bohužel četla jako první, takže jsem ochuzena o překvapení na konci, ale to je moje chyba. Těším se na pátou knihu, jak se to všechno nakonec vyvrbí. =)
Knihy od Larse Keplera jsem dlouho obcházela obloukem v domění, že se jedná spíše o thriller. Teď jsem dala šanci prvnímu dílu, který mě docela překvapil. Kniha má zajímavý námět, o hypnóze nic nevím. Příběh je celkem zamotaný. Musím říct, že střední pasáž, kdy se hlavní postava vrací ve vzpomínkách mě úplně nebavila a těžko jsem se ke knize vracela, ale finále je poměrně strhující a zároveň se mi líbil, že je rozuzlení celkem překvapivé.
Celou knihu totálně položilo posledních 100 stran. Ale popořadě - vůbec nerozumím tomu, proč je toto druhá kniha, dokonce jsem se několikrát během čtení ujišťovala, jestli skutečně nemá být první. Nemá. Dějově je ale postavená před první díl.
Příběh mi přišel poměrně zajímavý, hodně překvapivý, což není pravidlem (často na pachatele přijdu hodně rychle nebo mám aspoň podezření). Je to opět o velkém množství postav, zamotané mezi Švédsko a Dánsko, ale OK. Bohužel ten závěr je podle mě totální slátanina. Nedokážu si pomoct...
Upřímně, kdybych omylem nepřečetla 4. díl (Motiv X), jako první, tak bych asi s autorem skončila, ale čtvrtá kniha mi přišla dobrá, takže dám šanci ještě třetímu dílu a budu doufat v lepší zítřky. =)
V podstatě omylem jsem přečetla nejprve 4. díl (Motiv X), který je tedy výrazně lepší. Chtěla jsem ale celou sérii přečíst, protože první zkušenost s Fabianem byla skvělá. U prvního dílu je vidět, že se autor asi ještě maličko hledal, protože ten čtvrtý mě pohltil úplně jinak, podstatně více a knihu jsem si také víc užila, takže za mě určitě vytrvat.
Kniha Oběť bez tváře je možná trochu překombinovaná a ke konci strašně předvídatelná, ale zároveň vás určitě nebude nudit. Asi bych nepotřebovala tolik informací o rodině hlavního hrdiny, ale co už.
Doporučuji a určitě doporučuji u série setrvat.
Jedna z nejoblíbenějších knih, které mám. Kdo nečetl, určitě by to měl napravit.
Tato kniha mě naprosto hladce a nerušeně vytáhla ze čtenářské krize. Skvěle se čte, je napínavá, autor v krátkých kapitolách umě střídá postavy a příběhy a vy prostě potřebujete vědět, jak to bude dál.
Příběhů je do knihy zasazeno hned několik, takže vás kniha prostě nenechá vydechnout.
Knížka se mi dostala do ruky v podstatě náhodou a jsem moc ráda. Jedná se o zajímavě pojatý příběh - čtete zároveň myšlenky vězně ve vězeňském ghettu a zároveň činy nakladatele, který žije na druhé straně bariéry, kde by měla být svoboda, ale je to spíše totalita... Příběh je ve své podstatě o vzepření se režimu spojením síly obou stran.
Některé části jsou velmi aktuální a rozhodně vás donutí přemýšlet.
Text přečtete za chviličku, některé části se trošku hůře čtou, jsou psané takovým zvlášním jazykem. Jako celek knížka určitě stojí za přečtení.