Magdalena_j komentáře u knih

Po 100 stranách jsem chtěla knihu odložit. Přišla mi depresivní a já jsem asi nebyla v psychickému rozpoložení, které by mělo touhu číst něco takového.
Po cca dvou dnech, kdy kniha ležela na nočním stolku mi to ale nedalo a jsem za to ráda. Knihu jsem nakonec slupla jak malinu. Text je tématem těžký, díky tomu velmi silný.
Posledních asi 20 stran mě totálně rozsekalo. Měla jsem na krajíčku.
Kniha se mi vryla do kůže.
Je to těžké téma a celou knihu přemýšlíte, co je vlastně správné. Pravděpodobně na to nepřijdete...

3 28.10.2019

Kniha vás rozhodně donutí přemýšlet. Kdy taková katastrofa přijde? Jak to bude ve skutečnosti vypadat?

Knížka je velmi zajímavě napsaná, velmi čtivá, má spád, rychle se střídající kapitoly, ve kterých zažijeme situaci z pohledu všech osob ve skupince o přežití.
Tak proč jen tři hvězdy? Vlastně nevím, jestli jsem věkově cílovka, asi je to spíš young adult. Nepřemýšlela jsem nad tím během koupě. Vlastně to, že je knížka o bandě středoškoláků mě tak nějak celou knihu trochu štvalo. Hrdinné děti, které dokáží všechno. Pro mě to byl prostě kýč.

Knihu přesto doporučuji. Určitě za přečtení stojí a komu nebude vadit parta teenagerů, ten dá klidně hvězdiček pět.

3 19.10.2019

Taková ta knížka, která vám vykouzlil úsměv na tváři, protože jste to devadesátkový dítě, které se v nemálo situacích vidí. Vzpomínek na dětství neni nikdy dost. =)

2 06.10.2019

Debut Hanišové jsem přečetla jako poslední. Anežka. Možná spíš Agnes. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Téměř po celou dobu jsem hlavní postavu - Julii, nesnášela. Její ignoranství vůči potřebám i pocitům malé Agnes. Bylo mi té holky tak strašně líto. Život ve stínu někoho, kdo neexistuje, ale s kým se musí pořád poměřovat...

Kniha je napsána skvěle, tak jako ostatní od Hanišové. Mezi současnými českými autorkami rozhodně ční. Nenechá vás vydechnout. Střídá dějové linky a postavy tak obratně, že si musíte přečíst další kapitolu.
Anežka je skvělá kniha. Za mě ale zůstává na pomyslném stupni vítězů Houbařka. Ta se mi dostala skutečně hluboko pod kůži.
Těším se na další autorčinu knihu.

2 05.10.2019

Mona se mi do rukou dostala více méně náhodou. Doporučil mi jí pan knihkupec. Mluvil o ní zaníceně a s nadšením.
Kniha mne překvapila, od autorky jsem před tím nic nečetla. Vlastně tu po dočtení uvažuji, jak moc je nebo není skvělá.
Jsem ráda, že jsem měla tu možnost na autorku narazit. Knihu budu ještě nějakou chvíli zpracovávat.
Přečteno jedním dechem.

2 28.09.2019

Musím říct, že jsem asi nikdy takhle rychle nepřečetla takhle rozsáhlou knihu. Nejsem prvoplánový fanoušek detektivek, ale JKR je prostě neuvěřitelná vypravěčka. Kniha mě bavila od začátku do konce, není pasáž, kde bych se nudila. Navíc díky délce kniha "nikdy" nekončila.

Doporučuji všemi deseti. Cormoran a Robin jsou skvělá dvojka. Ten kdo nečetl předchozí, doporučuji číst postupně, v tomto díle byl vztah hlavních hrdinů rozhodně nejvíce rozebírán a kdybych předchozí díly neznala, asi bych se ze začátku v tomto ohledu ztrácela.

Detektivní případ byl jako obvykle krásně zamotaný a do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo to vlastně byl - což je skvělé.
Díky a těším se na další díl... =)

9 25.09.2019

Přečíst si tuto knihu se rovná téměř nutnosti.

Příběh o tom, jak ne každý v nacistickém Německu byl nacista. O tom, jak jeden člověk dokáže zachránit druhého, i když o tom třeba ani neví. O nedůvěře a zlu. Napsáno úsporně a věcně. Kniha by mohla mít 500 nebo více stran, ale nemá a je to skvělé. Všemu co se děje je poskytnuto přesně tolik prostoru, kolik potřebuje, aby kniha neutrácela dech a pořád vás hnal dál.

8 07.09.2019

Od knížky jsem dostala více méně to, co jsem očekávala. Letní oddychovku “k bazénu”.

Jedná se o “dvojknihu”, příběh dvou sourozenců a jejich života po smrti rodičů. Nedá se říct, že je to stejný příběh psaný ze dvou stran, každý ty roky prožívá jinak, jinde.

Začala jsem Veronikou, ale byla to v podstatě náhoda, prostě jsem knihu vzala a začala číst. Po dočtení se mi moc nechtělo číst Jachymův příběh, ale nakonec to skutečně utvořilo pěkný celek.

Doporučuji jako knížku na dovolenou, vypnout hlavu, jen se nechat unášet jednoduchým příběhem.

3 02.09.2019

Rekonstrukce má strašně zajímavé téma. Mladá slečna se pídí po důvodu smrti matky a bratra. Po vazbách a příčinách. Je to taková trošku jiná detektivka.

Od Hanišové jsem četla ještě Houbařku, ta je ale úplně jiná, zaryla se mi do paměti a bude tam dlouho. Rekonstrukce je výborná knih, opět s abstraktním koncem a opět s velice zvláštní hlavní hrdinkou.
Houbařka je ale za mě výrazně lepší.

2 14.07.2019

Do dvou třetin knihy jsem si myslela, že Hotýlek poputuje na druhé místo oblíbenosti knih od paní Mornštajnové. Na stejné místo, kam patří Tiché roky, ALE... závěr knihy mě tak nějak celý dojem spláchnul. Nevím čím to bylo, prostě mě přišlo, že konec je taková trošku slátanina. Souběh spousty okolností a situací, které mi ke zbytku knihy prostě nějak nesedí a bohužel mi knížku trošku pokazili.

Je to pouhý dojem z právě dočteného, kniha je to jinak výborná. V celku se mi líbila a určitě si jí přečtěte, ale Hana a Tiché roky jsou prostě o třídu lepší. =)

1 04.07.2019

Když jsem kupovala tuto verzi Bídníků, nevěděla jsem, že se jedna o zkrácenou verzi. Když kniha přišla, její útlost mne překvapila. Knihu jsem přečetla jedním dechem a asi i právě díky své nekompletnosti. Čte se dobře, byť je zde pár překladatelských chyb.
V budoucnu si chci určitě přečíst i kompletní verzi, abych o ni nebyla ochuzena. Pokud je ale toto snaha přiblížit klasiku mládeži, tak za to tleskám, protože četba klasických románů je obtížná a spoustu lidí může odradit, takto je ale přijatelná.

3 15.06.2019

Od knihy jsem očekávala trošku víc. Na pozadí doby se odehrávají dva pletence několika různých lidí, jejichž osud se následně spojí a vpád vojsk Varšavském smlouvy prožívají spolu.

Skleněný pokoj od stejného autora mě zaujal víc. Pražské jaro jsem přečetla za pár dní, ale asi v mysli nebude dlouho.
Kniha není špatná, ale já bych kvůli ní, takový rozruch nedělala.

1 27.05.2019

Uffff... kniha je rozdělená do čtyř částí, které jsou vždy psané z pohledu jedné vesnické rodiny. Každá část je pak rozdělená do podkapitol, každá psaná z pohledu jiného člena rodiny. To je vlastně hrozně zajímavé a ničivé zároveň. Je zde patrné, jak jsou lidi odlišní a každý se na různé situace dívá z jiné perspektivy. Zároveň to ale knize trošku podlamuje kolena. Je tam strašně moc postav - řekla bych kolem 30 možná více, ve kterých jsem se bohužel po celou knihu ztrácela a ještě více tomu přidávalo neustálé střídání "vypravěče". Když to přeženu, tak u některých kraťoučkých podkapitol jsem si kolikrát uvědomila, kdo "mluví" ve chvíli, kdy kapitola končila a přeskočilo se na novou postavu.

Celá kniha je psaná jazykem nářečí, což může být pro někoho nepříjemné na čtení. Mě to až na jednu postavu nijak nevadilo / nerušilo. Naopak to dodává knize na zajímavosti.

Knížka vlastně nemá žádný extra děj - myšleno že zde není dějová linka celou knížkou. Je to prostě takový příběh o životě různých lidí na jednom místě.

Jako celek je zajímavě napsaná, ale musím se přiznat, že ač jsem ji přelouskala za chvilku, nemyslím si, že bych se k ní někdy potřebovala vrátit.

1 09.05.2019

Knihu jsem přečetla za pár hodin. Je výborně vystavěná, nutí vás číst stále dál. Střídání myšlenek a prožitků otce a dcery, zajímavá návaznost posledních vět i střízlivá délka knihy jsou výborné. Jediné, co mě mrzí je, že na další knihu paní Mornštajnové nudu čekat minimálně rok.

7 01.05.2019

Poslední ze série. Čtvrtý díl se mi četl asi nejlépe, přišlo mi, že se hlavní hrdinky trochu uklidnily, že už to není taková šílená změť všeho.
Ani po uzavření celé série však nemohu říct, že bych byla jejím fanouškem. Příběh je zajímavý, napsaný tak nějak životem, ale ta jiskra nezi mnou a knihami prostě nepřeskočila. Četla jsem ráda, ale určitě se k sérii nevrátím.

2 28.04.2019

Zatím nejčtivější díl z celé série. Bohužel jsem však stále nenašla to magické kouzlo. Příběh se mi líbí, je tedy docela zamotaný, ale vypráví celý život, takže to je pochopitelné.
Ani Lenu ani Linu bych za přítelkyni nechtěla. Někdy nechápu rozhodnutí ani způsob řešení problémů, ale to k tomu asi patří - rozhodně nejsem horká italská hlava.

Knihy doporučuji, je to zajímavá četba, neotřelá. Ale myslím, že to není serie pro každého.=)

1 07.04.2019

Dočteno. Zatím jsem se nestala bezmezným fanouškem série.

Knihy jsou fajn, čtou se docela dobře - druhá lépe než první, ale primárně proto, že už se vyznáte v tom obrovském množství postav.

Je to takový normální příběh “ze života”. Někdy žasnete a někdy se vám nechce věřit, že to takhle fungovalo. Itálie se vším všude. Někdy mě hlavní hrdinka strašně vytáčí svou naivitou... =)

Knížky za přečtení stojí. Teď jsem otevřela třetí díl a zajímá mě, jak to všechno dopadne.

1 23.03.2019

Sběratel sněhu... velmi zvláštní kniha. Má tři dějové linie - předválečné až válečné období, 50. léta a současnost. Jsou oddělené v samostatných kapitolách, které jsou většinou dost krátké, díky čemuž má knížka spád. Postupně se do sebe příběhy začínají navzájem vpíjet...

Během první půlky jsem místy uvažovala, jestli mě to baví nebo ne. Trošku jsem se ztrácela v některých dějových linkách - především 50. léta byla o hodně postavách. S postupem času se kniha vyvíjí tím "správným" směrem. Zlepšuje se orientace i začtení. Nakonec jsem poslední třetinu knihy přečetla skutečně jedním dechem, ačkoliv nebylo až tak těžké rozulit některé zápletky.

Knížku určitě doporučuji. Je v mnoha ohledech zvláštní, ale zároveň skvělá.

4 02.03.2019

Pro mě byla Houbařka zajímavá kniha na zajímavé téma. Trošku mě v ní nesedělo období, možná to bude někomu připadat zvláštní, ale já si ji stavěla pořád někam do 70 let. To, že měla mobil mě vždycky "překvapilo" =D.

Trauma hlavní hrdinky mě děsilo a zajímalo zároveň. Ve finále mě trošku štve, že nebylo nahlas vyřčeno, co se skutečně stalo. Samozřejmě je to z příběhu jasné, ale na druhou stranu je to skutečně tak jasné?

Na knížce se mi líbila atmosféra, kterou autorka vystavěla, líbil se mi les i chatrč ve Dvorcích. Co mě trošku vadilo byla laxnost hlavní hrdinky vůči kvalitě života. Přišlo mi, že se se svou situací tak smířila, že jen úvaha o práci ji totálně uzemnila. Vlastně mě to za ní samotnou, jako chytrou dívku, hrozně mrzelo.

Na knize jako takové mě nadchla délka kapitol a jejich návaznost. Kapitoly jsou krátké, takže má příběh spád, ale zároveň se dá kniha odložit, protože autorka více méně střídá dvě dějové linie.

Knihu doporučuji. Téma je pro mě neotřelé a zajímavě pojaté.

7 25.01.2019

Můj komentář bude asi dost zaujatý díky poměrně nedávné návštěvě vily.

Vila Tugendhat je naprosto neuvěřitelné místo, vrcholné dílo architektury. Všechny místnosti jsou skvěle vymyšlené a navržené. A chvíle, kdy poprvé scházíte po zatočeném schodišti do “Skleněného pokoje” - neopakovatelný zážitek. Navíc příběh rodiny Tugendhatových mě velmi zasáhl, po návštěvě jsem si o nich četla, co jsem našla. Kniha byla věc, na kterou jsem se ohromně těšila.

Román je psaný velmi poutavě. Ačkoliv byla pasáž (doba socialismu, kdyz skleněný pokoj sloužil jako tělocvična), která mě moc nebavila. Nejvíc mě samozřejmě nadchla první část o návrhu, stavbě, životu i útěku z vily.

Knihu doporučuji, ale ještě víc doporučuji samotnou návštěvu vily Tugendhat - stojí to za to.

10 11.01.2019