Magdalena_j komentáře u knih
Autor se knihu od knihy zlepšuje. Poslední dva respektive tři díly jsou skutečně velmi čtivé a příběh má spád.
V zatím poslední dojde k rozuzlení případů z Motivu X, která nejsou nijak prvoplánová. Koho, stejně jako mě, neskutečně vytáčel Kim Sleizner se bude muset v tomto díle držet stolu ještě pevněji, ale i tahle emoce ukazuje, jak dobře je kniha pojatá.
Konec je opět otevřený, takže se jisto jistě dočkáme dalšího pokračování. Mimochodem, za poděkováním příběh ještě pokračuje. Všimla jsem si toho úplnou náhodou. =D
Knihy od Larse Keplera jsem dlouho obcházela obloukem v domění, že se jedná spíše o thriller. Teď jsem dala šanci prvnímu dílu, který mě docela překvapil. Kniha má zajímavý námět, o hypnóze nic nevím. Příběh je celkem zamotaný. Musím říct, že střední pasáž, kdy se hlavní postava vrací ve vzpomínkách mě úplně nebavila a těžko jsem se ke knize vracela, ale finále je poměrně strhující a zároveň se mi líbil, že je rozuzlení celkem překvapivé.
Tato kniha mě naprosto hladce a nerušeně vytáhla ze čtenářské krize. Skvěle se čte, je napínavá, autor v krátkých kapitolách umě střídá postavy a příběhy a vy prostě potřebujete vědět, jak to bude dál.
Příběhů je do knihy zasazeno hned několik, takže vás kniha prostě nenechá vydechnout.
Do dvou třetin knihy jsem si myslela, že Hotýlek poputuje na druhé místo oblíbenosti knih od paní Mornštajnové. Na stejné místo, kam patří Tiché roky, ALE... závěr knihy mě tak nějak celý dojem spláchnul. Nevím čím to bylo, prostě mě přišlo, že konec je taková trošku slátanina. Souběh spousty okolností a situací, které mi ke zbytku knihy prostě nějak nesedí a bohužel mi knížku trošku pokazili.
Je to pouhý dojem z právě dočteného, kniha je to jinak výborná. V celku se mi líbila a určitě si jí přečtěte, ale Hana a Tiché roky jsou prostě o třídu lepší. =)
Od knihy jsem očekávala trošku víc. Na pozadí doby se odehrávají dva pletence několika různých lidí, jejichž osud se následně spojí a vpád vojsk Varšavském smlouvy prožívají spolu.
Skleněný pokoj od stejného autora mě zaujal víc. Pražské jaro jsem přečetla za pár dní, ale asi v mysli nebude dlouho.
Kniha není špatná, ale já bych kvůli ní, takový rozruch nedělala.
Uffff... kniha je rozdělená do čtyř částí, které jsou vždy psané z pohledu jedné vesnické rodiny. Každá část je pak rozdělená do podkapitol, každá psaná z pohledu jiného člena rodiny. To je vlastně hrozně zajímavé a ničivé zároveň. Je zde patrné, jak jsou lidi odlišní a každý se na různé situace dívá z jiné perspektivy. Zároveň to ale knize trošku podlamuje kolena. Je tam strašně moc postav - řekla bych kolem 30 možná více, ve kterých jsem se bohužel po celou knihu ztrácela a ještě více tomu přidávalo neustálé střídání "vypravěče". Když to přeženu, tak u některých kraťoučkých podkapitol jsem si kolikrát uvědomila, kdo "mluví" ve chvíli, kdy kapitola končila a přeskočilo se na novou postavu.
Celá kniha je psaná jazykem nářečí, což může být pro někoho nepříjemné na čtení. Mě to až na jednu postavu nijak nevadilo / nerušilo. Naopak to dodává knize na zajímavosti.
Knížka vlastně nemá žádný extra děj - myšleno že zde není dějová linka celou knížkou. Je to prostě takový příběh o životě různých lidí na jednom místě.
Jako celek je zajímavě napsaná, ale musím se přiznat, že ač jsem ji přelouskala za chvilku, nemyslím si, že bych se k ní někdy potřebovala vrátit.
Zatím nejčtivější díl z celé série. Bohužel jsem však stále nenašla to magické kouzlo. Příběh se mi líbí, je tedy docela zamotaný, ale vypráví celý život, takže to je pochopitelné.
Ani Lenu ani Linu bych za přítelkyni nechtěla. Někdy nechápu rozhodnutí ani způsob řešení problémů, ale to k tomu asi patří - rozhodně nejsem horká italská hlava.
Knihy doporučuji, je to zajímavá četba, neotřelá. Ale myslím, že to není serie pro každého.=)
Dočteno. Zatím jsem se nestala bezmezným fanouškem série.
Knihy jsou fajn, čtou se docela dobře - druhá lépe než první, ale primárně proto, že už se vyznáte v tom obrovském množství postav.
Je to takový normální příběh “ze života”. Někdy žasnete a někdy se vám nechce věřit, že to takhle fungovalo. Itálie se vším všude. Někdy mě hlavní hrdinka strašně vytáčí svou naivitou... =)
Knížky za přečtení stojí. Teď jsem otevřela třetí díl a zajímá mě, jak to všechno dopadne.
Mě se kniha líbila, i když mě trošku zklamal konec. Už při odhalení objevu mi nějak přišlo, že kniha ztratila spád. Na druhou stranu úplný konec nabízí docela zajímavé rozuzlení událostí...
Přečteno za dva dny. =)
Knihu čtu již od jejího vydání, jsem v polovině (po víc jak půl roce). Vůbec mě nebaví a vždy se vrátím na jednu dvě kapitoly, když jí chci dát ještě šanci. Lae vidím to tak, že jí asi nedočtu - je strašná nudna. Proti tomu je Analfabetka knižní poklad, a to mě v některých částech taky moc nebavila. =( Bohužel Jonas Jonasson se asi už vyčerpal a další knihu si již nepořídám. =(
Čekali jsme úžasný adventní kalendář pro knihomoly. Syn (3,5 r) miluje knížky a čtení. Čteme mu klidně několik knížek denně a často upřednostní knížku před hračkou. Takže jsem čekala totální nadšení.
No, zklamaní jsme asi úplně všichni. Knížky jsou komplet bez ilustrací. Pouze jeden obrázek na začátku a jeden na konci knížky. Pohádky jsou úplně klasické - Ali Baba a 40 loupežníků, Aladin. Sekají se tam hlavy, lidé se polévají vařícím olejem.
Očekávání byly nové pohádky popřípadě pohádky pro děti od 3 let (kniha má doporučení od 3 let) a k nim ilustrace, protože krom toho, že dítě nemá co samo prohlížet, jsou texty i poměrně složité.
Hvězdičku nechávám za nápad a hezké zpracování obalu.
Za ty peníze ale nedoporučuji. Možná nějakým starším dětem 7+.
Tak já nějak nevím... na jednu stranu dobrý příběh, kde nejsou úplně nereálné situace, což je fajn osvěžení.
Co mo úplně nesedelo je, že vlastně od začátku všechno víme, mám raději, když mohu pátrat s detektivem, ale to samozřejmě není žádná vada knihy.
Co mě tedy štvalo je ale styl psaní. Přišlo mi to takové nevyzrálé. Možná je to jen překladem, ale měla jsem pocit, že knihu po prvních 20 stránkách odložím. Ze začátku mi přišlo, že čtu něco mezi maturitním slohem a scénářem TV série o Hercul Poirotovi... pak se to zlepšilo. Nebo jsem si možná jen zvykla.
Také mi v knize chyběl “hlavní hrdina”. Luc Callanach na mě nepůsobil jako titulní role. Ani Ava Turnerová není hlavní role...
Nechám si to více rozležet a pak se rozhodnu, zda se pustím do pokračování.
Nejprve jsem četla Hanu, pak Slepou mapu. Hana je strašně silný příběh, takže možná je to ten kontrast. Slepá mapa je také silná, ale nedokázala jsem se s postavami tolik ztotožnit, snažit se jim porozumět nebo mít neutuchající touhu poznat celý jejich příběh.
Alžběta byla na můj vkus příliš neosobní, což byla ale její úloha v příběhu, u Anežky mi vadila její “sebelítost”, pesimismus a možná i ten klam, ve kterém dokázala žít....
Na druhou stranu je kniha opět úžasně napsáná a nedá se než doporučit dál. =)
Hvězdičku ubírá jen to, že mi postavy nepřirostly tak úplně k srdci.
Jedna z nejkrásněji zpracovaných kuchařek (možná i knih), kterou asi můžete v současnosti koupit. Cena je vyšší, ale dostanete za ní nádhernou knihu plnou nejen receptů, ale také příběhů a informací o všech použitých surovinách.
Kniha má plastický přebal, stránky jsou na pevném papíru a je skutečně plná barev - nejen fotek, ale také obrázků a kreseb.
Doporučuji samozřejmě také jako kuchařku. Hned na začátku knihy se dozvíte, kde lze použité suroviny pořídit, takže není takový problém uvařit jídla i v našem prostředí. =)