MagdalenaHalow komentáře u knih
Zklamání. Marissa Meyer má obvykle propracované příběhy se zajímavými postavami, od kterých je velmi těžké se odtrhnout. Tady mi přijde, že měla spoustu nápadů na jednotlivé epizody a události, které pak už ale nedokázala propojit v ucelený příběh. O postavách nic moc nevíme, je tedy těžké si je zamilovat. Některé momenty mi přišly navíc zbytečně drsné, viz osud Serildina otce a dětí ze školy. U kteréhokoliv jiného autora bych to možná považovala za celkem zajímavou a neotřelou prvotinu, u Marissy jsem však zvyklá na jinak vysokou laťku.
Myslela jsem si, že půjde o vzpomínkovou knihu na devadesátky, jako třeba píše Johana Fundová, ale jde spíše o rodinnou kroniku, která bohužel pro nezasvěceného čtenáře nemá žádnou přidanou hodnotu. Věřím, že v rodině Doležalové vyvolala kniha velké nadšení, ale bohužel moc nevidím důvod v její vydání mezi širší publikum. Pár nostalgických vzpomínek se sice objevilo, grafické zpracování také hezké, ale jinak za mě zklamání... 2,5 hvězdičky
Je to typická Maasová. V knize je spoustu věcí, které mě štvaly - stejné typy postav a vzorce jejich (někdy nelogického) chování, rádoby překvapivá tajemství z minulosti, která po předchozích knížkách nejsou tak překvapivá, protože se v jejím stylu psaní často objevují a podobně. Ale ano, je to typická Maasová - takže se dočkáte neuvěřitelné jízdy od začátku do konce s plot twisty, které se o pár stránek dál opět "twistnou", s postavami, které si zamilujete a promyšleného světa, ze kterého nebudete chtít ven a díky tomu všechny nedostatky přehlédnete. Takže nemohu jinak než dát 5 hvězd a netrpělivě očekávat druhý díl.
(SPOILER) Před čtením jsem si dala rereading prvních dvou dílů, takže mi děj pěkně navazoval a měla jsem srovnání. Doufala jsem, že mi tento díl vysvětlí tu hromadu otázek, kterou jsem měla na konci toho druhého. Bohužel se tak nestalo a naopak se mi hlava zamotala ještě víc. Příběh se začíná posouvat trochu jiným směrem a nevím, jestli se mi to líbí. Je sice osvěžující nemít přesně rozdělené strany dobra a zla, obě se zde vlastně prolínají, nic není černobílé, všichni dělají chyby, ale osobnostní změny některých postav, zejména kapitána, mě dosti mrzely. Autorka asi chtěla rozbít tu auru dokonalého hrdiny a udělat z něj jen obyčejného muže se svými vadami, ale když se vaše oblíbená postava začne najednou chovat zcela iracionálně, zamrzí to.
Také mi moc neseděla postava buniho, kterého jsem si chtě nechtě neustále spojovala s Glumem.
Rozdělení nastereí na "hodné" a "lidipožírající" mi tak přišlo jako lehce zoufalý způsob jak je do příběhu více napasovat.
Bohužel tedy pro mě zklamání. Pořád je to originální a velmi čtivá kniha, které méně než 4 hvězdy dát nemůžu, ale prostě doufám, že se v příštím díle začne vše více vyjasňovat a kvalita se navrátí k předchozím knihám.
Páni. Tohle jsem nečekala. Další kniha od autorky Všechno, úplně všechno, má spoustu kladných recenzí, se kterými jsem moc nesouhlasila. Tady je to přesně naopak. Moc mě to bavilo, i když se příběh odehrává v jediný den, dozvíme se toho o postavách spoustu, takže je snadné si s nimi vytvořit vztah. Moc mě bavily i vsuvky o vedlejších postavách, které krásně utvářely tapiserii osudu, kterou si v reálném životě často ani neuvědomujeme. Normálně nejsem fanynkou otevřených konců, ale tomuto příběhu to naopak opravdu sedělo.
Na knihu jsem se dost těšila vzhledem k mnoha kladným recenzím a poměrně velké fandom. A... dočkala jsem se zklamání. Nejvíce mi vadil asi velice jednoduchý jazyk, kterým je kniha psaná. Děj je místy dost krvavý, ale jazykem se podobá spíše knížce pro děti.
Dalším problémem jsou pro mě hlavní postavy. Jude jsem si nijak zvlášť nezamilovala. Její touha po moci je sice osvěžující po mnoha čistě kladných hrdinech, ale její vystupování a smýšlení mi místy přišlo spíše naivní. Ani Cardan, který je typickým příkladem temného, zlého hrdiny, který vlastně světe div se je uvnitř citlivý a má ke svému chování důvody v podobě rodinných traumat, mi nepřišel nijak přesvědčivý.
Další díly si z čiré zvědavosti sice přečtu, ale k mým oblíbeným sériím Férská sága s největší pravděpodobností patřit nebude.
Téhle knížce hodně uškodilo to, jak je krátká. Já osobně jsem si nestačila utvořit s postavami nijak hluboký vztah, všechno, úplně všechno se seběhlo moc rychle a kdyby alespoň ten nápad nebyl originální, bylo by to určitě za méně hvězdiček.
Nemám ráda české autory. A už vůbec nemám ráda české autory píšící fantasy. Proto jsem se Naslouchači i přes jeho kladné recenze dlouho vyhýbala a ke čtení přistupovala skepticky. Proto jsem byla vážně překvapená, když mě příběh hned od začátku vážně bavil. Je to osvěžující čtení, protože se autorka vyhýbá klišé z novodobých young-adult knížek v podobě milostných trojúhelníků. Zároveň i zajímavě kombinuje reálné příběhy z minulosti s nadpřirozenem. Obecně se mi celé zasazení do našeho světa velmi líbilo, stejně tak i výklad historie a objevení sklenitu. Jediná výtka, která mě napadá, je až přílišná vyspělost a inteligence hlavní hrdinky. I to je ale částečně potlačeno její zvídavostí a nadáním dostat se do průšvihů.
Rozhodně se tedy těším na pokračování a rozuzlení.
Na začátku jsem se toho trochu obávala, protože mít za hlavní hrdinku rozmazleného fracka, co se sjíždí prachem, není úplně ideální, ale naštěstí se brzy vzpamatovala a příběh má stejné grády jako jednička!
Už na prvních stránkách jsem si v hlavě sumírovala komentář, ve kterém bych knížku totálně zkritizovala. Děj se z ničeho nic přesune do absolutně jiného prostředí, hlavní postavy jsou najednou skoro příbuzné a nikomu to není ani trošku zvláštní, děj je nelogický, zamotaný, ale všichni se tváří, jako že se nic neděje. Bohužel ale všechnu tuhle kritiku musím po dočtení smazat. Díky jedné kapitole jsou tyto výtky najednou irelevantní a vše je tak jak autorka zamýšlela. Takže pokud jste na začátku a chcete s knížkou praštit, protože se autorka asi zbláznila a zapomněla, jak psát, nedělejte to. Zatněte zuby a dočtěte to do konce, protože pak zůstane koukat jenom s otevřenou pusou.
Kdyby nic jiného, tak Maas je vážně čtivá. 650 stran uběhne jako voda. Ale samotný příběh trochu pokulhává. Přijde mi, že se do téhle knížky snažila nacpat hrozně moc věcí, takže finální výsledek je trochu hektický, místy zmatený. V Královně stínů jsme měli možnost občas vydechnout a příběh zpracovat, ale tady se neustále něco děje. Pár věcí mi přišlo i dosti přitažených za vlasy, viz Maevina role ve vztahu Aelin - Jeřáb - Lyria. Dorian je zde upozaděný, což je velká škoda. Za to Manon je opravdu úžasná, i když se mi k Dorianovi nijak zvlášť nehodí. Vůbec to párovaní všech možných postav, aby nikdo nebyl sám a všichni měli šanci na lásku, je trošku divné. Jo a u celé té věci s Elenou a tisíciletým plánem jsem byla schopna pronášet jenom "jako wtf?". To mi přišlo hodně přehnané.
Jak tak koukám na svůj komentář, je to tentokrát kritika nad kritiku, protože z Královny stínů jsem byla naprosto hotová a tohle bylo zklamání. Ale chtě nechtě se v hodnocení odráží faktor čtivosti, protože knížku jsem neodložila, dokud jsem ji nedočetla. Snad budou závěrečné dva díly o něco lepší.
Je to skvělá knížka. Vážně! Ale... něco mi prostě brání dát jí pět hvězdiček. Čte se to v podstatě samo, o akci tedy vážně nouze není, ale asi mi vadila určitá... nevyhnutelnost. Feyre prostě musí stoprocentně milovat Tamila, jinak by to nešlo. Ale co když se její city z nějakého důvodu změní? Pak všechno co provedla bude najednou úplně zbytečné. Asi si prostě jen schovávám naději pro Rhysanda, protože to je úplný antihrdina bez nejmenší chybičky. Nejsem si úplně jistá, jestli si budu chtít kupovat další díl i s ohledem na moji peněženku, když je zatím naplánováno 6 dílů, ale jestli ano, pak budu doufat v ještě větší prostor pro Amaranthinu běhnu, stejně tak jako pro Luciena. Když to tak vezmu, tak by se Feyre bez těch dvou nikdy nedostala tam, kde je.
První díl byl vyloženě rozjezdový, ale tady už se do toho autorka pořádně opřela. Nechybí intriky, tajemství, hádanky a další informace, ze kterých jde hlava kolem. Je to typ knihy, díky kterému ztratíte veškerý sociální život a získáte neuvěřitelný spánkový deficit, který nemáte šanci dohnat, protože ten další díl musíte začít číst OKAMŽITĚ!
Popravdě řečeno, je to docela děsivá kniha. Donutí vás zamyslet se nad tím, čeho všeho jsou fanatici jako Saracén schopni. Bohužel mi v dnešní době ten příběh ani nijak nereálný nepřipadal...
K samotnému příběhu - v prvních dvou částech mi vadilo neustále přeskakování mezi časy a místy. Značnou část knížky jsme si dokonce myslela, že se vražda v Eastside Inn stala až po celé té "aférce" okolo Saracéna. Možná to byla jen moje chyba, ale přišlo mi to místy dost zmatené. Pak už se to ustálilo na pohledech ze strany Poutníka a Saracéna a příběh se rozběhl závratnou rychlostí. Poslední část už jsem přečetla jedním dechem.
Tu jednu hvězdičku ubírám právě za ten začátek, ale jinak rozhodně doporučuji.
Já vlastně tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. Možná jen moje inteligence na tuto knížku nestačí, ale po celou dobu čtení jsem měla pocit, že čtu dvě rozdílné knížky. Ta první, o nesnesitelné lehkosti bytí, byla jemná, citlivá a plná neobyčejného pohledu na svět. Ta druhá byla doslova o ho*ně. A u té právě nemám nejmenší tušení, co si o ní mám myslet. Proto jsem trochu rozpačitá u hodnocení a váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami...
Po dobu čtení jsem byla rozhodnutá, že dám hvězdičky 3. Děj rychle utíkal, byl zábavný, ale hrozně mě rozčilovala Rachel. Vůbec mi nebyla sympatická a ten děj dost srážela. Jenže pak přišel konec, který byl pro mě dosti překvapivý, takže ten mé hodnocení vylepšil.
Vážně moc mě to bavilo. Chvílemi jsem se cítila provinile, protože mi famiglia Corleonových byla vážně sympatická, ale tak co. Jenom jediné mi brání dát knize 5 hvězdiček. Nebyl to pro mě příběh, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Možná to bylo tím, jak byla kniha zasazena do období skoro deseti let, ale klidně jsem přestávala číst a neměla jsem potřebu číst do tří do rána jenom abych věděla, co se stane dál.
Musím se vyjádřit ke každé povídce zvlášť, jinak to ani nejde.
Zasněžený expres - Skvělé. Moc mě to bavilo. Konec byl sice lehce předvídatelný, ale jinak to bylo neotřelé a zábavné. Postavy mi byly hrozně sympatické. Tady bez váhání 5 hvězdiček.
Vánoční zázrak - To bylo typicky greenovské. A právě to mě moc nebavilo. Psychika postav je v jeho knížkách skoro stejná a mám z toho takový pocit, že se z nich snaží udělat netypické hrdiny. A to už se mi tak nějak omrzelo. Děj byl ovšem zábavný, takový lehce šílený, ale proč ne. 4 hvězdičky.
Archanděl prasátek - Bože, jak mně byla Addie nesympatická! Rozmazlená holka, která myslela jen na sebe. A přitom byl Jeb tak milý! Ani příběh mě moc nebavil. 3 hvězdičky.
Já vám nevím. Nejspíš jsem tu knížku nepochopila, ale zdála se mi o ničem. A rádoby chytré Holdenovo citáty mi ani nijak chytré nepřišly...
Kdyby to byl jen další knížka série, rozhodně dám 5 hvězdiček. Ale díky tomu, že to je konečný díl, takové hodnocení dát nemůžu. Je tam spoustu nedořešených věcí ohledně Chloeiny matky, polodémonky apod. Skoro mi to připadá, že si autorka připravovala půdu pro další díl, ale nakladatelství už jí odmítlo další knížku vydat...