magnolia komentáře u knih

Knížka je hezká i na pohled a námět zajímavý. Po tom současném boomu všehoschopných stařečků a stařenek, si ráda přečtu něco o těch skutečných, i když je to čtení smutnější. Kapitoly z pobytu v domě seniorů i vzpomínky se mi četly dobře. Další vložený příběh dvou kamarádek, současných dívek, mi připadal jako ze staré doby jako bych četla dívčí románek ze 70.let (ale snad i takovéto dívky dnes možná existují). O tom, co všechno ještě Lída zažila, mohlo být napsáno trochu více, souhlasím s předešlými komentáři.

7 23.11.2015

Ani nevím, co napsat, když to byla knížka doporučená někým jiným, takže přečtená spíš z povinnosti (původně jsem na ni byla zvědavá). Zamilovat se do tak problémového typu člověka, nemůže dopadnout bez zklamání. K tomu původní rodiny a rodiče na obou stranách, to nebyly zrovna normální vztahy. Je to takové pitvání a rozebírání závislosti na S.Jobsovi (protože proč jinak by s ním autorka, jím tolikrát ponížená, zas a znovu zůstávala?). Nesoudím ji, docela obdivuji tu důkladnost a přesné popisování situací (paměť nebo um nebo obojí?), ale čtení této knihy mě prostě nebavilo. Už ani nemám chuť číst si o SJ další životopis.

6 21.11.2015

Jedna z nejlepších letošních knih, aspoň pro mě určitě. Od začátku do konce má příběh svůj rytmus a atmosféru, které mi přesně sedly do těchto pošmourných dní. Přemýšlení, popisy, vzpomínky, napětí, city a pocity, krásně namíchané, působivé.... jako bych to všechno sledovala sama zpovzdálí. S přímou řečí bez uvozovek jsem se už někde setkala, dá se to zvládnout. Moc krásný zážitek a postavy, které utkví v paměti. A naděje tam je, díky za ni.

12 17.11.2015

Přečteno za odpoledne a sobotní ráno a nelituji toho času. I když jde zase jen o jiné podání autorových příhod, nevadilo mi to, nejspíš mám pro tvorbu MV slabost. Bylo to ze začátku drsné, potom i zábavné, ale ne nudné. Asi hlavně kvůli postavě duly (pěkně mu to dává sežrat), tady mi už nevadila jako v Biomanželce (asi se k ní vrátím, dočtu a přehodnotím). Všechno od MV se mi nelíbí, ale...Kdo jiný u nás takhle píše?

4 14.11.2015

To byla šílenost, souhlasím s předchozími komentáři. Vtipné to je, i když humor je místy "fekální". D.Barryho už trochu znám, občas nezaškodí si něco takového přečíst, ale pravda je, že ke konci jsem už byla přesycená nevšedními zážitky obou magorů (a začínala se stydět za to, co to vlastně čtu:)

6 12.11.2015

Už jsem ji jednou četla a bavila mě zas. Odpůrcům MV a příznivcům VK se líbit nemůže, to je jisté :) Ale já se bavila, připomněla si tu dobu velkých nadějí (a je pravda, že ke konci je překlausováno). Rodinné příhody jsou vtipné i dojemné a autor sám si ze sebe taky utahuje, to ocením vždy. Nejvíc mě, tedy v dobrém, zasáhly deníkové zápisky dcery Aničky - těch mohlo být i víc (další knížka). Naopak chování a projevy dvojčat byly pro mne tím nejhorším z celé knihy (ještě horší než výroky VK).

5 30.10.2015

Vše tu bylo řečeno - je to parádní čtení. Teď už se těším na film, protože některé situace a děje si pozemská žena středního věku umí představit dost těžko (nebo úplně špatně :) Přesto se moje fantazie při čtení překonávala a asi nejlépe si poradila s netradičním pěstováním brambor. Jako ostatní jsem se, díky postavě M.W., při čtení bavila a strachovala od začátku do konce. Další z nezapomenutelných knižních hrdinů. (A výpočty jsem přeskakovala, ale nevadily mi tam, stejně jako popisy různých chemických a fyzikálních dějů - když si to nemusím pamatovat... :)
(Musím sem dopsat, že film je tedy efektní, ale nějak se mi z něho vytratilo všechno to zajímavé, často i to podstatné z knihy, včetně humoru)

26 24.10.2015

Každý román tohoto autora je jiný a všechny jsou zajímavé. Hlavním hrdinou je vědec, manžel a otec Douglas a ten se mi líbil, tomu jsem fandila (dokonce víc než manželce a synovi!). Přes nová i stará pochybení, která postupně přiznává a které si částečně přinesl ze své původní rodiny, se snaží napravit, co se dá. A právě ta snaha, to, jak mu záleží na nejbližších, to mě bavilo a dojímalo po celou dobu čtení. A pro ty, kdo cestují rádi po evropských městech (a muzeích výtvarného umění), má kniha další body k dobru. A není smutná, to je také plus.

11 24.10.2015

Je to už déle, co jsem ji četla jako dospělá. Líbila se mi a taky obrázky byly kouzelné. Jenže ... nejsem malá :)

2 21.10.2015

Takový románek, který mne nalákal prostředím okolo knih. Ale nebyl to můj šálek - tolik slov a stránek o obvyklých tématech, jakých jsou plné knihy tohoto žánru. Hrdinka mi nesedla, její vyprávění ani její hledání sama sebe s nádechem romantiky a duchaplnými (vtipnými?) dialogy s ne moc věrohodnými mužskými protějšky. Přečteno s pochybnostmi a bez nadšení (a od půlky skokově, přiznávám). Ale někoho to určitě bavit bude.

7 06.10.2015

Platí to, co je napsáno na knize: "silný příběh o lidech milujících i chybujících a o tom, že i ty nejlepší úmysly někdy způsobí velké utrpení". Ještě bych dodala, že pokud ke knize přistupujete (jako já) bez nejmenšího tušení, o čem to bude - tak budete překvapení. Od začátku se mi líbila hlavní hrdinka a její způsob vyprávění. Potom přišel šok, těžko představitelné situace, soucit s tou či onou postavou a to až do konce. Nechci nic prozrazovat, snad jen že kniha je, kromě příběhu jedné zvláštní rodiny, také hodně o etologii, chování zvířat i lidí a o působení člověka na přírodu (místy připomíná naučnou publikaci). Pravda je také, že některé části knihy se mi četly lépe, jiné byly rozvláčnější a postava H. mi připadala tak nějak nadbytečná. Nejsou to čisté 4, ale dám je za to neobvyklé téma a psychologickou hloubku.

12 03.10.2015

Syn(22) - nadšený! Doporučuje. (Možná se do ní taky někdy pustím a zatím odolám filmu.)

7 02.10.2015

Mrzí mne, že se nemohu přidat k ostatním nadšeným čtenářům. Je to tak strašně smutné, jak maminka a děti trpí otcovou nezodpovědností, že nedokážu číst dál... moc citlivé téma. Jediné hezké je to, že jim občas někdo cizí pomáhá (tedy aspoň na začátku, nedokázala jsem ji dočíst).

Velmi zajímavá knížka o vztazích matky a dcery, o nepovedeném manželství dvou rozdílných lidí, o emigraci. Jak je těžké vyrovnat se s tím, co si odnášíme z původní rodiny, jak si nejbližší lidé mohou být vzdálení, i když se denně potkávají ... A emigrace prožitá opravdu jinak, z neznalosti a závislosti na někom, kdo má jiné úmysly, než se zdá, se stane tragédie pro všechny tři ženy. O ztrátě iluzí. Hany mě bylo moc líto. Ale stejně tak v úvodu Květy, obyčejné ale nešťastné ženy, která také toužila a snažila se mít hezký rodinný život. Prozření Eriky pak znamená aspoň nějakou naději na život podle své představy. Je to kniha nabitá emocemi a také velmi lyrickými pasážemi - no a fotky, to je sama dokonalost, jak jsou k tomu příběhu přidané.

11 20.09.2015

Tedy něco tak komplikovaného jsem ještě nečetla. Ale dočetla, i když mi dala zabrat a v půlce knihy jsem ji začala kvůli nechápání všeho číst znovu (ve dne a v kuse, nedoporučuji krátké části před spaním - druhý večer vůbec nevíte, co jste četli včera) - a stejně to nebylo to pravé pro mne. Tolik fyziky, termínů a slov, která jsem ještě nikdy neslyšela a k tomu vracení se v čase, rozdvojování osob a další zapeklitosti. A mezi tím vším, občas záblesk zajímavého příběhu, svérázných postav, dokonce dobrého humoru. Bohužel, dala bych přednost srozumitelnějšímu vyprávění, nějak to autorovo pojetí nedokážu ocenit.(A ke konci knihy se mi úplně vybavily scény z českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, konkrétně P. Kostka v popelářském autě: Já jsem taky Jan, jako ty, my jsme oba ... :) Škoda, kdyby to nebylo tak moc fyzikálně zamotané, byla by to fajn kniha i pro nás - méně náročné (chápavé:) čtenáře.

4 17.09.2015

Útlá a výborná kniížka o čtení a čtenářích - a o nečtení a nečtenářích. Zajímavé myšlenky a postřehy, sice z počátku 90.let, ale to podstatné platí stále. Určitě by ji měli číst učitelé, ten přístup autora (také učitele) se mi líbí - žádné rozkazy, rozbory, jen čtení a radost z něho. Některé věty stojí za opsání a ten seznam práv čtenáře za vyvěšení ve školách a knihovnách. Kniha je plná pochopení a podává dobré rady, škoda, že realita je jiná.
Autor klade důraz na čtení dětem, s dětmi a na sdílení čtení s těmi, kdo jsou nám blízcí.

"Když nám někdo, kdo je nám drahý, dá přečíst nějakou knihu, v první řadě v těch řádcích hledáme jeho, jeho vkus, důvody, které ho vedly k tomu, aby nám tu knihu vrazil do ruky, či známky bratrství."

6 14.09.2015

Chtěla jsem si přečíst něco aktuálního a současného, což asi knížka splnila. Je to ale pořád jen to samé - líčení zážitků s velmi problémovými nebo znevýhodněnými žáky, což se po čase omrzí. Ale doporučím ji těm čtenářkám, které mají k tématu blíže.

2 31.08.2015

Moc dobře napsaný román o vztazích v několika rodinách. Je to druhá kniha od autorky a opět mě zaujaly náhledy do myslí jednotlivých žen, mužů a především dětí na prahu dospělosti. Jak je někdy rozdílný pohled na rodinu zvenčí a zevnitř, jak je těžké a přitom osvobozující přiznat si chyby a začít znovu a jinak - když to je možné. Autorka píše zajímavě. Doporučuji.

8 27.08.2015

Tak další Pratchett, další smršť fantazie a dobrodružství. Přišla mi vhod mezi ostatní dovolenkovou četbou. Některé věty jsem si četla několikrát, fantazie běžela na plné obrátky a opět jsem užasla nad tolika nápady, přesně dávkovaným humorem i krásnými dobrodružnými situacemi. Mrakoplaš je jednou z nejoblíbenějších literárních postav, to je jisté. (A Zavazadlo miluji pro jeho věrnost:)

14 10.08.2015

Krásné.
Při čtení jsem byla ráda, že je zrovna letos takový horký srpen. Také se mi potvrdilo, že film se s knihou nedá srovnávat a že je vždycky dobře, když se kniha čte v tom správném věku (tuto jsem již kdysi četla, tehdejší dojem si už nevybavím, ale nyní jsem si ji užívala). Přála bych každé Francesce jejího Roberta Kincaida.

23 04.08.2015