magnolia komentáře u knih
Tak kniha je napsaná dobře, ale hrdina mi k srdci nepřirostl ani náhodou. Tolik tragična, podivných a chladných vztahů, sebeobětování nebo spíš odevzdanosti, to jsem už dlouho nečetla. Nechci prozrazovat děj, ale štvalo mě to, jak se W.S. choval. Někdy je to dané (výchovou bez citů, odpovědností, konvencemi...), že se člověk nevzepře okolnostem, přesto jsem doufala, že při jeho inteligenci, bude on sám volit jinou cestu. Děj knihy a její hlavní postava, mě osobně zklamali.
Dobře napsaná kniha pro větší děti, zvláště ty, které mají rády zvířata. Je v ní docela zvláštní kluk, který nemluví, ale rozumí řeči zvířat. Děj je napínavý, je tam i holčičí hrdinka a mnozí, převážně přátelští zvířecí hrdinové. A taky záporáci, lidé, bohužel.
Čtivý protiválečný příběh z Francie po 1.světové válce, krátký, přesto silný. Hlavní postavou je vyšetřující soudce, který postupně odkrývá pohnutky i povahu vězněného muže. Čekala jsem trochu jiný vztah toho muže k věrnému psovi - to mě osobně dost drásalo, ale konec to trochu napravil.
Vzpomínková kniha o dětství prožitém v neobvyklém prostředí areálu léčebny duševně nemocných a v ne úplně obyčejné rodině, která má svoje rituály i tajemství, vše viděné očima nejmladšího syna. Toto se dočtete i na pěkné obálce knihy, kterou tvoří chronologicky poskládané kratší i delší jasně pojmenované kapitoly. Mne vyprávění zaujalo i pobavilo, některé zážitky byly napsané krásným způsobem a byly dojemné, tajemné, veselé i smutné (zvláště ke konci knihy). Autor má dar vyprávět otevřeně a působivě. Při čtení jsem si vybavila Pagnolovu Jak voní tymián nebo knížky Oty Pavla a i když tato se odehrává o dost severněji, v jiné době a vzpomínky jsou méně idylické, vypovídají hodně o rodinných vztazích, lidských povahách i životě.
Nevím, nevím, začala jsem a nejsem nadšená. Ove byl na začátku bručoun a nesnesitelný protiva, ale co je to proti bláznivé, sprostě mluvící kuřačce a rozjívené holce (vadí mi obě, ale dám jim šanci v průběhu léta - možná).
Ještě jsem zasažená příběhem, předám zase jen pocity a ty jsou skličující, protože je to velmi vážné a smutné téma... Přesto doporučuji, tomu kdo se o tom nebojí číst (taky trochu varuji slabší povahy).
Zvláštní, podmanivé, něžné a vlídné čtení s mladým mužským hrdinou, který je citlivý a vnímavý (jak jen může být hrdina z románu). Další moje kniha z Islandu, ale tam se odehrává pouze začátek a hrdinovy vzpomínky. Jinak je příběh zasazen do nějaké jižní evropské země, snad Francie, což není podstatné. Vše je popisováno očima hrdiny, docela dobře jsem si při čtení představila místo jeho pobytu.Kniha se mi líbila z mnoha důvodů, je letní, trochu zahradnická a kuchařská, trochu "na cestě", hodně o vztazích (dojemné hovory s tatínkem) a lásce, ale úplně jinak než jsem kdy četla. Doporučuji a nechávám si ji v sobě doznít...
Povídky s Oskarem se mi opravdu líbily, nenudily a občas jsem se i pousmála.
Tak dalo se to přečíst, jak detektivky moc nečtu. Psychologické pasáže mě bavily, pátrání už tak ani ne, tak nevím, kde je chyba.
Bezva kniha, pečlivě udělaná, spousta informací a fotek (a když si představím tu nekonečnou trpělivost fotografů všech slepiček a kohoutků :)
Četla jsem na několikeré doporučení, odkládala - a jsem příjemně překvapená takovým neobvykle poskládaným příběhem. Hlavní hrdinové, to je tedy pěkná směsice. Holku jsem četla nejraději, staříka jsem si vychutnávala, ale přiznám se, že Ničemu jsem zpočátku nedokázala číst souvisle - ten jeho slovník byl na mě sprostý až moc (což neznamená, že nevěřím, že tak někdo mluví, bohužel). Dobré, fakt dobré čtení, humor i život se všemi jeho temnými i světlými odstíny. (Jen mi chybí, za co vlastně byl stařík v mládí ve vězení - uniklo mi to?)
Knihu jsem četla již kdysi, nyní znova pro připomenutí - je opravdu vtipná, smála jsem se nahlas a i když ke konci humoru trochu ubylo, není to špatný příběh (některé situace jsou povedené, třeba ty s polskou chůvou :)
Dopisy, dopisy - a potom maily, maily... Bylo by docela férové, zmínit to v anotaci. Jinak osudy těch několika žen středního věku jsou pestré, takové současné a ze života tady u nás. (Ale víc by se mi líbilo jiné zpracování, třeba jako deník.)
Nakonec jsem knihu dočetla, jen nevím jestli ještě nějakou podobnou v blízké době snesu. Příběh je to dojemný a laskavý, o dívce, co měla hodně štěstí ve velkém neštěstí. Je to teď takový boom nového žánru, nebo se i dříve psaly takové knihy? Je to hezké, když jsou na sebe lidé hodní, ještě k tomu lidé úplně cizí, tak proč o tom nepsat romány. Jenže... Často mne ale (nejen tady) udiví, když je dětský hrdina, až tak moc geniální (umí nejen ledacos vypěstovat, cizí řeči, také sestavit počítač, atd.) - proč se to tak přehání? V knize je dost pěkných myšlenek a momentů a ke konci jsem se nad to vše možné a nemožné dokázala povznést (až na dodatečně nepochopitelné přebývání rodiny v garáži, když se ukázalo, že vlastně takhle strádat nemuseli... to by snad žádná máma dětem neudělala). A ještě by mne zajímalo, kolik dětí si takovou knihu přečte. (Dceru (14) kniha nechytla právě kvůli té "geniálnosti" hrdinky.)
Tak úplně čisté 4 to nejsou, ale celá knížka je napsaná (a čtená) tak lehce a odpočinkově, že je dám. Rozjezd dobrý, po půlce malinko nudnější, ale když člověk, pro jednou, nečeká žádná dramata a jen se baví.... Je to vtipné, letní, nestydaté, retro čtení.
Váhám mezi 3 a 4, docela silná kniha byla přečtená velmi rychle. Rozhodně se nebudete nudit (možná jen občas "u Lincolna"), kniha je nabitá dějem a to, co od prvních stránek zažívá hlavní hrdina, by málokdo vydržel - a navíc s takovým nadhledem (ten je ale právě sympatický). Začátek byl opravdu dramatický a hrdina se mi líbil, postupně jsem stále častěji pochybovala o reálnosti všeho, co zvládá (rychlé zotavení, akční situace, vztah k dětem...) . Je to prostě hodně americký román, jen si sama myslím, že méně (dramat, postav, ušlechtilosti,...) by bylo více.
Knížka nejdříve málem odložená jako nepřečtená, ale nakonec shltnutá i s předmluvou.Tato malá, vzhledem velmi povedená knížečka, má v sobě působivý neotřelý příběh, zvláštní atmosféru starých časů, souboj dobra se zlem a dramatický závěr.
Neběhám a knihu jsem koupila a četla na doporučení. A jsem ráda, že jsem zase jednou zkusila číst něco jiného než obvykle. Životní příběh a vyprávění SJ se čtou velmi dobře, především první kapitoly z dětství byly působivé (pro mne nejzajímavější). Je to pozoruhodný muž, a to nejen kvůli mnoha dosaženým rekordům. Nejsem veganka, o ultramaratonu jsem tak nějak nic moc nevěděla a v polovině knihy jsem dokonce přestávala chápat celé to jeho nutkání a konání (a riskování). Ale vytrvala jsem - ona to opravdu není jen kniha o běhání s mnoha veganskými recepty. Přečtěte si a uvidíte sami.
No, detektivní to moc nebylo a celá hlavní zápletka se odehraje až v poslední třetině knihy. Ale docela mě to bavilo, hovorová čeština nevadila, ani historky (aspoň zpočátku, potom už trochu zdržovaly) a na rozdíl od tvorby B.Hrabala, je mi vyprávění p.Šabacha většinou příjemně milé. Jenom mi to tentokrát (na rozdíl od předešlé Máslem dolů) připadalo hodně nepravděpodobné, taková pohádka pro dospělé - ale asi je to schválně tak vymyšleno i napsáno.
Román pro ženy, který se četl velmi dobře. Je to pestré vyprávění, docela překvapivé a nepředvídatelné, ale přitom uvěřitelné (když si tak vybavím, co se dnes pro ženy píše). Sympatický je přítomný optimismus a to, že hrdinka přiznává prohry i poklesky, je upřímná. Hezký je vložený příběh o její babičce - a sama Juliána je v průběhu děje matkou i babičkou, kamarádkou, manželkou i milenkou. Celou dobu je především svobodomyslnou a současnou ženou. Doporučuji.