magnolia komentáře u knih

Tuhle knížku jsem v určitém věku milovala, protože byla krásně bláznivá. Ještě teď si v ní s nostalgií listuji a už napořád si budu pamatovat popisky jako třeba " Vlas a Hlad omdleli" nebo povídku o rodině Sedmibloudů, u které jsme se smáli všichni :)

6 28.01.2016

Sleduji roky s obdivem fotografie Zuzany Mináčové a na knížku jsem se těšila. Je to kniha velkého formátu, s množstvím fotografií na kvalitním papíru. Trochu mě zklamalo to, jak je kniha o této zajímavé ženě napsaná, takže se mi ani nechtělo do hodnocení. Ale - každému doporučuji filmový dokument od Matěje Mináče o jeho mamince Očima fotografky - je to opravdový emocionální zážitek, který tuto knihu doplní a předčí, mnohonásobně.

5 27.01.2016

Knížka od novozélandské autorky je další z řady povedených knih pro dospělé (nedokážu posoudit, jak by se líbila dospívajícím), s dětským hrdinou v hlavní roli. Dvanáctiletý Frankie má velmi citlivou povahu a dělá si starosti skoro úplně se vším, nejvíce ale s maminkou. Ta sice doma peče dorty na zakázku, ale trpí nějakou formou úzkosti, takže nevychází z domu a všichni se s tím (až na Frankieho) smířili. Jinak rodina funguje jako každá jiná, dva starší sourozenci mají Frankieho rádi po svém a on je taky a navíc jsou tu tetičky a hodný tatínek. Takže je to sympaticky psaná knížka o dospívání, o odvaze a zbytečném strachu, a hlavně o tom, že se má v rodině mluvit a ne mlčet, zvlášť o nepříjemných věcech. Líbilo se mi, že knížka není tragická, Frankie má dobrého kamaráda, kamarádku, umí kreslit i hrát fotbal. Velmi jsem s ním a s maminkou cítila. Možná je to mým čtením před spaním - tempo vyprávění v druhé půlce mi přišlo trochu zpomalené a také některé postavy a vztahy mohly být více popsané (o tatínkovi se toho moc nedozvíme ani to, proč se mu říká tak zvláštně).
(Vždycky si u takových příběhů představuji, jak by se asi odvíjely v našich podmínkách a zajímalo by mne, jestli by za maminkou chodila domů psycholožka a další bezva psycholog by pomohl klukovi v podobné situaci - ale čte se o tom hezky).

8 26.01.2016

Přidávám se k ostatním, co mají knihu spojenou navždy s dětstvím. Jedna z těch, které jsou dokonalým spojením psaného slova a ilustrací - a ten humor je jedinečný, prostě klasika. Školní dvůr jsem jim vždycky záviděla :) A na filmové verze bych se nekoukla ani náhodou.

13 24.01.2016

Tak to byla moje první od autorky a myslím, že se mi líbila nejvíc. Asi tématy a reálným dějem a nebo, že byla první a nebyla tak vypjatá (a monotématická), jako některé její další. Doporučuji.

7 22.01.2016

Dozvíte se v ní to základní o historii DJC, posloužila synovi při psaní maturitní práce.

5 21.01.2016

Tuto knížku jsem četla asi v době vydání a bylo to čtení velmi působivé a smutné. Moc dobře se četla a já jsem se rozhodla uvěřit autorce každé slovo tohoto příběhu, proč by ne.

7 20.01.2016

Tahle knížka nejde číst jinak, nežli na jeden zátah. Pustila jsem se do ní bez přípravy a nakukování do obsahu, takže jsem postupně zjišťovala, že postavy budou přibývat a nikoli se střídat a vracet ve svých vyprávěních. A po dočtení jsem se k nim musela vracet já sama, pro ujasnění souvislostí a pro připomenutí jen těch dobrých a ne beznadějných hrdinů. Je to velmi působivé čtení, smutné a ještě smutnější osudy, prokládané příčinami toho všeho. Je tu pár kladných postav, které se umí vymanit a postavit předsudkům a zlu v jeho různých podobách (v rodinných a mezilidských vztazích). Psychologie různorodých postav a jejich jednotlivé příběhy, zvláště ty ženské a dětské, jsou opravdu dechberoucí - až do poslední věty. (A detektivku opravdu nečekejte, spíš společenské psychodrama).

13 17.01.2016

Taková mrňavá knížečka, hezky vypadající vánoční dárek. S obsahem, bohužel, nejsem nadšená, i když je to zase P. Šabach a jeho typické vypravování. V povídkách vystupují asi reální dětští hrdinové (autorova vnoučata - podle jmen), žijící v prostředí amerického maloměsta. Vypravěčem je Damián, který chodí do školy, má sestry a ADHD, kamarádí s přemoudřelým Robinsonem a komentuje všední i sváteční dny šabachovsko-klukovským pohledem. Kluci jsou asi stejní všude na světě a ráda si o nich cokoli zajímavého přečtu, jenže zde přítomný americký způsob života mi není vůbec blízký, a to mi kazilo celé čtení. Raději bych něco z českého prostředí.

5 16.01.2016

Mám ráda KP tak nějak celkově a dlouhodobě.

10 16.01.2016

Měli jsme ji doma s krásnými obrázky H.Zmatlíkové. Pohádky byly zvláštní, ale bavily nás, nářečí nevadilo - rozumíme :). Je to jediná kniha této autorky, která se mi líbí.

5 15.01.2016

Přečteno za necelé 3h, bavila jsem se a ještě se něco nového dozvěděla. Bavilo mě, že: je to retro (doba také mnou zažitá, i když hodně jinak a jinde, naštěstí:), je to autorův pohled na sebe, na dobu a lidi, je to čtivé vyprávění. Vtipné byly scény z rodinného "akademického" prostředí, ale i vážnější témata byla napsaná dobře a nevyzněla trapně ani falešně. Přiznám se, že si vybavím asi tak 3 písně a fanynka skupiny nejsem. Texty jsem spíš přeskakovala, ale bavily mě okolnosti jejich vzniku a vysvětlivky k písničkám (písnička Dederon a vzpomínky na NDR jsou skvělé :)

7 15.01.2016

Jako dospívající dívce se mi moc líbila a obrázky v knížce byly krásné.

5 14.01.2016

Dočteno do půlky, s velkým přinucením a bez jediného pousmání. První projekt mě bavil tak, že jsem si půjčenou knihu po přečtení koupila a začala ji číst znovu! Čím to je - jsem jiná já?

6 13.01.2016

Kniha je určená pro mladší školáky. Obrázky jsou umělecké, ale děti nenalákají, spíš odrazují.

3 12.01.2016

První velmi silný zážitek letošního roku. Taková slabá knížka s takovým obsahem. Hlavní hrdina a vypravěč je kluk, který si mě naprosto získal od první věty. A k tomu je tu stejně živá postava maminky, se kterou žijí na jednom norském sídlišti v 50.letech. A snaží se a dělají chyby a oba se stále učí a kluk Finn navíc dospívá. V některých prostředích a situacích jsem si připadala úplně přítomná, jak je to popsáno a cítila jsem s hrdiny to dobré i zlé. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi realistické knihy o vztazích v rodině, vyprávění ne zrovna idylické, ale o to zajímavější a nezapomenutelné.
(Kniha není k sehnání, o to víc jsem šťastná, že jsem ji dostala jako dárek).

14 12.01.2016

Kniha má moc hezkou atmosféru i lákavé prostředí malého knihkupectví. Téma přátelství žen různého věku mne také potěšilo a za to dám nakonec 4 hvězdy. Líbilo se mi kladné zasahování do života mladých manželů i vyprávění hlavní hrdinky v obou liniích (a více v té současné). Je to jedna z nemnoha knih od španělských autorů, které jsem přečetla a i když mi to trvalo déle, toho času nelituji. Vadilo mi jen několik ne úplně pochopitelných situací a jednání postav (proč Frances nemohla Rose přiznat pravdu?), které knihu směřují do žánru, který nečtu (silně romantické příběhy). A potom také to, že náplň života hlavní hrdinky za mladých let mi připadala dost jednotvárná - ještě, že to vylepšila později (a bez ohledu na okolnosti - není tak špatné, nemuset se celý život trápit nedostatkem financí a k stáru dělat dobrodiní :). Je to román pro ženy, tak si ho, ženy, užijte (a nějací muži se tam také objeví).

10 31.12.2015

Bylo to zvláštní čtení, do kterého se mi dlouho nechtělo. Začátek mě polapil a nadchnul vším - prostředím, hrdiny, úsporným stylem vyprávění - byla jsem zvědavá na každou další stránku. Knížka líčí život jedné rodiny na ostrovech na severu Norska, během asi deseti let. Jakousi hlavní postavou je Ingrid, která žije na ostrově s rodiči, tetou a dědečkem a během příběhu dospívá, sbírá zkušenosti a prožívá ztráty. Postav je tam později více, některé jsou jen tak načrtnuté, jiné trochu výraznější. Asi nejsilněji na mne zapůsobilo veškeré líčení prací, nutných k přežití v takovém místě. To, jak si lidé museli umět poradit s podmínkami obvyklými i neobvyklými, jak se přizpůsobili a semkli. Můj obdiv měl určitě otec Hans, který vlastními silami vylepšoval dům i okolí, žil pro svůj ostrov a pro rodinu a přitom neztratil cit (vztah k dětem, respektování názoru ženy). Toto úsilí bylo naštěstí dáno i dalším členům rodiny, ženy i děti nevyjímaje, pokud je neochromila nemoc. V knize je mnoho silných momentů a celé vyprávění je ne úplně obvyklé, proto moje nadšení z četby ke konci knihy trochu opadalo. Ani ne pro některé smutné události, ty jsou vyváženy zase jinak, ale spíš pro takové mlhavé a nedořečené vztahy a pocity. Knihu přesto doporučuji, v tomto zimním období obzvlášť.

14 14.12.2015

Mám PŠ moc ráda, ale tyto povídky byly tak pesimistické a depresivní, že dám takové malé hodnocení. Někdy se to nepovede. Autora nezatracuji.

6 06.12.2015

Knihu jsem doporučila blízké čtenářce s podobným vkusem. Po převyprávění a jejích dojmech dávám hodnocení takové a pouštět se do ní určitě nebudu.

3 29.11.2015