magnolia komentáře u knih
Knihu jsem si vzala jako oddechovku, ale je to něco jiného (strašného), aspoň pro mne. Nedočetla jsem ji, protože hrdinky, kterým je přes 40, mají děti a mluví a chovají se jako (mírně řečeno) holky "utržené ze řetězu" , mi připadaly prostě neskutečné. Některé věty jsem si musela číst několikrát, nevěřila jsem svým očím... ale někoho to třeba pobaví.
Tak váhám mezi 3 a 4, nebyla to marná četba, zase něco nového mezi těmi romány, co čtu. Je to určitě humor, místy i dost černý, ale ne nijak třeskutý ani nesnesitelně absurdní. Čtení pro toho, kdo si vychutnává mnohaslovný popis situací a myšlení hrdiny (vzpomněla jsem si na Horníčkovy, o dost vlídnější Utajené housle, ale přiznávám, že nejsem v tomto žánru zas tak sečtělá, takže ostatní jistě najdou podobnost i s jinými autory), kdo nevyhledává akci v každé stránce. Ale rozhodně je to zajímavé čtení, hrdina je sympaticky zmatený chlápek, smolař, který se ale nenechá okolnostmi zahnat na ústup. Některé metafory a postřehy byly dost vtipné. Občas to bylo drsnější. Osobně mi nesedla nudnější část flámování ve městě, tu bych zkrátila. Závěr se mi líbil. Ale nepřišla jsem na to, ve kterém městě vlastně byl ten Oscarův byt (klidně by to mohla být Praha, ne? :)
Perfektní četba, ještě lepší než Kukaččí hnízdo. Ať si kritici píší, co chtějí, JKR umí, píše s radostí a já jí to věřím. Ještě víc než samotná zápletka a zločin, i když ty byly taky zajímavé, mne bavily vztahy mezi hlavními hrdiny a jejich myšlenky, slova a činy, prostě celá knížka včetně citátů na začátku kapitol (nedokážu si to vysvětlit, jindy takové "ozdoby" přeskakuji). Konec jsem si vyloženě šetřila. Těším se na další a doporučuji.
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám a jsem dvakrát ráda, protože se k ní možná vrátím (a při dalším čtení si už budu tužkou mnohé podtrhávat). Je to velmi francouzské, romantické a voňavé čtení (místy až moc). Encyklopedie pocitů pro knihkupce a knihovnice.(Plný počet nedám za to zásadní nepřečtení dopisu, to nepochopím, ale třeba to tak někdo může mít i ve skutečném životě).
Je to Halina a pro odpočinutí po náročnějších knížkách nebo dnech, je to pro mě to nejlepší. Líbí se mi, jak staví příběhy, které jsou někdy vtipnější a někdy dojemné, zvlášť nyní, po odchodu manžela. A i když není dokonalá, připadá mi upřímnější než dřív. Mám tuto "psací" HP raději než tu "televizní" (je taková mírnější) a pokud přeskočím veršované rady, jsem moc ráda za to, že pořád píše.
Jedna z mých prvních "vlastnoručně" koupených knih a milovala jsem toto vyprávění pana Nepila i na gramodesce (tu jsem si koupila brzy poté) , bylo skvělé (nejlepší to o tchořovi - "Nech ho aspoň nasnídat" :).
Moje srdeční záležitost, dětská nejmilejší. Je v ní od všeho trochu - skutečné příhody i pohádková vyprávění, zvířátka a poučení, veselo i trochu smutno děkuju pane Nepile.
Přečteno už dříve, potom jsem si ji i koupila, takže to byl asi zážitek v pravou chvíli přečtený. Ještě si ji někdy zopakuji. Kromě zajímavého příběhu a atmosféry, si vybavím, že tam bylo spousta vět ve španělštině a až po dočtení jsem přišla na jejich překlad na konci knihy, tak příště budu mít ze čtení o něco více :).
Další výlet do žánru, který obvykle nečtu, mi potvrdil, že některé knihy opravdu nesmím číst před spaním (noční můry přišly, aby taky ne). A co ke knize - nesmírně čtivé, napínavé, hrdina i další postava a potom ty bytosti, uhhh. Další "zimní" kniha s dějem, který se nedá uhádnout. Podmořská scéna s "delfínky" mne dojala, další překvapily, zaujaly, děsily i rozhodily - a konec, ten jsem si přála jiný, přesto doporučuji.
Moje první seznámení se Zeměplochou, Mrakoplašem a světem stvořeným T. Pratchettem a J.Kantůrkem. Četla jsem ji při léčení z chřipky, malátná nemocí a znechucená laskavými romány (špatná volba). Bylo to bláznivé, šílené a vtipné jedinečným způsobem. Knihovník, který mění svoji podobu při kýchnutí (to se mi naštěstí nedělo), ty mužské debaty, různé dialekty, podivná jména (zpočátku jsem si připadala tak trochu jako v dětství při čtení Neználka), pestré postavy a typy lidí a barvitě popisované nepředvídatelné situace. Občas jsem se i ztratila - a zase našla - a nemohla přestat číst. Nikdy jsem nebyla moc na pohádky ani na fantasy, ale tohle ANO, zase někdy a s radostí. Tak dík, synu, za Tvoji rozečtenou a zapomenutou knihu.
Je to jedna z nejlepších knih o dospívání, co jsem kdy četla. Bála jsem se zpracování tématu, ale je to opravdu především kniha o dospívání, vztazích v rodině a životě. Hlavní hrdina se autorovi povedl jako málokomu a jeho vyprávění je smutně-humorné tím nejlepším způsobem, s odbočkami a přirovnáními, které jsou nevšední a zajímavé. Příběh je nabitý dějem, situacemi a postavami, ve kterých se lehce orientujete a přitom jste každou chvíli překvapení tím, jak je to dobré, moc dobré... zvláště první a druhá část knihy (poslední část celý zážitek trochu rozředila).
Původní (avizovaná v edičním plánu) kreslená obálka byla krásná a dala bych jí hned na Obálku roku 2014. Ta nynější je jenom taková hezká. Knihu plánuji přečíst, už kvůli rozporuplným komentářům.
Po delší době jsem zkusila další knihu autorky - a byla jsem mile překvapená. Líbilo se mi skoro vše, je to takové současné, ženské a české čtení. Sára i Eliška byly sympatické, deníkové zápisky další (skoro)ženy, přidaly na napětí a jiném pohledu. Muži byli také všelijací, jen Jardovy promluvy mohly být kratší. Hezké to bylo, veselé i vážné.
Je to taková veselá romantika se sympatickou hrdinkou, nejprve chudou a nešťastnou a potom šťastnou po všech stránkách. Nečetlo se to špatně, humorné byly i dopisy na rozloučenou (a aby bylo jasno), které psala mnoha lidem. Také mě rozesmály zkomolené podoby jmen, kterými oslovovala dcery maminka (jinak, taky docela hrozná osoba). Ale konec už byl takový roztáhaný, první půlka měla lepší spád. A je to knížka pro mladé čtenářky, nebo romantičtěji založené.
Autor mi je sympatický, hlavně knihou Pes Paličák, tak jsem byla zvědavá na autobiografii. Té je tam ale málo, více je to o "špatných žácích". To by mi nevadilo, ale tak nějak se pořád omílá jedno a to samé, škoda. A tentokrát jsem nedočetla, tak nehodnotím. Třeba ještě někdy zkusím pokračovat.
Knihu nehodnotím, zkusila jsem pár prvních kapitol a nesedla mi. Bizarní humor - jak je psáno v anotaci - a pro mladší čtenářky (čtenáře). Rozhodně nepřipomíná Betty MacDonald, to je zase jednou návnada od nakladatele (na kterou jsem skočila).
Jak jsem mohla zapomenout - také můj první Francis (v tom růžovém vydání, půjčený od strejdy, co už nežije). Bylo mi 14.
Přečteno kdysi - mám z toho čtení zpětně dobrý dojem - ze života, autobiografické ladění, humor