mahdal komentáře u knih

Čas od času Kunderu zkouším, není to "odpočinkové" čtení, dokonce ani tato útlá knížečka nepřináší "instantní potěšení". Je třeba čekat, je třeba vyčkat momentu, kdy vepsaná slova k nám promluví. I proto si myslím, že Kunderovy knihy je potřeba číst s odstupem, ale soustavně! Neboť není možné, aby člověk pojmul všechny vyřčené myšlenky najednou. Každý si zde musí najít to, co ho osloví, jaká slova k němu promluví. Jazyk (a porozumění) se však učíme celý život...

1 29.12.2020

Bylo tam všechno a nic; tak zní mé pocity po přečtení Jámy. Byla to má první kniha od této autorky, popravdě jsem od ní čekal víc. Už trošku odpudivě působila obálka knihy, kde je C. J. Tudor vykreslena jako "autorka fenomenálního thrilleru Křídák". (A ta zlatá pečeť bestselleru! To se musí prodávat samo!) Obsah byl ale trošku jinde. Do příběhu se autorka (překladatel) snažila vtisknout takové množství napětí, až nezbylo skoro žádné. Dokonce mi připadalo, že se překladatel občas v příběhu ztratil (subj. názor). Nechápu, jak autorka mohla příběh natáhnout na tolik stran.

Myslím, že po další knize od této autorky brzy nesáhnu...

3 29.12.2020

Krátká brožurka o velkém českém spisovateli K. Čapkovi. Publikace stručně charakterizuje oblasti autorova zájmu, ať už se jedná o publicistiku či beletrii. Čtenář zde však nenajde vyčerpávající informace, nýbrž jakýsi úvod do čapkovské problematiky.

2 28.12.2020

Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, autora, se kterým jsem se ještě nesetkal. Samozřejmě o P. Kolmačkovi ti, kteří se zajímají o současnou českou literaturu (poezii), slyšeli, v českém literárním kontextu toto jméno není nové.

Musím říct, že mě sbírka příjemně překvapila. Jistě, že mě neoslovily všechny jeho verše (myslím, že to ani nebyl úkol jeho poezie), ale jistým způsobem něco z té sbírky ve mně rezonovalo (rezonuje). Jeho básnické vidění je přinejmenším zajímavé. Velmi sympatické mi bylo spojení vyššího a nižšího slohu, uvádění entit do vzájemných kontrastů, vždyť život je asi takový: v jedné básni čteme, že si lyrický subjekt "ve sprše pere spodky", o pár stran dál se již ale zamýšlí nad zrozením lidského života. To dokáže jen poezie...

1 28.12.2020

Velmi zajímavá a poučná kniha; čtenář však musí mít na paměti, že intepretace vybraných autorů a básní proběhla v 60. letech, tudíž byla dobově, a především politicky, podmíněná. Některé pasáže se zdají být dnes úsměvné, přesto kniha předkládá zajímavý "návod (cestu)", jak uchopit autory (a jejich básně) vstupující na českou literární scénu v 60. letech. Škoda, že takovýchto pokusů není v současné literatuře více...

2 26.12.2020

4,5! Debut slezské autorky rozhodně stojí za přečtení! Ke Slezsku mám citový vztah, a tak jsem také přistupoval ke knize. Nejenže je napsaná krásnou a čtivou češtinou, je taky ohromně zajímavá svým obsahem.

Při čtení osudů hlavních hrdinů se vám na tváři vykouzlí úsměv, ale také vám ztuhne krev v žílách. S naturalistickým nádechem autorka popisuje důlní neštěstí, které znamenalo nejen zbytečnou ztrátu mnoha životů, ale také ohrozilo živobytí pozůstalých. Dá se říci, že celý román se točí kolem (tak typické pro toto území) práce v dolech; ta je vykreslena skoro s magickým podtextem, jako by doly byly určitým determinantem všech lidí žijících v této oblasti naší (potažmo Polské) země.
Je až podivuhodné, jak je kniha mnohovrstevnatá - na své si přijde jak ten, kdo hledá obraz minulosti, sociální problematiku, politiku a v neposlední řadě lásku. Ta je v románu obsažena od počátku až po jeho konec. Je jakousi hnací silou všech postav a má (jak už to v životě bývá) mnoho podob.

Chtěl bych vyzdvihnout i aspekt filosoficko-teologického zamyšlení, kterým prochází postavy. Zamyšlení nad údělem Boha jak v historickém, tak sociálním kontextu bylo nanejvýš obohacujícím prvkem.

Jednu hvězdičku ubírám knize ze dvou důvodů: první je, že autorka zvolila formát, který je v současné české literatuře hojně zastoupen autorkami jako A. Mornštajnová nebo J. Katalpa. Zde postrádám nápaditost. Ten druhý je subjektivní: některé z postav byly (pro mě) hůře vykresleny, občas jsem se ztrácel v tom, kdo je kdo.

Knihu však rozhodně doporučuji a těším se na pokračování.

11 27.11.2020

Zajímavá kniha, která se nadá číst "na jeden zátah". Určitě je nepostradatelným průvodcem po stopách The Beatles. Pro milovníky této kapely je to povinná literatura. Přesto mi v krátkých příbězích chybělo více detailů ze zákulisí. Možná ale tyto detaily mají být skryté, aby i v dnes jejich tvorba působila magicky.

2 27.11.2020

2,5 hvězdy! Netuším, co se stalo, ale má oblíbená Bolavá mně nesedla. Možná jsem knihu četl ve špatném čase, ve špatném období, možná jsem k ní nedozrál. Už od prvních stran jsem věděl, že je zle; od počátku jsem se v příběhu ztrácel, postavy jako by byly zahaleny šedým stínem a příběh mi protékal mezi prsty. Jakýmsi záchytným bodem byl pro mě jen motiv studny, zde se má soustředěnost znovu ozvala.

Chvílemi musí člověk přemýšlet, v jakém žánru se pohybuje, jestli je to horor, magický realismus, fantasy, psychologická próza, nebo jen změť surrealistických myšlenek skládající mozaiku příběhu. Na konci knihy jsem odpověď nenašel. Možná toho bylo až přespříliš, možná mi celistvost vyplyne až později.

Nevyhnul jsem se srovnávání s knihami Do tmy a Ke dnu, jednoznačně z této volné trilogie pro mě vítězí kniha Do tmy. Třeba se ke knize někdy vrátím, někdy v lepších a optimističtějších časech.

8 15.11.2020

Na poezii K. Šiktance se chystám delší dobu, v minulosti jsem pár jeho sbírek četl, bohužel mi byly ještě zastřeny jakýmsi tajemstvím. Byl jsem zvědav, jestli už nastal ten správný čas k četbě Šiktancových veršů. Zdá se, že nastává, ne úplně, ale "šiktancovsky" se něco děje.

Tato sbírka je rozdělena do dvou část, více srozumitelná (a tudíž se mi i více líbila) se mi jevila druhá část. V té Šiktanc dedikuje své verše českým literárním osobnostem. Subjektivně citově zabarvené verše rozmlouvají s adresáty, chtějí mu něco sdělit.
V úvodní části na čtenáře promlouvají pohádkově-lidové lyrické subjekty, přesto co říkají, je pro mě stále zahaleno.

Bude potřeba se do tohoto světa nořit častěji, zjišťovat různá zákoutí a tajná místa. Třeba někde bude okýnko, kterým prosvitne denní světlo. Možná tímto světlem může být i Hruškova monografie Někde tady.

2 15.11.2020

Zajímavá a poučná pedagogická publikace, která je rozdělena do dvou základních oblastí - teoretické poučení a praktické příklady. Teoretická část je spíše typickým oborným textem, který však nepřináší mnoho nového (spíše kumuluje již známé a jinde dohledatelné informace - např. v Pettyho Moderní didaktice, u Průchy apod.).
Praktická část je zajímavější; autorka se snažila obohatit publikaci o zajímavé návody na činnost s žáky v hodinách. Jak již autorka v závěru knihy podotkla - publikace nepřináší ucelený a souhrnný pohled na výukové metody, kniha slouží spíše jako úvodní sonda do problematiky.

1 13.11.2020

Krásná sbírka O. Mikuláška, mnoho veršů ve mně rezonovalo. Určitě se časem k jeho tvorbě vrátím.

13.11.2020

Magorovu poezii mám rád, rád zkoumám, jaké polohy nabízí čtenáři. Musím se ale přiznat, že mám radši temnější notu jeho veršů. Verše s náboženskými motivy jsou napsány s citem, ale po pár přečtení v nich nacházím jistou schematičnost. I přesto je Magorova poezie výjimečná.

08.11.2020

Hodnotím v rámci knih od A. Christie. Dům na úskalí je nepochybně propracovanou detektivkou, dobře se četla a zápletka knihy byla zajímavá. Jsem rád, že jsem si znovu rozšířil obzory v tvorbě této autorky, přesto však román nespadá do jejích vrcholných děl.
Milovníci detektivek si ale přijdou na své, jak už je známo od této autorky, nenechá čtenáře chvíli odpočinou, neustále podněcuje jeho mysl v pátrání po zločinci. Jemné nuance vyprávění jsou jí vlastní, tím je příběh neskutečně čtivý. Přesto se mi překlad tohoto románu četl o něco hůře než jiné její detektivky. Doporučuji.

3 08.11.2020

Pro mě zajímavá sbírka; na tohoto autora jsem narazil náhodou, měl jsem chuť na něco méně známého, na něco nového. To jsem našel! Kraťoučké básnické útvary, básnické zastavení, miniatury jsou opřeny o každodenní život. Často mi tyto verše tematicky připomínaly prvotiny P. Hrušky a jeho minimalismus. Nebyl to vůbec špatný pokus!

06.11.2020

Od knihy jsem čekal mnohem víc - jak po stránce jazykové, tak i po stránce obsahové - editoři se zevrubně v závěru knihy vychvalovali, jak vytvořili čtivé dílo, dovolím si s nimi nesouhlasit. Dlouho jsem nečetl odborný text tak špatně stylizovaný.

Po obsahové stránce má kniha pár světlých míst, líbila se mi analýza literatury z hlediska společenského rozvrstvení apod. Čtenář se ale musí mít neustále na pozoru, neboť čte studii ze čtyřicátých let, tudíž podané informace již v tento čas nemusí být platné. Zájemcům o tuto problematiku bych doporučil novější publikace.

02.11.2020

Tvorbu Červené propisky sleduju na Instagramu, pravidelně si s nimi v pondělí opakuji pravopis, proto jsem si s radostí jejich knihu zakoupil. Publikace je především krásně zpracovaná, desing knihy je nádherný. Kniha byla přirozeným vývojem jejich činnosti; určitě by se do knihy vměstnalo více "perliček", myslím, že si je autorky však nechávají na druhý díl. Určitě si dokážu představit práci s touto publikací v hodinách ČJL. Doporučuji.

4 30.10.2020

Na knihu od J. Katalpy jsem se nemohl dočkat, stejně jako tvorbu mnoha dalších autorů i autorek z nám i J. Katalpu již ze studií. Už tehdy jsem si uvědomil, že tato autorka píše neskutečně poutavě a čtivě, to se znovu potvrdilo i v románu Zuzanin dech. I proto jsem rád, že jsem si knihou zakoupil a symbolicky tak podpořil autorku v této těžké době.

Když jsem si četl anotaci románu, pomyslel jsem si, že číst další román o bolestech druhé sv. války a holocaustu nebude zajímavé. O tomto tématu jsem přečetl desítky knih a myslím si, že v poslední době je jich s tímto tématem jako hub po dešti. Přesto autorka přinesla do kontextu české literatury zajímavou novinku.

Determinace hlavní postavy, její životní příběh, vám nedá spát. Chcete se dozvědět, jak to s ní bude dál, i když tušíte, že ten happy end se nedostaví. Přesně tento efekt u knih vyhledávám, a proto Zuzanin dech hodnotím jako velmi zdařilý počin.

Asi do poslední třetiny knihy jsem přemýšlel nad průměrným hodnocením, stejně jako ale mnoho z Vás jsem po strhujícím závěru musel své rozhodnutí přehodnotit. Období věnované holocaustu je celkem předvídatelné, pokud někdo z Vás četl knihy věnované tomuto tématu, tak jistě se mnou musíte souhlasit. Srdcervoucí jsou především naturalistické popisy pokusů na Židech v koncentračních táborech. Nic nového však příběh v této rovině nepřináší. Zajímavější byl celkový příběh cukrovaru, který semelou dějiny 20. století. Autorka tak znovu vystavěla příběh na již známém podkladu, který hojně využívá i A. Mornštajnová. Důvod je asi jednoduchý - je funkční a zajímavý. Myslím, že tyto příběhy ocení především čtenáři, kteří se již narodili do svobodné společnosti.

Závěr knihy je ale vynikající a pro mě nepředvídatelný. Autorka krásně pracuje s kontrastem - jak s kontrastem války a svobody, tak lásky a utrpení. Naturalisté popisy zneužívání a domácího násilí jako by hnaly celý příběh do absurdních výšin. Člověk se musí zamyslet nad psychologickým aspektem postav, hodnotí jejich chování a nestačí se divit. Autorka krásně pracovala s psychickým modelem - tyran a zneužívaný. Jako z učebnice. Proč se hlavní postava nerozhodla k odchodu? Proč se upínala k tyranovi a omlouvala jeho činy? Láska? Spíš beznaděj.

Závěrečná scéna byla jakýmsi přirozeným vývojem událostí, nebo nějakým slabým zadostiučiněním.

Doporoučuji.

14 25.10.2020

Na tuto knihu jsem se těšil od doby, kdy nakladatelství oznámilo její vydání. Knihy J. Hájíčka znám od dob studií, sleduji jeho tvorbu, proto mám nějakou možnost srovnání. Hájíček se v této knize představil jako poutavý vypravěč, jde vidět, že řemeslo má v malíčku, píše poutavě a ví, čím čtenáře zaujmout. Přesto v jeho poslední knize něco scházelo; příběh je napsán čtivě, hlavní postava mě zajímala (ať už z hlediska psychologického, nebo sociálního), zajímal mě pohled do života docentky literatury a dokonce jsem s chutí četl i její milostné peripetie. Přesto mi něco scházelo...asi zajímavější pointa, čekal jsem silné vyústění příběhu, nějaký zvrat. Jenže příběh bezstarostně plul jako ta plachetnice na vinětách, bez hlubšího či širšího ukotvení.
Možná byl román cílen na jinou sociální i věkovou skupinu, možná jsem román špatně uchopil, nebo se jednalo jen o nenáročnou "oddychovku". Od Plachetnice na vinětách jsem očekával více...

8 21.10.2020

Naprosto vynikající monografie o Skácelovi. Jako milovník jeho poezie jsem si chtěl rozšířit obzory jak o Skácelově životě, tak o jeho díle. Kožmín se v této knize představil jako velmi citlivý a pozorný interpret; líbila se mi poznámka v komentáři níže, která naprosto vystihuje obsah knihy: to, co člověk při čtení Skácelových sbírek pouze tuší, Kožmín zde explicitně pojmenuje. Je až zarážející, jak je Skácelova poezie přesahující. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory jak o díle Skácelově, tak i o možnostech intepretace.

5 18.10.2020

Výborně napsaný příběh; přestože literaturu o 2. sv. válce nevyhledávám, četbu jsem si užil. Překlad tohoto románu je velmi povedeným řemeslným dílem, román je velmi čtivý a oceňuji snahu autora nezahltit čtenáře množstvím postav, ale spíše mu předložit kvalitní příběh. Knihy tohoto typu je nutné průběžně číst, aby si lidé připomínali hrůzy nejen světových válek. Měli bychom se pomocí těchto příběhů poučit a nedovolit, aby bylo něčím a někým narušeno naše lidství.
V příběhu spatřuji také velký didaktický potenciál, možnosti využití takovýchto příběhů v hodinách literatury je nejen žádoucí, ale především nutností.

5 16.10.2020