mahdal komentáře u knih
Zajímavá vzpomínková kniha o české autorovi V. Vančurovi. Čtenář zde nalezne kraťoučký životopisný úvod od Karla Nového, poté se může ponořit do záblesků Vančurova života prostřednictvím černobílých fotografií.
V. Hanišová patří mezi mou oblíbenou českou autorku, na Dlouhou trať jsem se těšil několik měsíců (v podstatě od té doby, kdy nakladatelství Host zveřejnilo, že kniha vyjde). Povídky moc nevyhledávám, přesto mě Dlouhá trať nadchla - ať už stylem autorky nebo obsahem. Mám rád, když jdou příběhy až "na dřeň", zde jsem si to vychutnal plnými doušky. Rád bych vyzdvihl dvě povídky, které mě překvapily a které byly opravdu vynikající - Zbytečný člověk a Díra. Při těchto příbězích se mi do očí vlévaly slzy a na těle naskakovala "husí kůže". Oceňuji, jak autorka dokáže pracovat s žánry; všechny povídky mají psychologický základ, každá z nich je však obohacena o něco navíc - jednou vás donutí přemýšlet, podruhé se bojíte, jako byste četli román od S. Kinga.
Myslím, že Dlouhá trať je adeptkou na Magnesii Literu.
Malá velká kniha od významného českého filosofa. Musím říci, že mě překvapila; interpretace Máchova díla pohledu filosofa a filosofie byla zajímavým exkurzem. Velmi promyšlené bylo spojení postupů jak literárně-vědeckých, tak filosofických. Je to vysoce odborná publikace, proto četba nebyla jednoduchá; člověk se musí stoprocentně soustředit, aby mu neunikly ani ty nejjemnější nuance.
Na tento román jsem se chystal delší dobu, proto jsem byl rád, když se v tento čas naskytla příležitost k četbě. Očekávání byla velká, především mě zajímal fakt, jak anglický autor uchopil problematiku roku 1968. Výsledek mě překvapil, nebylo to pro mě ani strhující četba, ale na druhou stanu jsem se ani nenudil.
Příběh asi nebyl určen primárně českým čtenářům, neboť je protkaný historicko-popisnými pasážemi, které se mohou českému čtenáři zdát až primitivní. Věřím však, že pro nečeského čtenáře byly tyto části funkční.
Příběhová linka čtyř hlavních postav byla zpočátku přehledná, pod tíhou příběhu se zahalovala do mlhy, při vyústění příběhu byla až zmatená. Zajímavé však bylo podkreslení této linky především vyprávěním dějinných událostí roku 1968. Zde autor sáhl až k didaktickému sdělení (viz komentář výše). Funkčnost ať čtenář posoudí sám.
Byl to můj první román od S. Mawera, zpočátku jsem si musel zvyknout na jeho styl (potažmo styl překladu), ale od poloviny knihy jsem si příběh užíval (především popisované reálie komunistického režimu apod.).
Nikterak rozsáhlá kniha o literární teorii; jak již z názvu plyne, je to pouze úvod, tudíž čtenář nemůže čekat vysoce odborné rozbory možností literární teorie. Pro shrnutí základních věcí je dostatečná, pokud bych si měl vybrat sekundární literaturu, po této bych nesáhl.
Různorodý výběr poezie...možná až moc. Bylo by zajímavé číst knihu s takovýmto tématem, kdyby byla mnohem více systematičtěji uspořádána (vývojově, tematicky apod.). Určitě by sbírce neuškodil také obsáhlejší doslov, který by mnohé pohnutky k výběru té nebo té písně (básně) vysvětloval. Editoři mohli mnohem více zapracovat.
Co se mi však líbilo, byla nápaditost grafické stránky, myslím, že sbírku celkově doplňovala.
Pokud jste se s literární teorií dříve nesetkali, po tomto "úvodu" nesahejte. Publikace se zpočátku tváří jako přehledná a jednodušeji pojatá, opak je však pravdou. Publikace spíše slouží k doplnění a prohloubení teoretických znalostí.
Jiřího Koláře mám rád i proto, že byl u zrodu české experimentální poezie. V Návodu k upotřebení jsem našel popisy marnosti a vyprázdněnosti člověka, takové osobnosti, která je obklopena vším a přitom ničím. Lyrický subjekt zde vybízí k absurdnostem, zveličuje vše, na co narazí, a tak nastavuje zrcadlo společnosti! Jak aktuální...
O knize jsem se dozvěděl z videorozhovoru s autorkou, a jsem za to rád. Kniha je vystavěna na rozhovoru s imaginární postavou, nemocí, která determinuje život hlavní protagonistce. Autorce se podařilo až naturalisticky a přesvědčivě vylíčit pocity a nutkání nemocné Anny. Myslím, že by kniha měla být doporučena žákům na ZŠ, nutně by však předcházela přednáška o poruchách příjmu potravy. Rozsah knihy není nijak velký, za to obsahem si tuto nedokonalost kompenzuje. Doporučuji.
Líbí se mi projekt "Seznamte se:" od tohoto autora. O Dalím už bylo řečeno mnoho, myslím však, že tento způsob zobrazení jeho života a tvorby byl jedinečný. Kniha, stejně jako vydání o Warholovi, nepřinesla žádné převratné novinky, ale spíše zajímavě zpracovaný přehled.
Na tvorbu Andyho Warloha jsem nedávno narazil na výstavě v Praze, ne že bych o tomto umělci nikdy neslyšel, ale právě tam mě jeho umění učarovalo. Bylo mi jasné, že se o tomto člověku musím dozvědět více; tato kniha mi podala (i když netypickým - formou komiksu) základní a důležité informace o Warholovi, účel tedy splnila. Nedoporučuji však těm, kteří hledají hlubší souvislosti.
S experimentální poezií jsem se seznámil bohužel až na studiích, bohužel proto, že se mi tato oblast otevřela až v tom věku. Hned jsem si ji však oblíbil. Dnes jsem si chtěl znalosti ohledně tohoto druhu poezie rozšířit, a tak jsem sáhl po této publikaci (částečně i proto, že byla vydána v mém oblíbeném nakladatelství). Rozhodně této četby nelituji, v podstatě jsem zde našel vše, co jsem od knihy očekával (diskusi nad pojmem experimentální /vizuální/ poezie, vznik a vývoj tohoto odvětví jak v celosvětovém kontextu, tak především v české kultuře, interpretace děl známých i méně známých tvůrců a mnoho dalšího). Oceňuji také snahu předložit čtenáři "oskenované" úryvky původních vydání básní.
Holana se všichni na studiích báli, a bylo proč... na verše tohoto velkého českého básníka musíte "dozrát" a ještě být na něj naladěni. Je také potřebné ho číst soustavně a vždy objevit nějaký ten "díl skládačky", aby se před vámi zjevila ta nádherná celistvost. Vypůjčím si pár slov z doslovu od Rudolfa Kvíze, neboť myslím, že přesně vystihl "boj s jeho poezií":
"To, co svědčí pro autora, nahání interpretovi hrůzu: neměl jsem s tím ještě nějaký měsíc nebo rok počkat? Jsem tohoto básníka vůbec hoden? U Holana lze vskutku propadat beznaději." Přesně tyhle řádky vystihly mé pocity při čtení Holanových veršů, myslím, že nebudu sám...
M. Holub trošku jinak! Ne lepší, ne horší - jiný. Zde se autor vzdává své obvyklé poetiky a témat, jeho obvyklá optika zde jakoby šla spíše oklikou. Přesto však u přírodních témat, spojující lidskou všednodennost, jaksi zůstává.
Má první kniha od tohoto autora; netušil jsem, co od knihy čekat, a tak jsem k ní přistupoval bez předsudků, výsledek nebyl tak špatný. Krátké příběhy, které měly pohladit po duši, přinést pobavení či donutit k zamyšlení, byly zajímavě koncipovány. Párkrát člověku i vykouzlily úsměv na tváři. Někde jsem četl, že jeho knihy je příjemnější číst po "kouskách", to jsem nezvládl a knihou jsem přečetl najednou. Musím uznat, že autorovy myšlenky byly až přespříliš koncentrovány v krátkém časovém úseků, což z knihy mohlo dělat jakousi změť sentimentálních vzpomínek a příběhů.
Citlivější lidé v nich najdou možná nějaké hlubší myšlenky, ostatní občas naleznou alespoň úsměv na tváři.
Podobnou knihu (žánr) jsem ještě nečetl, a proto jsem rád, že jsem na ni narazil. Obsah mě velmi zaujal, líbila se interpretace výzkumu podložená psychologickými tezemi. Za nejzajímavější část bych označil převyprávění příběhů malých dětí, které vzpomínají na své minulé životy. Autorka tyto příběhy líčí s takovou důvěryhodností, že při určitých pasážích člověku vyvstane "husí kůže".
Věřím, že každý na minulé životy věřit nemusí, kniha zasáhne především senzibilnější osoby a jedince se smyslem pro duchovno.
A zase trošku jiný Bukowski! Líbí se mi objevovat jeho tvorbu a začínám preferovat jeho poezii. Jeho volný verš je zajímavý, dokonce si myslím, že i překlad se povedl! Líbí se mi, jak mísí rádoby vysoký styl s nízkým, jak do poezie promítá své vidění světa, starosti a radosti.
Jen se mi zdá, že ve sbírce bylo příliš mnoho...koček!
Má první kniha od tohoto autora; chtěl jsem zkusit něco nového, něco, co jsem ještě nečetl. Milé knihovnice mi doporučily tuto knihu, což mé požadavky splňovalo. Mám z ní smíšené pocity, především jsem ji ale četl předem nepřipravený, nezjistil jsem si informace o kontextu, ve kterém autor psal, o jeho poetice apod. Tyto informace jsem dohledával až zpětně a narazil jsem na jednu práci, která si pohrává s různými interpretacemi tohoto příběhu.
Musím říct, že mi pomohla najít alespoň nějakou cestu k tomuto příběhu. Tu má ale každý individuální, mnozí v něm mohou spatřovat kafkovské znaky, jiní nádech surrealismu, další snad rozmanitost a zajímavost východní kultury. Přinejmenším to byla nevšední sonda do života člověka, který nemůže spát...ať už to interpretujeme jakkoliv.
Je to první kniha, kterou jsem od tohoto autora držel v rukou, a to především zásluhou nominace na cenu Magnesii Literu; musím říct, že je něčím zajímavá, něčím čtenáře provokuje a nutí ho nad četbou přemýšlet. S hravostí jazyka reflektuje současnou společnost, konkrétně konzumentarismus. Lyrický subjekt nabízí čtenáři pohled do "svého světa", proto se někomu může zdát, že básně netvoří jednotný celek, ale spíše jakési elementární útržky z prožívání a z bytí jedince. Na sbírce oceňuji především práci s jazykem a i to, že se autor nebojí využít erotických motivů, které tak věrohodně reprezentují společné prožívání, především v této době.
Knihu hodnotím v rámci knih od A. Christie. Hra na vraždu nebyl špatný příběh, stejně jako naprostá většina od této autorky. Musím říct, že mě nadchlo vystavění zločinu na hře. Zde měla autorka určité zajímavé pole působnosti, které využila do detailu. Jako obvykle bravurně pracovala s psychologií a popisy postav byly naprosto unikátní.
Doporučuji.