mahdal
komentáře u knih

Čekal jsem spíše lineární životopis tohoto velkého českého filosofa, našel jsem však shrnutí vývoje jeho filosoficko-politického myšlení. V tomto pohledu se kniha jeví jako spíše jakýsi náhled (a často i přespříliš složitý) do problematiky fenomenologie. Pro čtenáře, kteří se s touto filosofií nepotkali, bude kniha složitá. Stejně tak pro toho, kdo hledá Patočkův životopis. Kniha může být jakýmsi vodítkem pro toho, kdo hledá zasazení Patočky do česko-světového filosofického kontextu.


Velmi pěkná a erudovaná práce o Šrámkovi. Přečíst si monografii o něm mě podnítila knížka pojednávající o vztahu Čapka a Šrámka. Chtěl jsem zjistit, jaký to byl vlastně umělec. Nevím, zda se to dá z monografie vyčíst, spíše z jeho díla.
Tato monografie je rozdělena do několika částí, ať už část pojednávající přímo o Šrámkovi a jeho tvorbě nebo výběr z jeho textů. Texty jsem nečetl, nemám tyto výběry rád, radši si vezmu jeho celou sbírku.
Knihu určitě doporučuji i přes dobově podmíněné pasáže (o socialistickém uvědomění básníka apod.).


Kniha nenaplňuje to, co uvádí v názvu; tedy alespoň z poloviny. Hlavinkovy Dějiny jsou sice stručné, ale až přespříliš. Tím vyvrací stanovisko "jasnosti". Kapitoly se sice snaží pojmout dějiny do "šířky", ale na "hloubku" se zapomíná.
Dějiny mně připadaly nedotažené, možná proto, že jsem je bral jako absolutní, konečné. V úvodu však autor uvádí, že text má sloužit jako doplnění problematiky k jeho přednáškám na VŠ. Možná v tomto spojení plní svou funkci, jako kniha však působí odděleně, neúplně a často i nesrozumitelně.
Nemohl jsem se vyhnout komparaci například se Störingovými Malými dějinami, v tomto měřítku je to "sto a jedno".


Velmi zajímavá publikace; netušil jsem, jak složitý vztah měli tito dva velikáni. Jednu chvíli mi bylo i Čapka líto, zpočátku neopětovávané přátelství mu muselo působit velkou bolest. Podívat se do nitra tak komplikovanému a plachému člověku jako byl Šrámek musel být oříšek, možná i proto to Čapek nevzdal.
Tako kniha mě inspirovala k další četbě Šrámka a podnítila zájem o jeho tvorbu. Doporučuji.


Tuto knih bych určil asi těm, kteří s filosofií mají už nějakou zkušenost. Její název by mohl mylně napovídat, že jde o jednoduchý přehled, avšak styl (i když se překladatelé asi snažili) tomu neodpovídá.
Některé pasáže (kapitoly) byly zajímavé a dobře se četly, na druhou stranu zde byly i části, do kterých jsem se musel vyloženě nutit.
Kniha by mohla sloužit těm, kteří si chtějí tuto problematiku zopakovat. Začátečníkům bych ale spíše doporučil Malé dějiny filosofie od Störiga.


Autorka si vybrala velmi zajímavé téma; mnoho z nás si určitě položilo otázku - "jak by to asi u nás ve státě vypadalo, kdyby se revoluce v roce 1989 nepovedla?", ale už málokdo si na ni dokáže zodpovědět. Mornštajnová se do toho vrhla, za to jí patří všechna čest, ale výsledkem je pro mě průměrná kniha. Dle mého skromného názoru autorka nevyužila potenciál, který téma nabízelo. Naproti tomu se vrhla již do osvědčených kolejí. Rodinný příběh vystavěný na velkých dějinných událostech (zde fiktivních).
V knize mi chyběly detailnější informace o tom, jak by režim fungoval, jaký by to mělo ohlas ve světě, vliv na ekonomiku, mezinárodní vztahy apod. Všechno tohle sice bylo v románu zmíněno, ale jen velmi okrajově.
Čekal jsem od románu filosofické a existenciální tázání, popíchnutí, nespokojenost a ekonomicko-politické rozbory (na teoretické úrovni) ...ale dočkal jsem se jen odpočinkové četby.


Mé první seznámení s tímto autorem; bohužel mě jeho poezie neoslovila. Možná je potřeba k této poezii "dospět". Přesto věřím, že si své čtenáře najde.


Opět syrové verše, tak jak se dá od Topola čekat! Temné zákoutí města jeho problémy jsou denním chlebem jeho poezie. Tu hodnotím velmi pozitivně. Povídka mě však nezaujala.


O knize jsem se dozvěděl díky Magnesii Liteře a díky rozhovoru v MKP. Daniel Hradecký se v něm velmi svébytně stylizoval; vzpomínám, jak jsem si řekl: "Aha, tak to bude básník..." Ale už jsem to nedořekl, radši jsem si počkal na knihu. Ta se mi do rukou dostala nyní.
Nejprve ke grafickému zpracování, které čtenáře ihned zaujme. Obal knihy tematicky koresponduje s leitmotivem celé knihy, potažmo s názvem. Už samotné vyobrazené tvary nabízí jakousi cestu k interpretaci sbírky. Jakoby napovídaly: můžeš si vybrat cestu přímou, bez ostrých hran, ale na konec neuvidíš, nebo to vezmeš přímo "zostra", a to pak bude jízda! První, respektive druhá část (Redakce dokonalé básně) mi připadala spíše jako takový úvod do Hradeckého poezie, taková vstupní brána. To pravé jsem našel až v části nazvané Raussig. Novotvatry, slovní hříčky, nápaditost, protkaná bolestí současného života. To je ono! Zda jakoby se to dřevo přibližovalo, jako by ty ostré hrany byly téměř cítit na povrchu (čeho?). Zda se však Hradecký představil jako věštec, to si budeme muset počkat (asi do roku 2050).


Nejprve k formální stránce: Kniha by zasloužila pečlivější a lepší překlad a následnou korekturu. Některé věty byly plné anglicismů a stylistických chyb. Tyto nedostatky ubíraly publikaci na kvalitě.
Naproti tomu je obsahová stránka bohatá na detaily a milovník této skupiny si najde vždy to "své". Velmi oceňují snahu autora zasadit probírané události do širšího společensko-historického kontextu. I přes výše zmíněné nedostatky knihu doporučuji.


Hodnotím v rámci knih od A. Christie. Řekl bych, že tato kniha patří mezi autorčin průměr; četl jsem od ní i lepší příběhy. Přesto však je něčím zajímavá - prostředím, kde se zločin odehrává. Jelikož mám Anglii rád, tak jsem si užíval popisy nejen prostředí ubytovny a okolí, ale také smýšlení lidí. Příběh vraždy mě až zase tak neohromil, přesto věřím, že se najdou čtenáři, které tato detektivka osloví. Rád jsem si znovu rozšířil obzory ohledně tvorby této autorky.


Bohužel jsem nejprve viděl film, a tak požitek ze čtení nebyl až takový. Přesto mě kniha překvapila. Byla napsána zajímavým způsobem, kdy vypravěč prolínal přítomnost s retrospektivou.
Samotný příběh je skvělý, inspirativní a poučný.

O knize jsem se dozvěděl z médií, chtěl jsem si rozšířit obzory. Po přečtení ale musím konstatovat, že zde Foglarův duch jednoznačně působil. Příběh samotný měl snad všechno - byl napínavý, zasazen do zajímavého prostředí, detektivní prvek byl patrný již po pár stranách, přesto však něco chybělo. Nebo něco nedokáži (v dospělém věku) již ocenit. Při čtení mi také často vyvstával na mysl Čapek a jeho Továrna na absolutno, myslím, že i z této klasiky Matocha čerpal.
Přes všechna negativa si myslím, že je to zajímavý příspěvek do literatury pro mládež.


Stejné hodnocení jako u prvního dílu. Na pokračování Šikmého kostela jsem se těšil, byl jsem zvědavý, jak autorka pojme období první republiky a 2. sv. války. Trošku se ve mě ale probouzely obavy, že kniha bude "jen" dalším příběhem zasazeným do tohoto období ve stylu Mornšťajnové, Katalpy apod. Ano i ne. Jisté náznaky tam byly, ale pojetí Lednické je odlišné. Je odlišné především místem, kde se příběh odehrává. Karvinsko (a tamní život) je alfou a omegou celého příběhu. Kniha se odlišuje pohledem, pohledem "ze severu".
Bohužel (a nevím, jestli to bylo knihou, nebo obdobím, kdy jsem ji četl) mě při čtení přistihla "krize", asi v půli příběhu jsem měl chuť knihu odložit, příběh mě přestal bavit. Naštěstí jsem tak neudělal, závěr však není nijak zdrcující, ale čtenář jistě najde uspokojení.
Těším na závěrečný díl!


Naprosto úžasná kniha! Klidně mohla být delší, ale věřím, že autor chtěl nalákat spíše k jinému přemýšlení nad vzděláváním a prozřetelně na konci knihy nabídl čtenáři rozšiřující literaturu. Samozřejmě jsem si hned koupil jeho Moderní didaktiku (i když vážně nebyla levná!).
Nejvíce mě zaujala myšlenka, že učitelé jsou propagátoři svého vědního oboru a na ZŠ mají nabídnout žákům to nejlepší z jejich oborů, pokud možno zajímavou a zábavnou cestou.
Bylo zde ale mnoho myšlenek, o kterých musím ještě popřemýšlet - například kuchař-pětkař.
Určitě doporučuji každému učiteli!


Jako každou odbornou knihu musíme hodnotit i z hlediska toho, kdy byla napsána (vydána). Mnoho informací v této monografii bylo podřízeno potřebám tehdejšího režimu, a tak čtenář musí filtrovat občasné poznámky tohoto typu. Přesto mám výhradu i k obsahu, ten mi připadal proporčně nevyvážený; čekal jsem, že se autor bude zevrubně zabývat jeho velkými díly (Jobova noc a Romance pro křídlovku). Obě knihy byly sice v publikaci zmíněny, ale dle mého názoru, nedostatečně analyzovány.


Když knihu hodnotí dnešní čtenář, tedy s odstupem, musí se nad některými pasážemi pousmát. Zvláště těm, které se snaží najít paralely mezi autorovou tvorbou a potřebami tehdejšího režimu. Když však čtenář tyto informace eliminuje (vzhledem k datu vydání je pochopitelné, proč se tyto pasáže v textu objevují), dostane solidní monografii o velkém českém básníkovi. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem především oceňuji kapitoly věnované poetismu a surrealismu. Rád jsem si tyto informace osvěžil a dozvěděl se něco nového.


Velmi zajímavá publikace o našem velkém básníkovi! Sám jsem byl překvapen, jaká osobnost Mácha byl. Iluze o tomto spisovateli jsem ztratil hned při prvních stranách deníku. Jeho chování jako by bylo v opozici k tomu, o čem psal. Naturalistické zápisy o ukájení, fyziologických potřebách apod. mě zaskočily. Myslel jsem si, že to byl člověk, který "létal hlavou v oblacích". S touto knihou se mé vidění jeho tvorby (nejen života) změnilo, Máj už nikdy nebudu číst jako předtím... Přesto knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o českou literaturu.


Má druhá kniha od tohoto autora; subjektivně se mi více líbila sbírka Moře, možná je to i "efektem pořadí". Člověk musí být na duchovně zaměřenou lyriku naladěn, a to vždy nelze. Přesto ke mně některé verše promluvily, na slova dalších básních si musím počkat...


Praktická příručka nejen pro maturanty!