majáček
komentáře u knih

Velmi milá knížka pro děti.
Kromě básniček jsou tu i krátká povídání a dětské hry. ,,Prstýnek" - prstýnek se ukryje do jedněch dlaní a hadač pak hádá,kde je ukrytý. Taky ,,Mám šáteček mám" - komu já ho dám....aj.
Připomnělo mi to mé dětství.
Letný dážď
(úryvek)
......Beží cesta belavá,
vodičke sa privráva:
---Už mám prachu plné zuby---
i mňa umy, dáždik l'úby!
A dážď kropil šír a dial',
zmýval, čistil, napájal,
až môj kraj sa leskol celý
ako chlapček po kúpeli.


Jednoduché tipy a cvičení pro zlepšení paměti a koncentrace.
Vhodná hlavně pro ty, kdo nemají rádi dlouhoslovné projevy a chtějí hned cvičit si paměť.


Inspirující příběhy neslyšících. Slepého poznáte. Hůlka, tmavé brýle, přidržuje se stěn a záchytných bodů. Neslyšícího, pokud nepoužije znakovou řeč nebo se neustále nepřiptává, nemá naslouchátka, nikoliv. Je hodně neslyšících, kteří z různých důvodu naslouchátka nosit nemohou.


Knihu si autorka vymazlila tak, že u každé zeleniny uvedla:
-botanické informace,
-druhy odrůd
-vznik nových odrůd
-historii dané zeleniny
-zajimavosti
- recepty
Mě nejvíce zaujalo, že mrkev není původě oranžová. Její barva vznikala šlechtěním.
Kniha paní Winterové je opravdu pěkná.


Krásné pohlazení po duši. Krátké příběhy lásky. Láska na první pohled, míjející, nestála, věčná, prostě láska ve všech podobách, co človek může zažít k člověku.


Obálka knihy a název knihy mě nesklamal, ba naopak předčil má očekávání. Hodně pověstí jsem neznala.
Líbila se mi: O navždy ukrytém sirotkovi (o Lesní paní -vládkyní Adršpašských skal).
Dále zde najdete příběhy o Pradědovi z Jeseníku, o Radegastovi z Beskyd
o Zeleném rytíři z Rychlebských hor, o Kačence z Orlických hor, o zbojníkovi Ondrášovi pána Lysé hory, o Graslovi z Vysočiny, o Hejmonovi z Novohradských a Slepičích hor, o obrech ze Šumavy, o hraběti z Přimdy z Českého lesa, o knížeti duchů Hansu Heilingovi z Svatošských skal, o důlních mužíčcích z Krušných hor, o Martinu Pumpotovi z Lužických hor, o strážném duchu Muhu z Jizerských hor, o rytířích z Blaníku, o panně Lichnovské z Železných hor, o dracích z Českého středohoří, nechybí ani Krakonoš a pověst o praotci Čechovi.


Kniha je velmi obsáhlá. Je nejlepší jí mít doma po ruce. Bohužel není ilustrována. Kdo hledá všeobecné informace o různých původech nemoci, o syntetických antibiotikách a přírodních antibiotikách, příjde si na své. U každého přírodního antibiotika je popis, jeho využití a některé recepty na využití.
Součástí knihy je přehled léčebných indikací.


Dedektivka se strhujícím příběhem. Spisovatelka mě nenechala ani na chvíli vydechnout. Typovat vraha jsem mohla, ale až na posledních stránkách jsem si byla jistá.


Mikoláš Aleš říkal: ,,Svou práci chci lid probouzeti a vraceti ke staré české síle, nepoddajnosti a samostatnosti, chci proto, aby má práce šla mezi lid."
Proto stavěl své obrazy a hlavně ilustrace v knížkách před oči lidu.
Aby bojovali za svobodu. Maloval a kreslil velké minulé činy, hrdinství a slávu, aby národ vytvořil v budoucnu dějiny krásnější a slavnější.
Mikoláš Aleš bojoval za nás všechny za svobodu národa a lepší zítřky. Za svého života dostal uznání prostého lidu, ale ne uznání tehdejší kultury.
Nevím zda tyto nádherné ilustrace mají dnešní děti v čítankách nebo v jiných učebnicích. My jsme měli obrázky od Alše např. Jan Sladký Kozina, Jan Žižka, Jan Hus a Boží bojovníci aj.
Ilustroval Národní pohádky, knihy např. Jana Nerudy a Aloise Jiráska.
Nikdy bychom neměli zapomínat, že ilustrace a obrazy Mikoláše Alše nás vybízejí, abychom bojovali za svou svobodu a lepší zítřky.


Výběr těchto perliček je z velké sbírky, kterou autor začal sbírat od roku 1958. Některé výroky byly již otistěny v řadě novin a reprodukovány v rozhlase i v televizi.
...Tátovi čáp nic neudělá.
... Když mu chybí řidičsky průkaz, aspoň mu ho neseberou.
...(Maminka) Ráda šetří. Dokonce i na svůj dort si dává k narozeninám o tři svíčky méně.
...Drží přísnou dietu, a tak jí dorty přísně tajně.
...Babička má velká kamna, která vykonávají svou potřebu jen v době velkých mrazů.
...Na oběd nepůjdu, ráno jsem se u babičky hodně nabuchtoval.
Některé perličky jsou milé, jiné úsměvné nebo některé mě dokázaly rozesmát. Děti svou prostoduchostí dokáží tolikrát překvapit.
Mě překvapilo jako malou, když jsem půl hodiny zvonila na babičku a rodiče. Ani jeden neslyšel zvonek. Přišla mi nakonec odemknout babička: ,,Proč
zvoníš? Jé, já jsem automaticky zamkla."
Jazykové komično, jak nazývá autor této knížečky, je i mezi dospělými a děti tomu pak nerozumí.
Nad slovem ,,automaticky" jsem dost dlouho dumala.


Andělé jsou nám nablízku a chtějí, aby jsme se radovali že života, tak jak Bůh.
Jenže tento anděl je smutný. Jakoby se díval na lidi lidskýma očima. Očima člověka, který je zklamaný, jak se lidé chovají.
Knihy Pavla Čecha mám moc ráda, protože se velmi nad nima zamýšlím a vedou člověka k přehodnocení hodnot života.


Z. K. mi vyloudil úsměv na tváři a také jsem se zamýšlela nad kočkami jako nad živými tvory. Měli jsme kočku, kocoura i koťata. Živě jsem si představovala jak se ten kocour chová. Velmi mě zaujal postoj detektivů, že se vůbec odhodlali k tak zvláštnímu řešení případu prostřednictvím kocoura.
Opravdu milé čtení.


Vzpomínky knihovníka, který prožil v knihovně hodně let a poznal spoustu žen. Ač to byly spolupracovnice nebo čtenářky. Zanechaly v jeho životě nevšední stopy a dotkly se jeho duše. Mezi mnoha ženami byla i pronásledovatelka, nepřístupná dívka a také spirituální kamarádka. Byl spovědníkem týrané spolupracovnice. A paní ředitelka měla s ním svatou trpělivost.
Nebyly to jen ženy, ale i zajímaví čtenáři.
Mě nejvíce zaujal čtenář herec Jiří Císler. Knihovník vedl dlouhé diskuze s panem Císlerem o knihách a veškerém dění v životě. Úplně jsem si představila hercův nezaměnitelný
hlas a samotného herce, jak hovoří s Jaromírem na různá témata.
Bylo to velmi milé čtení.


Zajímavé čtení. Otázky absurdní. Odpovědi dost zásadní.
Zaujala mě otázka: Kdyby se všichni obyvatelé planety pár týdnů stranili ostatních, nevyhubila by se tím rýma?
Nelze to potvrdit a ani vyvrátit. Je však na pováženou, co by to znamenalo. Ekonomický globální kolaps. Systémový otřes všeho. Jídlo na každého na 4-5 týdnů svět možná má, ale kdo by to dávkoval? Co bychom třeba dělali s 20kg obilí na 20 dní? Né každý je prakticky založený. Na každého člověka připadne 2 ha místa a vzdálenost mezi každým 77 m. Co na Sahaře? Co na Antarktidě? Rýma je nepříjemná, ale projdeme-li s rýmou pak taková menší infekce posílí náš imunitní systém a jiné výzkumy říkají, že oslabí.
Kniha vyšla v roce 2014 a je už 10 let od vydání. Věda se posunuje mílovými kroky. Každá nemoc nás oslabí, ale naše geniální tělo si to pamatuje a tím i posilní. Každý z nás je jedinečný a nemůžeme říct: ,,ten to zvládl, tak já taky...."
Některé věci jsou obsáhle popisovány a velmi odborně.
Vcelku se mi kniha líbila.


Jiří Trnka byl skvělý malíř a ilustrátor. Bohužel jak v dětství, tak i nyní ve mě tato knížka vyvolávala nepříjemné pocity. Ani filmové zpracování se mi nelíbí.
Jde z toho strach a úzkost. Chlapci se neustále bojí kocoura. Kocour na ně vymýšlí samé škodolibé věci.
Dětem jsem to nikdy nečetla. Obávala bych se, že by se bály na naší zahradě. Všude by číhal někdo vychytralý. A mohly by se bát koček, ne-li zvířat celkově


Abstrakce a imaginace. Hra se slovíčky, s pořekadly, s příslovími a dalšími známými věcmi všem lidem. Čtenář si tu nepřebernou sérií slov ,,probere" pozvolna. Avšak divák v divadle to asi ,,nepobere". Někdo si může říct, co to ,,plácá" autor. Komická hříčka se slovíčky, která má svůj smysl.


Velmi obsáhlá kniha. Naše duše se poznají. Stačí se jen otočit za sebe a protne vás záblesk, který pocítíte i v srdci. Nemusíte ani mluvit. Stačí stát, dívat se nebo jen tancovat při hudbě. Neřeknete si ani nynější jméno. Duše splynuly.
Pěkná kniha. Pro ty, kdo nemají rádi mnohostránkové knihy, autorka vydává publikací v menším podání.


Mě se líbí knihy pana Casanovy.
Nejvíce kniha Spolu.
JáMy asi čtu v nesprávném čase, protože na mě působí až nepříjemně. Je to pro mne nyní dost těžké číst. A chvilkami si myslím, že velká písmena na mě vyskakovala a ...
Spíše už znovu číst nebudu.
Těším se na knihu Sami.


Je to velmi zajímavý rozhovor, ale nelíbí se mi reakce Noriyuki Uedy. Není to kniha, kterou píše Jeho Svátost Dalaljáma XIV. Když máte načteno více knih od Jeho Svátosti ( i když píše ve spolupráci s jinými ), prostě to vycítíte, že to není ...
Když se dívám zpětné na ten rozhovor, tak nemohu posuzovat tento rozhovor. Byl to soukromý rozhovor mezi těmito dvěma osobnostmi. Člověk nemá právo soudit, či posuzovat druhé.
Můžeme si říct, to se mi nelíbí, ale neztotožňovat se s tím.
Je to dobrá kniha, která mě přinutila se zamyslet se nad sebou samou.


Knihy od autorky jsou krásné a zajímavé. ,,Rytmus roku" je nejskvělejší. Kniha je plná rad, doporučení a především Hanka Z. předává své zkušenosti prověřené časem. Najdete zde i recepty. Kniha je doplněna fotografiemi, které dokazují kouzlo této knihy. Z knihy vyzařuje štěstí, pohodu a radost ze života. Fotografie na obalu knihy je toho dokladem. Mě zaujalo např. namáčení obilovin-fermentace nebo doporučení- jíst rajčata jen v létě. Našla jsem zde známé věci, jako cibule při nachlazení, ale pro naši lokalitu neobvyklý chřest. Ke knize se budu určitě během roku vracet.
