Malarkey komentáře u knih

Ta podobnost s prvním dílem příběhů Oldřicha z Chlumu od pana Vondrušky je více než zřejmá. Nicméně mi to vůbec nevadilo. Naopak jsem ocenil jednoduchou zápletku a ještě jednodušší vyšetřování. To ale bylo to jediné jednoduché, co na knize je. K rozuzlení Petr Ptáček přijde hloubavým přemýšlením a chvíli to trvá. Cestování po Posázaví je ale skvěle popsáno a parádně se čte. Okamžitě jsem měl chuť na některý z hradů kolem Zlenice vyrazit. Ne-li navštívit rovnou onen hrad Zlenický. Posázaví pan autor popsal opravdu věrohodně a myslím si, že se v něm inspirovali i autoři české počítačové hry Kingdome Come. Na tehdejší dobu zřejmě opravdu jedinečná záležitost, ale i na dnešní poměry pořád hodně slušná historická detektivka.

10 02.10.2019

Původně jsem si myslel, že Norsko v noci bude jedna z řady skandinávských kriminálek a tak jsem se do ní také pouštěl. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že autor je Američan, píšící v norském prostředí. To ale vůbec nevadilo. Dalším bodem totiž byla skutečnost, že hlavním hrdinou bude dvaaosmdesátiletý děda a tak jsem si říkal, jestli to nebude nějaká vážnější variace na stoletého staříka. Ku podivu také ne a tak zbýval snad už jenom ten pojem krimi, kterého jsem se ale dočkal jen ve velice omezených kapitolách, které byly z pohledu norské vyšetřovatelky. Jinak je vše vlastně o tom dědovi a tak jsem si někde v půlce filmu uvědomil, že tohle je thriller jako poleno a podle toho si ho také užíval. Nicméně autor píše ve zvláštní přítomné formě a tak jsem si na to chvíli musel zvykat. Stejně tak flashbacky byly na jednu stranu na místě, ale na druhou stranu občas dost otravné. Maso začíná ve druhé půlce knihy, kde atmosféra perfektně burcuje a napětí by se dalo krájet. Nakonec ale musím říct, že se jedná o poměrně slušný kousek. Pomalejší rozjezd a nejistotu z vyprávění vystřídalo pekelné napětí a já kdybych mohl, tak této knize dám 3,5 hvězdy, protože jsem totálně na hraně. Nakonec ale spíš tři. Za přečtení ale rozhodně stojí.

5 27.09.2019

Říkal jsem si, že první díl ze Zeměplochy bude takový úvodník, a že se třeba opravdový příběh Mrakoplaše se Sedmikvítkem rozjede až v nadcházejících knihách. Po prvním díle, který mě neoslnil, jsem se tak nevzdával a říkal si, že v tom zkusím pokračovat dál a uvidím, čím mě autor překvapí tentokrát. Nakonec musím říct, že Terry má neuvěřitelnou představivost. Dokáže psát o naprostých nesmyslech a dávat tomu absolutní váhu. Chvíli jsem měl opravdu co dělat, abych se v příběhu vůbec vyznal. Spisovatel se totiž dokáže poměrně snadno zahloubat do, za jiných okolností, bezvýznamných situací a svým osobitým sarkasmem tomu přidávat osobitý humor. I po druhé knize ale u mě stále bez výraznějšího zájmu.

7 16.09.2019

Moje první setkání s Terry Prachettem mě víceméně zklamalo. První kniha je taková nesourodá změť čtyř větších povídek, které vypráví příběh odehrávající se v Zeměploše na hřbetě želvy a já měl sakra co dělat, abych všechny ty Terryho myšlenky pochopil…a hlavně, abych je vstřebal. Ze začátku jsem i dost postrádal humor, který ale ve druhé polovině knihy sem tam vyskočil. Ne ale v tom smyslu, že bych se smál na celé kolo. Asi jsem si na to vyprávění musel zvyknout a to se mi po přečtení úplně nepovedlo.

8 16.09.2019

Časopis Pevnost mi naznačil, že Návrat z ráje je zapomenuté sci-fi z totálitního Československa, které bylo během vydání, nechci říct zakázané, ale notně upravené, protože obsahovalo řadu nestranických myšlenek. Očekávání jsem tak měl veliká a vysloveně jsem se těšil. Výsledek už je ale bohužel výrazně slabší, než jsem si přál. Pan Vejdělek knihu napsal zvláštní formou, u které není patrné, co je přímá řeč a co je popis. K tomu, převážně ze začátku knihy, používá dost odborných slovíček, ve kterých jsem se ztrácel a navíc se snažil zaujmout i svým vymyšleným jazykem, kterým na planetě Lucii mluví. Přitom pár myšlenek je opravdu skvělých. Jednotný mozek vládnoucí nad celou zemí je super nápad a dost v něm najdete paralelu s tehdejší dobou. Nicméně po celé čtení knihy jsem měl problém najít výraznější příběh. Většina knihy žije spíše z popisu planety, která je ve výsledku zvláštním paskvilem naší Země a výmyslů autora. Ve výsledku jsem měl co dělat, abych knihu vůbec dočetl, protože jsem v ní nenašel výraznějšího bodu, který by mě bavil a nutil knihu číst dál. Škoda.

3 02.09.2019

Kdybych nečetl první díl, tak bych z této knížky byl nadšený stejně tak, jako po přečtení právě prvního dílu. Během čtení Sovy jsem se totiž mnohokrát setkal s momenty, které byly totožné s první knížkou. Námět na správně ponurou detektivku z Norska je opět bezchybný. Vymyslet něco takového chce opravdu kus spisovatelského umu. Druhá věc je ale samotný průběh vyšetřování. Celé mi to přijde jako kopie prvního dílu. Vrcholem všeho je neskutečně rychle utnutý závěr, na který Vás autor vedlejšími příběhovými linkami připravuje už tak od půlky knihy. Závěr tak nemá takový spád, je ukončen hodně rychle, bez hlubšího vysvětlení. Vysvětlení je v podstatě formou oněch vedlejších příběhů. Každopádně pořád se jedná o nadprůměrný zážitek a na třetí díl se hodně těším.

12 27.08.2019

To je přesně ten důvod, proč v knihobudce pátrám po těchto knihách z edice Omnia. Jak bych se jinak dostal například k této knize, která na první pohled vypadá jak z levnýho kraje a přitom se jedná o perfektní detektivku z pera "amerického pana Bestsellera", Lawrence Sanderse. Přitom, jak jsem ke knize přistupoval s odstupem, hlavně kvůli obalu, tak jsem si během prvních padesáti stran vysloužilého policajta Edwarda a jeho parťáka, trošku alkoholika, Boona oblíbil. Navíc se mi líbila Edwardova obliba v ležácích, to máme podobné. :-) Svižné, zábavné, tématem zajímavé. Jak kdyby se autor v uměleckém prostředí sám pohyboval. Popisuje ho s krásnou pečlivostí, které nelze odolat. Za mě obrovské překvapení a moment, kdy jsem podcenil, jinak pro mě jakožto pro čtenáře zásadní, obálku a překvapivě si užil tuto skvělou detektivku jako hodně dlouho žádnou jinou.

8 17.08.2019

Vlastislav Toman je významná postavička dětství mnohých z nás. V Abíčku začal už v padesátých letech a za tu dobu u něj vydal tolik zásadních komiksů, že i pro dnešní mládež jsou stále aktuální. To u psané formy se šetřil více a jeho sborník povídek je právě součástí knihy Třetí výprava. No a jak to tak bývá u sborníku povídek, jsou tu kousky lepší a jsou tu kousky horší. Překvapilo mě, jak někde dost výrazně naráží na sexualitu, ale na druhou stranu mě bavila řada nápadů v rámci neotřelých mimozemských civilizací. Musím říct, že za mě jsou nejlepší povídky Projekt MISE, Interview, Kouzelník, Bordelie a Třetí výprava. Navíc je kniha rozdělena na dvě části - Země a Vesmír. Podle toho jsou dále rozdělené povídky tak, k čemu jsou si blíž. V rámci fantasy a sci-fi rozhodně kniha, kterou stojí za to si přečíst a zjistit například i to, že pan Toman je nejenom skvělý šéfredaktor Ábíčka, který z něj udělal legendu v oboru, ale také v hlavě skrývá celou řadu skvělých a neotřelých nápadů na povídky, u kterých se, vědomě, odkazuje na ty nejlepší z oboru a povyšuje je neotřelými myšlenkami dál.

3 09.08.2019

Co jsem tak pochopil, tak kniha Box 21 stála na počátku období zaplavení českého trhu skandinávskými kriminálkami. A nutno podotknout, že v rámci známých autorů jsou pro mě Roslund a Hellström zrovna ti méně známí. O to více mě ale tato kniha zajímala. Námět je například jedna velká pecka. Z knihy je patrné, že se na ní podíleli dva autoři. Rozhodně víc, než z manželské dvojice Lars Kepler. První půlka knihy je v režii prvního autora, čtení doslova přicházelo samo, námět skvělý, Ewert Grens se jeví jako neskutečný morous a do popředí jde spíše jeho kolega Sven Sundkvist, který mi jediný přijde sympatický..a to až do samotného konce knihy. Tady se buddy detektivky opravdu nedočkáte. Nicméně po půlce knihy se otočí psaná forma a je vidět, že se vyprávění chopil druhý ze spisovatelů. Příběh se vyvíjí daleko těžkopádněji a chvíli mi trvá, než se do jeho vyprávění dostanu. Nakonec se to sice podaří, ale já si ke konci uvědomuji, že takovou depresi jsem ve skandinávské literatuře snad ještě nezažil. Ten závěr, to teda byla velká síla. Nakonec zasloužené čtyři hvězdy, ale s pocitem, že jsem s plno věcmi nesouhlasil. Proč se zrovna série jmenuje po Ewertovi? Kvůli němu bych si další díl určitě nepřečetl...ale kvůli Svenovi rozhodně ano. Velice rozporuplný, ale rozhodně zajímavý kousek ze Švédska.

5 09.08.2019

Michael Molsner je kromě této knihy taktéž tvůrcem celé řady scénářů pro německé Místo činu. Ale stejně tak, jako je Místo činu bez Schimanskiho průměrnou detektivkou, je tato, nezfilmovaná, kniha naprosto průměrnou četbou. A to i přesto, že má, na detektivku, poměrně krátkých 224 stran. Když šlo o tu náboženskou sektu, tak to bylo ještě jakž takž zajímavé, ale jak se rozjelo přelévání peněz v daňových rájích, tak to byl doslova opruz a dost jsem se těšil, až celé to počínání skončí.

2 09.08.2019

Téma je na kriminálku poměrně brutální, ale to by nebyli Skandinávci, kdyby si nějakou tu knižní kontroverzi nedovolili. Zde rovnou skláním pomyslný klobouček, protože se jedná o debut norského spisovatele a rovnou skvost, který se v rámci současných kriminálek bude vyjímat. Téma je skvělé vč. pointy. Atmosféra správně ponurá, Norsko je z knihy cejtit každým krokem. Líbilo se mi, jak si Mia pije jedno pivo za druhým. Kdyby, chudák holka věděla, že za jejich jedno pivo by u nás v hospodě měla deset čepovaných čepic. To už by tady, s tou oblibou k chlastu, dlouho nebyla. Přitom Mia a Holger je skvělá dvojka. Nesou si nějakou tu minulost, která je zajímavá a skvěle vyšetřování doplňuje. Zde víc, než byste ze začátku tušili. Musím říct, že na druhý díl se vysloveně těším.

21 30.07.2019

Překvapilo mě, že ač je kniha pojmenována Žraloci, o žralocích to v podstatě vlastně vůbec není. Nebo, když tu logiku věci otočím, tak vlastně žraloci jsou všichni ti, co jsou na palubě lodi Neptun. Příběh je vyprávěn z pohledu první osoby. Norský spisovatel tuto knihu pojal coby poslední dílo před spácháním sebevraždy a je v ní cítit hodně deprese a nenávisti vůči celému světu. Příběh mě, díky vyprávění v první osobě, hodně bavil. A to i přesto, že si v něm autor v některých kapitolách našel místo, aby vynechal příběh a zamýšlel se filozoficky nad světem jako takovým. Ze začátku jsem tyto filozofické myšlenky úplně nedával, ale postupem času jsem pochopil, že jsou vhodnou vsuvkou pro to, abych pochopil co nejvíce osob na lodi. Každá tu má totiž své místo a každá je jedinečným článkem plachetnice. Druhý důstojník Jensen celou tu plavbu z Manily do Marseille popisuje hodně věrohodně, tudíž i zábavně. Závěr je poměrně utnutý, ale zároveň je k zamýšlení.

3 24.07.2019

Dvě naprosto nezajímavé detektivky, u kterých, kdyby mi obsah neřekl, že se odehrávají v Boloni, tak to ani nepoznám. Autor píše velice neobvyklou formou, popisuje prostředí hodně zvláštně. Je třeba plno věcí domýšlet, protože mnoho myšlenek a dění je tu jen naznačeno. Není to popsáno tak, jak by logicky mělo být, ale vše je popsáno cynickou formou, že se čtenář musí dovtípit, co tím vlastně bylo myšleno. Zapomnění hodné.

3 24.07.2019

Alexander Romanovič Běljajev byl pro mě, do přečtení této knihy, neznámým autorem. Po přečtení těchto dvou novel mám ale pocit, že po spisovatelské stránce je to výrazně prozápadní autor, který nehraje na sovětské reálie, ale naopak se snaží zaujmout nápaditými a originálními náměty. Ty jsou navíc psané originální formou a pokaždé mají naprosto vychytanou pointu. V případě této knihy jsou ty novely dvě: Poslední Atlantiďan a Hlava profesora Dowella. Poslední Atlantiďan je o chlup slabší. Námět má skvělý, ale zhruba prostředek, kde autor popisuje Atlantidu a kombinuje Antiku s africkým pravěkem mě vysloveně nechytl. Pointa je ale skvělá. Nicméně druhá novela – Hlava profesora Dowella – je nářez od začátku do konce. Skvěle zpracovaný originální nápad a výborná pointa mě donutila si zjistit, že v tehdejším Sovětském svazu byla zfilmována do podoby filmu Testament profesora Dowella, u kterého předpokládám, že taktéž nebude vůbec špatný.

3 19.07.2019

Moje první setkání s hrdinskou fantasy Vladimíra Šlechty a klobouk dolů. Nakladatelství Straky na Vrbě mají opravdu dar na autory. Rázem se staly mým jedním z nejoblíbenějších vydavatelství. Vůbec nevadí, že Šílený les je druhý díl ze série Krvavé pohraničí. Četl jsem ho jako první a jelikož se jedná o samostatný příběh, tak to bylo jen o tom se v prvních desítkách stránkách vpravit do světa středověké fantasy, která se v průběhu naprosto krásně četla. Jednoduchý, ale nápaditý příběh ve mně evokoval pocity, jak kdybych hrál na počítači na přelomu tisíciletí ty nejlepší RPG té doby. Akce hodně, příběh má spád, postavy se Vám zažerou pod kůži. Celou tu dobu máte pocit, že takhle přesně si průběh toho příběhu představujete. Přiznám se, že vlastně vůbec nevím, proč bych knize neměl dát pět hvězd. A to i díky závěru, který je prostě, jedním slovem, epický.

4 19.07.2019

Přiznávám, že Kletba svitků se mi četla poměrně dobře. A to i přesto, že mě zaujal obsah, ale vystrašil lehce žánr napsaný na této stránce. Rozhodně tu ale nebudu vyprávět o tom, že Barbora Wood by byla špatná spisovatelka. Tak to rozhodně není. Na svojí dobu vzniku (sedmdesátá léta) je ale příběh na můj vkus hrozně naivní. Opravdu si autorka myslela, že svitky z 1. století našeho letopočtu budou psány současnou románovou formou? Nevím, co víc dodat. Více mě zajímala psychologie postavy Bena, než přepis samotných svitků. Ben se tu velice zajímavě proměňoval, zatímco příběh svitků byl větší a větší nesmysl.

3 08.07.2019

Přirovnání například k Peterovi Mayovi je více než vhodné. Autorka v tomto spisovatelském debutu připravila příjemnou a atmosférickou detektivku, kterou položila do prostředí Normanských ostrovů, čímž mě donutila něco si o nich zjistit, podívat se na obrázky a říct si, že se jedná o další kout naší zeměkoule, který bych rád jednou zažil…a ještě k tomu udělala vyšetřující postavu z novinářky, která umně skrývá i nějaké ty svoje démony, takže na proces vyšetřování, jakožto čtenář, nahlížíte trošku jinak, než bývá obvyklé. Zbytek je v duchu klasické detektivky, která je místy možná až moc rozvláčná, ale krátkou kapitolou z minulosti to vždycky vyrovná a příjemně napíná až do závěrečných stránek. Ten byl možná buď moc krátký a nebo jsem ho zhltnul na posezení jak kopečkovou zmrzlinu. Za mě tedy spokojenost. Až vydavatelství Host vydá druhý díl, vůbec se na ně nebudu zlobit. Naopak

3 02.07.2019

Krásné zakončení jedné fantasy trilogie, která se mi dokázala zažrat pod kůži. A co je víc, než když končíte třetí knihu trilogie a máte slzy v očích dojetím a smutkem, že něco hezkého opět skončilo. Spisovatel D.M. Cornish z Austrálie vytvořil krásný fantaskní svět, který se opírá o mapu Austrálie a zvláštně v něm komponuje lidský svět se světem zvířecím. Je tedy pravda, že jsem se chvíli ztrácel v tom, zdali je celá trilogie spíše pro mládež nebo pro dospělé, ale nejspíš je to dané tím, že Rosamunda je holt mlaďák a tak ta mladická nerozvážnost je prostě znát. Pravda ale, že tento díl už působí daleko dospěleji, než v předchozích knihách. Na druhou stranu ale pak přijde kapitola, která je docela slušný krvák a tak autor čtenáře rychle vrátí do centra dění, kdy přestanu přemýšlet nad tím, jestli čtu literaturu pro mládež nebo ne a okamžitě mám jasno. Pobočník je navíc perfektním zakončením celé trilogie. Možná je až moc otevřené na úplném konci, ale nemůžu říct, že by se mi ten poetický závěr nelíbil. Po přečtení jsem o půlnoci zavřel knihu a přemýšlel, co jsem si to vlastně prožil. Bylo to hezké, autorovi se celý ten svět moc povedl (včetně těch hezkých maleb) a já jsem moc rád, že jsem si ho našel a nechal se jím unést.

3 14.06.2019

Ze začátku se to tváří jako víceméně zajímavá fantastická detektivka, aby se z ní postupem času valila jenom nuda, šeď a sem tam nějaký ten socialistický výdech se stranickými názory, kde je to samej Arťom, strýko Váňa a kopa dalších ryzích sovětských postaviček, na který ve výsledku ani zvědavej nejsem.

4 14.06.2019

Na to, že se jedná v rámci tehdejší doby o kriminálku ze Západního Německa, tak mě to teda moc neuchvátilo. Vrchní komisařka Kateřina je nemastná neslaná, popis prostředí je strašně otravnej. Občas jsem přemýšlel, co tím básník (nebo překladatel?) chtěl říct. Na tehdejší dobu musím říct, že tu probíhá i poměrně absurdní průběh vyšetřování. Kateřina si vezme volno, aby mohla vyrazit k moři do Itálie a tam potají bádala stopu za stopou po tamním italském drogovém kartelu. Nedivil bych se, kdyby ji nějaký tehdejší straník přirovnával ke stachanovcům. Škoda, že se mi kniha nelíbila. Spisovatel je i autorem některých scénářů německé filmové série Místo činu, která například se Schimanskim má solidní úroveň. Na tehdejší dobu tak Němci správnou ponurou kriminálku uměli, tady mi to ale chybělo.

2 06.05.2019