Malarkey komentáře u knih

Na brakový žánr docela těžce čitelné. Přišlo mi, jak kdyby se autor chtěl stylizovat v Kotletově stylu, ale zároveň být trochu osobitý. Jak jinak. Nicméně mi v knize chyběla patřičná drsnost, zábavnost a hlavně přehlednost. Přiznám se, že až po několika kapitolách mi došlo, že spisovatel píše příběh z pohledu dvou osob. Nedokázal jsem to ze začátku rozlišit a všiml jsem si ve zdejších komentářích, že jsem nebyl jediný. Jinak by ten námět špatný nebyl. Stačilo by ale, aby o sobě postavy více mluvily a hlavně, aby od sebe byly výrazněji odlišné. Takhle jsem měl co dělat, abych se v tom vyznal a právě ta nepřehlednost následně vyvolala určitý nechutenství, během kterého jsem se do knihy musel přemáhat. Škoda, myslím si, že Jaroslav Beznoska má na to psát čtivé romány. Tak snad příště...:-)

7 15.04.2020

Po přečtení, pokud se tomu tak u komiksu dá nazývat, mohu konstatovat, že filmový Doctor Strange se nezadá s tím komiksovým originálem. Doctor Strange je šíleně ulítlý, ohýbá čas a prostor, navíc jeho autoři si dělají z obrazového prostředí co chtějí, a tak nikdy nevíte, co Vás na dalších stránkách bude čekat. Ostatně jako u filmu. Za mě zajímavý zážitek, ale nic, co bych vyhledával dalšími díly.

6 12.04.2020

Závěr jednoho sci-fi eposu přesně v tom duchu, jaký si čtenář nedokáže snad ani vysnít. Isaac Asimov zakončil svůj životní koloběh knihou, která se vrací na počátek veškerého dění. Navíc si nelze nevšimnout toho množství narážek na celou tu sérii, včetně robotů, ale i skutečnosti, že Hari Seldon je Isaac Asimov. Nebo je Isaac Asimov Hari Seldon? To už je teď vlastně ale jedno. Mám pocit, že do svých třiceti let jsem v knižním světě nezažil nic tak osudového jako Nadace pro Isaaca Asimova. Navždy ji budu mít v srdci. Těch sedm dílů mi zkrátilo čekání na konec korony a já nemůžu jinak, než do nebe uctivě děkovat samotnému autorovi. Sic je poslední díl na čtyři hvězdy, možná i tím přílišným politickým náhledem, ale v kontextu celé série je to malichernost. Děkuji mistře!

12 12.04.2020

Mnoho zde již bylo řečeno. Nicméně přiznám se, že jsem čekal něco v duchu sarkastického Garfielda. To jsem ale netušil, že Pac a Pussy budou řešit odborné technické otázky života a smrti, stvoření vesmíru a lidského pokolení vůbec. Navíc s notnou dávkou nihilismu a kryptofašismu.

9 12.04.2020

Isaac Asimov sérii o Nadaci měl absolutně promakanou. Sic zakončil bádání za bludnou Zemí v předchozí knize, jal se pokročit sérií tam, kde to vlastně všechno začalo. V době Hariho Seldona, který s celou tou psychohistorií přišel. Fascinující na této knize nicméně nebyl tolik její průběh, jako spíš to, jak ji měl propojenou se všemi knihami předešlými. V tu ránu se veškeré ty momenty knih předešlých začaly propojovat a dokázaly dovysvětlit něco, o čem se v předchozích dílech jen mluvilo. A i když je tento díl hodně filozoficky stavěný, stále se udržuje obrovský důraz na dobrodružství, které mě místy bavilo hodně a místy už ho možná trošku i hodně bylo. Na symbolický závěr kariéry legendárního spisovatele se nicméně hodně těším.

7 08.04.2020

Nadace a Země na mě dlouho po přečtení předchozího dílu nečekala. Jelikož s ní Isaac Asimov přímo navazuje na předchozí díl, tak jsem neměl důvod váhat. Jo, žít v roce 1984, tak si asi dva roky popláču, ale takhle to mám krásně po sobě v koronavirové době a nemůžu si to vynachválit. V úvodu autor uvedl, že předchozí díl měl takový úspěch, že si u něj nakladatel rovnou objednal další knihu. Musel to tedy mít dobře promyšlené. A to se také stalo. Touto knihou totiž pokračuje ryzí dobrodružství party kolem Trevíze a v tomto případě cestují z planety na planetu, aby našli bájnou Zemi. Ten námět mě vysloveně uchvátil stejně tak, jako když mě tenkrát uchvátil seriál Hvězdná brána, jehož myšlenka cestování na jiné světy byla obdobná. Autor si s cestou vysloveně vyhrál a každá z planet měla nějaké to specifikum, kvůli kterému jsem se nemohl odtrhnout od čtení. Nadšení se mě drželo až do závěrečných stránek, které Isaac zakončil tak, jak se sluší a patří. S filozofickým nadhledem, ale realisticky tak, aby čtenáře nezklamal.

7 06.04.2020

Po takřka třiceti letech se Isaac Asimov pod nátlakem veřejnosti vrátil do světa Nadace, aby napsal titul Nadace na hranicích. U toho se příběhově lehce odtrhl od Nadace, jako takové, ale zase do něj přimíchal roboty a připomněl nám to, o čem tu mluvil už v padesátých letech. Já byl vysloveně nadšený. Navíc to v tomto románu pojal opět trochu jinak, podle mě ku prospěchu věci. Tento román je totiž jednou tak delší, než předchozí knihy a navíc působí uceleným dojmem. Prostě poprvé působí jako opravdový román a ne jako série větších příběhů, což u mě mělo jednoznačně úspěch. Stejně jako námět samotný. Podle mě na původní trilogii nemohl navázat lépe a musím říct, že už spřádám plány nad dalším dílem...

6 03.04.2020

Třetí díl série Nadace a opět musím konstatovat, že se znovu jedná o jiným způsobem psanou knihu. Stejně tak, a to mě fascinuje, k ní zdejší komentáře váží opět naprosto různorodé názory, kde tedy převládá víceméně uspokojení. Jak jinak. Tentokrát je kniha opakovaně rozdělena na dvě části. První část pokračuje tam, kde skončil druhý díl - u Mezka. Tam se s tím Isaac Asimov moc nemazal a zakončil to poměrně rychle. Druhá část se nicméně vrací v duchu vesmírných válek, ale spisovatel tu pro změnu vynechává politično a zaměřuje se na jednu z hlavních postav - Arkádii, která mi okamžitě přirostla k srdci. Závěr se nesl v duchu dokonalosti a tak jsem po zaklapnutí knihy okamžitě začal přemýšlet nad dalším dílem. Krása.

12 28.03.2020

Musím říct, že po nejistém začátku v podobě první knihy, u které jsem navíc zapomněl zmínit, že je více politická, než by musela být, jsem zažil obrovskou vlnu nadšení v podobě druhého dílu pojmenovaného jako Nadace a Říše. Kniha se skládá ze dvou příběhů, tudíž už počet postav je výrazně omezen a příběh začíná dávat ucelenější smysl. První příběh se ještě nese v duchu první knihy. Boje mezi Nadací a Říší, do toho kopa politiky...ale začal jsem tomu přicházet postupně na chuť. Druhý příběh je pak o Mezkovi a to byl teda totální nářez. Ten jsem si užíval od začátku do konce a i když jsem tušil, tak závěr mě absolutně uhranul. Pět hvězd a nadšení exponenciálně roste, takže šup na třetí díl...:-)

10 26.03.2020

Těšil jsem se na legendární sci-fi příběh a dočkal se těžkotonážního příběhu, který na pouhých 220ti stránkách řekne víc, jak kdejaká dnešní detektivka se 600ti stranami. Problém u Nadace jsem měl především s tím, že příběh nevypráví konzistentně, ale formou kapitol, které jsou v podstatě epizodami ze života Nadace. Počítejte tedy s tím, že každá kapitola rovná se jiné postavy. A postav je tu opravdu kvantum. Chvíli jsem si na to musel zvykat a chvíli to opravdu trvalo. Na obranu Nadace ale musím říct, že je fascinující, co v roce 1951 Isaac Asimov dokázal mít v hlavě. Sice se rozhodně nejedná o jednoduché čtení, ale místy si budete říkat, jak kniha v mnoha myšlenkách předběhla dobu. Když je někdo vizionář jako Isaac Asimov, tak holt neexistuje konkurence. Nakonec ale končím u tří hvězd a jdu do dalšího dílu. Jsem zvědavý, jak se ten námět bude vyvíjet a doufám v ucelenější děj.

11 25.03.2020

Krásný fantasticko-humorný román včetně nádherných grafických ilustrací? To umí na českém trhu snad jen Straky! Co Vám budu povídat, jedná se o debut a tak jsem nevěděl, co čekat. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se dočkal fantasy obráceného na ruby, prostě něco ve stylu Terryho Prachetta, akorát s tím rozdílem, že zde nemusíte sáhodlouze přemýšlet, jak moc to ten Terry myslel, tady si prostě užíváte skvostné obraty jazyka českého, kterých se chopil mistr slova - Jan Marvel Horn. A ten jej převedl do svého debutu s názvem Valard a vejce na draka, kde už název mluví, svým dvojsmyslem, za vše. Těch více jak 400 stran jsem si užíval, jako už dlouho nic. A co víc, byl jsem překvapený i tím, že autor nemá problém vyskočit ze standardně rozjetého příběhu a přepnout způsob vyprávění na neživou věc. Takže se občas stane, že se dozvíte, co si o nedálé situaci v příběhu myslí třeba Slunce. A i přesto to prosím pěkně dává docela logiku a navíc ještě baví :-) Valard má v sobě plno skrytých jinotajů a radostí, které čtenář bude s radostí objevovat. Navíc se dočkáte i poctivé fantasy rubanice a tak se tu autor ukáže i ve vážnějším světle. Jak sám ale dodává v závěrečném poděkování, vážně nevážný námět mu jde lépe a tak to v kontextu celého příběhu nemohu vnímat jinak, než jako podařenou fantasy taškařici, kterou jsem z českých luhů a hájů snad ještě nezažil. Plus navíc jsem ke knize obdržel ještě povídku s Havranem...a co Vám budu povídat...měl jsem to zhltnuté za pár minut. Ten svět má prostě něco do sebe. A v dnešní době nejistoty je jistým balzámem na duši. Děkuji.

15 22.03.2020

Zajímavý nápad, byť dost přitažený za vlasy. Nedovedu si totiž to sto?miliónový město Mesopotamis dost dobře představit a navíc bez elektrifikace už vůbec ne. Nicméně uznávám, autor to měl poměrně dobře vymyšlené. Jen škoda, že to popisování světa po začátku tak nějak vzdal a přiklonil se spíše k vyprávění příběhu, který je sice fajn, dává logiku, ale v podstatě nic nového nenabízí. Působilo to na mě jako jeden z milionů odbojů, který se vůči určité totalitě postavil. No a ten průběh se odvíjel naprosto typicky a nijak závratně. Za nápad, ale i za zajímavě udělané mapy světa, které jen tak neuvidíte, tento kousek za přečtení ale rozhodně stojí. I když to není úplně steampunk, který jsem čekal, nebylo to špatné.

4 10.03.2020

Knihu jsem vytáhl z knihobudky pro její krásně malovaný obal. To tenkrát u této edice opravdu uměli a musím říct, že mě s touto edicí nejednoukrát zaujali. Námět je nicméně taktéž zajímavý. Autor knihu napsal v době naší první republiky a už si prožil diktátory jak v Portugalsku, tak v Mexiku. Moc dobře tedy ví o čem psát a docela mu to jde. Kniha je totiž navíc napsána takovou zvláštní, originální formou. Ta místy působí jako kdyby se odehrávala v povídkách, mnohdy ještě krátkých povídkách. Nebo v rámci příběhů a ty také nedrží kdoví jak dlouhé tempo. Pro svojí čtivost a zajímavý náhled na diktátorství před příchodem Hitlerovy třetí říše poměrně obstojná literatura. Na dnešní dobu už ale lehce zapomenutelná.

5 05.03.2020

Pro mě se jedná již o druhou knihu od autora, ke které jsem se dostal náhodou – přes knihobudku – a měl z ní upřímně velkou radost. Moje první čtená kniha od autora byla Zbav nás od zlého a jednalo se o skvělou historickou beletrii, plnou konspirací, které sahaly za hranice běžných konspiračních teorii. A zde je to naprosto v totožném duchu. Zaujalo mě, že obě vyšetřující postavy z těchto knih mají stejné příjmení. Zajímalo by mě, zdali je to záměr autora a kam tím míří. Celkově vzato se ale jedná o skvělý historický román, u kterého mi ani nevadí historické nepřesnosti, o kterých tu kdekdo mluví. Nejsem historik, a tak jsem se nechal unášet námětem zakleté středověké vesničky ukryté někde uprostřed lesů daleko, daleko, od „civilizace“. Jenže co je vlastně ta civilizace ve 13. století? Církev? Pochybuji. Církevní praktiky inkvizičního charakteru tu opět dostávají nový dosud neprobádaný charakter. A historická detektivka s tímto autorem získává nový, netušený rozměr.

5 05.03.2020

Během čtení jsem se dlouho přemáhal. Doufal, že se to zlomí, ale marně. Ano, vím, že Tim Powers je legenda v žánru, a že tato kniha výrazně inspirovala filmové Piráty z Karibiku tak, jak je známe dnes. Mně to ale přišlo těžce o ničem. Nebavil mě ten popis, nebavil mě ani průběh. Měl jsem pocit, že většinu příběhu se v knize nic neděje. Jak kdyby prostě jen prolínala standardní život piráta. Z nepiráta se stanu pirátem, potkám pár zombíků, protože je to v okolí Haiti populární, s vědomím voodoo kultůry, a jelikož je ze mě pirát, tak se otřu i o nějaké to lovení pokladů, a aby toho nebylo málo, tak potopím nějakou tu šalupu. Nic, co bych si četl s chutí a přitom námět by špatný nebyl. Knih na podobné téma, jen s ohledem na dobrodružství a ne fantasy, jsem četl několik. Zde jsem se ale bohužel nudil.

3 24.02.2020

Po přečtení dodatku překladatele a zároveň i vydavatele této knihy – pana Bronce – mě překvapilo, jak obrovský svět Rafal A. Ziemkiewicz vytvořil. Přečetl jsem totiž dvě víceméně povídky, kde jedna je menší, druhá větší, představy byly s pokračováním vydávání dalších příběhů a výsledek? Nakonec ten, že skončilo u prvního dílu, což je podle mě docela škoda. Polský autor totiž vytvořil zajímavý svět, který na mě působil jako jistá parafráze slovanského světa na způsob Vlčice od pana Žemličky. Jen možná s větším důrazem na novotvary a fantasy. Chvíli jsem si na ten svět musel zvykat, ale obě povídky jsou poměrně jednoduché na pochopení a tak to zvykání netrvalo zase tak dlouho. První povídka – Hrebor Podivín – vypráví příběh jedné postavičky z onoho světa, který byl trošku jiný, než ostatní a hned z něj udělali podivína. Druhá povídka – Poklad Stolinů – pak nabízí klasickou fantasy výpravu za pokladem. Nic složitého, ale příjemně to ubíhá. Těch ani ne dvě stě stránek se četlo opravdu s lehkostí a tři hvězdy dávám jenom proto, že i když na první pohled kniha, tak s obsahem dvou povídek, které jsem vnímal spíš povrchně…ale zabavily.

5 19.02.2020

Perfektně vykonstruovaný příběh, který nepůsobí úplně realisticky, jako čistě knižně realisticky. Má pár sáhodlouhých kapitol, ale každá má svůj zásadní smysl v konceptu celého námětu. Vrcholem knihy je bezesporu vyprávění babičky Sage, která v jedné kapitole vypráví o židovském ghettu v Lodži, aby ve druhé vyprávěla o tom, jak přežívala v Osvětimi. Vše navíc vždy ve stostránkové náloži, od které nedokážete odtrhnout oči. Na to, že autorka válku nezažila, je až neuvěřitelně podrobná, což ji jde určitě k plusu. Celý námět ale nevychází z reálného příběhů, jako z hypotetického setkání dvou lidí, kde jeden je bývalý esesák a druhá je vnučka babičky, která přežila hrůzy války. Autorka je jistě zdatná vypravěčka, protože celých 520 stran jsem slupnul jako malinu. Sice je v jistých momentech znát, že autorem je spisovatelka, protože se chvílemi zbytečně babrá ve vztazích samotné Sage, které bych si klidně odpustil. Jako celek ale totální knižní top.

14 17.02.2020

Hvězda je pro mě nová hvězda na poli českého sci-fi. Hvězdou tedy nemyslím úplně tu knihu (i když i tu taky), jako spíš samotného autora – Roberta Fabiana. Přes šest set stran jsem se totiž kochal údernou a neskutečně zábavnou akcí, kterou jsem navíc četl naráz v kompletním vydání dvou knih, respektive čtyř částí. Autor nic moc nevysvětluje. Prostě Vás vhodí do cyberpunkového světa Johna Dormera, který má mariňáckou minulost, v současnosti na volné noze. Dostane kšeft, který se neodmítá a světe div se, všechno se následně začne standardně srát. A sere se to 600 stran s tím, že první půlka je taková víc vhazující do příběhu a do světa budoucnosti a druhá půlka je nekonečná akce, která nebere konce. Při čtení jsem se regulérně dostával do stádia, kdy jsem vůbec nevnímal okolí a ani čas. Prostě jen četl. Když už nic jiného, tak toto je jasný důvod dát knize pět hvězd. A už teď přemýšlím, jak začnu číst všechny autorovy předchozí knihy…

8 07.02.2020

Nevím, jestli si zrovna takový příběh zasloužil za komunistické éry vydání. A to i přesto, že Pavel Hejcman byl v době vydání této knihy zakázaný a tak jej musel pod svým jménem vydat Miroslav Neumann. Jedná se o takové nezáživné dobrodružství jak ze světa Indiána Jonese, ve kterém jsou zahrnutí archeologové, Tunisko, vlivní lidé a celé je to zakomponované do takového lehkého dobrodružství, které za chvíli máte přečtené. A to i přesto, že Vás to vlastně úplně nebaví.

5 27.01.2020

Tato kniha pro mě byla dosud nepoznaným, jedinečným zážitkem. Poprvé jsem se totiž setkal s knižním surrealismem v praxi. Dokonce i během čtení to na mě působilo stejně, jako když jsem tenkrát viděl geniální polské drama Poslední rodina. To pro změnu vyprávělo příběh Zdzislawa Beksinskiho, o kterém jsem toho moc nevěděl, ale po shlédnutí jsem se na jeho surrealistické obrazy nemohl vynadívat. Působí strašně, ale navíc tajuplně, zajímavě, jedinečně a donutí se zamyslet nad tím, co autor má v hlavě, když dokáže vytvořit podobné dílo. No a v podobném duchu je i pan VanderMeer. Ten si mě získal už samotným úvodem, kde coby Američan má docela dost znalostí o českých spisovatelích. To pokaždé oceňuji a dost si toho vážím. Samotná kniha je jak kdyby mi někdo popisoval peklo. Bylo mi u toho zvláštně (až odporně), ale zároveň mě zajímalo, s čím spisovatel přijde dál. No a povídky navíc jsou jedinečným rozšířením světa, kterého bych nikdy nechtěl být součástí. Navíc takhle pohromadě vydané poprvé a tak si myslím, že si tuto knihu v knihovně budu hlídat s úctou.

9 27.01.2020