Malarkey komentáře u knih

Krásné zakončení jedné fantasy trilogie, která se mi dokázala zažrat pod kůži. A co je víc, než když končíte třetí knihu trilogie a máte slzy v očích dojetím a smutkem, že něco hezkého opět skončilo. Spisovatel D.M. Cornish z Austrálie vytvořil krásný fantaskní svět, který se opírá o mapu Austrálie a zvláštně v něm komponuje lidský svět se světem zvířecím. Je tedy pravda, že jsem se chvíli ztrácel v tom, zdali je celá trilogie spíše pro mládež nebo pro dospělé, ale nejspíš je to dané tím, že Rosamunda je holt mlaďák a tak ta mladická nerozvážnost je prostě znát. Pravda ale, že tento díl už působí daleko dospěleji, než v předchozích knihách. Na druhou stranu ale pak přijde kapitola, která je docela slušný krvák a tak autor čtenáře rychle vrátí do centra dění, kdy přestanu přemýšlet nad tím, jestli čtu literaturu pro mládež nebo ne a okamžitě mám jasno. Pobočník je navíc perfektním zakončením celé trilogie. Možná je až moc otevřené na úplném konci, ale nemůžu říct, že by se mi ten poetický závěr nelíbil. Po přečtení jsem o půlnoci zavřel knihu a přemýšlel, co jsem si to vlastně prožil. Bylo to hezké, autorovi se celý ten svět moc povedl (včetně těch hezkých maleb) a já jsem moc rád, že jsem si ho našel a nechal se jím unést.

3 14.06.2019

Ze začátku se to tváří jako víceméně zajímavá fantastická detektivka, aby se z ní postupem času valila jenom nuda, šeď a sem tam nějaký ten socialistický výdech se stranickými názory, kde je to samej Arťom, strýko Váňa a kopa dalších ryzích sovětských postaviček, na který ve výsledku ani zvědavej nejsem.

4 14.06.2019

Na to, že se jedná v rámci tehdejší doby o kriminálku ze Západního Německa, tak mě to teda moc neuchvátilo. Vrchní komisařka Kateřina je nemastná neslaná, popis prostředí je strašně otravnej. Občas jsem přemýšlel, co tím básník (nebo překladatel?) chtěl říct. Na tehdejší dobu musím říct, že tu probíhá i poměrně absurdní průběh vyšetřování. Kateřina si vezme volno, aby mohla vyrazit k moři do Itálie a tam potají bádala stopu za stopou po tamním italském drogovém kartelu. Nedivil bych se, kdyby ji nějaký tehdejší straník přirovnával ke stachanovcům. Škoda, že se mi kniha nelíbila. Spisovatel je i autorem některých scénářů německé filmové série Místo činu, která například se Schimanskim má solidní úroveň. Na tehdejší dobu tak Němci správnou ponurou kriminálku uměli, tady mi to ale chybělo.

2 06.05.2019

Není magický realismus jako magický realismus. Můžete být nadšení u Murakamiho abstraktních příběhů, ale může Vás děsně nebavit například tato kniha, která je zároveň stěžejním dílem samotného autora a údajně jeden z nejzásadnějších představitelů onoho magického realismu vůbec. Pokud bych začal pozitivem, tak musím říct, že psaná forma jistou formu rozhodně má. Autor ale v tomto případě čtenářovi neusnadnil vůbec nic. První stránkou rozjede nekonečná série vět, která nebere konce a neusnadní to ani absence kapitol. Autor se ujme vyprávění příběhu jednoho snad z tisíce postav, které se v knize objeví a jakmile rozjede vyprávění, tak ho různými vedlejšími linkami rozvětví na nekonečný příběh. Přirovnal bych to asi k situaci, jako když mi máma jednou vyprávěla pád skleničky ze skříně, která se dá popsat jednou větou, ale máma popisovala pád skleničky asi dvacet minut a k tomu zahrnula vše v okolí skleničky, co se dělo, včetně pohybu vzduchu, který zapříčinil ten pád takový, jaký vlastně byl. Autor se v tomhle příběhovém větvení vysloveně vyžívá a psaní rodokmenu tu v tomto případě není doporučení, ale nutností, jinak se v tom ztratíte hned po několika stránkách. Určité kouzlo ale kniha ve své těžkosti má. Vypráví o tehdejším vnímaní světa, o lidských vlastnostech, o Kolumbii, o válce, o smutku a samotě…vlastně je to hodně depresivní vyprávění, ale je to to všechno, co je v nás a málokdo tomu dokáže otevřít dveře tak, jako autor. Škoda ale, že jsem měl co dělat, abych při čtení této knihy neupadl do kómatu z toho množství…všeho...co tato kniha nabízí.

7 25.04.2019

Chtěli byste být soukromým detektivem, ale nevíte při sledování hollywoodských detektivek, co je pravda a co lež? Přečtěte si tuto knížku. Vzorový návod opravdového pařížského soukromého detektiva, který celé toto zaměstnání popisuje tak, jaké pravděpodobně opravdu je. Bez příkras ukazující například i to, že detektiv znamená například hodiny a hodiny hluchých míst při stopovačce, až Vám inklinovaná osoba vyleze z činžáku. Mně se to líbilo. Krátké tak akorát, příkladné, zajímavé. Dokazuje to akorát to, že jsme si celého detektiva různými příběhy v knihách a ve filmech zbytečně romantizovali. Realita je přitom trošku někde jinde.

2 25.04.2019

Knihu jsem si zvolil už jen z lásky k Islandu, když jsem na obalu zahlédl islandskou autorku. Ani z obsahu jsem ale pořádně nedokázal vyčíst, oč se bude jednat. Mile mě ale překvapilo, že se vlastně jedná o dystopii na téma, co se stane, když na celém světě vypadne elektřina plus si k tomu připočtete, že se kniha odehrává na Islandu, kde izolace od okolního světa je první bod, který Vám vytane na mysl. Škoda ale, že kniha neklade vůbec žádný důraz na příběh a spíše útržkovitě vypráví situace z ostrova, co se kde děje. A to jak z pohledu politického, novinářského, tak osobního spektra v rámci několika konkrétních osob. Chvílemi na mě kniha psanou formou působila až strojeně. Ke konci jsem si ale začal uvědomovat, že po psychologické stránce se jedná o brilantní výpověď lidského pokolení. Zvláštní, ale důmyslná jednohubka, která si určitě zaslouží pozornost.

7 17.04.2019

Pravděpodobně jsem u této knihy udělal tu chybu, že jakmile jsem jí nalezl v knihobudce a zjistil, že tuto trilogii Netflix zfilmoval do podoby seriálu Altered Carbon, tak nebude od věci si ji přečíst, i když se jedná o druhý díl. Na druhou stranu tu mnoho komentátorů uvádělo, že tento díl je úplně jiným příběhem, než díl první a tak jsem si říkal, proč to nezkusit. Výsledek byl ale ten, že jsem se těžko dostával do světa budoucnosti, co tu autor představil. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, v jaké podobě a do jaké míry je Takeshi Kovacs vlastně člověk, protože to co se hned ze začátku děje hraničí s tím, zdali člověk vůbec je. Příběh se pak postupně rozvíjí, ale jedinou jeho nespornou výhodou je, že když už nic jiného, tak je poměrně čtivý. Ne už ale tak nápaditý. Jediné nápadité pak shledávám momenty, kdy se autor trošičku vyblázní a začne popisovat co soudobí archeologové zjistili o marťanské technologii, která je v této knize stejně tajuplná, jako Máyové v dnešní době. Za normálních okolností bych ocenil dobrý závěr, ale byl jsem z celého unylého průběhu knihy tak otrávený, že nakonec zůstávám u dvou hvězd. A je otázka, jestli se vůbec budu chtít podívat na ten seriál...

3 13.04.2019

Je pravda, že autorka tohoto třetího dílu série Backend Stories zakomponovala Škodovku do kostry příběhu asi nejlépe, jak to jen šlo. Nenásilně, věcně, naznačila že v budoucnosti se Škodovka začala orientovat na vesmírný program. Vlastně, proč ne? Kdo jiný by v republice měl po kopě tolik profíků a konstruktérů, než právě Škodovka? Příběhově je to taková jednohubka...co také jiného. Přečteno jsem měl za chvíli, nenásilně, nenuceně. Nevadilo mi to. V závěrečné povídce, která je extra, jsem sice měl trošičku problém s reklamou na škodovácký trainee program, což na mě působilo více než trapně. Nicméně, budiž. Jsem rád, že jsem se ke třetímu dílu této série opět dostal a doufám, že budou ještě další příběhy...

3 13.04.2019

Samo o sobě se jedná o jeden z nejhrůznějších příběhů druhé světové války přetavených do samotné knihy, kterou je dobré přečíst a minimálně vědět, co všechno se za té doby dělo. Na stranu druhou se to ale pořádně nedá číst. Autor knihu pojímá, jako návrat pozůstalých po desítkách let do Chatyně, kteří vzpomínají na to, jaké hrůzy zažili. Jenže příběhově kniha neustále přeskakuje z minulosti do přítomnosti a opravdu hodně těžce se v tom hledá nějaká nosná kostra, která by i přes sílu příběhu dokázala zaujmout. Osobně si myslím, že daleko jednodušší, a určitě i lepší, je pustit si legendární sovětský film Jdi a dívej se, který se silně touto knihou inspiroval. Osobně ho považuji za jeden z nejdůležitějších protiválečných filmů s naturalistickou kamerou, která na tehdejší dobu neměla obdoby. Rozhodně je to intenzivnější zážitek, než-li tato kniha.

1 13.04.2019

Po prvním díle mě překvapilo, jak propracovaný svět si autor připravil a přiznám se, že příběhově jsem úplně nevěděl, kam Rosamundu autor chce směřovat. Druhý díl byl tak plný očekávání. Doufal jsem, že příběhově se trilogie trošku vyvine a dá celému konceptu nějaký ucelený záměr. To se během čtení dlouho nedostavovalo, ale na druhou stranu jsem z příběhu cítil, že ve mně roste podobné nadšení, jako když jsem naposledy četl Harryho Pottera. Nadšení se stále zvětšovalo a já pokaždé, když jsem se ke knize dostal, jsem přečetl o znatelný počet stran více, než posledně. Naposled jsem z knihy snad ani nedokázal spustit oči, protože kromě skvělého prostředí a parádních postav, obsahuje opravdu dost akce, která vlastně začíná už první kapitolou. Po přečtení jsem si uvědomil, že jsem se stal svědkem naprosto fantastického světa, kde nikdo není dokonalý a Rosamunda už vůbec ne. Nádherně v tomto díle je ale vidět, jak se postupně přeměňuje z klučíka v slušného bojovníka. Postavy kolem něj také super. Neustále jsem koukal na obrázky a mapu světa, co si sám autor vytvořil, až jsem si uvědomil, že mapa tamního světa až moc nápadně připomíná domovinu autora – Austrálii. Naprosto chápu, proč fanoušci této série bojovali za to, aby Fragment vydal třetí díl. Bez jeho přečtení by v tuto chvíli život nebyl kompletní…takhle si ho musím rychle sehnat. Takový závěrečný nářez a nalákání na třetí díl, jsem dlouho nezažil.

4 04.04.2019

Fascinuje mě přístup autora ke svým knihám. Každé téma, které sepsal do románu, si většinou velice důsledně, mnohdy i v rámci několika let, slušně nastudoval. I proto dostál ocenění coby otec profesního románu. A něco na tom opravdu bude. Kniha Konečná diagnóza působí, jako kdyby ji opravdu psal vystudovaný doktor. Realita je ale přitom docela jiná. Přitom kniha neklade důraz na příběh jako celek. Spíše velice čtivě ukazuje to, jak doktoři a pacienti žili a přemýšleli v roce 1959 v jedné takové běžné americké nemocnici. A nejde jenom o podrobný popis pitvy nebo operace, jde i o různé politické smýšlení nebo i popis toho, jak někdo v té době žil. Osobně si myslím, že vypovídající hodnotu má tato kniha obrovskou. Popisuje životy na několika stránkách a dělá to velice čtivou formou. Na druhou stranu si myslím, že podobný typ knihy je určen přesně pro ty, kteří mají rádi příběhy z lékařského prostředí. Pro ty ostatní je sice čtivá, ale jedna z mnoha.

13 26.03.2019

Mrzí mě, že půjdu proti zdejším názorům, ale nějak nemůžu jinak. Při čtení jsem měl co dělat, abych vůbec udržel myšlenku na knihu. Celý námět začíná poměrně jednoduchou a údernou povídkou, ale s každou další a zároveň i delší, jsem ztrácel chuť zajímat se o tento dystopický svět, ze kterého cítíte depresi na sta honů, a kde se mezi ní snaží vybruslit detektiv detektivů Timothy Truckle a jeho počítač Napoleon. Když uvedu pár případů, které mě zaujaly, tak například jeho milostný vztah byl naprosto směšný, vyšetřování kolikrát nezáživných, a mnohdy i zbytečných případů, vysloveně zdlouhavé. Věřím, že Gert Prokop si svým přístupem ke sci-fi detektivce své fanoušky našel. Já ale mezi nimi bohužel nejsem.

2 26.03.2019

Nejsem žádná policejní vyšetřovací jednotka, ale musím říct, že při čtení této knihy jsem měl pocit, jak kdyby Ed McBain přesně věděl a znal celý proces vyšetřování případu vraždy od začátku do konce. Ed McBain je prostě bourák. Američan původem z Itálie, který si vytvořil svůj svět podobný New Yorku a do vzorových špinavých osmdesátých let zakomponoval policejní partičku z 87. revíru, Vyšetřovatelé jsou super, nejzajímavější je asi detektiv Carella. Průběh je zajímavý, stejně tak vsuvky z osobního života vyšetřovatelů. Popis je možná trošku až moc popisný, ale jakmile se rozjede telefonát, dialog nebo si vyšetřovatelé předvolají podezřelé z vraždy k výslechu, tak má knížka neskutečný drive, který ne a ne ustat.

12 21.03.2019

Moje první setkání s legendou v oboru a rovnou na poli povídek, které se sice tváří jako sci-fi a fantasy, ale ve skutečnosti mi přijde, že většina taková ani není. Spíše je z Bradburyho povídek cítit takové upřímné lidské nadpřirozeno. U některých jsem se opravdu musel zamýšlet, což mě mile překvapilo. Jak to ale u sbírky povídek bývá, některé jsou lepší, některé horší. Celkově ale musím říct, že Ray Bradbury v této knize zvěčnil nejen skvělé nápady, ale i literárním popisem má něco do sebe. Lepší vstupenku do jeho světa jsem snad nemohl ani dostat.

1 18.03.2019

Na sérii povídek má tato kniha až překvapivě konzistentní příběh. Ten je vlastně jednoduchý. Vypráví příběh prokletého Dilvishe a jeho mluvícího koně Blacka, který se prohání fantastickou zemí za pomstou a cestou zažívá, co povídka, to dobrodružství. Při čtení mi kolikrát ani nepřišlo, že bych četl sérii povídek a ve většině z nich jsem byl hodně spokojený. Když ale nastoupila poslední z nich, byl jsem nerozhodnutý, zdali knihu ohodnotit třemi nebo čtyřmi hvězdami. Poslední povídka mě nakonec přesvědčila, že dám tři. Nicméně hodně slušné tři. Je to tak, jakoby, utnuté. Až se ale dostanu k druhému dílu, tak si ho jistě s chutí přečtu.

5 15.03.2019

Nejdřív musím říct, že mě mrzí, když to naše vydavatelství zkusí a jako první knihu ze série vydá rovnou osmý díl. Jorn Lier Horst by si určitě zasloužil větší pozornost, než aby mu zde vydávali sem tam nějaký díl s tím, že se to vyzkouší a pak se uvidí. Uznávám, třeba je to jinak, ale minimálně takhle to na mě působí. Honící psi totiž nejsou špatná detektivka, ale v mnoha ohledech jsem měl pocit, že si musím domýšlet některé pocity a emoce jak Williama tak jeho dcery. To pak celou tu atmosféru dost unifikuje a zevšedňuje a ve mně to vlastně vyvolává pocit, že nevím, jestli na téhle detektivce je něco vysloveně jedinečného, co by mě donutilo pustit se do dalšího dílu, v tomto případě zrovna do Poustevníka. Průměrné prostředí pak trošku zachránilo závěr. Na standardní poměry detektivky v pořádku, na poměry skandinávských detektivek spíš průměr. K sérii se asi vrátím, až někoho u nás napadne vydat první díl a trošku mi ten svět kolem Williama představí...

5 10.03.2019

Nejdřív jsem si říkal, jaká je škoda, že máme doma druhý díl ze série Fabiana Riska, abych zde v komentářích následně zjistil, že předchází časově prvnímu dílu a vlastně docela dává logiku nejdříve přečíst tento díl a pak pokračovat dál. V tu ránu jsem neváhal a vrhl se do čtení. Detektivka nicméně prvotně trošku připomínala skandinávský seriál Most. Spisovatel představí dvě vraždy nezávisle na sebe. Jedna v Dánsku, druhá ve Švédsku, k tomu dva různí vyšetřovatelé. Jeden z nich právě Fabian Risk. Vyšetřování pak vypadá, jak kdyby vraha měli chytit každou další kapitolou, ale zároveň se to každou další kapitolou notně zamotává. Nakonec jsem byl víceméně spokojený. Kniha na mě byla místy zbytečně moc dlouhá, i když se skládá ze série poměrně krátkých kapitol. Každopádně to ale zachránil závěr, kde posledních sto stran se neslo v absolutním adrenalinu. Fabianovi tak určitě moc rád dám příště zase šanci.

6 10.03.2019

Hodně náročné sci-fi. Pokud mu ale dáte šanci, budete náležitě odměněni kvalitním materiálem plným zajímavých a originálních nápadů. Náročnost ale není dána tím, že autor je z Číny, jako spíš tím, že se jedná o veskrze silně odborný román. První polovina knihy popisovala procesy a situace z fyziky, ve kterých jsem chvílemi byl úplně ztracený…a to i přesto, že jsem z fyziky na základní škole měl jednou dokonce i jedničku na vysvědčení. Druhá polovina je ale daleko více románová a začíná utvářet i nosnou myšlenku celé trilogie, která mě opravdu hodně zaujala a vysloveně mě nalákala ke čtení dalších dílů. Kdybych to přirovnal k filmu, tak bych určitě musel zmínit Interstellar. Námět založený na jedné neskutečně zajímavé myšlence z teoretické fyziky, zpracování geniální, výsledek jsem nepochopil, ale byl jsem učarován tím, že nějaký myslitel na to vůbec přišel. Zde je to podobné…

12 28.02.2019

Při čtení to sice vypadá, jak kdyby hlavní postavy měly v prdeli vrtuli, protože si po Evropě cestují, jak kdyby se nechumelilo. Nicméně v celkovém kontextu s historickým námětem to ale zase tolik nevadí. Jedná se totiž o skvělou a čtivou knihu s originálním a tak trošku i nadpřirozeným tématem. Když se ale v křesťanském světě dějí zázraky, tak to jinak ani nejde. Moc se mi ale líbilo, jak autor umně střídal prostředí a do něj vkládal historické reálie. No a jelikož jeho babička byla Češka, hezky do nich zahrnul i trošku té české historie, která pro našince z knihy dělá daleko zajímavější zážitek, než by ve skutečnosti mohl být.

2 22.02.2019

Konečně zase fantasy, které je smysluplné i přesto, že se v něm skrývá celá řada neznámých slovíček a pojmů. Spisovatel byl ale tak důsledný, že pro svoji trilogii připravil slovníček a jelikož je i schopný kreslíř, tak pro představu nakreslil, kromě konkrétních map, jak obludy, tak i hlavní postavy. To, celému tomu světu, dodává na puncu jedinečnosti a v podstatě i jisté existence, protože si řadu věcí při čtení dokážu snadněji představit a je mi to celé takové bližší. Prvních padesát stránek jsem, uznávám, sice s příběhem trošku tápal. Příběh totiž není devizou této trilogie. Nebo v prvním díle určitě ne. Nestane se totiž nic extra zásadního. Čtenář se setkává s hlavní postavou Rosamundou, ten někam jde a nic navíc. Po padesáti stranách to ale začíná dostávat ten správný konkrétní obrys a zbytek jsem přečetl jak jednohubku. Bomba. Na druhý díl se rozhodně těším. Mimochodem mám pocit, že Pán prstenů v prvním dílu byl také o tom, že někdo někam jde a nic navíc…

3 13.02.2019