Malin komentáře u knih
Nepatří mezi Agathiny nejlepší, ale stejně jako u ostatních jejích knížek, se mi líbil ten naivní happy end.
Moc dobře napsané, ale celé mi to přišlo jako prázdné plácání o lásce, která až taková neměla důvod být. Asi jsem to neměla číst zrovna po Anně Karenině, no.
Mně se právě Udělej si ráj četlo ještě líp než Gottland. Líbilo se mi, že je tam víc autora a jeho názorů. To, že se velká část knížky týká našeho postoje k Bohu, mi nevadilo, připadalo mi to dost zajímavé.
Už aby Szczygiel zas něco napsal...
Naprosto perfektně napsaná. Jenom mi trošku vadila pochmurná nálada, která na mě při čtení občas přicházela...
Po shlédnutí toho příšerného filmu jsem nic převratného od knížky nečekala. Ale musím říct, že jsem byla dost mile překvapena.
Pro Ideálního manžela mám prostě vášeň. Už kvůli tomu názvu. A Lordu Goringovi.
Je to sice pořád dokola, ale hrozně se mi to líbilo. Vlastně ani nevím proč. Asi kvůli autorovu zalíbení v kýčovitě šťastných koncích.
A taky... miluju postavu Imricha Kenderessyho. Tak.
U knížek nikdy nebrečím, ale tady jsem fakt měla namále. Celou dobu jsem si přála moct přijít za Pongráczem, obejmout ho a říct mu: "Já ti rozumím." (jo, moc to prožívám)
Asi to nebylo účelem, ale pro mě to byla asi nejdojemnější knížka, kterou jsem kdy četla.
Miluju tenhle druh Agathiných knížek. Považuju je za její nejlepší (hlavně Muže v hnědém obleku!).
Životopisné knihy mi vždycky přijdou obtížné přečíst, ale tahle je fakt dobře napsaná. Škoda jenom, že po jejím přečtení se mi Edith jako osobnost hrozně znechutila.
Osobně většinou tyhle témata moc nevyhledávám, ale musím říct, že tahle knížka mě úplně pohltila. Obdivuju Kathryn Stockett, že dokázala napsat něco tak hrozně poutavého, od čeho se prostě nedá odtrhnout.
Je to divný, ale nejsympatičtější z celé knížky mi přišla Celie, nějak jsem prostě přesně věděla, jak se cítila.
Tuhle knížku jsem začala číst po dočtení jedné skvělé detektivky, což jsem asi neměla dělat. Každopádně mě to nakonec celkem zaujalo. Je to sice hrozná blbost, ale někdy jsem se celkem smála. Takže když neberu v úvahu svůj odpor ke klukovsky smýšlejícím hrdinkám, tak to vidím tak na 3 hvězdičky. Za vtipnost, čtivost a skvělé odreagování, které tahle knížka nabízí.
Na můj vkus moc morbidní, zbytečně ve verších. Asi to neumím moc ocenit.
Pro mě bez hlubšího smyslu. Na Máji jsem nenašla vůbec nic zajímavého, nechápu, proč se tak přeceňuje.
Když jsem ji četla poprvé, nudila mě. Připadalo mi, že se tam začíná něco dít tak v půlce.
Po shlédnutí filmu jsem se k ní ale vrátila a od té doby ještě několikrát. Nějak jsem Emmě přišla na chuť, mám ji dokonce možná raději, než Pýchu a předsudek. Zjistila jsem, že mi je hlavní hrdinka vlastně dost podobná. (což ovšem není nic k chlubení, že...)
Dokonalá knížka. Zajímalo by mě, jestli by něco takového mohlo fungovat doopravdy.
Přestože nade všechno miluju Hercula Poirota, knížku Muž v hnědém obleku považuju za nejlepší, co Agatha napsala. Nedokážu říct proč, prostě mě uchvátila.
Dětská knížka, ale kdejaký dospělý by si ji měl povinně přečíst, aby zjistil, jak se má žít. Četla jsem ji aspoň desetkrát a pokaždé jsem v ní našla něco nového.