Mandlevest komentáře u knih
Kdyby...trochu podobné pojetí knihy jako u pana Hartla Okamžiky štěstí. Stejný základ příběhu u Hartla, který si vystačil sám v obou vyprávěních, zde dvě odlišná rozhodnutí a příběh zde vyprávějí dvě autorky, matka a dcera. Simona Votyová je ,u mě, již prověřená autorka, kterou mám ráda a i zde se svým pojetím příběhu u mě zabodovala více jako její dcera Sabina Voty. Vyhovoval mi více styl psaní, a ač zde opravdu zakomponovala až přesmoc problémů dnešního světa, v zásadě mi to nevadilo. Její příběh jsem četla jako první, možná to trošku ovlivnilo můj pocit, že ten druhý příběh, ač s odlišným "kdyby" už mě tolik nezaujal. Dnes jsem plná emocí, ryze mateřských, což se vlastně k této knize více jak hodí. A tak si neodpustím...KDYBY byl svět v pořádku a lidé si vzájemně respektovali svůj původ, svoji víru, svůj světonázor a respektovali jeden druhého, byla by dnes, teď , má dcera , která je ve Vídni, spolu s kamarády, na koncertě své oblíbené zpěvačky, na který se přes rok těšila a měl jí být odměnou po náročném roce studia medicíny. KDYBY ten koncert byl, nemusela se mi zítra vrátit domů. KDYBY. Ano, jsem plná emocí a vzteku a také vděčnosti, život je tak křehký a nikdy nevíme, kdy si to "své" KDYBY budeme muset položit. Dávejte na sebe pozor, prosím.
Psychothriller, který jsem někdy vnímala skoro jako horor, a to nejen kvůli námětu, který je noční můrou všech rodičů, ale i zvláštně depresivní ponurostí, se kterou dobře koresponduje i obálka. Atmosféru absolutní bezmoci rodičů vykreslila autorka hodně autenticky, bylo to bezútěšné čtení a já chvílemi nevěděla, jestli vůbec chci číst dál. Přesto jsem obracela stránku za stránkou, knihu budete těžko odkládat. Kdo má načteno, asi pozná, kdo za vším stojí, přesto mi konec přišel zrychlený a nedbale vysvětlený. Jakoby to už sama autorka chtěla mít rychle za sebou, ale ve mně zůstaly nezodpovězené otázky, které by si čtenář zasloužil osvětlit. Konec hodně emotivní, ach jo.
Moje oblíbená autorka, ale poprvé nehodnotím její knihu plným počtem. Což o to, příběh má určitě dobře promyšlenou, chytrou zápletku, dobře se zde proplétá minulost se současností, abychom oběma hrdinkám porozuměli, ani mi tak nevadilo, že kniha vlastně postrádá nějaké dramatické zvraty. Ale na mě, ač autorka umí vytvořit opravdu zajímavé hrdinky, byla celá pointa knihy od začátku dost průhledná, tušila jsem, jak to celé je snad od půlky knihy a tak mě závěr v podstatě vůbec nepřekvapil. Navíc, v tom souhlasím s mou milou kamarádkou Zuzkou (zuzana2599), to makléřské prostředí mě příliš nebavilo, sem tam jsem nějaký odstavec pouze přelítla očima. Závěrem: určitě to není špatné čtení, kdybych nečetla předešlé knihy Julie, které mě emočně o dost více zasáhly, zřejmě bych tu * navíc dala, protože stránky budete obracet jednu za druhou, o tom žádná. Ale , ač jsem v menšině, mně se prostě její předchozí knihy líbily více.
To byla zase jízda! Druhá kniha od Sam Holland a už je jisté, že tato autorka bude mít u mě zelenou:-). Baví mě styl psaní, baví mě postavy, které mají vývoj a případy jsou opravdu napínavé s překvapivým pachatelem. Ano, není to nějak třeskutě originální, také je tam dost brutality, má to určitě i díry v logice, ale mně to vůbec nevadí:-). Autorka vše umí, za mě, výborně propojit, umí udržet napětí a případ gradovat a ani o emoce není nouze a já
otáčím stránku za stránkou. V tomto případu se hlavní vyšetřující z Kopíráka Cara Elliot v knize jen mihne ( avšak s docela zásadní informací z Kopíráka, tak doporučuji číst sérii postupně) , ale i s novými postavami Adamem a Jamiem se nudit nebudete a zřejmě si k nim najdete cestu jako já. Třetí pokračování je napsané a dle doslovu autorky se zde opět setkáme s Carou a Natem. A předpokládám, dle konce, i s Adamem jako vedlejší postavou. Epilog, za který je mimochodem ta * dolů, tomu nasvědčuje. No, byla to jízda, která Kopíráka sic nepředčila, ale šlapala mu notně na paty. Doufám v překlad pokračování, nenechám si ho ujít.
Dva příběhy dvou výjimečných žen v jedné knize, ale zpracované, dle mého, hodně po povrchu. Já měla ještě bezprostřední srovnání a po niterném čtení Knihy dvou cest od Jodi Picoult bylo toto čtení, pro mě, bez emocí a jen s průměrným zájmem jak to bude dál. Přitom příběh zejména Hedy Lamarr je fascinující, zajímá mě a tak abych do něj více pronikla, budu si muset přečíst knihu Neohrožená, která vyšla nedávno v Kontrastu. Škoda nevyužitého potenciálu zajímavého příběhu, ale zřejmě, dle komentáře níže, je to trochu nezáživný styl psaní autorky, které u nás vyšly i jiné, podobně napsané knihy. Ale to já nezjistím, jelikož se do nich s největší pravděpodobností nepustím, konkurence je obrovská a mně tohle prostě nestačilo. Za zajímavý námět * přidávám, ale hodnotím jako průměr 3 a půl *.
Ač se to po prvních stránkách nezdálo a trochu déle jsem se začítala, nakonec to byl moc hezký příběh, psaný ve dvou časových rovinách. Opravdu osvěžující bylo, že ten z minulosti nebyl válečný, jak to většinou bývá, ale odehrával se ve 20. letech v Americe, v době prohibice, jazzu, a nerovných příležitostí. Hlavní hrdinka jižanská dívka Violet se vrhá, po ztrátě zaměstnání, do víru života v Detroitu, kde najde kamarádství i lásku, ale svede i svůj boj o emancipaci a nezávislost. O sto let později najde její prapravnučka deník, který ovlivní její životní rozhodnutí. Příběh je moc hezký napsaný, většina se odehrává v době bouřlivých změn a je zajímavé se něco dozvědět, byť to v tomto románu nehraje prim. Je to hlavně příběh o životních rozhodnutích, rodinných poutech, emancipaci a velmi sympatická mně byla i romantická linka , nepřeslazená a realisticky podaná.
Byla jsem spokojená i s prvním dílem, Ztracena v bílém šumu a stejné je to i u této knihy, ač jsem ,dle komentářů ostatních, v menšině, mně se možná líbila ještě o trochu více než výše uvedená první kniha. Dokonale mi vyhovuje styl psaní Javiera Castilla, mám ráda, když se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči a ještě raději jsem, když děj s postupujícími stránkami graduje, neztrácí na čtivosti, není uměle natahovaný a až do konce udrží mou plnou pozornost a napětí. A autor se opravdu nebojí i kontroverze, ano, i já se pozastavila nad určitou scénou knihy. Tahle série není jen prostá detektivka, autor pracuje i s postavami, které mají svůj vývoj. A to mám taky ráda, ač s jejich rozhodnutími nemusím vždy souhlasit. A jak jsem již psala minule, já miluju Španělsko, ráda tam jezdím, a to nejenom k moři a možná i proto jsou mi něčím knihy španělských autorů blízké. Mají v sobě těžko definovatelnou tajemnou , majestátní atmosféru, trochu psychedelickou a zmatenou, prostě trochu jako Gaudího zvláštně nedokonale krásné stavby, které si mě ale okamžitě podmaní. Za mě tedy velká spokojenost a vysoké hodnocení.
Souhlasím s většinou komentářů, hodně zamotaný thriller, pořád se něco děje, ale leckdy za cenu, že hlavní hrdinka sem tam musí podlehnout touze zapít xanax vínem, aby občas něco zaspala, případně trpěla chorobnou podezřívavostí a kniha mohla být o několik desítek stran delší :-). Něco jsem uhodla, něco ne, ale je pravda, že kniha, byť dějem trochu schizofrenní, se četla moc dobře a já přesně tohle potřebovala. Něco čtivého, napínavého a nepříliš složitého. A tak hodnotím poměrně vysoko, sedlo mi to tak dokonale, že autorce dám určitě šanci v avizované novince. Navíc mám pro tyhle jižanské romány slabost, ta atmosféra, když se povede popsat, mě vždycky baví:-).
Jako na houpačce:-). Hodnotím sice docela vysoko, ale po začátku, který mě dost bavil, přišla střední část knihy, která mě tolik nebavila a navíc jsem začala tušit avizovaný zvrat, který jsem si závěrem potvrdila. Jeden thriller z mnoha, který rychle přečtete, ale brzy nebudete vědět, o čem byl. Alespoň já to tak budu určitě mít. Ale jestli hledáte, při těchto parných dnech, něco nenáročného, tak akorát napínavého a máte rádi příběhy,ve kterých se střídá několik vypravěčů, budete spokojeni.
No, já se od knihy nemohla odtrhnout, ale chápu rozporuplné reakce, tato kniha je bude určitě vzbuzovat. Samotný rámec příběhu, který nám hlavní hrdinka Elle vypravuje, se odehrává během 24 hodin, ale abychom pochopili, obsahuje hodně flashbacků do minulosti. A je to tedy síla. Napsáno je to bez příkras a výborný překlad jakousi syrovost příběhu podpoří, ale já pod tou slupkou tvrdosti a citové okoralosti, vnímala mnoho emocí a snažila se jim porozumět a dařilo se mi to. Jak autorka v Poděkování píše, její dědeček jí dal radu, že každý dobrý příběh musí mít začátek, prostředek a konec, přičemž ten konec je nastíněný hned na samém počátku. Dle mého se toho držela a podařilo se jí to dokonale. Výborné čtení, případné zfilmování si nenechám ujít.
Další kniha s Eiffelovkou na přebalu, a tak jsem si říkala, že ji vynechám :-), no jo, ale potom napsaly své komentáře ydnac a Šánka a já neodolala. A děvčatům zase budu děkovat, ač námětem příběh "jeden z mnoha", autorčin velmi poutavý styl psaní a ta trocha magična z něj udělalo v podstatě neodložitelné čtení. A musím zmínit, že nakladatelství Metafora má ve výběru tohoto typu knih velmi dobrou, vkusnou ruku. Jedinou výtku bych měla,jak zde již někdo níže zmínil, k nespisovné řeči Rory. Mě, ač jsem letitá pražská "náplava", to také "tahalo za oči" :-). Ale to je jen malá, subjektivní výtka, spíše k překladu. Jinak je knížka opravdu krásné čtení a čtenářky románů Natashy Lester by si ji neměly nechat ujít.
Tuhle knížku musím doporučit, dlouho se nestalo, abych se po celou dobu čtení usmívala:-). Obálka nic moc (původní se mi líbí více), i když ty "malované" mám dost ráda, anotace z ranku: "tak tohle ani náhodou" :-)). A přesto jsem si knížku v knihovně, díky komentářům pip11 a alzbeta4340 ( děvčata, moc děkuji:-)) vzala a udělala jsem moc dobře. Dlouho mi hlavní hrdinka nebyla tak sympatická jako Nora a její děti a Leo byl prostě neodolatelný, vůbec jsem se Noře nedivila :-). A já se bavila náramně od prvních stránek. A jelikož příběh , kterému nechybí nadhled a humor není zbytečně natahovaný, dostala jsem se, přes určité milostné peripetie, brzy ke konci, který jsem si moc přála, klišé neklišé:-). Chytrá romantika, kde prim hraje především rodinný příběh, s moc sympatickými postavami, které si určitě zamilujete. Nic víc, nic míň, ale stačilo to dokonale! Velmi příjemné překvapení, určitě ho zkuste.
Je mi to líto,ale poprvé nedávám této sérii plný počet. Jestliže první díly byly opravdu thrillerové, plné napětí, s dobrou zápletkou a nečekaným koncem, zde jsem byla v největším napětí z toho, zda se jeden z mých oblíbených hrdinů uzdraví z covidu. Ostatní zápletky mě až tak nebraly, ač měl děj jako vždy spád a četl se výborně. Konec navnadil na další díl, kterého se určitě dočkáme a já doufám a věřím, že se autoři vrátí ke stylu a napětí prvních knih. Tahle vele sympatická parta, kterou mám moc ráda, si dobrý příběh zaslouží. Slabší díl jinak skvělé série. Škoda.
Kristin Harmel napsala opravdu pěkný příběh, který se moc hezky četl a líbil se mi více než Vinařova žena. Příběh židovky Evy Abramsove, kterou doba a dramatické události přivedou z Paříže do městečka Aurignonu. A zde nejen potkává svou životní lásku, ale využije své dovednosti a paděláním dokladů zachrání život několika desítkám židovských dětí. A potom je tu také kniha ztracených jmen nejen se zašifrovanými skutečnými jmény židovských dětí. Pro Evu znamená ještě něco více. Dvě dějové linky, ta ze současnosti pouze hodně rámcová, v podstatě jen na několika desítkách stran. A potom obálka, moc se mi líbí, jen mi tematicky moc k obsahu knihy nesedí. Nedalo mi to, abych neprozkoumala na goodreads obálku původní, a ta s knihou souzní, dle mého, více. Škoda, ale maximální hodnocení tohoto čtivě napsaného příběhu o odvaze, přátelství a osudové lásce to neovlivní.
Tři ženy, Stella, Isabelle a Kerstin, a jedna opravdu napínavá čtenářská jízda. Mě chytla již od prvních stránek a čtení tohoto psychothrilleru jsem si užívala na maximum. Není to jen námětem, ten není až tak objevný ani překvapivý (absolutně souhlasím s komentářem mé oblíbené Kekik níže), ale stylem psaní, dobrými dialogy, krátkými kapitolami a vůbec.. otáčela jsem stránku za stránkou, a že jich není málo. Paní autorce vychází nyní další kniha a tu já si určitě nenechám ujít. Kdo ještě nemá vybráno na dovolenou a preferuje tento žánr, určitě doporučuji.
Výborný příběh, tajemný, zajímavý a napínavý, který opravdu skvěle gradoval až k dramatickému finále. Ale i po něm si pro nás autorka v posledních kapitolách připravila ještě nečekané překvapení. Od C. J. Tudor jsem četla před časem Jámu, originální a tajemnou, ale Upálené se mi libily o dost více, ocenila jsem překvapivý leč srozumitelný závěr, což se, pro mě, v Jámě nestalo. I styl psaní se mi zdál v této knize trochu jiný, ale všimla jsem si, že je přeložena jinou překladatelkou, možná to bude tím. Určitě si od této talentované spisovatelky přečtu i další knihy, Křídáka má doma dcera ve španělštině, takže knihovna:-) a thriller Ti druzí (tentokrát v překladu mé oblíbené Lenky Faltejskové) jsem si již koupila a těším se na něj.
V poslední době mám opravdu štěstí na výborné knihy různých žánrů. Dočetla jsem senzační psychologický příběh, v pomalejším tempu, ale já se od něj nemohla odtrhnout. Začíná jako detektivka, unesením dítěte, malé Kiery, ale potom se mění v, pro mě, těžko odložitelné psychologické drama. Autor píše opravdu výborně , kniha je velmi čtivá a napínavá a konec je hodně k zamyšlení. Navíc dává skoro jistotu, že se s novinářkou Miren Triggsovou, která z vícero osobních i profesních důvodů nevzdává pátrání po Kieře, ještě setkáme. A já si to nenechám ujít a fandům dobrých psychologických dramat tuto knihu určitě doporučuji.
Moc se mi kniha líbila. Od autora jsem četla před časem knihu Dívka a noc a ta na mě působila trochu jinak. Styl tohoto napinavého románu mně trochu připomínal některé tituly Harlana Cobena. Kniha se rozjede od prvních stránek a nedá Vám vydechnout. G. Musso Vám nachystá cestu plnou překvapení a napětí, a to bez brutálních scén a moc se mi líbil i konec, který je nečekaný. Výborně vypointovano! Svižné čtení, které mě bavilo, hodnotím vysoko.
Přiznávám, že knihu jsem si půjčila od mé milé tchýně z důvodu splnění čtenářské výzvy , jinak bych ji asi nečetla. A možná by to byla škoda. Knížka je to opravdu vymazlená, na kvalitním papíře, se spoustou zajímavých fotek a velkorysým výčtem všech rolí paní Jiřiny. Ačkoliv nejsem její nekritickou fanynkou, několik jejich rolí, zejména ve starších filmech, je opravdu nezapomenutelných, na Televariete se s velkou mírou nostalgie podívám i dnes a scénkam s panem Dvořákem se pořád směju, starší děti vyrostly na večerníčku, který geniálně namluvila (u té nejmladší už měla velkou konkurenci v Medvídkovi Pu) a viděla jsem "její" divadelní představení Gin Game s Milanem Knažkem, a to tedy klobouk dolů. A tak přeji paní Bohdalové hodně zdraví a ať si užívá všeho, co má ráda, plnými doušky. Ona to umí!
Hodnotím knihu sice maximem, ale upřímně musím přiznat, že se mně z autorových knih líbila nejméně. A tak přemýšlím, jestli nezafungovaly moje emoce, roztekanost a malá soustředěnost posledních dní anebo jsou autorovy obě série, pro mě, ještě o stupeň výše. Každopádně je příběh výborně napsaný, hlavní postavy si zamilujete a oceníte srozumitelně vysvětleny, napínavý závěr. Silnější 4*, které zaokrouhluji, dobře naladěna, samozřejmě nahoru :-).