Mandlevest komentáře u knih
Harlan Coben, můj velký oblíbenec, na jehož knihy se moc těším. A na Chlapce z lesů jsem byla, i vzhledem k netradičně nízkému hodnocení, hodně zvědavá. Přiznávám, je to trochu jiná knížka než na jakou jsme u mistra inteligentní zápletky a vele sympatických hrdinů jeho knih zvyklí. Možná v ní není tolik akce, možná o trochu více politiky, sympaticky lidští hrdinové a výborně vypointovaný závěr ale zůstávají. Jako mix všeho funguje kniha výborně a rozhodně pro mě nebyla zklamáním. Nemusí v každém thrilleru téct potoky krve, aby zaujal. Harlan Coben je toho skvělým příkladem.
Poprvé hodnotím knihu zpětně, ale nemohu si pomoci. Narazila jsem na ni dnes náhodně na DK musím ji nadšencům knih Anne Jacobs a jejích rodinných kronik doporučit. Nenechte se odradit dost příšernou obálkou, ani název knihy nevzbuzuje moc velkou důvěru, ale příběh Emmy Harteové (ještě skoro po 30 ti letech jsem si na jméno hlavní hrdinky vzpomněla, o jaké knize přečtené před pár měsíci to mohu říct? :-)) Vas okouzlí a bude se Vám líbit, možná více než ságy Anne. Mně tedy určitě. Kniha má ještě 2 pokračování, také čtivá a pěkně napsaná. Jo, nostalgie, a docela velká :-). A tak vám tuto knihu, rodinnou ságu, romantickou literaturu v tom nejlepším slova smyslu, která Vás neurazí ale potěší, určitě doporučuji.
Kdo četl předchozí knihy tohoto spisovatele nebude překvapen. Řekla bych ,že předchozí knihy byly v mystifikacích , na které je autor mistr, ještě zamotanější. Téma umělé inteligence a autismu je originální s varovným prstem na konci. Knížka není špatná, čte se opravdu dobře, řekla bych, že není ani zbytečně natahovaná, což v případě krátkých kapitol ani není možné. Ale emoce ve mě skoro žádné nevzbudila. Působila na mě podobně jako obal knihy, samý chrom, sklo a studené barvy. Možná to byl autorův záměr. Za mě 4* a doporučuji, abyste si knihu přečetli. Třeba na Vás zapůsobí úplně jinak, jako na mě.
Po roce jsem opět navštívila vesničku Three Pines a jsem nadšená , že to bylo , z mé strany, moc radostné setkání. Tuto staromilsky , báječně napsanou sérii čtu , jako málo co, postupně od prvního dílu a mám ji moc ráda. Nějak jsem se ale zaškobrtla v minulém díle Pohřběte své mrtvé, který, ač má vysoká hodnocení, mě se prostě nelíbil a tak jsem si dala chvíli pauzu. O to raději jsem, po přečtení Světelného klamu, že jsem se vrátila mezi své oblíbené hrdiny, tak, jak jsem je měla ráda v předešlých dílech. Toto je opravdu mimořádně jiná série detektivek, taková příjemně domácká, kde při čtení zavřete oči a ocitnete se rázem např. na opečovávané zahradě Clary Morrowové...Opět báječné čtení a já se v knihovně kouknu po dalším díle.
Výborná krimi s nostalgickou ,podzimní atmosférou, založená spíše na psychologii postav a prostředí. Milovníci severské krimi, očekávající brutálně popsané vraždy, množství postav a linek, které se ke konci potkají, budou možná trošku zklamáni, ale mě právě tohle prostě baví, že již zavedený pojem "severská krimi" nerovná se vždy krutost a brutalita, šokující zvraty a často až krkolomný závěr. Podzimní případ je mimořádně napínavý příběh, ve kterém, i bez výše uvedeného, se napětí stupňovalo a tleskám i za překvapivý, ale uvěřitelný, konec. A Anna byla velká sympaťačka, moc jsem jí fandila! Určitě si nenechám ujít i Konec léta a Zimní oheň a za mě , milovníkům dobré krimi, určitě doporučuji k přečtení.
Knihu jsem si půjčila na základě hodnocení v DK. Myslím, že není třeba hodnotit mnoha slovy. I tato nevšední knížka neplýtvá složitými souvětími a délkou kapitol. Také postav tu není mnoho. Přesto řekne vše a možná i trochu víc. Nenásilně, dojemně , intimně. Byl to zážitek číst tento příběh.
Skvělá detektivka, odehrávající se ve vánočním období, ale idylické, vánoční atmosféry, kdy k sobě lidé mají ( anebo by měli mít) blíž než kdy jindy, tu nenajdete. Přesto, kdo není na vánoční romantiku a raději si i v tyto dny přečte něco napínavého, tohle je opravdu dobrá volba. Charlotte Link mám moc ráda. Přečetla jsem od ní vícero knih, rozdílných žánrů a vždy jsem byla spokojená. Škoda, že její starší knihy jsou vydány ( často) v podivném překladu a s mnoha pravopisnými chybami. Přesto se od příběhů těžko odtrhnete. Namátkou vzpomenu její trilogii Bouřlivý čas, možná trochu červená knihovna, ale vzpomínám si, že jsem všechny tři díly shltla na první dobrou. No a v posledních letech, zdá se, se autorka našla v detektivních příbězích, tato série s Kate a trochu upozaděným Calebem je skvělá. Má hodně postav, dosti se větví, je třeba číst pozorně, ale oceňuji jak se vše sejde v celkem uvěřitelném finále a je dokonale vysvětleno, to tato autorka prostě umí. Výborné, hutné čtení, trochu psycho, trochu klasická detektivka s poctivým vyšetřováním, v atraktivním mixu, který Vás bude držet v napětí do samotného konce. Velké doporučení pro ty, koho série minula, bude se Vám líbit.
Sama se divím jak vysoké hodnocení dávám, ale musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. I když chápu i nízká hodnocení, protože v ději často něco trošku drhlo (zejména v rovině uvěřitelnosti) a problémy, které parta lidí řeší, hlavně ve vzpomínkových kapitolách "Před deseti lety", jsou primárně vztahové,včetně různých intrik a budou bližší mladším čtenářům. Jestliže výše uvedené přijmete, s tím, že se jedná o prvotinu mladé autorky, bývalé snowboardistky, myslím, že se Vám kniha bude líbit. Hlavní hrdinka Milli, která knihu vypráví, sice není Miss Sympatie, v podstatě v celé partě mladých snowboardistů hledáte sympatickou postavu spíše marně, ale jako celek to nějakým zvláštním kouzlem (že by silvestrovské noci? :-)) na mě zafungovalo. Kniha má skvělou sportovní atmosféru v kapitolách z minulosti a výbornou až duchařsko hororovou atmosféru v kapitolách ze současnosti (o věrohodnosti, jestli to takto mohlo opravdu být neuvažujme :-). A tak nakonec hodnotím hodně vysoko, četla jsem skoro non stop.
Přečteno jedním dechem. Dočetla jsem jeden z nejemotivnějších příběhů z doby holokaustu. Polský Žid Ben Solomon Vám v něm bude vyprávět příběh svůj a své rodiny. Příběh o odvaze, zradě, bolesti, ale i o naději a lásce a spravedlnosti. Příběh o hrdinství i zbabělosti, o vině a trestu. Nenechte si toto strhující vyprávění ujít, vryje se Vám do srdce. Nádherná, nezapomenutelná kniha.
A stejně ho pořád čtu, i když jsem četla určitě lepší a propracovanější detektivky, takže na těch knihách s Erikou něco bude. Bryndza by se měl objevit na letošním květnovém knižním veletrhu, tak půjdu zjistit jestli i on sám disponuje takovým kouzlem jako jeho knihy.
První přečtená kniha v tomto roce a také první komentář k ní :-). Jsem moc ráda, že mohu chválit a hodnotit vysoko. Ačkoliv by se podle obálky mohlo zdát, že se bude jednat o trochu prvoplánový jednoduchý příběh lásky v době války, není tomu tak. Ano, je zde romantická linka, ale ačkoliv ve vyznění knihy, zejména emocionálním, hraje důležitou roli, nenajdete zde jednoduché dialogy a erotické jiskření. Je začleněna, velmi vkusně, do příběhu zejména o přátelství, statečnosti a sounáležitosti lidí, žijících v italské vesničce v období druhé světové války. Těžká doba, spousta smutných osudů, krutá síla náhody a maličká kapka magického realismu, no, užila jsem si to moc. Velmi jsem si oblíbila postavu Angela, jeho vývoj přátelství ke kontroverznější postavě Jacopa, to bylo skvělé. Mám prostě slabost pro tyto příběhy z italských vinic ve složité době a tento mě rozhodně nezklamal. Je smutný, o to realističtěji působí, ta doba taková byla. Pro milovníky tohoto žánru určitě doporučuji, navíc kniha svým obsahem splňuje minimálně tři témata letošní čtenářské výzvy:-).
Po přečtení této knihy, kterou bych si i díky obalu, který je sice krásný, ale vzbuzuje ve mně prvoplánovou červenou knihovnu, kterou nemusím a vlastně i anotace mě příliš nenavnadila, musím přiznat, že by byla velká chyba tento velmi hezky zpracovaný příběh minout. Dvě časové roviny, kde ta současná má také své kouzlo a vůbec nepůsobí jako vata k hlavní linii příběhu z minulosti. Příběh Emilie a Aara se krásně četl, byl zvláštně komorně napsán,ale přesto mě dokázal absolutně vtáhnout do prostředí, ve kterém se odehrával. Cítila jsem vůni moře, chuť toho famózního jídla, které , hlavně druhou část knihy, provoní a atmosféru soudržnosti francouzského venkova . Nečekaně krásné čtení , a tak děkuji rodaw a jejímu knihánkovskému povídání , které mně pomohlo knihu objevit. A posílám velké doporučení.
Za mě zase za plný počet. Jak už jsem psala, styl vyprávění Patrika Hartla je opravdu originální a , i jak je z hodnocení vidět, někomu vyhovuje absolutně a někoho irituje, nic mezi tím. Já se řadím k těm čtenářům, kterým životní peripetie Veroniky a Jáchyma zpříjemnily několik večerů a já jim velmi fandila, aby ty svoje okamžiky štěstí chytili pevně za pačesy a neprotekly jim mezi prsty. Kniha se mi líbila ješte více jako Nejlepší víkend a čtení "dvou knih v jedné" mně přijde originální, stejně jako Hartlův styl. Vždyť čtení po kapitolách z pohledu několika postav se dnes objevuje v mnoha knihách, ale tohle je unikát :-). Moc příjemná oddechovka, já se skvěle bavila.
Já tuto sérii prostě miluju! Tahle parta vyšetřovatelů Carl, Asad a Rose prostě nemá chybu. Detektivní zápletka, jak je u tohoto autora zvykem, originální, ač ty závěry nejsou, dle mého, nijak šokující, knížka má napětí, spád a čte se skvěle. A navíc inteligentní, sarkastický humor, který výborně koresponduje s touhle nevšední policejní partičkou. Ač detektivka, několikrát jsem se hlasitě smála :-). Skvělé čtení.
Super knížka. Dala jsem na doporučení v DK a dobře jsem udělala. Výborně se čte, nejdříve zvědavost a později napětí Vás drží u knihy od první stránky, i když maličko tušíte, že to neskončí tak, jak se to vyvíjí. Druhá půlka knížky je snad ještě lepší a tak s lehkým srdcem odpouštím poslední 2 kapitoly, lehce přitažené za vlasy. Přes čtivost a lehkost knihy je třeba mít na paměti, že zpracované téma je bolestivé a celosvětově velmi aktuální i dnes. Sama mám v minulosti zkušenost s tím, že není všechno zlato co se třpytí, a o to víc jsem se dokázala do Daphne vcítit. Určitě doporučuji, je to nejen napínavé , ale i poučné čtení.
Čekala jsem, dle komentářů a hodnocení, že kniha bude nic moc, ale nakonec se četla výborně. Začátek mi silně připomínal jinou knihu, a to Zmizení Samanthy Shipleyové od Joy Fielding, ale potom se děj odvíjel jinak. Souhlasím s tím, že konec překombinovaný a poslední kapitola s otevřeným koncem? V tom si Lapena libuje, stejně je to i ve druhé knize Někdo cizí v domě. Ale čtivé a napínavé to bylo, takže čtyři hvězdy.
Tohle byla dost schizofrenní jízda. Začátek se jevil poměrně svižně i když ne příliš originálně (ale to není chyba autorky, ale moje nenasytnost v počtu přečtených ženských thrillerů :-). A tak jsem byla celkem zvědavá... a přišlo velké zklamání. Příběh se začal táhnout a sklouzávat až do parodie..nestačila jsem se divit, co vše hrdinka Veronica stačila , ve své opravdu svízelné situaci, řešit, o myšlenkových pochodech a nepřirozene naivite raději nemluvě. A jediný originální prvek celé knihy, jakási imaginární přítelkyně její malé dcery, mě začal paradoxně spíše vadit než aby mě napnul. Konec byl chaotický, aby vše nějak do sebe zapadlo, tak se hodně dovysvětlovalo, zdálo se mi, že ani sama autorka ještě 10 stran před finále nevěděla, jak to vše, co si uvařila, dá alespoň trochu stravitelne dohromady :-). Nakonec to dala, i když pocit neprobádaných a značně nejistých vod mě při urputném finále neopustil. A já si můžu jen vynadat, proč se pouštím do spousty neověřených novinek, když na mě na nočním stolku mrká již od podzimu např. Marco. Dobře mi tak :-). Takže, s ohledem na celkem svižný začátek, slabé tři*.
Kdo čeká rodinnou ságu ve stylu Anny Jacobs bude zklamán. Rodinné ságy se Vám v této knize dostane, ale ve zvláštním, stroze syrovém pojetí, kdy budete hledat postavy, které Vám budou alespoň trochu sympatické. Přesto má do pravdivého popsání života v nelehké době od první světové války do krutých 50. tých let blíže než ságy německé autorky. Docela hodně stran jsem si k této knize hledala cestu, ale nelituji. Jen kapitoly ze současnosti, zejména dopisy vnučky, mně nějak nesedly, rušily mě. Proto 4*, ale rozhodně zajímavý příběh.
Podobně jako Šánka a Zuzka (zuzana2599) mám pro tyto jižanské ságy velkou slabost a určitou pomalost v ději jim s radostí, když jsou dobře napsané , odpouštím. Souhlasím se Šánkou, kniha není nijak objevná, je to opravdu jeden z mnoha příběhů o přátelství, lásce, životních rozhodnutích a dávném tajemství, které ovlivní život několika generací. Také vyprávění příběhu očima několika hlavních hrdinů , ve dvou časových rovinách, je více jak časté a také určité předvídatelnosti příběhu se zde nevyhnete. Ale celkově mě kniha atmosférou i stylem vyprávění okouzlila a moc bavila. No, hned bych se někam vypravila a nemuselo by to být ani tak daleko :-). Příjemné, pohodové čtení, které se Vám bude líbit a já si od paní autorky určitě ještě něco přečtu.
Kdo čte a má rád Bussiho mysteriozní thrillery, ten nebude knihou Útočiště tak překvapen. Jestli něčím ano, tak závěrem, který určitě překvapí, ale ač se snažím jak chci, nějak mě nepřesvědčil tak, jako romány výše uvedeného francouzského autora, v jehož knihách ,i když je děj sebesložitější, zapadne vše nakonec na své místo dokonale. Nicméně kniha Útočiště je velmi čtivá, zápletka určitě originální, v krátkých kapitolách se střídá mystifikace s realitou a do posledních stránek si ničím nemůžete být jisti. Bohužel, já ani po přečtení poslední stránky, na tom nejsem o moc lépe :-(, protože otazníků zbylo, pro mě, ještě mnoho. Ale možná je to jen můj problém, zkuste se přesvědčit sami.