maphiosso komentáře u knih

Po Vrahově ženě, která byla na můj vkus moc vyumělkovaná, byla pro mě Nečistá hra příjemné překvapení. Právní systém v USA je natolik absurdní, že bych se nedivil, kdyby se podobný proces opravdu odehrál. Methos navíc umí psát a určitě nezapře, že je jeho vzorem mistr žánru John Grisham. Podobně jako on sází hlavně na přímočarost, příběh ani postavy ale nepůsobí nijak ploše. Těžké téma odlehčuje hlavní postava, která napříč knihou trousí sarkastické hlášky, u kterých jsem se dost bavil. Určitě by se dalo zmínit pár logických nesrovnalostí během procesu a v závěru, ty ale celkový pocit z knihy nijak nekazí.

3 11.01.2022

Bohužel tady musím jít proti proudu. Zhruba do poloviny byla Vrahova žena fajn detektivka, tak akorát popisná, hodně dialogů a hlavně měla spád. Hlavní zápletka byla sice přitažená za vlasy, ale říkal jsem si budiž, četl jsem i divočejší. Odhalením v polovině knihy chtěl autor šokovat, což se mu i v mém případě podařilo, ale určitě ne v pozitivním smyslu. Děj nabral na absurditě a postavy se začaly chovat naprosto nelogicky. Dosud kompaktní příběh se začal sypat pod hromadou laciných autorových berliček a velmi, velmi nepravděpodobných a nelogických situací. Nicméně jsem si v průběhu čtení solidní první poloviny knihy stihl koupit další Methosův román Nečistá hra, takže mi nezbývá, než dát autorovi ještě jednu šanci :-)

1 03.01.2022

Krásné povídání o České Republice a především o Češích. Ladislav se jako spisovatel zdokonaluje s každou další knihou a Prázdniny v Česku nabízí velmi čtivou formou vyváženou porci informací a humoru. Z každé stránky je navíc cítit Ziburova láska k domovině. Z mého pohledu se jedná o jeho nejpovedenější knihu.

5 25.12.2021

Plusy:
Timu Weaverovi se nedá upřít schopnost držet čtenáře v naprosté nejistotě. Děj se zdá být z počátku iracionální, s každou další kapitolou přibývá otazníků, ale někdy za polovinou knihy se příběh začne rozplétat. Právě nevědomost byla tím motorem, který mě nutil číst dál až do posledních stránek, protože...

Mínusy:
...akční pasáže nejsou zrovna nejsilnější stránkou. Hlavní hrdina se v konfrontaci s "padouchy" ocitá ve stále dokola opakujících se situacích, ve kterých má vždy tak nějak moc štěstí, a které velmi brzy začnou působit fádně a neoriginálně. Tento fakt bych zřejmě přešel bez větších připomínek, kdyby těch pasáží nebylo na můj vkus až příliš.

Hon na Mrtvého vnímám jako fajn oddechovku, která nenadchne, ani neurazí. K Davidu Rakerovi se určitě ještě někdy vrátím.

6 22.12.2021

Jsem si vědom toho, že nejsem cílová skupina podobných žánrů, přesto dám tu a tam šanci mně neznámému českému autorovi. Ne že bych se u knihy vyloženě nudil, ale vypravěčský styl mi připadal až moc jednoduchý. Nedokázal jsem se sžít s postavami a ponořit se do děje. Námět přitom není vůbec špatný a závěr byl, alespoň pro mě, dost překvapivý. Chápu ale, že fanoušci postapo sci-fi tento žánr nevyhledávají primárně kvůli bohatosti jazyka, ale oceňují na něm jiné aspekty.

2 21.12.2021

Andy Weir oprášil osvědčený koncept, který zafungoval už u jeho prvotiny Marťan. Hlavní hrdina se ocitá daleko od Země a v naprosto zoufalé situaci. Pomocí důvtipu a vědomostí si pak krok za krokem zachraňuje holý zadek. S tím rozdílem, že tady na to není tak úplně sám.. :-) Akci a kvanta vědeckých popisů, ze kterých jde občas hlava kolem, střidají flashbacky do minulosti, které trochu zvolňují tempo knihy. Moc příjemný zážitek.

14 17.12.2021

Do Simmonsova propracovaného universa jsem se vrátil po mnoha letech a stále mě nepřestává udivovat. Při čtení už mi sice nepadala brada ze všech potenciálních forem světů lidstva, technických vynálezů a filosofických úvah tak jako u předchozího dílu, ale volnějším tempem jsem si vychutnal mnohem více vrstvený příběh, který uzavírá cestu poutníků ke štírovi a rozhodne o osudu existence hegemonie člověka. Kantos Hyperionu je vyváženou směsicí žánrů s obrovským intelektuálním přesahem, který ovšem nikomu nenutí. Z mého pohledu se právem řadí ke klasice science fiction.

5 14.04.2020

Walter Isaacson je bezesporu skvělý životopisec. Ve svých knihách dokáže vyložit poutavě život velikánů historie jako málokdo. Dá se říci, že Isaacsonovy knihy jsou zárukou kvality a nejinak je tomu v případě biografie Leonarda da Vinci.
Mám ale pocit, že v této knize trochu „tlačí na pilu“. Fakta tu a tam prokládá vlastními názory a domněnkami a v několika případech se uchyluje ke srovnávání Leonarda se Stevem Jobsem, což na renesancí okouzleného čtenáře působi jako facka iPadem.
Drobnou výtku směřuji také k redakční práci nakladatelství Práh. Pravopisných chyb a špatného skloňování slov není v knize zrovna málo a při četbě ruší jinak výborný překlad.

4 14.01.2019

Ačkoliv jsem pouze běžný uživatel PC a o elektrotechnice nemám nejmenší páru, tato kniha ve mně zůstane ještě dlouho. Možná proto, že se Isaacson nesnažil sepsat podrobnou historii nebo encyklopedii digitální revoluce a informačních technologií, ale předkládá čtenářům ucelený náhled do pozadí vývoje největších vynálezů moderní doby. Inovátoři nejsou o složitých technických popisech různých zařízení (i když jich v knize najdeme hned několik), ale především o motivaci jednotlivých aktérů, o náhodných setkáních, ze kterých se později vyklubaly geniální vývojářské týmy a především o filosofii lidského přemyšlení jdoucího ruku v ruce s moderními technologiemi.

3 28.11.2018

Chvílemi pro mě bylo náročné orientovat se v obchodní terminologii a ve vší té záplavě jmen, názvů firem a dat. Bez těchto informací by ale nebylo možné udělat si komplexní obraz o byznysmenovi, který se bez jakýchkoli morálních zábran pohybuje na hraně zákona a mnohdy i za ní. Nebylo by možné zjistit, jakými lidmi se obklopuje a jaké praktiky je při svém podnikání schopen použít.
I když je z každé stránky patrný nádech Kmentovy osobní averze vůči Babišovi a v předposlední kapitole plné domněnek a konspirací je Babiš možná lehce démonizován, pokládá kniha celému českému národu opodstatněnou otázku k zamyšlení před nastávajícími volbami: Je vhodné znovu svěřit politickou moc do rukou člověku, který se neštítí překrucovat pravdu a ohýbat zákony pro svůj osobní prospěch?

4 18.10.2017

Dan Simmons od první kapitoly potvrzuje pověst skvělého vypravěče. Čtenář je díky svižnému úvodu rychle vtažen do příběhu a velmi záhy se seznámí s autorovým smyslem pro detail. Simmons je známý svými historickými výzkumy a veškeré jeho popisy věrně vykreslují období konce 19. století. Žánr „historická fikce“ nabízí mnoho zajímavých možností a autor si je tohoto faktu dobře vědom. Popouští uzdu své fascinaci historií, literaturou a filozofií. Hlavní hrdiny usazuje ke stolu k velikánům americké historie jako jsou Theodore Roosvelt, Rudyard Kipling, Mark Twain a dalším a nechá je vést vznešeným dobovým jazykem intelektuální rozhovory o literatuře, filozofii a umění. Tyto zpočátku poutavé pasáže knihy brzy překročí únosnou mez a stanou se nezáživnými. Prostřední část knihy ovšem není jen jeden velký banket americké smetánky. Děj oživují Holmesovy a Jamesovy výpravy z domu svého amerického hostitele a postupně odhalují tajemství případu. Kniha je protkána odkazy na díla Arthura Conana Doyla a nejednou je z některým z nich Sherlock Holmes přímo konfrontován, což vede k mnoha vtipným situacím. Například, když se Sherlock pohoršuje nad ilustracemi k povídce v magazínu Strand:
„Sice podobnou čapku vlastním, ale rozhodně ji nenosím v jednom kuse, jak Pagetovy ilustrace naznačují. A ano, příležitostně cestuji ve vlněném, cestovním svrchníku, stejně jako tisíce jiných britských džentlmenů, kteří odjíždějí z města.“
Závěr se nese v duchu špionážního thrilleru a uspokojivě objasňuje všechny otázky a motivace hlavních postav, včetně Sherlockova metafyzického problému.

Páté srdce není Simmonsovou stěžejní knihou, jistě ale patří k těm zdařilejším, které v žánru historické fikce napsal. Především je pak důstojnou poctou Arthuru Conanu Doylovi a jeho dílu. Velká pochvala patří nakladatelství Mystery Press za velmi povedenou grafickou úpravu a zpracování knihy a také Alžbětě Lexové za překlad, který si autor jakým je Dan Simmons, zaslouží.

7 06.11.2016

Kniha Mysterium tremendum je jistě příjemným zjevením na poli českého (mysteriozního) thrilleru, rozhodně ale není takovou senzací, jakou z ní dělá mediální humbuk kolem. Celá ta honba za exkluzivitou působí značně kostrbatě - Trailer knihy je okopírovaným úvodem filmu Texaský masakr motorovou pilou z roku 2003 včetně některých záběrů a zvukové stopy. Dokument o záhadné autorově sebevraždě, který by jinak mohl fungovat, pohřbívají amatérské výkony (ne)herců.Oslavná anotace ohánějící se velkými jmény spíše vzbuzuje úsměv. Ale protože je člověk tvor senzacechtivý, myslím si, že se i s těmito nakřáplými berličkami podařilo autorovi a nakladatelství uměle vytvořit bestseller.
Dost bylo negativ, kniha samotná totiž špatná není. Jak už jsem naznačil, mezi českými (mysteriozními) thrillery bude vyčnívat. Autor umí pracovat s postavami, věnuje jim dostatek prostoru a na čtenáře působí uvěřitelně. Příběh je i na tak malém rozsahu propracovaný a vícevrstvý a nechybí mu potřebný nádech tajemna. Kniha údajně obsahuje hlubší smysl a podstatu. Zda je to pravda nebo se jedná jen o další marketingové prohlášení už si musíte udělat názor sami :-)
P.S.: Neodpustím si ještě jednu poznámku. Nejsem sice odborník na moravská nářečí, ale mám za to, že dialekt na východě republiky neobsahuje slova jako bejt, cejtit, přemejšlet a rodilý hornobečvan by je z úst nikdy nevypustil. Opravte mě, jestli se pletu..

9 22.06.2015

Zklamání. Na 150 stranách Nesbø nemá dostatek prostoru využít svých největších zbraní - psychologii a propracovanost postav a silnou, do detailu promyšlenou zápletku. Ta je v případě Krve na sněhu fádní a otřepaná a čekal jsem, co originálního s ní mistr současného krimi románu provede. K mému zklamání neprovedl nic a celý děj byl od začátku do konce snadno předvídatelný. Troufám si tvrdit, že kdyby novelu vydal Nesbø pod pseudonymem, jak původně zamýšlel, neštěkl by po ní ani pes.

1 16.06.2015

Po dočtení knihy Policie norského autora Jo Nesbøho jsem měl potřebu se s někým podělit o svůj čtenářský zážitek, a vzhledem k tomu, že byl tento desátý díl série ohlášen jako poslední, také probrat a zhodnotit dosavadní autorovo dílo. V mém okolí bohužel nemám žádného čtenáře detektivek, který by holdoval rozborům knih a zdlouhavým literárním debatám, a protože jsem s hlavním hrdinou Harrym Holem strávil spoustu času, fandil mu a podporoval jej už od jeho úvodních peripetií v Austrálii, považuji se za dostatečně kvalifikovaného, znalce - chcete li, abych tuto problematiku probral sám se sebou.

Myslíš si, že má autor v tomto příběhu ještě nabídnout co nového, čím by čtenáře překvapil?

Jasně. Konec předchozího dílu Přízrak zůstal otevřený a zbylo po něm mnoho nezodpovězených otázek. Tu největší z nich, jestli Harry vůbec přežil, samozřejmě neprozradím, ale mohu říci, že v knize dostanou mnohem více prostoru Harryho kolegové z vyšetřovacího týmu.

Není tento fakt spíše na škodu? Přece jen jsou čtenáři na Harryho zvyklí a knihy z této série čtou hlavně kvůli němu.

Ale vůbec ne, děj je sice rozmělněn mezi více postav, ale protože nám jsou tyto postavy notoricky známé z předchozích dílů, jsme vlastně rádi, že se o nich můžeme dozvědět něco víc.

Nemáš pocit, že se Nesbø v něčem už trochu opakuje?

V určitých prvcích ano, a díky nim je děj občas lehce předvídatelný, ale tyhle prvky jsou přesně tím, proč lidé Nesbøho čtou. Například provázaná struktura děje... neznám autora, který by ji měl zvládnutou lépe. Nebo napětí vystupňované na maximum utnuté spolu s koncem kapitoly. Je tedy dobře, že se Nesbø opakuje.

Abychom jen nechválili, co si myslíš, že je největší slabinou autorových knih?

Hmm.. počkej, nechej mě přemýšlet.. Asi Harryho někdy až nadpřirozené schopnosti, kdy z prakticky bezvýchodné situace vyvázne tu s jizvou na obličeji, jindy zase "jen" s uříznutým prstem. Věřím, že kdyby Nesbø pokračoval v sérii do třicátého dílu, byl by z Harryho robocop s kovovým tělem, ale pořád by se honil za padouchy.

Tím jsi naznačil, že série podle vyjádření autora končí...

Ono to asi až taková pravda nebude. Nesbø v rozhovoru prozradil, že se k sérii v budoucnu pravděpodobně vrátí. Nasvědčoval by tomu i závěr knihy, konkrétnější být ale nemůžu.

Kam bys Policii zařadil na pomyslném žebříčku jednotlivých dílů?

Nechci srovnávat takhle bezprostředně po dočtení, dá se říct, že bych i srovnával napříč žánry, protože, celá série prošla za celou dobu určitým vývojem, od klasických detektivek až po thriller, ale určitě by byla v TOP 3.

Chtěl bys na závěr čtenářům něco vzkázat?

Ano.. Lidi, chtěl bych vám jen říct, že pokud jste s Harrym doputovali až k Přízraku, nenechte si Policii ujít, protože ať už se jedná o poslední díl nebo ne, a teď nechci být melodramatický, na lepší krimisérii v současnosti nenarazíte.

28 15.04.2015

Americká novinářka Demicková na 353 stranách zachycuje osudy šesti uprchlíků, se kterými se setkávala v průběhu několika let. Nad šálkem kávy tito - dnes již Jihokorejští - občané odhalovali své strastiplné příběhy a popisovali obtížnou cestu za vytouženou svobodou. Autorka vykresluje životy obyčejných lidí z „druhé strany“ hranic – pravověrnou komunistku a matku rodiny paní Songovou se svou rebelující dceru. Pár milenců, kteří se díky odlišnosti společenského statusu nemohou setkávat jinak, než tajně. Chlapce Kim Hjoka, který se jako dítě bez domova protlouká městem, v němž řádí hladomor…Vše se odehrává na pozadí společensko politckých událostí, které jsou čtenářům velmi detailně objasněny.

Příběhy, z nichž každý by vydal na alespoň jeden samostatný román, jsou zde předloženy velmi neokázalým způsobem a dohromady vytvářejí mikrosvět, ilustrující tamější poměry: města, kde po setmění vládne absolutní tma. „Obchody“ v nichž se lidé staví do front na špatně chránící kusy oblečení. Systém, který přikazuje chodit do práce vždy včas, i když zaměstnanci vědí, že odvedenou tvrdou práci neuvidí ani won. Svět, v němž ženy i muži chodí ostříhaní podle předlohy nejvyššího státníka a jiných předepsaných účesů. Dětem ve školkách a školách sice chybí strava, ale dostávají bohaté příděly paradoxně znějících propagandistických mouder:
Žijeme po svém/Uděláme co nám strana řekne/ Není světu co závidět
Totalita. Hranice. Represe.

Slova, která nám jsou - i přes desetitisíce kilometrů, jinou kulturu, odlišné zvyky a politický vývoj – tak blízké. Překlenovací slovíčko „post“ oddělující totalitu od reality nám stejně v mnohém nepomohlo otevřít oči. Pocit svobody a krátkodobé euforie nám dal zapomenout na to, že nejsme jediní lidé na téhle planetě. Že pro někoho úleva stále nepřichází.

V tomto ohledu kniha zcela příznačně překračuje hranice. Nenabízí jen poutavý „exkurz“ do míst, která jsou cizincům nepřístupná. Může se stát zároveň společnou meditací nad tématem svobody a vybídnout k osobnímu aktivismu. Být příručkou k útěku z vlastní zaslepenosti.

Struktura textu je formálně jednoduchá, občas snad přespříliš odbočující k historicko - politckým souvislostem. Hlavním způsobem, kterým se zpřítomňují události je popis s minimálním využitím přímé řeči. Vše ve snaze o objektivitu a souvislosti s tím, že kniha vznikala ze série článků napsaných původně pro Los Angeles Times. Její žánrové uchopení je tedy vzdálené fikční literatuře.

Cenné je především již zmíněné téma, kterým se Demickové podaří dotknout nejen světa zdánlivě tak vzdáleného, ale především světa někde uvnitř nás. Světa, ve kterém by hranice neměly mít místo.

5 19.03.2015

Další dávka tajemna a mysterií v podání českého etnologa a folkloristy Petra Janečka.

Kniha si neklade za cíl pátrat po původu či pravdivosti těchto vyprávění, pouze předkládá porci záhadných příběhů, které kolují v České republice v podobě ústního podání. Veškeré odpovědi a hypotézy autor nechává čistě na čtenáři a v knize tedy nenajdeme, až na pár výjimek, komentář k jednotlivým historkám, jako tomu bylo ve sbírce Černá sanitka. O odborný autorův náhled ale nakonec úplně ochuzeni nezůstaneme. V závěrečném doslovu Janeček na několika stránkách pojednává o stavu moderního folkloru na přelomu prvních dvou desetiletí 21. století.

Po Krvavé Máry sáhnou spíše fandové záhad a tajemna, nezarmoutí ale ani čtenáře, kteří si chtějí rozšířit obzory a nahlédnout do pokladnice českého moderního folkloru. V každém případě se není čeho bát.

2 19.03.2015

Z pohledu hlavního hrdiny, Leonarda Peacocka, sledujeme den jeho osmnáctých narozenin. Den, kdy se rozhodl zastřelit svého bývalého nejlepšího kamaráda a pak i sebe.
Odlehčenou nenáročnou formou, které nechybí humor, odkrývá Leonard svou duši a původní antipatie a nepochopení, které může čtenář vůči Leonardovi cítit, se postupně mění v porozumění. Díky citlivému tématu a vedlejší romantické linii je kniha určena spíše ženám, ale přečtení rozhodně nelituju a s klidným svědomím ji doporučím i pánům :-)

02.03.2015

Knihu jsem nedočetl, nebudu se tedy ani podílet na jejím hodnocení. Jen krátký komentář: Můžete patřit k nejoblíbenějším spisovatelům a mít na kontě desítky bestsellerů, můžete být nejlepší vypravěč na světě a psát vytříbeným stylem, ale s plytkým a nedotaženým příběhem dobrou knihu nikdy nenapíšete. Jméno Stephen King na přebalu je ale samo o sobě zárukou úspěchu (bohužel ne vždy kvality). Ruku na srdce, napsat tuto knihu kdokoliv jiný, bylo by hodnocení někde jinde.
Možná můj komentář působí zaujatě, ale jsem naopak Kingovým velkým fanouškem a pevně doufám, že po této "slabší chvilce" naváže mistr na své mnohem povedenější romány z poslední doby.

Velmi povedený debut, ze kterého čiší Weirovo nadšení pro vědu a techniku. Deníkové záznamy hlavního hrdiny Marka Watneyho střídá dění na Zemi, kde probíhají přípravy na záchrannou misi. Kniha má spád, který brzdí snad jen místy zdlouhavé technické popisy. Trochu rušivě na mě působil i Markův přílišný optimismus, kdy pronáší hlášky i v bezprostředním ohrožení života – což na uvěřitelnosti moc nepřidává. Tyto ‘‘nedostatky‘‘ jsou ale kompenzovány napětím, ve kterém autor čtenáře po celou dobu drží. Mark i záchranný tým neustále řeší nové problémy, které se vyskytnou v tu nejméně vhodnou dobu.
Věřím, že film, který podle této knihy v režii Ridleyho Scotta vznikne, bude patřit k tomu nejlepšímu z hollywoodské produkce letošního roku.

6 13.02.2015

Příjemná, na nic si nehrající oddechovka na jeden večer (a ještě vám z něj kus zbude). Znalost parodovaného originálu není nutná, protože Hřbitov prasátek je jím inspirován opravdu jen velmi volně. Oceňuji i záměr nabídnout tuto novelu ke stažení zdarma. Pobavila mě a rád autora podpořím koupí jeho dalšího (případně dalších) ebooků.

8 05.02.2015