marara komentáře u knih

Tohle se mi moc líbilo. Už podle anotace jsem čekala zajímavé psychologické drama, ale překvapila mě šíře témat, která příběh otevírá. K jakým následkům vede jedna lež? Existuje něco jako mateřská intuice, nebo je to jen slepá důvěra ve své dítě? Co přesně znamená milovat své dítě tvráří v tvář tomu, že je obviněno z trestného činu. Jak by měla matka za dítětem stát, aby jej ve složité situaci podpořila, ale neublížila? Můžeme vůbec své děti doopravdy znát? Jak rychle dokáží lidé z okolí ostrakizovat všechny kolem obviněného? Může přátelství dvou žen přežít situaci, kdy je dítě jedné napadeno dítětem druhé? Co všechno se může rozpadnout, než se hlavní hrdinka dostane na dno? A jak se z něj dostat?

5 13.04.2020

Když jsem jela v pátek z práce, říkala jsem si, že bych nejraději strávila víkend u pěkné knížky. A podařilo se - v pátek večer jsem začala, v neděli po obědě skončila. Příjemné čtení ze života, takové příběhy mám ráda. Bavily mě všechny ženské postavy. Maggie mi byla sympatická od začátku tím, jak byla nezávislá. Na jednu stranu se snažila zavděčit se Anně, ale když zjistila, že jejím nárokům dostát nedokáže, hodila to bez výčitek za hlavu. Držela jsem palce navenek dokonalé Laře, která ale za fasádou vnějšího zdání skrývá strach o sebe i o syna, aby v sobě našla sílu postavit se problémům. Bylo mi líto Francescy, která se musela vyrovnávat se ztrátou matky, s novou ženou svého otce a dalším velkým zklamáním. A nakonec jsem obdivovala Maggiinu matku, která se fantasticky stavěla ke kritickým a odsuzujícím poznámkám vůči dceři nebo vůči sobě samotné. Tak přímá, klidná, vyrovnaná a podporující!

5 06.10.2019

Žert jsem si přečetla asi už potřetí a nikdy mě nezklame. Tolik vrstev příběhu, tolik témat, tolik úhlů pohledu. Narozdíl od současných autorů mi u Kundery vůbec nevadí, že paralelně střídá vypravěče. Tady to má důvod a příběh to prohlubuje.

5 23.07.2019

Kniha, kterou člověk neodloží, dokud ji za 2 dny nedočte. Sice brutální, ale skvěle vymyšlené. Výborne vykreslené postavy, hlavně Joona Lina, nekompromisní, ale milující, starostlivý a obětavý otec, přítel i kolega, který zná své priority a dle nich se dokáže ve vteřině rozhodnout. Fascinovalo mě,jak propojil intuici s inteligencí.

5 12.01.2019

Dobře napsaná detektivka. Šéfinspektor Erika Fosterová, která přišla o manžela, ale znovu nachází smysl života ve snaze dopadnout vraha prostitutek, ale i milionářské dcery, je inspirující i politováníhodná zároveň. Zajímavé téma předsudků moderní společnosti vůči prostitutkám, ale i "spravedlnosti", která je spravedlivější vůči privilegovaným.

5 25.11.2018

Tahle kniha mě nadchla. Dočetla jsem ji před několika dny a stále mi leží v hlavě. Moc se mi líbí autorův styl i úhel vyprávění z pohledu vily Thugendhat i samotného Skleněného pokoje. Doba příběhu je také velmi zajímavá, inspirativní doba první republiky, která přála kultivovanému uměleckému přístupu k životu, pak nástup fašismu, válečné osudy majitelů, jejich přátel i zaměstnanců, děsivý přístup k památce v době socialismu. Příběh krásně vygradoval závěrečným setkáním ve vile, které je nabité atmosférou toho, co být mohlo, kdyby nebylo dramat doby. Jak jinak se mohly vyvíjet osudy postav i samotné Brno. Námět i autorův styl mi velmi připomíná Kateřinu Tučkovou. Jen je škoda, že se autor víc nedržel skutečnosti, alespoň co se architekta a majitelů týče.

5 22.07.2018

Krásná knížka, mnoho citlivých momentů: trpělivost otce při osamostatňování slepé dcery, její láska ke knihám, které jsou pro ni východiskem z jejího světa, vztah dívky a jejího strýce, kterému naplnila už dlouho beznadějný život, ale i osudy nadaného německého chlapce, který aby uspěl, musí se zaprodat režimu.

5 31.01.2017

Tentokrát mi trvalo dlouho, než jsem se začetla. Ale velký počet postav, který se zpočátku zdál jako nevýhoda, se ukázal být vynikající příležitostí, jak na pár stovkách stránek jediného románu vykreslit množství různých typů lidí a jejich postojů v těžkých dobách 1. světové války, hospodářské krize, nárůstu nacionalistických nálad v Sudetech, doby okupace i konce 2. světové války. Bylo zajímavé číst o všech těch typech Čechů i Němců, žijících na Benecku.

4 30.12.2023

Austenová vytvořila přehlídku typů anglických aristokratů. Je smutné, že mezi nimi bylo tolik duševně prázdných lidí, kteří dbají jen na vnější lesk, dobré styky a majetek, ale vzdělání, moudrost a kvalita člověka je nezajímají. Vždy když toto čtu je mi smutno z prázdnoty jejich životů. Jak je mohlo bavit žít jen návštěvami přátel, večírky, plesy, lovem a nekonečnými společenskými rozhovory! I když je Elinor hodně zidealizovan á, líbí se mi její moudrost, schopnost přijímat věci tak, jak jsou, a inteligence, kterou si vybrousila sama, bez systematického vzdělávání.

"Elinor uvažovala v duchu o tom, jaké nenapravitelné škody napáchá finanční zajištěnost ve věku příliš mladém, se všemi důsledky v podobě navyklé nečinnosti, požitkářství a života v nadbytku, na rozumu, povahových vlastnostech a životních osudech mladíka. Okolnosti u něho vypěstovaly poživačnost a marnotratnost - a poživačnost a marnotratnost z něho udělaly chladnokrevného sobce."

4 10.06.2023

Tohle bylo hrozně zvláštní čtení. I já jsem se ke knize dostala jen díky čtenářské výzvě, ale jsem ráda. První třetinu jsem četla jen stěží, ale pak mě ta surrealistická atmosféra vcucla. Dostávalo se mi ale víc otázek než odpovědí. Stejně jako děti Ivana Ivaka váhám, co vlastně byla realita jeho života. Prožil Ivan vše, jak vypráví, nebo byly některé popisované události jen autorskou fikcí, která má děj učinit zajímavým? Může vůbec spisovatel napsat pravdivou autobiografii? Vždy přece musí některé události vybírat a jiné potlačit, klíčové osoby svého života a jejich jednání si interpretuje, ale trefí se?

Zajímavé bylo poznat život Kyjeva: chudinská roklinka za války v kontrastu s luxusním bytem rodičů Máši Kalamatné, bytová situace mladé rodiny, která je nucená žít na ubytovně, později v jediném pokoji v intimní blízkosti s hlučným sousedem-opilcem a uklizečkou. Teprve jejich smrtí získali plnohodnotný třípokojový byt. Letmo jsem nahlédla do praktik sovětského režimu - jak probíhal nábor mladých kádrů NKVD, jejich studium i praxe kata. Jací lidé kati byli? Líbila se mi myšlenka, že ten, který se zaprodal, nemůže zemřít, ač po smrti touží. "Bylo zaznamenáno několik pokusů vyrovnat si s udavači účty. Málokoho zajímala jména vyšetřovatelů, kteří vedli spisy na jejich příbuzné. Ačkoliv vina vyšetřovatelů byla nesrovnatelně větší než vina donašečů."



"

4 09.04.2023

Velmi silný příběh. Film jsem viděla už před rokem a ještě teď jsem při čtení dialogů slyšela Ivana Trojana. Líbil se mi téměř minimalistický styl, kterým je kniha napsaná. Jen škoda těch fabulací, Mikoláškův příběh by byl silný, i kdyby byl dle skutečnosti. Zvlášť temná stránka jeho osobnosti, kterou doslov rozporuje, byla v knize skoro navíc.

4 14.08.2021

Čekala jsem jaksi víc. Někdy mně nevadí číst o hrdinech, kteří jsou vlastně antihrdinové, ale Emily mi vadila. Byla tak sobecká! I když je jasné, že ocitnout se takhle mladá v situaci, kdy má své mládí obětovat bezbřehé péči o beznadějně nemocnou tchyni s Parkinsonem, to vydrží málokdo. Ale vyřešit to tím, že zmizí a nechá své blízké žít s tím, že zemřela, to je sobecké a vrcholně zbabělé. A ještě zbabělejší bylo nevrátit se. Ta kniha mě zklamala hlavně proto, že jsem v ní necítila morální dilema, deklarované na obálce: A co byste udělali vy? No tak tohle určitě ne!

4 08.04.2021

Vyprávění svérázných postaviček z okraje společnosti. Chvíli trvá, než se člověk začte, ale je to příjemné čtení. Nejvíc mě bavila pasáž, kdy bordelmamá Fauna udílela rady Suzy, jak na muže:

"Ty i já v jednom kuse překypujem zázorama. Starou belu máme, Suzy, ne názory. My prostě papouškujem, co jsme slyšely nebo viděly v biografu. Bojíme se, že když se neprojevíme, zmeškáme autobus.

Teď přicházím k číslu tři: Skoro nikdo neumí naslouchat, a přitém je to tak snadný. Jde to skoro samo, automatick. A docela se přitom i pobavíš. A když mužskej vypravuje něco, co tě koneckonců interesuje, dej mu to najevo. Soustřeď se spíš na jeho myšlenky než na uvažování, co ty na to.

Nehraj si na něco, do čeho máš daleko, a netvař se , že víš něco, co nevíš. Pamatuj, že dřív nebo pozdějc pýcha předchází pád. A k tomuhle, ať už to je třeba za tisícáty, ještě doplněk: Historie nezná příklad, že by se někdo urazil kvůli otázce. Dejme tomu, že pan doktor řekne něco, čemu nebudeš rozumě, tak se zkrátka zeptáš. To nejhezčí na světě, co můžeš udělat pro kterýkoholi člověka, je dopřát mu, aby tě poučil...

Přimět lidi, aby na tebe mysleli, jde těžko, protože maj plný ruce práce s myšlením na sebe. Získat jejich pozornost se dá dvěma třema způsobama: Především mluvit. O těch lidech. Když vidíš něco příjemnýhonebo správnýho nebo hezkýho, pověz jim to. Ale nešvindluj. Nikdy nezačínej hádku, a když nějaká vypukne, počítej do sta, než se do ní namočíš. Na světě nejlepší způsob obrany je držet se stranou. Když si tě pak někdo všimne, chce ze všeho nejdřív pro tebe něco udělat. Nech ho. Nebuď pyšná a netrvď, že to nepotřebuješ nebo nechceš. To je podraz. Lidi jsou celí žhaví dát ti něco, co by se ti líbilo a co potřebuješ. To je vyzkoušený. Funguje to. Zkus to."
No není kouzelná?

4 26.01.2021

Vím, že má každá kniha mnoho rovin, kterými na nás působí. V Selským baroku na mě působily všechny - brilantní jazyk, který výborně podtrhoval atmosféru knihy, zvláštní Hájíčkovská kompozice (už jsem na Hájíčka odbornice, když jsem přečetla 2 jeho knihy :)), strašně zajímavé postavy, které autor několika mistrovskými tahy vykreslí, i když je to postava vedlejší. Na knize mě ale vždy nejvíce zajímá téma a to mě tady opravdu dostalo.

Genealog Pavel Straňanský hledá pravdu o příběhu vesnické krásky Rozálie Zandlové. Jenomže co je to pravda, jde ji vůbec po 60 letech najít? Pamětníků moc není, vzpomínat a mluvit o tom moc nechtějí, navíc si pravdu pamatují každý z úhlu pohledu svého života, takže to je taková polopravda. Fascinovala mě postava Daniely, vůbec mi nebylo jasné, co v příběhu dělá, byla zjevení z jiného světa. I ona bažila po pravdě, ale vlastně vůbec neměla ponětí, co pravda je. Jediný Pavel Straňanský nám ukazuje, jak se pravdy alespoň dotknout. Studovat historii, dobové archiválie, dopisy, kroniky a ty pak srovnat s interpretacemi pamětníků. Někde uprostřed pak pravdu zahlédneme.

A toto poselství mi připadá strašně důležité i dnes, v době, kdy člověk hledající pravdu o době komunismu, je nálepkován jako antikomunista a ideolog, a to dokonce i lidmi z akademické obce, kteří mají šířit vzdělanost a podporovat hledání pravdy.

4 14.08.2020

Příběh bytu Isabelle de Florian v Paříži, do kterého nikdo nevstoupil 90 let, je vynikající námět. Jeho tajemství, odhalované fotografkou Cat Jordanovou, její váhání na životní křižovatce, její přesvědčení, že na dědictví nemá morální nárok i prostředí Paříže a Provence, to jsou témata, na kterých kniha stojí. Druhá linie s pohledným pravnukem majitelky z knihy dělá poněkud na načervenalou knihovnu, a to je škoda.

4 30.11.2019

Poslední dobou jsem tady několikrát psala, že kniha, kterou jsem si přečetla, mi připomíná jinou knihu. Tady to ale neplatí, nic takového jsem nikdy nečetla. Chvíli mi trvalo, než jsem do toho vplula, ale prakticky od třetiny knihy jsem byla tak zvědavá, jak to všechno vlastně je a jak to dopadne, že jsem četla, co to šlo. Kniha je zajímavá tématy i formou. Traumata, která zvířatům způsobují lidé, ať už kvůli experimentům na zvířetech, či jejich výzkumu, nebo prostě proto, že si je pořídí a pak se o ně z nějakého důvodu nemohou starat, to je téma, o kterém se nečte lehce. Zajímaly mě popisy psychologických experimentů, psychologické teorie i příklady, které Rosemary ve svých úvahách analyzuje a prostřednictvím kterých hodnotí svá rozhodnutí, postoje a chování. A zajímavé bylo i přemýšlet o tom, jak relativní naše vzpomínky jsou.

4 05.09.2019

Tak tohle mě hodně překvapilo. Co by nám asi o komunismu mohl říct člověk ze Západu, navíc obdivovatel Castra? Bude pět ódy na socialismus, nebo naopak kritizovat? Ale tady byla patrná čistá novinářská práce. Bystrá, všímavá s opravdovou snahou po nalezení pravdy. Márquez zde popisuje život Němců, Poláků, Čechoslováků, Rusů a Maďarů a hledá jeho nezkreslenou podobu. Jeho vidění Československa, které je narozdíl od ostatních států východního bloku srdcem stále více na Západě pro mě bylo zjevením. Opravdu bylo možné vnímat Československo jako stát, který udržuje obchodní styky s Východem i Západem, jako čistou, vzdělanou zemi už v roce 1957? To už byla předzvěst uvolnění v 60. letech, nebo jsme si socialismus s lidskou tváří budovali už dřív? Československo ze zemí východního bloku vychází vlastně nejlépe, hned za ním Poláci, kteří jako by ani nebyli opravdu komunistickou zemí, když si zachovali katolicismus a navíc jsou neuvěřitelně sečtělí. Pak Maďaři, kteří jsou ale stále zdecimovaní po pokusu z šestapadesátého odtrhnout se od SSSR, za což se jim Chruščov odměnil vojenským zásahem. V SSSR jako by bylo vše naaranžované, zato o Němcích mluví autor jako o pologramotném, smutném národě bez perspektivy, trpícím rozdělením Německa a přítomností sovětských vojsk. Opravdu zajímavé čtení.

4 24.07.2019

Velmi čtivá kniha, na které mě nejvíc baví její hlavní hrdinka - vyšetřovatelka Erika Fosterová. I když je to člověk s tragickým osudem i přístupem k životu, je mi sympatická tím, jak nesmlouvavě jde za spravedlností, nenechá se zastrašit a odradit ani za cenu profesních ztrát.

4 07.07.2019

Sice byl příběh dost předvídatelný, ale některé věci se mi moc líbily. Především Russova láska k dceři a ochota trávít s ní čas opravdu plnohodnotně. Věnovat se jí nejen vozením na kroužky, ale snahou dělat věci společně. Jeho tanec s dcerou a romantické večeře byly opravdu dojemné. Druhá věc byla postava otce, sice nemluva, ale člověk s velkým srdcem, který je pro své děti ochoten udělat vše a přijímat a oceňovat je takové, jací jsou. Zvláště v situaci, kdy mu dcera oznámila svou homosexuální orientaci. Pro člověka jeho generace to muselo být opravdu těžké, ale on se za ni postavil, a když to neschvaloval farář, přestala rodina do kostela chodit. Naopak postava Vivian mě dost rozčilovala od samého začátku. Marnivá, sebestředná žena, která manžela podpořit nedokáže a myslí jen na své pohlodlí. A ty její nesmylsné nákupy!

4 26.08.2018

Vím, že to není žádné velké umění, ale tahle kniha se mi prostě hodila do nálady. Začala jsem ji číst, kde jinde, než ve Florencii. A právě okouzlení Florencií, informace o památkách, které jsem se nedočetla ani v jiném beletristickém průvodci Florencií, v Infernu, okouzlení italštinou a italskou pohostinností a tamějším životním stylem, to všechno mi bylo báječnou kulisou při návštěvě této marnivé krásky. A nesmím zapomenout na ztřeštěnost hlavní postavy, Leny. Představa toho, jak hází zmrzlinu na všemi obdivovanou chodníkovou kresbu ženy, jak topí mobil v Neptunově fontáně a její odpověď na přání kamarádky, aby jí příště zavolala, až ji napadne nějaká ztřeštěnost: "Tolik peněz nemám," to vše mě dost rozesmívalo.

4 26.08.2018