Marbo komentáře u knih
Můj první Bondy. A i když mám raději jiná díla, na IS nedám dopustit
Mám jedinou výtku a sice, že je velká škoda, že kniha není obsáhlejší. Z toho vychází určitá zkratkovitost.
Opět jsem po čase zavítal do šera dějin a nelituji. Prokopios je i dnes čtivý. Veselé čtení to ovšem není, nová, středověká Evropa se rodila ve velkých bolestech.
Produkt své doby. Kniha místy nechtěně pobaví, avšak místy se ji daří být pravdivým svědectvím o snech celé jedné generace, která s nadšením a sebezapřením budovala socialismus.
Kniha zážitků, báchorek a anekdot z válečného prostředí. Měl jsem veliký problém s formou, autorův ( překladatelův ? ) jazyk mi činil potíže, četl jsem doslova na sílu. Jako obraz své doby má však Kaput nepopíratelnou sílu.
Sborník k 90. výročí vzniku KSČ obsahuje zajímavé příspěvky k dějinám této politické strany. Za velkou výtku však považuji fakt, že problémy reálného socialismu a příčiny rozpadu jsou zdě zmíněny jen velice okrajově, přičemž se domnívám, že podobná publikace si o něco podobného vyloženě říká ! Nevyužítá příležitost.
Dvě sovětské novely.
Krátké spojení - vcelku klasický sovětský příběh hrdinů všedního dne. Dnes už se podobné knihy nepíší a je to škoda. I všední téma nese v sobě dramatičnost a napětí, vždyť všední události tvoří a formují osobnost každého z nás... ***
Zvláštní případ - nepodařilo se mi zjistit, kdy byl napsán a vydán originál, přesto - vzhledem k době svého vzniku ( evedentně po xx. sjezdu KSSS ) se jedná o vynikající dílo, boj s dogmatičností, takřka plivanec do tváře Stalinismu. Na prostoru školy odehrává se bitva co do významu a míry odvahy srovnatelná třeba s Drdovým Vyšším principem. Milé překvapení *****
Technicky vzato nesmírně cenný náhled pod pokličku Wermachtu, potažmo moderního vedení války vůbec. Mám však opravdu problém s Mansteinovými tezemi o "čistém štítě" německého vojáka během ruského tažení.
Antonín Novotný. Dík této publikaci smíme nahlédnout do myšlení tohoto polozapomenutého státníka v době, kdy byl donucen opustit politické výsluní a přihlížet turbulentním událostem roku 68 a následné normalizace.
Nelze než smeknout před Novotného politickými zkušenostmi a intuicí, díky čemuž byl schopen vcelku dobře odhadnout vývoj událostí.
Je vždy zajímavé nakouknout pod pokličku a Mlynář patřil k těm, kteří upekli náš rok 68.
Co mne na knize zaujalo nejvíce, byl nástin charakterů jednotlivých komunistických kádrů a popis způsobu myšlení generace, která nadšeně budovala náš socialismus. A musím pochválit, že kniha nutí k zamyšlení, ať už s názory autora člověk souhlasí či ne. Snad jedinou výtku mám k tomu, že je věčná škoda, že kniha není alespoň třikrát delší, tak mne zaujala.
Oproti prvnímu dílu ubylo děje, tedy alespoň v tom smyslu, že už nejsme svědky dějinotvorných činů, spíš každodenního "boje" intelektuála s okolním světem a především sama se sebou. Ale že by to bylo na škodu ? Kulisy se mění, ale to podstatné trvá. Tak rval se Flavius, rval se Feuchtwanger a rveme se my...
A téma rozkolu židů a křesťanů mne rozhodně zaujalo a hodlám si toto téma nastudovat více.
Dvacet poučení, dvacetkrát vytesat do kamene a bude to málo. Aktuální, to bohužel ano. Projděte se venku, něco se tam děje, lidé zblbli ( používám jiný, přílehavější, avšak vulgárnější termín ).
Hodnocení však musím srazit za některé až zbytečně moc agitkové pasáže.
Utéci není kam, před sebou člověk neuteče. Budu si to muset přečíst ještě jednou, je nutno číst plně soustředěn
Film jsem viděl kdysi dávno a po Updikeovi šáhnu kdykoli a rád. První dojem však nebyl dobrý,ze začátku jsem se do čtení musel nutit, hrdinky nesympatické a děj nevěrohodný. Pak se ovšem ukázalo, že ty tři ženský nejsou navzdory všemu nic víc než tři ženský a najednou mně to neuvěřitelně chytlo. Příběh samotný je dost banální povídání o tom, že ač se bonbón zdá být sebelákavější, uvnitř je dost zatrpklá a zákařná náplň, co se ovšem knihu zachraňuje je autorova schopnost popisu a nimrání se v detailech. Silné ***, škoda toho začátku
SP se čtou dobře, nic proti ničemu i ten námět je relativně neotřelý. Co mi ovšem chybělo byl náznak motivu...
Sartreho povídky jsou brilantní. O Nevolnosti to již tvrdit nemohu, přesto jsem velice rád, že tenhle soubor rozšířil mou knihovnu.
Zosimos mi připomíná postavu Petronia z románu Quo Vadis - Říman, sledující zánik svého světa, s nedůvěrou pokukující po tom "novém" světě. Souhlasím s martin č. že Zosimos své dílo obdařil poutavostí a čtivostí a jen nerad jsem od knihy odbíhal. Navíc určitým srovnáním s dnešní situací se člověk neubrání
Dost schizofrení kniha, u které jsem dlouho váhal čím vlastně je. První dvě třetiny překypují humorem ( který mně zrovna nesedl ) a závěr je zas hloubavý a nutí k zamyšlení ( což mne chytlo ). Ať už vás chytne kterákoli z obou nálad, vězte, že ta druhá vás bude o to více štvát
Jako humoristický román málo vtipné ( až na výjimky ), jako dobová freska dle mého názoru málo vypovidájící ( viz předchozí ). Co to teda vlastně je ? Snad červená knihovna, i když...
Doopravdy mně zaujala předmluva J. Voskovce , stejně tak schůze zelenorudých (!) literátů, což je však celkem málo
Je vždy zajímavé přečíst si memoáry člověka, jež se stal absolutní špičkou ve svém oboru a to o siru Fergusonovi platí bezezbytku. Šestadvacet let, jež tento muž strávil na lavičce Manchesteru United se zapsalo zlatý písmem do dějin fotbalu. Kniha je tištěna klasickou černí, ale to ji nic neubírá na zajímavosti. Fergusson sice není žádný literát, ale zaujmout dokáže. Objektivně tedy za ***, ale pokud máte rádi fotbal, přičtěte si jednu a pokud jste rudí do morku kosti hned dvě...