marcela4160 komentáře u knih
Autorka píše o nepálsko-českém trable podle mě upřímně a otevřeně. Já bych takovou odvahu nechat nahlédnout cizím lidem do mého života neměla. Její styl psaní je takový neučesaný, ale velice čtivý, knihu jsem měla přečtenou snad během dvou dnů :) Taky aby ne, když její život by vydal za sedm jiných :-O
Irsko bych ráda navštívila, a tak jsem se na knihu velmi těšila. Nicméně jsem zřejmě měla moc vysoká očekávání, atmosféry této země tam podle mého mnoho není. Líbily se mi některé scény - irská hospoda, surfování, procházky po pláži. Zbytečně mnoho prostoru zabraly úvahy hlavní hrdinky o ní a jejím životě. Hvězda navíc je za opět přenádhernou obálku knihy od Kateřiny Brabcové :)
Milá oddychová knížka s krásnou obálkou. Měla jsem pocit jako bych také byla na chorvatské pláži a cítila slaný mořský vzduch. Chybělo mi v knize ale více vhledu do způsobu života Chorvatů, tak jak je to například autorčině další knize - Hotýlek na Islandu. Za půlkou knihy jsem se začala nudit, bylo to už jen o vztazích, které čtenář prokoukne už na začátku, jak se budou dále vyvíjet.
Opět milé a oddechové čtení. Číst knížky od paní Caplin je jako přikrýt se huňatou dekou a pít u toho horký čaj. Tak nějak bych vystihla pocit z knih, které jsem od ní četla. V této knize bylo od všeho tak akorát - atmosféry Islandu, vtipných příhod z hotelu i romantické zápletky.
Kniha je plná zajímavých myšlenek, vystihuje ji podnázev hodiny náboženství pro věčné začátečníky. Já, ač katolička od narození, se cítím stále na začátku a stále znovu a znovu hledám cestu k Bohu a své místo v církvi. Mnohé myšlenky jsem cítila přesně tak, jak bylo v knize napsáno, akorát já bych je nikdy takto nedokázala vyjádřit. Ráda ji půjčím nějakému svému kamarádovi, který v Boha nevěří nebo o církvi ví jen těch pár věcí, které se objeví v mediích, abych se s ním pobavila, jak kniha působí na něj. Také se mi líbilo, že knížka odkazuje k jiným knihám a to nejen těm katolickým, takže mám inspiraci na další čtení :)
Čtivá oddechová kniha. Pěkně se četla. Nejvíce se mi líbily právě pasáže, kde bylo popisováno francouzské cukrářské umění a cukrárny v Paříži. Autorka dokázala nádherně navodit atmosféru francouzské cukrárny. Dostala jsem chuť zkusit si francouzský dezert upéct doma. :) Děj byl prvoplánový, nicméně to nebylo na škodu. Co mě vytáčelo, byly dialogy. Přišlo mi to jako nějaká představa šedesátníka, jak asi teď ti mladí lidé mluví ... bylo to úplně mimo a působilo to chvílemi směšně.
Podobně jako Radous jsem knihu náhodně vytáhla z domácí sbírky a rozhodně přečtení nelituji. Kniha má toho spoustu, co předat. Můžeme k ní přistupovat jako k rodinné sáze, detailnímu popisu cirkusáckého mezinárodního prostředí nebo vhledu do časů 19. a začátku 20. století - do období přerodu do naší rychlé doby. To jsem od knihy očekávala po zhlédnutí seriálu Cirkus Humberto. Nicméně se jedná také o příběh lidí hledající šťastný a naplněný život a tady je zajímavé si popřemýšlet, v čem jej vidí a jaké oběti pro něj přinášejí. Tuto linku jsem v knize absolutně neočekávala.
Citace z knihy:
..Pořád něco v čem hoří plamínek dokonalosti. Pořád něco, kde se nežije jen pro tu skývu denního chleba. Pořád něco, kde se chce výš! To je vlastně, co jsem v tom jméně Humberto ctil a miloval! ..
..Svět najednou objevil čas jako zboží a počítá s ním jako v apatyce, minutu za dolar, minutu za tři dolary, minutu za pět dolarů...Oběd na kterém jsem si pochutnával hodinu, musím zhltnout za dvacet minut, abych neprodělal na čase. Ale vaši koně, Vašku, budou stále stejně poživačně chroupat oves a vydrží se stejnou lahodnou pomalostí pít svou vodu, protože jsou to ušlechtilý tvorové, a ne otroci kursů a tempa a horečky...
Úžasná žena...dokazuje, jaké by byly ženy - kněží pro církev obohacením.
Citace z knihy:
,,Byla jsem připravena jít do kriminálu a posloužit eucharistií ženám."
,,Dar kněžství jde se mnou, patří to ke mně a neodložím to až do smrti. Já jsem prosila, aby mě Bůh sám vedl - a jsem beze strachu a bez starostí. Ženě je vlastní se rozdávat, což je Boží vlastnost a Boží dar. Přijala jsem pověření ve skryté církvi a dodnes si je nesu jako radost a bohatství."
Kniha mě zaujala svou krásnou hygge obálkou, nicméně kromě kapitol kdy je Bo v dánském městečku Skagen jsem v ní moc hygge atmosféry nenašla...děj je předvídatelný a nezáživný. Na dlouhé zimní večery spíše doporučuji Kavárnu v Kodani než tuto knihu. Tam je dánská hygge atmosféra nádherně vykreslena.
Kniha mě úplně pohltila. Líbil se mi výklad našich dějin 20. a části 19. století z perspektivy lidských osudů. Při čtení mě napadlo, jak je možné, že spousta lidí by si přálo návrat komunistů k moci. To se jim dnes daří tak špatně, že se chtějí vrátit do nesvobody a kádrových posudků? Že chtějí zpět nalinkovaný život socialistického člověka? Nebo má pan doktor Jakub Šimák z knihy pravdu, že lidská paměť je milosrdná a pamatujeme si jen samé hezké věci?
Čekala jsem více vánoční atmosféry, více anglického venkova i Londýna. Jako kniha před usnutím dobrý.
Oddechovka na hygge podzimní večer. Knihu jsem si vybrala podle obalu a jejího názvu, nicméně jak už je níže napsáno, tak ke knize nesedí a kavárna zde téměř zmíněná není. Příběh se odehrává v Irsku, je předvidatelný, jednoduchý, závěr mě nicméně příjemně překvapil.
Snad poprvé se mi stalo, že se mi kniha líbila stejně jako film. Hlavně tedy zásluhou Audrey Hepburn, pro kterou jakoby T. Capote napsal roli Holly Golightlyové přímo namíru. Povídka na mě působila dojmem, že ani jedna čárka není napsána navíc. A to zakončení knihy bylo překrásné.
Milé a oddychové čtení, od začátku sice víte, jak to celé dopadne, postavy jsou málo propracované a poslední část knihy jsem vyloženě četla na sílu. Za mě nejlepší na celé knize jsou popisy detailů různých stylů svateb.
Kniha se dobře čte, melancholická atmosféra knihy je velmi působivá, bavil mě vhled do mentality lidí z druhého konce světa spolu s japonskými reáliemi, i když jen velmi lehce naznačenými. V knize se střídá rychlý úderný děj, když Watanabi tráví čas s Midori s jemným, hlubokým až snovým, kdy jsou spolu s Naoko. Bavila mě autorova přímočarost i ona syrovost, jak píše o několik komentářů níže Lizard. Souhlasím se Snobold, že pro navození lepší atmosféry ke čtení je nejlepší pustit si Norwegian Wood od Beatles :) Byla to má druhá kniha od H. Murakamiho, jako první jsem četla Na jih od hranic, na západ od slunce, která se mi líbila o malinko více, zřejmě proto že to byla první kniha od tohoto autora a styl jeho knih je podobný, navíc mi přišla taková "dospělejší" prožíváním hlavní postavy.
Velmi čtivá kniha, upřímně napsaná. Stále jsem plná dojmů a myslím na Nepál, Myshu a děti, kterým se rozhodla pomáhat.
Krásná kniha, která mě učarovala autorčinou upřímností, jakou mluví o sobě a svém životě. Myslím, že dobře reflektuje problémy životního stylu západního světa - stálý tlak na výkon, na to být stále perfektní, schopná a produktivní, mít krásná 'selfíčka' s plochým břichem. Knihu doporučuji všem, kteří by si rádi jen tak užívali, že jsou. Autorka se opírá o křesťanskou víru, nicméně bych ji doporučila i všem věřícím v něco nebo někoho jiného či nevěřícím.
Nádherná kniha ke které vůbec nesedí její název. Život Etty nebyl přetržený, i přes všechno utrpení byl její život smysluplný a naplněný. Hodně se mě dotkla ta reálnost prožitku, kterou deník může zprostředkovat.
Můj spontánní výběr v knihovně. Francouzská kniha mi k jaru seděla. Téma knihy není ničím novým ani převratným, přesto mě nenudila díky autorovu zvláštnímu snovému stylu psaní ve stylu Amelie z Montmartru.
Úžasná kniha. Velmi silná. Byla to první kniha tohoto typu, kterou jsem četla a velmi mě zasáhla. Nabízí mi nový pohled na město, ve kterém žiji. Je to děsivé, jaké hrůzy se zde odehrávaly. Kolik osudů jako byl ten Gertin bylo zpřetrháno. Muselo to být neskonale těžké nemít nikde své doma, nebýt nikde a nikým přijat, protože máte "špatnou" národnost a nikoho nezajímá, že zrovna vy jste se ničím neprovinili, jenom jste se prostě špatně narodili. Měli bychom být vděční v jaké době žijeme a za problémy a starosti, které máme.