marcela6183 komentáře u knih

Nejenom, že byl Wilde jasnozřivý pohádkář. On ty pohádky dokázal i prošoustat až k totálně vyčerpanému konci. Přemýšlím, jestli jsem náhodou zrovna tuhle knížku nedostala do rukou dost brzy (tedy co to kecám, v knihovně to běžně k dostání FAKT nebylo). Nicméně četla jsem ji ještě před tím, než jsem tohohle prasáka brali ve škole.
A pak se mi tam nějaká učitelka pokoušela nakecat, že jeho nejvýznamější dílo je nějaký Obraz a pohádky. Jako umělecky to moc hodnotné není, příběh je na svou dobu košatý jak moderní porno (= pro neznalce "neexistuje"), ale má to svou dobodou hodnotu a nespornou hodnotu výchovnou. U Greye ještě stále řeším, jestli je to na dvě hvězdy, nebo na dvě a půl.
Tohle si zaslouží tři s čistou hlavou. Není to totální úleťárna jako myrkýz de Sade, ale o to větší prožitek:-)

1 17.08.2015

Souhlasím s Ladysem. Kdybych koukala na obálku, nikdy bych knihu nečetla. Ale protože jsem šťoura, ze zvyku nalistuju stránku 66 a přečtu si ji.
Strhl mne příběh, forma vyprávění i myšlenkového vedení příběhu. Jako zarytý faktomil a faktograf jsem nadšená z odboček směrem k japonské kultuře a historii.
Napočítala jsem dvě dějové linie a čtyři časová pásma pro hlavní postavu děje.
Celé namíchané do zajímavého koktejlu dobrodružství, zápletek, brutality, syrového života a nevšední pointy.
Nezastírám, že k seznámení s auterm mne vedl propojení Lustbadera s kultovním Bournem. Nicméně i jeho autorsé příspěvky mimo tuto linii stojí velmi vysoko - pro mne osobně výš, než jeho Bournoviny. Čtyři a půl na úvod.

1 21.07.2015

Je to nebo to není historický román? Jako první díl ani tak ne, ale tenhle druhý mi připomíná víc než chytře napsanou učebnici historie. Pokud chce člověk ve škole zaperlit, tak se mu budu jen těžko odlišovat, co je ještě pravda, co už autorská licenc a co čitá fikce (můj případ).
Takže po vzoru života - zlo bylo potrestáno, pravda zvítězila, podvodníci nebyli dopadeni a život jde dál.
Nic moc válečného dramatu, ale o to více lidského utrpení. Šplháme na čtyři a půl.

1 15.07.2015

Tak nám, mami, zabili Vinnetoua. A já řvu jak želva, když si čtu tu kapitolu na Kindlu.
Vlastně to ale dopadlo dobře - hlavní hrdina skapal heroickou smrtí, zlo došlo odplaty a trestu, dobro bylo odměněno a život jde dál. V pokoře, bázni a se vzpomínkami s úsměvem vnímáme křesťana indiána (tohle jako fakt nedávám!); a tak si říkám - tohle už je na mne moc.
Pointa za pět násilnost vlastního přesvědčení za nula, příběh za pět... snad se na mne nebude nikdo zlobit, když bude i výsledná za čtyři.

1 15.07.2015

Já byla vždycky logik. Logika mi pomáhá přežívat ty časy "in between" těch zmatků kolem. A ráda čtu knihy, které mají logický základ a dovedou dovést za ručičku k cíli. Bohužel, jak Singha miluju, tak tady se mu to ne úplně podařilo. Tedy pro mne. Možná dáno překladem, netuším, tentokrát jsem nesrovnávala.
Dlouho jsem měla pocit, že chápu, pak jsem se ztratila a nepomohlo tomu ani trojí čtení - abych nakonec fasconovaně zírala, že na to Wiles fakt přišel. Čtení ale strhující. Třeba někdy dospěju i do té páté hvězdy. Takhle za čtyři dík strhujícímu příběhu.

1 09.07.2015

Tak nám to tak pěkně pomalu ale pozvolna graduje. Dokonce tak pozvolna, že postrádám ten správný okamžik pointy. Má to být konečné vítězství? Svatba? Duševní dozrání? Dokonalé kouzelnictví? Pro mne neuzavřeno. Bohužel. V porovnání s Elenium trilogií teď zpětně přemýšlím, jestli to nechtělo zhustit, dopracovat a vypadat zkrácenou hutnější verzi. Zpětně vzato: fakt neochotně, ale poprvé reviduju hvězdy. A krátím celou sérii na tři.
Hvězdy.
I tak - klobouk dolů za celou ságu.

1 07.07.2015

Hra osudu začíná. Eddings píše v hádankách a vede vyprávěním nepochybně k cíli... takže šachová figura a fantazy motiv.... sirotek Garion je pěšec musím naplnit proroctví. Do toho motiv putování a je jasné, že jsem chycená v pasti musím-to-přečíst-a-hned!!!
Chtěla bych taky dědu Belgarata.
Elenium stále o chlup vede. Ale je to dáno dospělostí a vyzrálostí knihy i hrdiny. Čtyři a půl.
Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.

1 07.07.2015

Jak to moc často nedělám, souhlasím s Gagarinem o něco níž. Pod tohle bych se podepsala i já:)
Lehce humorné, lehce ironické, lehce přezíravé, skvěle odvyprávěné, humorně podané, vtipně napsané. Odhodlala jsem se jít i na film a měla jsem pocit, že sleduju někoho ze své rodiny. Jsme podváděni, podvádíme a je to fakt hořkosladce smutné.
Ať už to napsal Viewegh, nebo sám život, za tohle si u mne zaslouží čistou pětku a nic méně. Ten příběh začal v metru a ještě dneska se tlemím, protože tohle jde vymyslet jen jednou. A vymyslel to mistr pera.
Takže Laura to má za pár a plně rozumím tomu, proč randí se staršími chapy!

1 07.07.2015

Povinná četba ze základky. Kopnout srnčetem a už nikdy radši nečíst. Ale jo, jsou to přesně ty dvě hvězdy. Prostě proto, že jsem tohle číst musela. Příběh se mi nelíbil ani s odstupem dvaceti let. Prostě pořád je to nuda a Mamtíka nemiluju:-D Jediné, co mám ráda pořád, jsou popisy a vyprávěcí styl. A to je přesně za dvě hvězdy.

1 07.07.2015

Bylo to přesně ve věku, kdy mě v těch sedmnácti neuvěřitelně namíchlo, že já musím do školy a ona ne. Kdy jsem měla dojem, že ona může všechno a já nic. Kdy ona má všechno a já nic. Nedočetla jsem. Pak jsem s k ní po osmi letech vrátila, abych ji mohla vykázat do seznamu vysokoškolské četby za devadasátá léta. A kupodivu jsem tenhle akcent nevnímala (tedy jen trošku). Takže konečně vidím tu psychologii a vnímám linii vyprávění a vývoje.
Linie poučného vyprávění, proloženého citáty - no asi to je fakt Viewegh. Časem máte dojem, že čtete učebnici filozoficko-psychologické sondy do duše ironické ženy v mužském těle. Za skoro tři, Michale.

1 07.07.2015

Jo, naturalismus je naturalismus. Překlad tomu pomohl a zároveň to pro mne zabil. Řemeslně je to nejspíš dokonalé, originálem jsem jen jednou při návštěvě Paříže listovala v mísním knihkupectví. Jestli jsem to kvůli něčem dočetla, tak proto, že miluju Zolovy popisy prostředí. Jako kdybych tam opravdu byla (haha). A miluju Zolovo postupné pitvání charakteru od totálního klidu k totálnímu neklidu. Dějově ta trocha neublížila ani nezabila. Jako povinná literatura to za pěknou čtyři ušlo:-)

1 07.07.2015

Začnu stejně jako minule: "S trilogiemi mocných mužů a závislých žen se nějak roztrhl pytel, nemáte ten pocit?"
Jestli mám některého z těch tří mít ráda, tak Jace. Těžko říct, jak dlouho autorka na té ulici fakt pobyla. Je to limonádové - a fakt to nedávám. Škrtat. Ale zato pointa, tak tu jsem nečekala! Maya dokáže i příjemně překvapit. Motiv útěku mi trochu neseděl, chápu, proč byl zvolený, jen zapadl díky zapracování sexu víc na okraj. Bethany je tak podle mého neúplná.
To, že bych "ořezala bych na polovinou, celou sérii Breathless vydala v jednom - a fakt by to byl trhák!" i přijde stále vtipnější a pravdivější.

1 16.06.2015

FAKT střílet ty, co tvrdí, že je kniha totožná. Jistě. Dialogy jsou totožné.
Nicméně první knížka se zpětnými flashbacky a ztracenou hlavní hrdinkou byla místy trooošičku přitažená za vlasy. Ve druhé třetině ji jako opravdu držel pohromady Holder. Kdo v tom vidí paralelu jako já, ať dá like.
A miluju kapitoly "Milý deníčku".
Ale jako holky sorry, těžko by to šlo napsat jinak.
Pro rejpaly navrhuju pokus: vezměte si svůj oblíbený románek, vygumujte na 30 stránkách vše s výjimkou přímé řeči. A pak to přepište z pohledu jeho a ní. a až PAK můžete říct, že to je totéž:-)
Slušná téměř trojka, protože myšlenky jsou ucelenější.

1 12.06.2015

Já tuhle knížku od své oblíbené spisovatelky četla až na střední škole - paradoxně proto, že ji dostala sestra. A je to krásně napsané, pořád mám chuť tuhle knížku sbalit, nasednout do auta a jet 1800 kilometrů na sever (ještěže postavili ty mosty). Nevím, jestli jsem se víc projektovala do Tjorven nebo byla prostě jen zvědavá. Rozhodně, ačkoli děcky naivní, stále úžadně napsané.
Jen ilustrace mi tak nějak nesedly. Proto jen čtyři a půl.

1 07.06.2015

Byly to jedny super narozeniny v únoru 1989 - některé věci fakt utkví. Nevím, jak je to možné, ale Birk a Ronja mi byli oba kamarády - dokonce jsem nejlepšího kamaráda z domu odvedle (chudák malý) nutila, že si na ně budeme hrát.
Jen z domu se utíká fakt blbě:-D
Velký dík téhle úžasné spisovatelce, že si našla čas a to, co měla v hlavě, dokázala vtělit na papír.
A povzdech o Nobelovce jsem už napsala jinde...http://www.databazeknih.cz/knihy/deti-z-bullerbynu-64445

1 07.06.2015

Ona ještě opravdu jde vymyslet pohádka. Česká, lidová, vyprávěná a tak správně strašidelně trhlá. Pane Lado, proč jen nejste dnešním režisérem. Třeba by měly vánoční pohádky větší úroveň, než mají...
Podobně jako Ladovo Dětem - dneska jsem držela v ruce při utírání prachu v knihovně. Jako malá jsem si některé černobílé ilustrace dočmárala pastelkami. I tak je kniha nezaměnitelná :)
Přece jen. Popelákova nožka osmačtyřicítka mě vede k Hurvínkovi. Škoda, že už nejsem dítě! Pětka s hvězdičkou.

1 07.06.2015

Pořád je to TEN Brown s TÍM Langdonem.
A pořád nevím, jestli čtu detektivku, sci-fi, pohádku, fikci nebo literaturu faktu. Vím ale, že to je skvěle a záměrně namíchaný koktejl dobrodružného mystéria.
Sophie, ty novodobá panenko marie, nejsem vyznavačem žádného náboženství včetně toho s cedníkem na hlavě, ale tohle na mne bylo fakt moc. Pak už jsem se někdy i smála. Jedna věc je vést k zajímavým závěrům. Jiné to je, když si člověk uvědomí, že k téhle knize a jejímu přečtení ho dohnal ne film (ten jsem viděla až pak), ne zajímavé kritiky, ale postoj Vatikánu. Ehm... reklama:-) Tak skoro čtyři.

1 07.06.2015

Sice jsem tenhle příběh čekala (jako my všechny), jelikož se k němu schylovaly předchozí dvě knihy. Zklamala mne schopnost hlavní hrdinky řešit své problémy. Která z nás je nemá. Asi nečetla Umění prokrastinace.
Téma viny a trestu nedotažené, neuvařené a nezvládnuté, pointa v odpuštění pro mne nezrpracovaná. Mnohem větší pointa pro mne byla v samotném těhotenství. Komplikace nezužitkována. Emocionálně nabito, ale nevybito. Námětově dobré, ale přijde mi to jako vychrlené horkou během jednoho měsíce. Řekněme seminární práce vedle dizertačky.
Z fráze "pohnul by nebem i zemí" mi už fakt teče voda mezi zaťatými zuby.
Jde to sice nahoru, ale pořád to není ani na tři; slabší dvě a půl.

1 07.06.2015

Jednou netypicky začnu těmi třemi hězdičkami. Nad těmi jsem ani moc nepřemýšlela, prostě jsem je tam hodila. Pak mne napadlo srovnat si hodnocení se zbytkem série. A teď přemýšlím o revizi na čtyřku.
Podle mne se J Lynn začíná dostávát ještě víc nahoru - prostě se vypisuje k větší dokonalosti. Přistihla jsem se, že jem se párkrát i nahlas smála. Dějově i myšlenkově mám Jase ráda, Tereza mi trošku uniká - asi tím učitelským studiem načichla moc brzy. Pokud to mělo být o vině a trestu, nepovedlo se. Pokud to mělo být o vině a vykoupení, budiž. Prvoplánovitá lovestory tak proplula do docela pěkné pohádky. Pointa nadvakrát a rozvláčně.

1 06.06.2015

Měla jsem období, kdy jsem Remarquea četla, jak na běžícím páse. Obvykle na střídačku s harleqinem, aby toho temného nebylo moc. Naturalismu by se u něj taková EL James mohla učit, že? Miluju knihy s vyváženým poměrem děje, myšlenek a pointy. A tohle dílo mezi ně patří.
Výborná dějově i myšlenkově, pointa drsná = autorská. Dvě a půl - ï když je to drsňárna a podle mne autorova dobrá kniha, já se nemohla nějak do téhle německé hlavy dostat.
Spíš moje chyba.

1 06.06.2015