Margherita_N komentáře u knih

Byla jsem a jsem pořád skeptická k tomu, když knižní série začíná uprostřed života hlavního hrdiny, který má už převratné události za sebou, my jsme je s ním neprožili, ale naopak s ním máme prožívat to, jak se s těmi událostmi těžce snaží srovnat. V takové chvíli je těžké budovat si k němu vztah. Tady se v druhé polovině knihy ukázalo, že životní peripetie komisařky Eriky ji nakonec skvěle nakoply k neúnavné práci na případu, který všichni chtěli z pohodlnosti uzavřít jinak. Ale opakuju, že je škoda, co všechno jsme s ní neprožili. Máme tady před sebou workoholičku, které je něco přes čtyřicet a osobní život nezná. Na jednu stranu, aspoň nebude rušit její práci, o které si chci číst především, ale na stranu druhou - s postavou, která patrně nemá v životě před sebou nic moc vzrušujícího, to možná bude trochu nuda. Nicméně druhá polovina knihy se skvěle rozjela, bylo to strhující, jen ta jízda mohla začít dřív. :)

5 20.12.2018

Výborná publikace shrnující stylistickou problematiku. Četla jsem ji před zkouškou ze stylistiky a můžu doporučit. Vydání z NLN mě baví, je to přehledné, dá se v tom pohodlně podtrhávat.

5 12.12.2018

Tenhle díl mě bavil snad nejmíň z celé série. Pentagram svým názvem evokuje temný příběh - ano, svým způsobem ho dostaneme, ale na konci se dozvíme, jaká to byl habaďůra, a celý "kouzlo" je v tahu. Od knihy s takovým názvem má člověk zkrátka jiná očekávání. Prostředí bylo tentokrát nudné, stejně tak Harryho parťačka, která na svůj rozlet teprve čeká. Padouch Waaler to trochu pozvedá.

5 11.12.2018

Moc nechápu, jak mě to mohlo tak zaujmout, přestože mám teenagerovský věk za sebou. :-) Je to vážně vtipný, možná trochu moc přisprostlý, ale tahle šílená jízda jednoho puberťáka je přesně to, co člověk potřebuje číst pro uvolnění. Deník mladíka, kterej o sobě sice říká, že je knihomol, ale s tím hodně brzo sekne, jakmile potká svou životní lásku. Roztočí kvůli ní neuvěřitelný vztahový machinace, oklame kámoše a stěhuje rodiče a všechno to naplno prožívá s vidinou svatby se svou milovanou. A to je jen začátek. :-)

5 10.12.2018

Neapol mám ráda a těšila jsem se na román z tohohle města. Jenže ono tam o něm nic není, neboť hlavní hrdinové nepřekročí hranice své čtvrti. Jako sociální studie (a patrně do velké míry vlastní svědectví) je to dost zajímavé, život italské chudiny na konci 50. let 20. století zasahují naprosto jiná témata, než v té době rezonovala u nás. A tahle konkrétní společnost se stará především o svoje malé společenství, jednotlivé rodiny si vidí do oken, jejich životy se proplétají prostřednictvím kamarádství, partnerství, manželství, pracovních vztahů... A ač vypravěčka Elena by velmi chtěla nad všemi vynikat, a snaží se to udělat tak, že bude mít nejlepší známky ve škole, pořád chápe, že stojí ve stínu svojí kamarádky Lily, která je vůdkyní přirozenou. Inteligentní dívka, která nedostala kvůli konzervativním rodinným poměrům příležitost studovat, ale je jasné, že se přesto se životem popere a stane se "vůdkyní smečky" v chudé čtvrti, kterou na rozdíl od Eleny vůbec překračovat nechce. Ví, kde je doma. Pro mě je to román z netradičního prostředí, který se čte velmi dobře. Většina postav je něčím nesympatických, ale taky proto působí tak opravdově. U mě je to tak na horší čtyři hvězdičky.

5 23.11.2018

Nepamatuju si, že by mě kdy nějaká kniha tolik zasáhla. Je to strašně silný příběh, který jsem četla rovný měsíc - přečetla jsem třeba několik stran a pak jsem to celý den vstřebávala. Člověka při čtení Zelené míle napadají otázky o smyslu, či dokonce ceně života - a jak je možné, že se dosud používají tresty smrti. Nebo jak je možné, že vykreslením člověka zblízka vás autor přiměje, abyste cítili účast s vrahem. Je to jednoznačně nejlepší kniha od Kinga, jakou jsem četla.

5 16.11.2018

(SPOILER) Pokračování Lilyina romantického příběhu, především tedy toho, který začal v dětství. Atlasovi nejen že nevadí, že si do vztahu Lily přivedla dítě, o které se budou muset celý život přetahovat s jejím problematickým bývalým manželem, ale naopak nečekaně sám udělá něco podobného, když se mu v životě objeví dvanáctiletý bratr, o kterého se nejspíš bude věčně přetahovat s vlastní matkou. Zdá se ale, že Atlasovi i Lily jejich nová poslepovaná rodina vyhovuje. Jde o nenáročný romantický příběh, napsaný o trochu líp než první díl, dala bych mu o půlku hvězdičky víc, kdyby to šlo.

4 26.10.2024

Na pohádku pro děti je to fakt dlouhý, zamotaný a krutý. Jasně, motivy dlouhodobě hladovějících dětí odtržených od rodičů známe z klasických lidových pohádek, ale u moderního příběhu od bestsellerové autorky jsem to nečekala. Těch smrtí tam taky bylo, že jsem to nedávala skoro ani já. Ikabog je plný mravních ponaučení, to je fajn, ale dětská literatura to moc není, ač tak byl zamýšlen.

4 20.10.2024

(SPOILER) Četla jsem to, protože by se mělo jednat o první detektivní román vůbec. A je to fakt detektivka v moderním slova smyslu, ze které pak vycházel Conan Doyle při psaní Sherlocka Holmese, taky z toho důvodu jsem se ke Vdově Lerougeové dostala. Je to dobře a poutavě napsaný, a pokud milujete Sherlocka, tohle je přesně ten styl. V příběhu jde o legitimní a nelegitimní šlechtické potomky, o plánovanou záměnu novorozených dětí, která vyústila ve vraždu. Bavilo mě to velmi, už jsem rozečetla druhý roman v sérii.

4 02.10.2024

Před pár dny jsem se podívala na třetí filmový díl Fantastických zvířat, takže byl nejvyšší čas konečně přečíst i knihu. Nepíšu knižní předlohu, protože jí není. Tahle publikace bradavické knihovny je seznamem kouzelných zvířat s jejich krátkým popisem a občas i informací o tom, kde je možné je najít. Je to zároveň učebnice Harryho Pottera s několika jeho ručně psanými poznámkami, pár jich načmáral i Ron Weasley. Většinou měli výhrady k autorově klasifikaci nebezpečnosti některého z kouzelných tvorů nebo poznámky k tomu, že některou z pasáží určitě nečetl Hagrid, který vidí i ty nejnebezpečnější tvory jako roztomilé mazlíčky. Moc milá knížka, a ač to s ní nesouvisí, doufám, že bude časem pokračovat i filmová série o autorovi Mloku Scamanderovi a jeho příběhu s fantastickými zvířaty, ve kterém potkáváme Brumbála, Grindelwalda, Aberfortha i spousta nových postav.

4 13.09.2024

(SPOILER) Tenhle díl byl hodně o dělnickém uvědomění, a to nejen v Praze, ale i ve Vídni, o osudy Bornů a Nedobylů jsme přesto nepřišli. Obě dvě rodiny utrpěly ztrátu, kterou jsem nečekala, hlavně v případě Bornů. Míša to zase schytával ze všech stran, pořád hledal někoho, kdo by ho měl rád, jenže profesora Kiesela odhadl špatně a návdavkem k polepšovně, kam ho poslal otec, se stal ještě donašečem a následky neunesl. Na druhou stranu roste nová generace, hlavně u Nedobylů je dětí hromada, jsem zvědavá, kam povedou jejich kroky a jak se zkříží s dějinami.

4 30.06.2024

Ač je tohle poslední díl obecně přijímaného sherlockovského kánonu, nekončím a pustila jsem se následně i do sporných Zapomenutých případů. Sherlocka jsem si oblíbila tak moc, že po dočtení Z archchivu SH jsem vyrazila do londýnského muzea na Baker Street 221b, které je zařízené zároveň jako Holmesův byt a je dokonalé. Horní patro obsahuje relikvie ze všech Sherlockových příběhů, na stěnách jsou obrazy zpodobňující výjevy z nich, včetně Sherlockovy zdánlivé smrti ve švýcarských vodopádech. Začala jsem taky sledovat seriál s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, no Sherlock mě zkrátka baví. Všechny povídky jsem opět samostatně komentovala v sekci Část díla.

4 20.06.2024

Autor vyslyšel čtenáře a vrátil Sherlocka Holmese mezi živé. Slavný detektiv opět vyhledá svého společníka Watsona a navážou tam, kde skončili, jako by žádné dva roky truchlení nebyly. Líbilo se mi to moc, všechny povídky jsem okomentovala samostatně v sekci Část díla.

4 17.04.2024

(SPOILER) Povídka s fiktivním českým králem, který se vydá za Sherlockem Holmesem v převleku, aby ho detektiv nepoznal, což je velmi naivní nápad. Král je zasnoubený se skandinávskou princeznou, obává se ale, že by ho mohla kompromitovat fotografie se zpěvačkou Irene Adlerovou, s níž měl románek. Blbé je, že neví, kde tu fotku Irene má schovanou. Poslal na ni už všelijaké nástrahy včetně zlodějů zavazadel, ale nic. Holmes se tedy taky nastrojí do převleku a vydá se za Irene. A omylem se ocitne na její svatbě s právníkem. S Watsonem se tomu zasmějí a jdou se vloupat Irene do bytu. S těma dvěma je vůbec sranda - Holmes se rozhodne najmout na pomoc bandu tuláků a Watson hodí zpěvačce do bytu dýmovnici. Irene se vrhne zachránit to, co je jí nejdražší - fotku s českým králem. Holmes si myslí, že má vyhráno jako vždycky, jenže důvtipná Irene Sherlocka ještě převeze, což ho hluboce ohromí.

4 09.01.2024

(SPOILER) Úplně stejný, jako byl první díl série Off-Campus, jen s jinými jmény hlavních postav. V duchu jsem viděla autorčinu osu příběhu, kterou použila znovu. Logan je školní idol, kterej si to užívá a rozdává se plnými hrstmi, až jednou potká vtipnou holku a z toho se mu poprvý v životě podlomí kolena, protože nic takovýho nikdy neviděl. Nevadí, že holka není ani sportovkyně jako on, ani nemá žádnej koníček (v prvním díle měla Hanna aspoň zpěv), vlastně se ale ráda dívá na akčňáky, takže je cool. Loganovi tohle osudové setkání úplně převrátí uvažování o životě, uvrhne se do celibátu a tu holku, která mu několikrát řekla, že ho nechce, pronásleduje a jejímu novému objevu přijde vyhrožovat domů, že se jí nevzdá. Protože to, že ho ona nechce, je přece omyl. Hádejte, jak to dopadne - nápověda, Logan má svaly a nemá „ani gram tuku“, jak ho popisuje touhou zmítaná Grace, která vlastně jenom dělá zagorku. A pak už Logan stejně jako v prvním díle Garrett vyřeší zapeklitou rodinnou situaci, protože má stejně jako Garrett nebezpečného otce, který má v rukou jeho budoucnost a hrozí, že se kvůli němu nedostane do NHL. Začínám chápat autorčin záměr vytěžit na této příběhové kostře všechny čtyři hokejisty z baráku.

4 25.11.2023

Porno s Nestou a Casianem a kolem toho trochu příběhu. Teda ony se tam stanou i důležité věci, jako že třeba Nesta se svými kámoškami, ačkoli je duševně nepřipravená a v noci vytažená z postele, jen tak zvládne úkol, na kterej se muži připravujou roky a málokdo uspěje. Jasně, ona uloupila část moci Kotlíku, takže asi nemůže být nic, co by nezvládla, ale stejně, je to trochu nuda. Oceňuju ale Nestin pohled na Rhyse, jak jí připadá nafoukanej a naprosto nepřitažlivej. Už jsem se bála, že to bude takovej místní polobůh, proti kterému nikdo na Nočním dvoře neřekne slovo. Protože já nevím, ale furt mi ta jeho padesátiletá epizoda s Amaranthou nepřipadá jako sebeobětování, za které by se mu měly líbat ruce. Jako vyloženě oddechová je to ale fajn kniha a jsem zvědavá, jestli autorka nenapíše taky něco o Elain, třetí ze sester nadané velkými schopnostmi, která doteď neudělala vlastně nic, ale měla by, když taky byla v Kotlíku.

4 16.09.2023

(SPOILER) Tuhle knížku jsem měla kolem čtrnácti patnácti let moc ráda. Jana je normální holka, která žije s tichou matkou a ráznou babičkou v malém bytě. Není to žádná kráska ani třídní hvězda, svoji nejistotu ohledně postavy schovává za volnými tričky a tu ohledně kluka za výmysly o neexistujícím vztahu. S pomocí kamarádky, která musela být praštěná pavlačí, když to vymyslela, se jí ale podaří vzít s sebou na prázdniny se spolužačkami náhradníka a i těm nejpodezřívavějším spadne brada. No jak to asi dopadne, krásnej Jakub se do nejisté Jany zamiluje a prekérka je na světě, jak to teď říct kámošce, která jí ho v dobré víře sama "půjčila"...

4 01.10.2021

Jé, tuhle trilogii jsem milovala. Monika mi byla hrozně sympatická, přestože většinou jsem podobně krásným, sportovně talentovaným a pohodovým holkám v teenagerovském věku záviděla. Tuším, že tenhle prostřední díl se točil kolem toho, že si v afektu kvůli pochybné pomstě vymyslela těhotenství, které se ale za pár dnů ukázalo být realitou. Trochu mě zaráželo, že jí některý příznaky už dávno nejsou podezřelý, ale budiž. Pak zase přemýšlela, jestli si dítě nechá, a nakonec zjistila, že budou rovnou dvě, což přišla oznámit Mikymu do nemocnice. Nebo byla jeho nehoda, která mu trochu vylepšila charakter, až ve třetím díle? Takhle napsaný to zní hrozně plytce, ale tahle lanczovka se ke mně dostala ve věku, kdy mě bavila, a to i setkáním s postavami známými z předchozí mojí oblíbený knihy téhle autorky. Literární skvost to není, ale na čtení ráda vzpomínám.

4 01.10.2021

Tak intimní, a přitom tak neosobní. Paradox, který jsem snad v žádné jiné knize tolik necítila. Ginzburgová na dvou stech stranách popisuje asi pětadvacet let života své rodiny, té, do které se narodila, i té, kterou sama založila. Útržky hovorů temperamentních rodičů, střípky ze života sourozenců, vše ovlivněno nastupujícím fašismem, válkou a nakonec vyrovnáváním se s komunismem. Nataliina rodina patřila k italské inteligenci - otec učil na univerzitě, všechny děti studovaly a některé osobně ovlivňovaly společnost v duchu přicházejících změn (bratr Mario byl téměř zatčen kvůli převážení protifašistických brožur do Švýcarska, ale podařilo se mu uplavat po řece za hranici, kde mu pomohli Švýcaři). Její Rodinná kronika je opravdu kronikou událostí, bez zjevného zřetele k rodinným vztahům. Pokud budete hledat v téhle novele osobnější výpovědi o vztazích mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci, dozvíte se, že otec, který byl poněkud despotického založení, nazýval své děti celý život osly a že v období, kdy se Natalia podruhé vdala a stěhovala se z Turína do Říma, se k ní matka chovala nevraživě. Několik osobnějších poznámek vyplývajících z popisu rodinných zvyků by se v knize našlo, třeba vyprávění o otcově lásce k horám, k jejichž každoročnímu zdolávání v těžkých okovaných botách a bez kapuce nutil celou rodinu, až se mu u většiny jejích členů podařilo dosáhnout pocitů blížících se nesnášenlivosti k horské turistice.

Dobře vystihla celkový dojem ze čtenářského zážitku Lara Feigel v Guardianu: "Je to trochu jako číst Elenu Ferrante, ale tam, kde se čtení Ferrante může zdát jako navazování nového přátelství, čtení Ginzburgové je spíše jako nacházení mentora." (můj neobratný překlad) Ginzburgová sdílí svou osobní zkušenost z každodenního života, ale její uvedení čtenáře do společenského kontextu ho nutí vidět věci více svrchu. Nepídit se po tom, proč najednou děti odešly z domu - nejspíš dospěly, jen nám autorka nenabídla žádný pozvolný přechod z jejich dětství ani zarámování děje konkrétním rokem. V duchu předchozího srovnání - mně bude asi vždycky bližší intimita Eleny Ferrante, ale o Natalii Ginzburgové jsem si zatím udělala obrázek pouze z jedné knihy, takže se těším na něco dalšího.

4 06.07.2021

Deníček jedné opuštěné ženy, který mohl klidně zůstat soukromým a svět by o nic nepřišel... :) Jako povídka by to bylo dobrý, ale patlat se v nejšpinavějších hlubinách svých duševních stavů po nečekaném rozpadu dlouholetého vztahu na 192 stranách je hodně. Tahle knížka může určitě pomoct dalším v podobné situaci, ale nic objevného od ní nečekejte - jen takové utvrzení, že to, co prožíváte, je univerzální, že si všichni v této situaci prochází naprosto stejnými stavy, hlavně tedy pokud je to jejich první podobná zkušenost, což byl patrně případ hlavní postavy. Jasně, tady je to vyhrocené ještě přeludy. Spisovatelsky je to myslím si poměrně dobré, na to, že to bylo jedno z raných děl Eleny Ferrante.

4 08.04.2020