marieke komentáře u knih

Perfektní jízda a must read pro všechny, kdo si každý druhý čtvrtek kupovali Bravíčko, nahrávali písničky z Esa, sledovali Beverly Hills (a s babičkou i tu Esmeraldu), u sobotního oběda si nechali popřát dobrou chuť od Vladimíra Železného a jeho koláčů, znali nazpaměť všechny reklamy, protože tehdy jim nepřišly tak otravné a chodili ven v šusťákovce a s klíčema na krku...přesně tyhle vzpomínky kniha připomněla a víc jsem ani nečekala...nevím, proč tolik lidí v recenzích očekávalo odbornou studii? Jen taková poznámka, pro mě jsou devadesátky zároveň poslední desetiletí, které měly něco kultovního...příklad 60. léta měla Beatles, 70. Horečku sobotní noci a Vlasy, 80. Michaela Jacksona a Hříšný tanec a 90. třeba Nirvanu a Pulp Fiction, ale od roku 2000? Bylo něco takového? IMHO ne, nebo mě aspoň nic nenapadá :-( I proto na roky svého dětství vzpomínám s nostalgií a upřímně i když teď máme internet a sociální sítě, nějak mi posledních 10-15 let přijde o ničem :-(

5 01.02.2020

Nějak mě v poslední době přestávají ty současné bestsellerové thrillery bavit. Nápad s domem dobrý, ale čekala jsem, že to bude děsivější, nesympatické postavy, opakování v kapitolách (ale to chápu, že to zrovna bylo účelem). Jinak se to ale četlo dobře a rychle.

5 01.02.2020

Od této autorky jsem přečetla už několik knih a ze začátku jsem si říkala, že už to začíná být na jedno brdo s těmi praštěnými matkami. Ale nakonec se příběh rozjel a poslední stránky jsem úplně hltala, finále nezklamalo ;-) Nejvíce se mi líbil příběh Celeste, protože byl nejsilnější a nejvíce sympatická mi byla Madeline. Určitě se někdy podívám i na seriál.

2 24.01.2020

Pěkný příběh o osudech jedné ženy a její rodiny v kulisách dramatických proměn 20. století v Československu. Těmhle událostem "na pozadí" se dost věnuje i Mornštajnová, tohle bylo takové poetičtější, víc román pro ženy a ne tak vtipné, prostě zase jiný styl. Ze začátku to teda vypadalo, že hlavní hrdinka bude akorát rodit jedno dítě za druhým, zatímco venku se střídají roční období, pak se příběh rozjel více, ale stejně jsem čekala, že se ještě něco stane, i když vlastně nevím co :-) Ale celkově se to četlo velmi dobře.

3 01.01.2020

Knížky o válce v Jugoslávii si kvůli depresivnímu a těžkému tématu dávkuju postupně. Ještě se chystám na Jako bys jedla kámen a Sarajevskou princeznu. Každopádně by tahle válka měla být mementem pro celou moderní Evropu (bylo to před pouhým čtvrt stoletím a hodně lidí to velmi dobře pamatuje), že stačí pár populistů, propaganda v médiích a očkování občanů myšlenkami "za vaše špatné životy můžou tamti", aby lidi začali nenávidět své sousedy. Bohužel (samozřejmě v ne takové míře) na takové typy lidí a politiků můžeme narazit pořád, a to i u nás. O tom, že spousta válečných zločinců z této války odešla od soudu v podstatě bez trestu ani nemluvě. To by ostatně zasloužilo i revizi textu, v dnešní době je kniha (ač jinak perfektní) trochu už zastaralá, jinak by to bylo na plný počet.

5 01.01.2020

Dala bych plný počet nebýt toho konce, který jsem absolutně nepobrala. Jinak Julie teda pěkné psycho, Agnes mi bylo líto a není divu, že se na protest spustila, taková žena by nedokázala vychovat ani vlastní bílé dítě.

2 01.01.2020

Dávám 4*, protože Zinkoví chlapci od téže autorky mě bavili o něco více. Ale i tak hodně zajímavý vhled mezi lidi, kteří to skutečně prožili. Mimochodem, až teď jsem zjistila, že příběh Ludmily Ignatěnko a jejího manžela hasiče z letošního TV seriálu se objevil už v této knize, kde ho autorce vyprávěla skutečná Ludmila.

30.12.2019

Vše, co potřebujete vědět o Titanicu, najdete v této knize. Je to literatura faktu, ale čte se jedním dechem jako román. Osobně mě bavil i začátek o úplných začátcích paroplavby a samotné stavbě lodi, o následujícím podrobném popisu plavby od prvního krásného slunečného dne po samotný hořký a ledový konec nemluvě.

3 30.12.2019

Nejkrásnější kniha, kterou jsem letos četla. Silný příběh, úžasně vykreslené postavy a hlavně ten pocit, který to ve vás zanechá, především to, že je těžké uvěřit, že něco až tak absurdně nespravedlivého bylo možné před pouhými 50 lety. Otroctví sice tou dobou bylo už dávno zrušeno, ale bohužel i dlouho potom to bylo skoro stejné, ačkoli oficiálně černoši nebyli otroci, ale hospodyně, kuchařky, zahradníci apod. Jenže s úplně jinými pravidly a přístupem než by měli bílí zaměstnanci. Svým způsobem mi ale bylo líto i bílých slečinek....jaké měly prázdné životy, jak neměly čas na vlastní děti, protože se přece věnovaly dobročinnosti a různým spolkům a tak je nechávaly vychovávat svým opovrhovaným personálem...nutno dodat, že ale ani bílé ženy to ještě tehdy neměly jednoduché. V blízké budoucnosti se však už vynořují kontury prvních hippies a kromě nich také naděje, že tahle absurdní a pro nás už skoro nepochopitelná pravidla, chování a přístup se změní. Problém lidstva je ale v tom, že má krátkou paměť a že všude na světě existují lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na "staré dobré" pořádky, ať už je to segregace etnických menšin, náboženských menšin, různé formy totality apod. Proto bych tuto knihu dala přečíst všem, někteří by se možná díky ní mohli zamyslet.

11 30.12.2019

Knihy T. Pratchetta mě doprovázejí od 8. třídy ZŠ, tedy víc než 15 let a jsou spojené i s dalšími vzpomínkami, a tak je pochopitelné, že po nich v srdci zbude prázdné místečko. Děkuji za toto rozloučení a za práci nejen Terryho, ale samozřejmě i nepřekonatelného překladatele pana Kantůrka. Doufám, že oba už jsou na Zeměploše s čarodějkami, Fígly, mágy, trolly, trpaslíky, skřety, Hlídkou, příslušníky různých cechů a všemi nezapomenutelnými postavičkami...Budete mi chybět.

9 22.09.2018

Hodně lidí knize "vyčítá" strohost, mně naopak tato strohost sedla. Ráda čtu 500stránkové romány, ale toto nebyla špatná změna. Naopak, nemluvnost, odcizení, anonymní postavy, opuštěná místa, neustálá krutá zima, to všechno dokreslovalo atmosféru, místy až hororovou (hlavně cesta vlakem do továrny). Podle mě hodně silný a působivý příběh.

2 19.08.2018

Váhala jsem, jestli dát 2 nebo 3*. Plusem této knihy je samozřejmě téma a to ve formě beletrie (na pozadí skutečných událostí, které se děly v 90. letech v Norsku), tedy ne literatura faktu, jak to v knihách věnovaných specifickým subkulturám většinou bývá. Pak už ale převažovaly spíše mínusy. Ačkoli autor, který sám byl bubeníkem v black metalové kapele, vystudoval psaní na univerzitě, styl je hodně jednoduchý....jako by to psal náctiletý kluk...což je ale vlastně možná i účel, protože náctiletý kluk je vypravěčem příběhu. Dalším mínusem jsou, kromě kamarádky Hilde, nesympatické postavy. Hlavní antihrdina je zbabělý pozér a jeho nejlepší přítel je agresivní a šílený pozér a jeho "filozofická moudra" raději nekomentuji vůbec. Na jednu stranu si myslím, že je to vcelku reálný vhled do tehdejší BM scény v Norsku i s tou depresivní, temnou a hutnou atmosférou, na druhou by si to měl přečíst asi spíš někdo, kdo zná alespoň nejznámější norské a švédské BM kapely a jejich představitele, např. Euronymous z Mayhem a Varg Vikernes z Burzum (ten druhý toho prvního ubodal) byli i volnou předlohou knižních postav. Pro ty, co o metalu natož BM moc neví, to asi nebude úplně to pravé ořechové a svým způsobem může tato kniha udělat i medvědí službu u těch, co již na metal mají svůj názor s obvyklými předsudky, protože tím si ho akorát utvrdí...ne všichni muzikanti a jejich fanoušci jsou pochopitelně satanisti, kteří se mezi sebou vraždí nebo společně vypalují kostely...to je stejný problém jako u knihy Taky jsem byla punk od Veroniky Hladíkové, která navzdory tomu, že ji napsala bývalá punkerka, vyznívá pro tuto subkulturu spíše nelichotivě. Každopádně na závěr plus i pro nakladatelství Host, které spolu se Světovou knihovnou Odeon patří mezi mé nejoblíbenější právě proto, že zdaleka nevydává jen bestsellery pro masy.

1 21.03.2018

Za mě zatím 4*, protože jsem ji teď četla poprvé, určitě je to kniha ke které se třeba vracet častěji.
A co se týče toho proklamovaného náboženství, o kterém tu někteří mluví, nevím, jaké máte na mysli, ale Gibran byl křesťan.

1 25.11.2017

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem letos přečetla.

21.09.2017

Nebylo to špatné, hlavně kvůli mým oblíbeným 60. létům, ale trošku to působilo spíš jako cestopis Británie, zas nějak strhující to nebylo. Každopádně naléhavé poučení, že nejhorší v životě je litovat věcí, které člověk mohl nebo měl udělat a neudělal...nějak se s těmi knížkami o seniorech v poslední době roztrhl pytel, ale je to zas něco jiného a ráda si je přečtu.

2 08.06.2017

Perfektní čtenářský zážitek, bavilo moc.

2 20.05.2017

Přesně typ knížky, kterou musíte číst jedním dechem, ale pak je vám líto, že skončila. Sympatičtí vyšetřovatelé, dobrá zápletka, zajímavé postavy, prostředí Londýna...Je úplně jedno, co J.K.Rowling píše, jestli fantasy, sociální román nebo klasické krimi, své řemeslo ovládá na 100% ve všech žánrech.

7 15.05.2017

Slabší kniha jinak mé oblíbené autorky. Současná dějová linka mě moc nezaujala, kromě prostředí pekárny, to bylo hezké. Upíří příběh zrovna tak, spíš mě "rušil", i když pro vyprávění byl důležitý, jak poté pochopíme. Jedním dechem jsem přečetla vlastně jen vzpomínky Josefa a Minky, ale takových příběhů jsem už četla hodně a i skutečných, což je samozřejmě silnější prožitek.

08.05.2017

Rozhodla jsem se dát autorce poslední šanci, protože první dvě knížky, které jsem od ní četla (Poslední dopis od tvé lásky a Stříbrná zátoka) mě moc nenadchly, zejména druhá jmenovaná byla teda hodně přehnaná a přeslazená červená knihovna. Dívka... je rozhodně o pár tříd lepší, především linie odehrávající se za 1. světové války ve Francii je krásný smutný příběh, ale i "soudní drama" ze současného Londýna se četlo velmi dobře. Šanci tedy Moyes ještě dám :-)

3 17.04.2017