Márinka komentáře u knih
Retro příběhy vítám. Nic totiž není více pomíjivé, než vlastní historie. Dlouhodobá paměť epizodická má totiž jednu špatnou vlastnost - ráda idealizuje minulost: “Jó tenkrát, to bylo všechno mnohem lepší než dnes. Louky zelenější, sníh bělejší, rohlík rohlíkovatější...” Proto je dobře, že nám tu a tam někdo dobu před i krátce po “sametové revoluci” připomene. Adamovi Chromému se to, podle mého, moc nepovedlo. I když jsem se snažila, s většinou postav, tudíž ani s hlavní hrdinkou, jsem se neztotožnila. Nejen pro jejich názory, postoje a jednání, ale také kvůli šroubované mluvě. Více v recenzích.
Pohodovka na dva dny. Více od profesionálně deformované trenérky paměti ve zdejších recenzích :)
Nevím, proč je kniha na Databázi knih zařazena mezi knihy pro děti a mládež. V naší knihovně ji najdete v oddělení beletrie pro dospělé. Příběh je sice o štěněti, ale tím jeho souvislost s “hravým mládím” končí. Snad až “mládež” by mohla snést ten nával citů. Okamžiky, které náhle změní náš život. Bolestivé kručení v žaludku. Neustálý boj o přežití. Tuláctví. Silnou vůli. Tvrdé zákony přírody. Věrnost. Lásku.
Krátké věty Kerstin Ekmanové posouvají děj rychle dopředu. Působí dramaticky. Čtenář má pocit, že je v příběhu. Proto by si milovníci psů měli k této knize připravit i kapesník(y).
Proč jsou milovníci knih a čtení tak často popisováni jako "mimoni". To přece nejsme!
Mimochodem Knihotoč se před lety točil i u nás, ale moc dlouho to nevydrželo...
Každá kniha, u které se nahlas zasměji, má u mě velké plus. Některé pasáže bych zkrátila (např. rodinné Vánoce), ale Heleniny "příhody" mě pobavily. Byť jsem o generaci starší, v mnohých "dietních a posilovacích" situacích jsem se viděla :).
Knih o trénování paměti či mozkovém joggingu jsou hromady. Některé lepší, jiné horší. Tato je z těch novějších TOP. Ty "dva týdny" v názvu berte s rezervou, ale pokud budete pravidelně mozek trénovat, bude vám lépe fungovat. Jako dlouholetá trenérka paměti tuto knihu doporučuji k praktickému užití :o)
Láska, přátelství, nevraživost, pomluvy, podvody, stáří, nemoc, smrt, smíření, napětí, něha, touha i pár receptů na švédské speciality. To vše a možná ještě více se vešlo na 370 stránek románu, který přečtete téměř jedním dechem. Snad jen nemusela autorka “vystřílet všechnu munici” v jedné knize. Některé z mnohých osudů by zasloužily více prostoru. Více v Recenzích.
Magický, absurdní, romantický, znepokojující. Zkrátka rozporuplný příběh o lásce, osamění, erotice bez doteku, porušování pravidel, ne/normálnosti, kráse japonské poezie a zenovém buddhismu.
Více na: https://www.treninkpameti.com/news/japonske-haiku-na-kanadsky-zpusob/
Díky Knižní výzvě jsem se přesvědčila, že D.D. umí.
Více na https://www.treninkpameti.com/news/slepa-spravedlnost/
Mám ráda příběhy, které mají v sobě jádro skutečnosti a reálné kulisy. Tak jako v knize Potíže s empatií i zde se český čtenář dovídá něco nového o nedávné britské historii. Myslím si, že sociální systém není nikde, bez ohledu na režim a státní zřízení, ideální. Děti žijící v pěstounské péči nebo v dětských domovech to mají těžké všude. I když mají štěstí a kolem nich jsou milující lidé, svá traumata si v sobě nesou stále. A ta mohou ovlivnit jejich jednání i v budoucnosti.
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/kdyz-poslouchate-cizi-rozhovory-zustante-az-do-konce/
Ve svých kurzech se snažím lidi přimět nejen kreslit, ale také věnovat se ručním pracím, chodit na výstavy, číst o umělcích. A vzhledem k tomu, že účastnicemi jsou výhradně ženy, jsou knihy o osudech umělkyň či partnerek umělců těmi pravými “tréninkovými učebnicemi”.
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/za-vsim-hledej-zenu/
„Můžeme si přece zvolit sami,“ pokračuji. „A tohle je naše šance prokázat ctnosti způsobem, kterým byly odjakživa míněny. Tohle je šance, jak dosáhnout skutečného poznání, skutečné poctivosti a skutečné odvahy. Tohle je naše šance zvolit si nový život. Šance vydat se konečně vlastní cestou.“
Více zde: http://www.treninkpameti.com/news/muzeme-si-prece-zvolit-sami/
Vždy mi bylo záhadou, proč dědeček říká jedné naší známé "kládynet". Když jsem trochu povyrostla, dal mi přečíst tuto knihu. Dnes, bezmála po čtyřiceti letech, jsem se k ní díky Čtenářské výzvě vrátila. Přinesla mi nejen skvělou zábavu, ale také osobní vzpomínky. I to umí literatura :)
Tak nějak člověk začne přemýšlet, co všechno (ne)potřebuje k životu :)
Kniha nevypráví jen o jedné vražedkyni, ale velmi otevřeně také o šikaně. Upřímně, to, že žádný dospělý nic neviděl, ani ve škole, ani doma (otec - psycholog!), je děsivé. Může se stát, stává se, něco takového i ve skutečnosti? Čerpala autorka ze své praxe?! Lze odpustit Annie/Milly? Konec knihy a taková spousta otázek... Přečtěte si ji. Možná najdete odpovědi.
Skvělý námět, nudné zpracování. Třetí hvězdičku dávám za "Historické poznámky" - poslední kapitolu, napsanou s odstupem 150 let, ve které je na čtrnácti stránkách v podstatě celý obsah předchozích tří set stránek a navíc to nejpodstatnější a pro naši současnou společnost nejdůležitější : PROČ! Až na konci si čtenář/ka uvědomí, že příčiny vzniku popisované dystopické společnosti dnes vidíme na každém kroku.
Máme problém. Já a pan Fulghum. Oba jsme Blíženci. Tomu odpovídá jeho poslední dvojaká kniha a moje rozpolcené dojmy. Prostě se naše dvě mozkové hemisféry tentokrát nějak nesešly… Více v "nerecenzi" na:
http://www.treninkpameti.com/news/houstone-mame-problem/
Od snadných přes přímočaré, záludné i zapeklité. Bavit se budete nad všemi. Na výsledky otočte pouze k ověření své teorie, nebo když už vám to poleze ušima. I když hádanku nevyluštíte, přemýšlejte nad jejím řešením. I tím procvičujete svůj mozek.
Od snadných přes přímočaré, záludné i zapeklité. Bavit se budete nad všemi. Na výsledky otočte pouze k ověření své teorie, nebo když už vám to poleze ušima. I když hádanku nevyluštíte, přemýšlejte nad jejím řešením. I tím procvičujete svůj mozek.