mariva komentáře u knih
Už při čtení Kiyosakiho knihy jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby někdo napsal něco podobného z českého prostředí, protože podmínky k podnikání se tady od těch amerických hodně liší. Myslím, že autorovi se to podařilo výborně a jen lituji, že jsem se k jeho knize nedostala dřív, ideálně někdy v mládí. Každopádně jeho příklad může mnohým mladým pomoci, pokud pochopí, že bohatství není o nejnovějším modelu auta či mobilního telefonu a značkovém oblečení, ale o tvrdé práci.
Smutný příběh jednoho manželství. Vše je přesně vystiženo v anotaci knihy. Na mě z knihy dýchl smutek a druhou polovinu jsem dočítala na etapy, najednou by toho smutku bylo příliš.
Docela příjemná odpočinková četba. Chvilkami jsem se sice ztrácela v tom množství ženských postav, ale protože se kniha odehrává ve Francii, měla příjemnou atmosféru i nádech romantiky.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, říkala jsem si, že jsem zase jednou sáhla hodně vedle, protože počítačová terminologie je pro mě velká neznámá. Pak se ale děj dostal do pohybu a najednou jsem se docela dobře bavila a protože jsem chtěla vědět, jak vše dopadne, dočetla jsem pak už knihu až do konce. Prostě ji nešlo odložit. Takže sice to bylo něco úplně jiného, než obvykle čtu, ale překvapivě mě kniha hodně bavila.
Knížka mě okamžitě vtáhla do děje a vůbec se mi ji nechtělo odkládat. Byla napínavá až do samého závěru a ten byl hodně překvapivý, i když jsem od jisté doby tušila, že v závěru bude ještě nějaký ten háček. Trochu mě ale zklamalo, že jsem zrovna nedávno četla jinou knihu, ve které měla parta studentů podobnou zábavu, takže autoři už asi nemají moc nových nápadů.
Pokračování příběhu, tentokrát zaměřeného na těhotenství a výchovu malé dcerky, ukazovalo mnohem víc z kulturních rozdílů mezi ČR a Francií. Nechyběl humor a vtipné autorčiny ilustrace, ale už bylo znát, že jde o druhý díl a autorce pomalu dochází inspirace.
Čekala jsem obvyklý příběh Češky, která poznává život v jiné zemi a porovnává rozdíly mezi námi a Francouzkami, ale kniha byla o něčem jiném. Módní průmysl, to je něco, co jde mimo mě, a přečtení této knihy mě jen utvrdilo, že právem. Neuznávám nekonečný kolotoč módních trendů a potřebu spousty lidí neustále nakupovat další módní novinky, aby je za pár měsíců či týdnů odložili. V tomhle je mi autorka sympatická a její snahu o udržitelnou módu oceňuji. Z toho, co jsem se díky ní o fungování nadnárodních společností v oblasti módy dověděla, nemám dobrý pocit a o to víc se budu rozmýšlet nad každým kouskem oblečení, který si koupím. Navíc je kniha doplněna historkami z jejích cest, psanými s humorem a se schopností dělat si legraci sama ze sebe. Už mám připravený druhý díl a doufám, že se budu bavit stejně jako u prvního.
Knížka splnila přesně to, na co jsem u autorky zvyklá a co od ní očekávám - prolínání dvou časových rovin a napětí. Toho bylo v této knize víc než dost, chvílemi mi příběh připadal až hororový, ale bylo to úžasné čtení. Knížku nebylo snadné odložit, protože napětí stále gradovalo a nenechalo čtenáře vydechnout. Konec byl trochu useknutý, po tak dramatických situacích mohl mít ještě pár stránek. Každopádně jsem si čtení užila.
Autor zjednodušuje přístup k meditaci, srozumitelným způsobem poukazuje na některé chyby, kterých se lidé ve snaze po dokonalosti dopouštějí.
Trvalo mi delší dobu, než jsem se do knihy začetla. Ten rozjezd byl hodně pomalý, navíc se zde střídal příběh Zoe a Kelly, takže jsem se v ději trochu ztrácela. Naštěstí pak děj nabral obrátky a potom už se mi nechtělo knihu vůbec odkládat. Závěr hodně překvapivý a epilog to celé dorazil.
Velmi užitečná knížka, přehledné informace o jednotlivých druzích ovoce a zeleniny a jejich zdraví prospěšných účincích s lákavými recepty na jejich přípravu.
U mě je to už profesionální deformace, knihy o tom, jak si někdo zařídil knihkupectví prostě nemůžu nepřečíst. Tahle je navíc z Francie, takže v sobě má i tu báječnou atmosféru francouzských městeček. Příběhy různých zákazníků byly zajímavé a se závistí jsem se dočítala o podmínkách, kterými jsou malá knihkupectví ve Francii podporována vládou, aby mohla obstát v konkurenci těch velkých. Celkově mě ale kniha dost zklamala, protože velkou část tvořily spíš filozofické a psychologické úvahy, které jsem v takové knize nečekala, a obsáhlé popisy různých knih i s citacemi, které se sice daly očekávat, ale bylo jich tam už moc.
Měla jsem obavy, zda mě bude kniha s převážně náboženskou tematikou bavit, ale byl to opět velmi zajímavý příběh z dávné minulosti Británie a ani současná dějová linka nepostrádala napětí až do samého závěru. Skvěle jsem si čtení užila.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem přečetla tuto dost obsáhlou knihu (naštěstí 200 stran jsou jen odkazy na jednotlivé výzkumy) a hlavně první polovina na mě působila hodně depresivně. Probírání jednotlivých nemocí a současně striktní odmítání čehokoliv živočišného v potravě mě dost odrazovalo. Vím, že asi nedokážu úplně přejít na rostlinnou stravu, ale už druhý den četby jsem se v obchodě více soustředila na zeleninu a ovoce. Je nesporné, že jejich přínos na lidské zdraví je obrovský, takže se budu snažit zařazovat je do stravy mnohem víc než dosud. V knize je spousta velmi užitečných doporučení, ale možná by trochu méně odborných citací a čísel pomohlo k větší srozumitelnosti knihy.
Erskinová je mojí oblíbenou autorkou a do všech jejích knih se vrhám s obrovskou chutí. Líbí se mi prolínání historie a současnosti a tato kniha se navíc z části odehrává v Edinburgu, takže jsem si některé části dokázala představit v reálných kulisách. Přesto mi tato kniha připadala o něco slabší než její ostatní knihy. Ale už mi na stole leží další její kniha a opět se do ní s chutí pouštím.
Krátký příběh jako inspirace pro ty, kdo mají pocit, že stále nemají na nic čas.
Knížka je po grafické stránce moc hezky udělaná, doplňují ji krásné fotografie. Rady autorky jsou zajímavé a určitě stojí za vyzkoušení, jen by jich v knize mohlo být víc, podobně jako doporučených cviků. I recepty vypadají lákavě, ale na spoustu z nich u nás asi těžko budeme shánět ingredience.
Knížka rozhodně není červená knihovna, na mě působila až hodně drsně. Že byl život irského lidu těžký a spousta Irů odcházela za lepším životem do Ameriky, to jsem věděla, ale že to bylo až tak hrozné, to jsem netušila. Knížka opravdu podrobně popisuje drsný život Irů v období hladomoru i krutost Angličanů. Někdy je tam až moc politiky a náboženství, takže se kniha nečte právě lehce. Určitě to není odpočinková četba, ale i tak jsem zvědavá na další díly a další osudy Grace.
Knížka je hodně zajímavá. Je logické, že japonský způsob života více nahrává minimalismu už od dávných dob i vzhledem k velikostem jejich domů a bytů. Pro nás to může být spíš inspirace a zřejmě jen málo kdo u nás dokáže žít stejným způsobem jako autor. Netoužím omezit své věci na úplné minimum, ale už dlouho se pokouším postupně alespoň snižovat jejich množství, i když to u nás není tak úplně snadné (jak píše autor, za jeden den prodal veškerou svou elektroniku, za další oblečení atd.). Problém je, že můj partner je pravým opakem, nic nevyhodí a neustále přináší další a další věci. Ale na tom je založena i dnešní ekonomika, lidé nakupují čím dál víc a zbytečně tak přibývá odpadu.
Na knize víc hodnotím její psychologickou stránku, ta je moc hezky probrána a není to jen o vyhazování věcí.
Knížka zajímavá a i když válečné motivy moc nevyhledávám, potěšil mě pohled na přípravu invaze a Den D z anglické strany. Zatím jsem to všechno znala jen z té francouzské. Pěkně propojené dvě dějové linie. Co mi ale vadilo, byly chyby v překladu nebo sazbě - vrcholem bylo, když si šéfkuchařka vezme na filetování ryby "filmovací" nůž. To nikdo nedělá korektury? V doslovu se o knize píše jako o Návratu přílivu, tak nevím, proč se tak kniha nejmenuje a všechny u nás vydané autorčiny knihy musí mít v názvu Cornwall.