markulina711 komentáře u knih
Je hlína k snědku? Je. A doufám, že jí Nina zbaští celý lán, udusí se a přestane mě iritovat svými všude odkapávajícími tělesnými šťávami, svým pachem a chtíčem ukájeným bez ohledu na místo a partnera. Nevím jestli se jí mám vysmát nebo ji litovat. Připadá mi, že ani ona moc neví co se sebou. A už vůbec nechápu její motivaci zůstat v prázdném manželství, které ji nenaplňuje, s mužem , který ji odpuzuje. Od Katalpy mám načteno všechno, tohle jsem myslela, že mi ještě chybí. Omyl. Nechybělo! Teď už to vím.
Tentokrát je kriminální zápletka slabší. A její rozuzlení leží hluboko v minulosti. V březnu 1917. Proč někdo vraždí válečné veterány?O to zajímavější je ,, pozadí''. Nacisté se dostávají k moci. Začíná hon na židovské obyvatelstvo a politické oponenty. Doba je nelehká. Německo přestává být právním státem. Fakt mě zajímá jak to bude dál s Gereonem, přece nebude sloužit bezpráví.
Knihu jsem četla dětem před spaním na jeden zátah. Prosili ať to dočteme. Super příběh, skvělé ilustrace, smáli jsme se u toho všichni,dokonce i tatínek oželil fotbal,aby to záchodové dobrodružství slyšel taky.
Zatím nejlepší díl. Vraždy kuriózním způsobem, oběti zdánlivě nemají nic společného. Rath na výjezdu ve východním Prusku musí odhalit dávný zločin,aby pochopil pojítko mezi oběťmi a motiv vraha. Do toho silně vstupuje politika,vliv nacistů roste. Končí demokratická republika. Německo se zmítá v hospodářské krizi.
Mám neodbytný pocit, že se z atraktivního tématu vysídlenců a rodinných tajemství dalo vytěžit víc. Přiznám se,že tady jsem skákala a šla po příběhu než abych to poctivě dočetla. Jako oddechová jednohubka do covid karantény dobré a víc jsem od toho ani nečekala.
Oproti exorcistovi mají Modré stíny propracovanější zápletku. Nekalkulují s wau efektem, hektolitry krve a zvrácenostmi všeho druhu. Akademické prostředí a politické zákulisí nenadchne každého,ale je to slušná,velmi dobře vypointovaná detektivka.
Jako na houpačce, začátek svižný, skvěle rozehraná partie a pak tomu spadne řemen... Rozvleklá sociologická sonda do prostředí londýnské smetánky s odbočkou do Dolní sněmovny a na popředí se paralelně rozbíjí oba vztahy hlavních hrdinů, aby byli potenciálně opět k mání a jejich vzájemná chemie nakopla čtenáře k setrvání u tohoto fasciklu a když už to fakt chce zavřít nadobro nedočtené. Ouha houpačka vyletí opět rychle vzhůru a konečně to chytne rytmus, který vás nepustí dokud to nedočtete. Mohlo to být poloviční. Zároveň mě několikrát během čtení napadlo, proč to ještě nikdo nepřevedl na plátno, minimálně jako detektivní sérii bych to ráda viděla.
(SPOILER) No, co k tomu říct.?Chápu ,že každý má jiný vkus. Ale když už chci psát příběh zasazený do skutečné historické události, musím se držet pravdy a ověřit si dobře,zda bylo možné to,co si vymyslím,abych vystavěla napínavý děj a dodala mu šťávu. Část popisující životní peripetie Minky na mě takhle vůbec nepůsobí. Linka s její smyšlenou upírskou lovestory byla sice na začátku zajímavá, ale pak se nikam nevyvíjela, jen dokola opisované melodrama. Nevím, jestli by tohle reálně mohlo zachránit něčí život. A vůbec si nedovedu představit,že by to mohlo uchvátit univerzitně nedovzdělaného Franze,jenž recituje básně z paměti. Že Josef není Rainer musel vědět každý, kdo poctivě čte všechny řádky,ale bum,bombastické odhalení na posledních stranách má čtenáře asi posadit na zadek. Krevní skupina se lety nemění, to snad ví každý průměrně vzdělaný člověk. Očividné pak bylo, kdo je Josef Weber. Plusové body dávám jen za pěknou chuťově barvitou pekařinu pekařky Sage. Při čtení jsem dostávala hlad.
Námět je zajímavý,ale jeho zpracování mě nenadchlo. Příliš mnoho potenciálních pachatelů. Zbytečně protahovaný příběh ztrácel tempo. Přiznám se, že jsem to doskákala nakonec, jen abych se utvrdila v tom, co jsem si myslela. Dávid Maizner mi byl nesympatický od prvních stran,nevím, jestli to bylo tím, že žena napíše knihu, kde posouvá děj prostřednictvím muže. Lidé jsou různí, ale opravdu jsou chlapi chtíčem poháněné kreatury bez morálních zásad? Protože v tomto díle, tak vystupovali téměř všichni.
Dostala jsem úplně něco jiného než avizovala upoutávka. Nebavilo mě číst o morálním rozkolu kněze ani o milenci manželky nacistického pohlavára. Milostné zápletky byly úplně zbytečné a obsáhle popisované. K tématu se Mawer dostal obšírněji po 140 stranách. Opravdu nepotřebuju číst kdo komu kam a jak...
Dýchlo na mě horké léto. Atmosféra líného přehřátého vzduchu. Bezčasí prázdninového povalování u rybníka za rodnou vesnicí.Opět skrze aktuální zločin řeší Tomáš pomníček,aby jeho rozuzlením dopadl pachatele i stávajícího deliktu. V archivní práci je Tomáš silný. Navíc opět pracuje se zbrklou Evou, která mi v průběhu série už přestala lézt na nervy.
Erben ani Němcová to není. Pohádky mají v podstatě stejný základ, jen variují prostřednictvím jiných postav,případně prostředí známé vzorce. Už jen kvůli tomu je to zábavné čtení. Trochu detektivní práce pro pozorné děti.
Tohle bylo víc než jsem dokázala unést... Každou další stranu jsem se bála otočit. Možná že se ke knize za pár let vrátím. Až moje děti odrostou a já snesu všechny rány Unni osudu. Teď prostě nejsem schopná to vstřebat.
Ne, to nebylo pro mě. Jako náctiletý žabec jsem přečetla Sedmikostelí a Hastrmana a byla jsem z toho mixu mystična a napětí nadšená. Teď už jsem někde jinde. Vadilo mi střídání vyprávění z pohledu Ropse a Kláry. Neměla jsem čeho se chytit , jak se do toho ponořit.Jít linkou Ropse a dohledávat historické a malířské konotace nebo se nechat iritovat vulgárním expresivním slovníkem omezené Kláry ,třetí možnost ,nechat se strhnout kriminální zápletkou kulhala na obě nohy už na začátku. Zápletka nebyla nosná a dost napínavá a vyústila v celkem nelogický závěr.
Proč to nebylo ono? Protože bylo málo sympatických hajzlíků a moc spořádaných hochů, vymytých nazimozků,politiky, agentů SD,málo podsvětí a jazzu a subkultury kolem, obyčejných mordů a válek v podsvětí,prostě všeho,co mne na této sérii tak přitahovalo. Proč tato nastavovaná kaše? Proč Gereon a Sorokina vyvázli z tragédie Hindenburgu. Protože to nese a tak se to bude ždímat do skonání světa. Ale beze mne. Sice to pořád nadprůměrně převyšuje podobnou produkci, ale v nejlepším se mělo přestat.
Celé to působí velmi lehce a vtipně, dobře se to čte. Dave to zmáknul sám tak nějak by the way za covidu, aby se doma nenudil. Nenudila jsem se ani já, překvapil chlapec! Vykašlal se na obvyklé plky a chronologické chrlení dat. Nehraje se na geroje co všecko zažil, všechny zná a teď už si nás může i všechny koupit. Je to prostě normální chlap od vedle co čistě náhodou má nevšední život. Přiznám se, že Foo fighters zrovna moc neposlouchám. Vyrostla jsem na grunge a tohle je pro mně skoro popina, ale teď už vím, že od Davea to není kalkul, že je pro něj hudba v podstatě náboženství. Že není pro něj nic většího kromě lásky k jeho rodině. Má mé sympatie a plusové body za to, že se moc nehnípal v období Nirvany, o tom už se napsalo dost, jinde a mnohokrát dost nekvalitně.
Pan Darcy je prototyp mladého úspěšného sebestředného gentlemana, Elizabeth Bennetová je drzý žabec s nevhodnou rodinou a titěrným věnem. A před námi je spousta stran o tom jak se nejdřív nenávidí, pak se milují k zblaznění, ovšem každý zahoří v jiný čas a pak čekáme až se rozhoupou si to vyříkat. Protože co kdyby to bylo jednostranné a trapné. Sáhla jsem po knize v rámci výzvy a fakt to byla výzva a utrpení.
Dobby dostal ponožku a Voldemort na držku. Děti byli spokojené, dobro zvítězilo,nadchly je ilustrace. A já to konečně poprvé přečetla. Musím přiznat, že kniha se mi líbila daleko víc než film.
Po slabém Selfie a Oběti jsem si myslela, že to půjde s oddělením Q do kopru. Ale nový díl překonal všechna očekávání a navíc rozehrál zajímavé pokračování, už aby vyšlo. Všivák Anker mi totiž táhne hlavou celou sérii a konečně bych se chtěla dočíst všeho.
Slušný standart. Spíš než detektivka je to vztahový román. Vraždí se tam jen tak mimoděk a motivy jsou taky dost nepodstatné.