markulina711
komentáře u knih

Autor je opravdu především publicista, ale musím mu složit poklonu za jeho práci. Je důležité,aby se psalo i o věcech a činech, které se nám nelíbí a probouzí v nás stud. Trasu hladového pochodu dobře znám. Nejedno léto jsem strávila v Jeseníkách dlouhými túrami. Nedokážu si ani představit,že bych toto byla schopná absolvovat hladová, žíznívá, bez pořádného obutí a ošacením,nesoucí své zemdlelé děti a v hrůze blízkého konce. Příběh fiktivního pana Böhmishe,trochu barona Prášila, trochu strýce Pepina je sice navenek úsměvný, ale jeho těžce prosakující vzpomínky zabolí u srdce a vhání slzy do očí.


Zajímavé pro toho,kdo nezná a nedodržuje zvyky a neví nic o jejich původu. Folklor je pro něj jen pestrý kroj a víno. Pro člověka, který v tom vyrostl, žije tím a nese životem víru,zvyky a tradice svých předků a předává je dál je četba tohoto povrchního průvodce zbytečná ztráta času. Nic nového se nedoví.Hvězdičky dávám za snahu autorek zprostředkovat tradice i nedotčeným.


Na zadek jsem si z toho nesedla. Ale po vynikajícím filmu Gangy New Yorku už nevím co by se na Five Points ještě muselo odehrát. Úplně marné to nebylo, Timothy Wilde je postava s velkým potenciálem. Na začátku by mu člověk dal poslední pěťák, na konci je protřelý detektiv . Jen je s podivem jak mu šťastné náhody posouvají vyšetřování k zdárnému konci. Tempo není žádný kalup, místy to hodně skomírá. Body dávám za atmosféru špinavého chudinského NY plného zoufalých přistěhovalců.


Kultura Sámů mne zajímá dlouho, krásnou severskou přírodu obdivuju.Zima je moje nejmilejší roční období. Období druhé světové války ve Finsku zas až do podrobna zmapováno nemám. Proto mne to lákalo. Závratný historický příběh, jak je anoncováno, to rozhodně není. Trochu mi připomněl Porodní bábu Katji Kettu, vyprávění však není až tak brutálně explicitní. Je mnohem účinnější naznačit ať si čtenář domyslí. Člověk je schopen v krajních situacích pro svou záchranu neskutečných zvěrstev. Některá tajemství je lepší i po letech neodkrývat ,jak pro dobro pachatelů, tak obětí. Někdy těžko určit kam kdo patří.


Druhý díl je snad ještě lepší. Zoufalá Markéta se snaží zachránit co se dá a na prostředky nehledí. Porazí sice svého úhlavního nepřítele, ale otevře tím cestu jeho synovi, který touží po pomstě a trůnu. Už se těším na pokračování. Sice znám historická fakta a vím kam to spěje, ale ta poutavá omáčka která posouvá děj mě strašně baví.


První kniha od Igguldena,kterou jsem četla, mě naprosto nadchla. Hodně bitev, nepokojů, vojenské taktiky, oficiální i zákulisní politiky a žádná romance. Naprosto to splnilo moje požadavky na historický román. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho nového z běžného života v 15. století.


Do Berlína se vrací Leo Juretczka a prahne po pomstě. Na jeho seznamu je i komisař Rath. Zápletka je sice slabší a lehce odhalitelná,ale já jsem si sérii spíš oblíbila kvůli tomu, že mě zajímá každodenní život obyčejných lidí v té době. Jak se měnil,co se jim nelíbilo,čemu museli čelit. Oficiální dějiny znám ze školy,tam se člověk nabifluje spoustu suché teorie, letopočtů, událostí v nejvyšších patrech politiky. Jen mi přijde líto, že série zatím končí před válkou. Fakt by mě zajímalo jak by Rathovi žili po ní.


Tentokrát méně politiky, bohužel. Pomalejší tempo. Atraktivní prostředí filmových studií, zákulisní boje producentů, razantní nástup zvukového filmu. Gereon Rath je pořád jednou nohou v průšvihu, spolupracovat s oddělením stále nebude, poslouchat nadřízené taky ne. Jen se nám o proti prvnímu dílu krapet uklidňuje, o němou tvář se vzorně postará. Doufám že další díl to zase rozbalí, protože jinak bude po večerech doma sedět v bačkorách a Charly ho bude láskyplně oprašovat. To už nebude čtení pro mě.


Druhá kniha od autorky a úplně odjinud. Nechytala jsem se. Spousta odboček a smyček v čase, prostoru,mimo veškeré logické vnímání. Koktejl mysterií od keltských oppid až po sudetské legendy.Abnormalní jevy, vykolejená psychika...Možná to člověk musí číst jako pocitovku a nehledat v tom dějovou návaznost a snažit se pochopit. Mnozí to srovnávají s Karikou. Ten je však proti tomu slabý odvar. Hodnocení nepřidávám, musím to nějak zpracovat...

Četla jsem v dětství. Dneska stejně jako tehdy mně vehnala slzy do očí.


Snaha byla,ale po 150 stranách jsem se rozhodla to s nesnesitelným Sigurbjornem skoncovat. Jediné, co můžu přičíst k dobru, byly pasáže popisující můj oblíbený Island. Nedočteno, takže nehodnotím.

Série má stoupající tendenci, díl od dílu je lepší. Co se ponejprv tváří jako rasově motivovaný útok se během vyšetřování vyloupne do nechutného obchodu s dětmi. Vrací se Eva, která tentokrát místo,aby svou zbrklostí překážela, pomůže zdárně vyřešit případ.


Tak tohle mne opravdu nebavilo. Autor dopředu čtenáře připraví na to,že se jedná o fikci. Životopis to rozhodně není, je to splácanina veršů Rimbauda proložených rádoby šokujícími obrazy. Čím víc, tím líp? Asi ne. Rimbaud je sice prokletý básník, ale z tohoto líčení se jeho život skrz naskrz jeví jako zvrácený sled nechutností, revolty a bizarních situací. Zdá se, že základní hnací motor je vzdor a to ke všem a všemu a vždy. Ano, je to fikce,ale neoslovila mě. Nebavila, horko těžko jsem se tím prodrala na konec.


Tuto útlou knížku jsem objevila kolem 12.roku v knihovně mojí mamky. Tenkrát se mi moc líbila. Bylo to něco úplně jiného než jsem do té doby četla. Emmu jsem si zamilovala. Sheila mi doslova otevřela oči, člověk si neuvědomuje jak se žije nevidomým, co já dělám denně nevědomky, to pro ně kolikrát není snadné.Po letech jsem po knize sáhla znovu,z nostalgie, chybí mi pondělky z Bratislavy.Jsem Husákovo dítě a z jedné osminy slovenka, žiju na Moravském Slovácku, takže kontakt se slovenštinou neztrácím. Hodně mne mrzí,že moje děti už jsou na tom o poznání hůř a za řekou Moravou se v jejích očích rozprostírá cizina.


Nenudí ale ani nenadchne. Božstva jsme měli stejné - Beatles, Doors a nakonec Nirvana... Mám i podobné zážitky z mládí,ale přesto mě to nijak nebralo. Asi mě sral ten nihilismus hlavní postavy


Bulík opět nezklamal. Jako zkušební pilot saní na atomový pohon byl neodolatelný. Je to prostě frajer. Já i moje děti ho bezmezně milujem.


Soubor ženských kreatur, to by mohl být podtitul této krimi. Kdo potřebuje přilnout a ztotožnit se s kladnou hrdinkou má problém. Prostředí je atraktivní a zabíjet mohl kdokoliv. Jedna z lepších autorčiných knih.


Neurazí,nenadchne. Nechutná fotka na obale a zavádějící název zapříčinila,že si knížka dlouho poležela na hromadě ke čtení. Nakonec jsem tomu nevhodnému dárku k narozeninám dala šanci v rámci čtenářské výzvy. Některé kapitoly byly skvělé, některé méně, některé jsem přeskákala rychločtením. Prostě i to pivo nechutná v každé hospě. Někde to padá jedno za druhým, někde drhne a někde radši nechat stát a rychle pryč.


Úžasné, výstižné, vtipné. Ani si nedovedu představit, co to muselo dát práce. Doporučuji lokálním patriotům a milovníkům neotřelé muziky. Některé bendy jsem zažila o některých tušila,něco pro mě byla čirá archeologie a na něco už jsem zase pokročilejší posluchač já. Navíc ke knize zvukový materiál,takže zážitek je plnotučný.


Hodně slabý díl, začátek rozehrál zajímavou muziku. Ze které se časem stal nevzrušivý, natahovaný cajdák a nakonec ta odrhovačka skončila rychle, odbytě v půlce sloky. Doufám, že je to ojedinělý výpadek formy. Dám Minierovi ještě jednu šanci.
