marlowe komentáře u knih

Na rozdíl od Gustika5, který knihu hodnotil přede mnou, mě čtení vůbec nebavilo a v příběhu jsem nenašel jediný motiv, který by mě nějak oslovil. Partička nájemných vrahů, jejichž osudy mi byly naprosto lhostejné. Z mého pohledu se mohli povraždit klidně všichni navzájem.
Knihu jsem dostal jako dárek, takže o to smutnější ten příběh je – protože budu muset darujícímu přiznat barvu, že se výběr tentokrát nepovedl…

21 13.01.2020

Stephen King kdesi napsal: To, co je za dveřmi nebo co číhá na vrcholu schodiště, nikdy není tak děsivé jako samotné dveře nebo schody.
Ve Zhubni, bohužel, kráčíme po schodech (s lehce zatajeným dechem) jen zhruba první polovinu knihy. Potom najednou stojíme nahoře na podestě, dveře se otevřou a příběh rázem ztrácí své kouzlo. Přestane být zajímavý – a naopak se stane natolik předvídatelným, že velice rychle odhadneme, jak to všechno skončí. Upřímně, celá ta linka Ginelliho je tak nenápaditá, prvoplánová, "nekingovská" a prosta jakékoli invence, že bych nejraději ještě jednu hvězdičku Mistrovi ubral. Ale neuberu, první půlka románu si to nezaslouží!

21 04.07.2019

Strážci Sovího vrchu mě svojí atmosférou vrhli o šedesát let zpátky – do doby, kdy jsem podobné knížky četl, a vlastně tak trochu i prožíval. Příjemné vyprávění o dětech a pro děti s působivým morálním přesahem. Autor nenásilnou formou předkládá mladým čtenářům pravidla a vzorce chování, která v podání rodičů nebo učitelů můžou znít suše a školometsky, ale takto "cezená" přes dobrodružný příběh zákonitě dopadají na úrodnou půdu. Sympatická knížka, povedené ilustrace.

21 21.05.2019

Tohle bylo opravdu zajímavé a hodně výjimečné počteníčko. Čekal jsem obyčejnou detektivku (byť 90tiprocentní hodnocení naznačovalo, že až tak obyčejná asi nebude) – ale dostal jsem mnohem, mnohem víc. Pro mne jednoznačně jedna z nejlepších knih posledních měsíců!
Autorka před námi (v přímém přenosu) vytváří z nenápadných slov a postřehů tak zajímavý a netradičně vystavěný příběh, že chvílemi zůstává rozum stát: děj, plynoucí ospale pomalým tempem (slepé rameno řeky by vedle něho vypadalo jako horská bystřina), story, poslepovaná ze střípků, postavy a jejich soukromé osudy črtané s přehnanou pečlivostí detailistů…
Dvě procenta bych strhl za závěr, který si (s přihlédnutím ke všemu, co předcházelo), zasloužil více razance, ale i tak zůstáváme pořád na krásných 98%!
Doporučuji všem, kteří upřednostňují neuspěchanou drobnokresbu před ztřeštěnou akcí!

21 04.05.2019

Nazval bych to "Kingovským syndromem". Protože právě u některých kousků Stephena Kinga je tahle anomálie výrazně patrná. Autoři (ať už King nebo Velinský, ale i mnozí jiní), trpící tímto neduhem, totiž hřeší na svůj dar od boha, jímž je schopnost nádherně vyprávět a spoléhají na to, že když jim psaní jde prakticky samo, bude to stejně jednoduché i s příběhem. Jenže tady často narazí.

Jaroslav Velinský PŘÍBĚH a ZÁPLETKU šestnáctého dílu Finkovské série vysloveně odfláknul. První polovina neskutečná slabota, trpící chorobnou žvanivostí, kde se chuděra Uvěřitelnost stydlivě krčí až úplně vzadu v tmavém v koutě, druhá půlka (poté, co začne skutečné vyšetřování) trochu lepší, ale rozuzlení a závěr už zase bída. Tak si říkám, kam se podělo mé nekritické nadšení z prvních dílů? Je chyba ve mně nebo v autorovi?

Ty tři hvězdičky jenom ze sentimentu.

21 26.01.2019

Oproti prvnímu dílu možná méně dějové, ale o to hutnější a mnohem intenzivněji pronikající do labyrintu lidské psychiky. Zvláště první polovina knihy (pobyt na letním bytě) na člověka působí jako detailní rozbor kolektivního sezení u psychoanalytika – v dobrém smyslu, samozřejmě. Jen s jednou věcí se občas hůře popasovávám: s těmi dlouhatánskými, komplikovanými souvětími, ve kterých člověk někdy zabloudí… Ale i přes tu malou výhradu pořád čistých 5*!

21 24.11.2018

Zatímco první část, plná pohanské mystiky (a napsaná krásným jazykem i stylem), vás pohltí svojí uhrančivou magičností, ze druhé části se vyklube ekoteroristický blábol, který jsem dočítal s do krve sedřenýma zádama. A protože konec špatný – všechno špatné, stlačuji aritmetický průměr na konečných 40%.

21 09.05.2018

Široce rozkročený epický příběh napsaný krásnou a neskutečně šťavnatou vančurovskou češtinou. Přes všechny ty popisované hrůzy to byl nádherný zážitek!
A mezi námi: Tohle by měla být povinná četba pro všechny kverulanty, kteří kudy chodí, tudy fňukají, jak se dneska máme špatně!

21 26.12.2017

Člověk musí bezpodmínečně přistoupit na pravidla hry, neporovnávat (protože ani není s čím) a jen se s důvěrou nechat vést. A v ten moment TO najednou začne fungovat, desítky a desítky donekonečna se opakujících motivů vám začnou v hlavě vytvářet trojrozměrný obraz onoho groteskního, panoptikálního, Orwellovského světa – a závěrečné finále, podobno poslednímu dílku zasazeného do obřího puzzle, už jenom mistrovsky dovrší a uzavře celé to monumentální (a TAK JINÉ) vyprávění…

(A nádavkem smutek a hořká pachuť z autorovy předmluvy k druhému vydání z roku 1977, kdy se pan Fuks, nejspíš natahován na skřipec tehdejšími normalizačními kulturtrégry, pokouší vysvětlit nám čtenářům, kteří jsme tehdy o jeho vysvětlení vůbec nestáli, že celý ten příběh o Natálii Mooshabrové, napsaný bezprostředně po vpádu vojsk našich "bratrů", vlastně vychází ze socialistického realismu…)

21 08.04.2016

Mám-li být upřímný, jsou mi přece jenom bližší "finkovky", odehrávající se v pražských ulicích (se všemi těmi "soustružnickými" eskapádami a s maminčinými šunkofleky schovanými v troubě), ale tenhle "čundrácký" příběh se panu Velinskému hodně povedl, takže absence "městské aglomerace" nakonec vůbec nevadila.
Výsledný dojem: maximální spokojenost.
A protože "nadmíru spokojená" se musí po tomto dílu cítit i "holka House", uděluji plný počet bodů.

21 12.03.2016

Takový detektivní příběh ze zkumavky a výživná lahůdka pro milovníky šarád.
(Možná by knize slušel podtitul ,,Bílý na tahu dá šestým tahem mat´´…)

Četl znovu po letech – a opět se královsky bavil… (…byť i tentokrát vícekrát listoval zpět k už přečteným stránkám – a závěr přečetl raději hned několikrát, aby se ujistil…)

100%

21 27.12.2015

Martin Goffa opět nezklamal – a opět nám předvedl názornou ukázku "poctivého řemesla"!
Jsem mu z hloubi duše vděčný, že odolal pokušení, zůstal nohama na zemi a nepokusil se napsat "akční vypalovačku", k níž námět přímo vybízel. Za což autorovi patří "pochvala před nastoupenou jednotkou"…

Uvěřitelnost, sympatický hrdina a stylistická čistota – to jsou základní atributy románu! A také ona už zmíněná skutečnost, že neprahne (jako mnohé jiné detektivní příběhy) po vnějškové atraktivitě.

Goffa se vykašlal na zaběhnuté šablony (počáteční nález těla – klopotné vyšetřování plné falešných stop – závěrečné doznání skutečného pachatele) a napsal příběh po svém, neotřele – a originálně!

A celá ta tečka za příběhem (s onou "bardějovskou" hláškou) je skutečnou třešničkou na dortu – a jen mě utvrzuje v pětihvězdičkovém hodnocení.

100%

21 27.12.2015

(1. část komentáře)

(V tomto komentáři může vnímavější čtenář objevit náznaky SPOILERŮ…)

NIKDY neposuzuji detektivku podle toho, na kolikáté stránce jsem dokázal určit vraha, neb odjakživa tuhle příčku hodnotového žebříčku považuji za zcela marginání záležitost! Mně je totiž úplně šumafuk, jestli se mi podaří ukázat prstem na padoucha už v polovině knihy nebo jestli to nedokážu vůbec – a jsem hluboce přesvědčen, že PRÁVĚ TENHLE ATRIBUT (schopnost autora ochránit vraha před čtenářovým předčasným odhalením) o kvalitě knihy opravdu nic nevypovídá. Pro mě je daleko podstatnější, jestli autor dokáže zaujmout čtenáře, jestli umí napsat čtivé dialogy – a především: jestli je schopen odvyprávět uvěřitelný a člověčinou prodchnutý příběh. TOHLE jsou moje priority – a v tomto punktu – podle mne – autorka nijak neoslnila…

Klady:

1) Sympatická dvojice ,,vyšetřovatelů´´: Robin je mile snaživá, medvědovitý Cormoran naopak hřmotně chlapácký – a dohromady jim to ohromně pasuje. Za tímto tvrzením si stojím i přes drobnou výhradu vůči dle mne kostrbatému vyobrazení vztahů s jejich ,,životními´´ partnery, které do knihy vnášejí lehký závan odéru Ordinace v Růžové zahradě.

2) Dobré, čtivé, poctivě vystavené dialogy, které právem představují vlajkovou loď knihy.

Zápory:

1) ,,Je to tak – tak divadelní,´´ říká jedna z postav románu – a jako by touto sentencí charakterizovala celý ten mnohasetstránkový příběh. Protože ,,divadelní´´ je v knize snad opravdu všechno, motivem zločinu počínaje a ,,pateticky melodramatickým´´ provedením vraždy a všemi těmi Strikem teatrálně narežírovanými dalšími a dalšími setkáváními s podezřelými konče (a to tu nehovořím o onom citově přepjatém ,,zahradním´´ finále s padajícím sněhem a spektakulárním odhalením vraha).
Proč proboha tahle přehnaná ,,divadelnost´´? Už jenom třeba ta kašírovaná umělost ve způsobu provedení vraždy? Jako by se dnešní autoři předháněly, kdo vymyslí obskurnější způsob sprovození ze světa. K čemu? Když mám nosný, veskrze zajímavý příběh, nemusím vycucávat z prstu mord, nad kterým by zalapal po dechu i kdejaký ostřílený zločinec.

2) 480 stran nepřečtete na jedno nadechnutí – a vědět na začátku, že strávím spoustu hodin s partičkou nesympatických, úchylných literátů, asi by mě k četbě nikdo nedonutil.
A tak zatímco Hammett a Cain (slovy Raymonda Chandlera) ,,dokázali vytáhnout vraždu z benátské vázy a hodit ji do postranní uličky´´, paní Rowlingová ji z té zaplivané uličky znovu vrátila do benátské vázy snobského, jako povrch Marsu odtažitého světa, tak na hony vzdáleného běžnému čtenáři. Mám-li být upřímný, pobyt mezi těmihle nesympatickými nadlidmi mě doslova otravoval a mnohokrát jsem měl chuť autorce hodit její tlustou knížku na hlavu.
(pokračování níže)

21 12.03.2015

Na první pohled je vidět, že knihu napsal někdo, pro koho je policejní práce denní rutinou. Tohle je velký klad románu.
Za druhou plusovou položku považuji detailní zobrazení mafiánských praktik vysokých politických činitelů, jejichž slabý odlesk na nás před lety poblikával z novin a z televizních obrazovek, ale o nichž asi nikdo z nás netušil, že mohou být až takhle zrůdné a hrůzné!
Jediným nedostatkem knihy je podle mne určitá zdlouhavost některých pasáží, které jako by se vydělovaly z vlastního románového "těsta" a – neschopny splynout s celkem – existovaly v prostoru jako izolované, samostatné ingredience.
90%.

21 16.01.2015

Na začátek jedna rada: Až něky budete potřebovat zlepšit náladu, prostě otevřete tuhle příjemnou knížku (kdekoli, na jakékoli stránce) a prostě se začtěte. A rázem bude po splínu.
Nejsem žádný vyznavač humoristických románů, za svůj život jsem jich zas tolik nepřečetl, ale jedno už vím jistě: že Aristokratku ve svém pomyslném žebříčku zařadím hodně vysoko, určitě až někam k Saturninovi a panu Kaplanovi.

21 06.04.2014

Nádherná story, která se čte jedním dechem. Žádné jazykové experimenty, žádné hlubokomyslnosti, jen ryzí příběh. Vřele doporučuji.

21 30.08.2013

Klasický Velinský: už tradičně trochu slabší zápletka vyvážená ovšem schopností NÁDHERNĚ VYPRÁVĚT PŘÍBĚH; číst Velinského, to je čirá radost z jazyka a z dialogů, kterou nám nemůžou zkalit ani drobnější zaškobrtnutí v logice či trocha kostrbatosti v sujetu.

21 10.06.2013

Povídku Malý Hrdina napsal Dostojevskij ve vyšetřovací vazbě v Petropavlovské pevnosti (1848), těsně předtím, než byl odsouzen k trestu smrti. Po carské milosti následoval jeho desetiletý pobyt na Sibiři – takže povídka mohla vyjít až v roce 1857, kdy byla vyhlášena úplná amnestie a Dostojevskij měl zase – po deseti letech – možnost publikovat.
Až v roce 1859 pak vyšly Dostojevského romány Strýčkův sen a Vesnice Stěpančikovo a její obyvatelé – ale to už je jiný příběh...

20 27.01.2024

Pár knížek jsem od Vladimíra Neffa kdysi četl, takže na takové školní opáčko to nebylo špatné. Nicméně tahle monografie, která vyšla v roce 1982, se panu Hoffmannovi zjevně nepovedla. Je akademicky suchopárná, svým stylem připomíná poslepovaný kompilát, respektive klopotně vypocenou diplomovou práci plnou odkazů a citací – a navíc (a to je největší problém) je řádně zahuštěná (dokonce přehuštěná) ideologickou jíškou. Nevím, jestli neurazí, ale určitě nenadchne.

20 04.02.2021

Škoda, že Nela Rywiková upřednostnila formu před obsahem. Jazyk: 5*, zápletka, příběh, detektivní linka: 2*. Na jedné straně pečlivá práce se stavbou vět a s detailními popisy (formální stránce autorka věnuje velkou pozornost), na straně druhé, bohužel, špatně zvládnutá (až odbytá) výstavba příběhu, kde konečný dojem kazí mnoho nelogičností, nepřehlédnutelných švů a zbytečně rozplizlých (zcela nedůležitých) odboček, které unavují a nebaví. Takže musím zopakovat ten úvodní povzdech: Škoda!

20 30.08.2019