marrie5227 komentáře u knih
(SPOILER) Dnes za vámi přicházím se svou druhou autorskou štafetou na knihu, která mě na první dobrou zaujala svou krásnou obálkou a lákavým názvem, ale.. achjo, tím to u mě asi končí. Věřím, že každá kniha si najde svého čtenáře, ale v tomto případě to já prostě nejsem.
Jsou tři, jsou tým, jsou úspěšné a točí seriály. Román dává nahlédnout pod pokličku filmového průmyslu, který autorka moc dobře zná, protože z jejího pera vznikl například úspěšný a velmi emotivní film Můj Příběh (@mujpribeh).
Vše začíná rozvodem hlavní protagonistky Lindy, která působí ve společnosti CarterTV spolu s producentkou Andělou a režisérkou Beatou. Tyto tři kamarádky žijí úplně jinak, ale spojuje je odhodlání a láska pro televizní průmysl.
Abychom se nezabývali jen střihem, osvětlením a pitím kávy, nahlížíme také do osobního života všech tří kamarádek.
Děj se posouvá o pět let a vidíme Lindu, která nyní žije se svým synem Honzou, kterého má s bývalým manželem ve střídavé péči, novým partnerem Michalem a jeho dětmi z prvního manželství Viktorií a Jakubem. Neschází ani dějová linka samotného Honzy, ať už ze školního prostředí nebo jeho vnímání rozvodu rodičů.
Ačkoliv se všechny tři dámy potýkají s největšími patáliemi soukromého i pracovního života, vše končí happy endem.
Ale. Kde jen začít? Nemám ráda dlouhé kapitoly, které se zde bohužel objevovaly často. Chvílemi děj přeskakuje, jindy se zasekneme na popisu kávovaru. Počet ženských postav a podobných jmen mi chvílemi v ději dělal zmatek.
Postavě Honzy jsem nevěřila. Ve školním prostředí se choval jako ostýchavé dítě, ale při výstupu s otcem jako by mu najednou bylo o deset let víc. Nejsem hnidopich, ale zaskočil mě počet chyb chybějící písmenka, interpunkce, skloňování. Docela mě potrápily výrazy jako kapučíno nebo zabukovat.
Mrzely mě pasáže týkající se Beatiny orientace nebo narážky na mladší generaci, které byly na můj vkus podivně stereotypní a jakožto zástupce LGBTQ+ komunity a někdo, kdo teprve oslaví své 23 narozeniny jsem protáčela očima nad obojím.
Nejsem z rozvedené rodiny, ani nemám sourozence, takže je mi tohle téma cizí. Na druhou stranu se mě z příběhu ani nijak nedotklo. Ovšem, bylo znát, že se Honza situací trápí, ale já, věčná plačka, jsem se nepozastavila ani jednou.
Děkuju @mon_coucou_autor za možnost zapojit se do této štafety a snad se na mě autorka nebude zlobit.. asi nepatřím do cílové skupiny čtenářek a čtenářů, jednou a stačilo.
PS: Michala byl úžasný, ten příběhu dodával lásku. Pro Viktorii jsem čekala filmovou kariéru.
*: 2,5/5
Srpen se pomalu přehoupl v září a jelikož se blíží mé nejoblíbenější období, rozhodla jsem se prázdniny zakončit dlouho rozečteným klasickým hororem z roku 1959.
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že se tento název objevil před několika lety na streamovací platformě Netflix v podobě hororového seriálu o opravdu povedené rodince.
Sama horory sleduju nerada, ale tento seriál jsem si zamilovala a tak jsem si na jeho základě pořídila knihu Shirley Jacksonové, kterou se tvůrci inspirovali.
K mému vlastnímu překvapení však děj probíhá úplně jinak a postavy nejsou v žádném vztahu!
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí na pozvání doktora Montagus trojicr osob: telepatička Theodora, dědic domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor, o níž se téměř nic neví.
Pro doktorův experiment se společně rozhodnou přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své vlastní plány.
Příběh byl zajímavý, ale na dnešní poměry by určitě nezapadal mezi horory. Zmatečné stavy Eleanor, které v ní dům vyvolával, Theodoru, která v seriálu patřila mým nejoblíbenějším postavám, jsem v knize nemohla vystát. Chování domu bylo znepokojující, ale ne přímo hororové v pravém slova smyslu.
Mám klasiku ráda a jsem ráda, že jsem sáhla i po takovém díle, ale mnohem raději zůstanu u seriálového zpracování a knihu pošlu za dalším dobrodružstvím dál.
~ instagram.com/annewithbook
I když se pro mě léto stalo nejčtivějším obdobím a dočetla jsem se svého cíle 30 knih, se sdílením této cesty to trochu pokulhává. Ale tahle kniha rozhodně nepočká, protože to byla vážně jízda.
Příběhem nás provází Dominika, která si takhle první týdny manželství rozhodně nepředstavovala. Čerstvě po svatbě se ocitá sama v cizí zemi, nerozumí místnímu jazyku a nechápe, kam a proč zmizel její manžel.
Nebudu se tajit tím, že čeští autoři v mé čtecí cestě z 99% nefigurují, protože nemám zrovna nejlepší zkušenosti. Jak s knihami, tak s autory.
Ale! Když jsem natrefila na @mama_nad_knihou a její zběsilé sdílení autorských štafet, řekla jsem si, proč to nezkusit!
Dramatický milostný příběh Češky Dominiky a Francouze Nicolase nás zavedl do současné Francie. Dominika nepátrá jen po svém manželovi, ale po odpovědích na spoustu položených i nevyřčených otázek.
Souvisí snad Nicovo zmizení s naléháním jeho rodičů na ukončení manželství? Dokážou novomanželé ustát rodinnou tragédii, která všemi otřásla a ovlivnila jejich životy? Kdo mluvil pravdu? Kdo ji naopak zamlčel?
Kniha si mě získala anotací a velmi sympatickou obálkou. I když jsem balíček otvírala skepticky, teď už vím, že tato #autorskastafeta byla trefa do černého. Příběh měl spád, střídání minulosti a součastnosti do sebe krásně zapadalo a obrovské plus patří krátkým kapitolám, které mám úplně nejradši.
I když měla kniha své mouchy, protože některé situace byly na můj vkus až příliš, doufám, že autorka v budoucnu vydá další poutavý příběh, který si budu moct s chutí přečíst!
~ tuhle i další knihy sdílím na svém bookstagramu: instagram.com/@annewithbook
Setkala jsem se s různými názory. Někteří ji považují za bestseller, jiní ani nedočetli. Mě nalákala svou nádhernou ořízkou a jiným pohledem na oblíbený true crime. Kopírák se prezentuje jako nejděsivější krimi thriller roku. Já bych tak odvážná tvrzení vynechala, ale autorka se rozhodně nemá za co stydět.
Má krutost nějaké hranice? Anglii ochromí série hrůzných vražd. Každá byla spáchána jinou metodou, brutální a povědomou.
Pachatele totiž podle všeho inspirovali nechvalně proslulí sérioví vrazi Charles Manson, Jeffrey Dahmer, Edmund Kemper a další. Vysloužil si proto přezdívku Kopírák.
Co když se ale rozhodne své vzory ještě překonat?
Každý příběh má svá plus a mínus. Pro mě osobně se začátek hemžil oběťmi, než aby se celý příběh začal nějak řešit. Na druhou stranu zbožňuju krátké kapitoly a všechny střídající se linky mě hodně bavily.
Přibližně od poloviny knihy jsem si byla pachatelem jistá a mé doměnky se potvrdily. Stejně mě průběh vyšetřování bavil, ale konec působil otevřeně.
Kniha je určitě vhodnější pro fanoušky true crime, případně nadšence, které některé ze známých případů alespoň políbily, protože neznalého by modus operandi nemusel úplně nadchnout.
Některé ze známých vrahů jsem poznala, příběh byl svižný a kniha se mi četla opravdu moc dobře, takže máte-li rádi dobře zpracované krimi a zajímají vás případy z minulosti, pak s chutí do toho!
Když se někde nakumuluje spousta žen, Anglie a příběh jako z Bridgertonových nebo Panství Downton, zjevím se já! Roztomilá obálka, lákavý příběh, ale občas čeho je moc, toho je příliš.
První kniha série Rebelky z Oxfordu nás přináší do roku 1879 a svět ovládaný muži se otřese v základech.
Annabelle Archerová dostane jedinečnou příležitost stát se jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity, což je do té doby naprosto neslýchané a ani doma se nesetkává z úplným pochopením. Stipendium jí poskytne dámský spolek, který se snaží prosadit volební právo pro ženy. Má to ovšem jednu podmínku Annabelle musí na oplátku najít vlivného muže, který se postaví za zájmy spolku. Jejím cílem se stane chladný a vypočítavý vévoda z Montgomery, který na příkaz královny řídí britskou politiku.
Když si Annabelle najde cestu na jeho panství, rychle si uvědomí, že největší výzvou bude mu odolat. Vévodu tvrdohlavá intelektuálka dohání k šílenství, a co je ještě horší, zdá se, že kvůli ní úplně ztrácí svou chladnou rozvahu. Ale nebyl by nejlepším stratégem v zemi, kdyby se s ní nepokusil vyjednat docela jinou dohodu.
Roztomilá obálka, klasický příběh chudého děvčete zamilovaného do bohatého vlivného muže, který by se dal stáhnout na méně stran, protože časem už jsem se začala ztrácet v jménech. Příběh byl tak jako tak milý, lechtivý a jako vždy, dopadl pohádkově. Další díly asi nutně číst nepotřebuji, ale třeba se na ně někdy naladím.
Zůstaňte naživu, zůstaňte na svobodě.. tak se na konci každého podcastu Opravdové zločiny loučí Lucie Bechynková s Bárou Krčmovou. Lucie obohatila tento příliš návykový podcast již o dvě knihy a své síly spojila i s elitním kriminalistou pražské mordparty Janem Štočkem.
Rozhovory s legendárním detektivem, který stojí za vyšetřením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy, kterého v otevřeném rozhovoru vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu @opravdovezlociny.
Zákulisí vyšetřování popisuje Jan Štoček s humorem sobě vlastním a velmi osobitě (viz. případ na Kypru), což všem případům dodává na neskutečné autenticitě.
Upřímně, od knihy jsem na základě názvu čekala něco jiného a po prvních několika stranách se bála, že budu zklamaná. Nakonec se z toho vyklubala velmi dobrá sbírka rozhovorů mezi mou oblíbenou zločinožroutkou a expertem ve svém oboru.
Mou peněženku jistě nepotěší zpráva, že si teď budu chtít přečíst dvě další Lucčiny připravované knihy a již vydané Opravdové zločiny, ale skvělých českých autorů není nikdy dost a krimi už vůbec!
Pro fanoušky Opravdových zločinů a podcastů obecně určitě doporučuji podcast @zlodejizivotu, kde se s Janem Štočkem potkáte v dalších velmi poutavých příbězích, které naleznete také v knize.
Matematika nikdy nebyla moje silná stránka. Nikdy jsem nechápala rovnice, grafy, v prvním ročníku na vysoké jsem ji dokonce opakovala. Ale Colin Singleton je na ni expert. Stejně jako na Kateřiny.
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne?
Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ano, 19. Kateřiny. Není to Catherine, Kate, musí to být Katherina.
Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Proto, než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey.
Její zásluhou začně Colin vnímat spoustu věcí, jako například že nemusíte být úplný génius, abyste změnili svět.
Kniha Příliš mnoho Kateřin je od Johna Greena 3., kterou jsem kdy četla. A znovu jsem se přesvědčila, že jsem do něj musela dorůst. Příběh byl čtivý, krátký, poučný a člověka pohladil.
Jediné, co bych knize vytkla, byla až přílišná koncentrace grafů a rovnic, kterými Colin doplňoval své teorie. Jde však o moc povedenou a odpočinkovou knihu, kterou John Green opět nezklamal.
Když na to přijde, opravdu volíme pouze prezidenta? A opravdu je kandidát takový nebo byl stvořen svým okolím jako každý jiný marketingový produkt?
Jste přesvědčeni, že volíte vámi vybraného kandidáta a právě jemu dáváte hlas. Ve skutečnosti však volíte lidi, kterými se budoucí prezident obklopuje.
Celou knihou nás provádí hlavní hrdinka Dominika. Žena, kterou po jejím bývalém šéfovi už nic nerozhodí. Jenže pak se objeví ON.
Musí zvednout telefon, kdykoliv ON zavolá.
Trénuje s NÍM rozhovory, které JEMU připadají zbytečné.
A přesto se snaží, aby se ON necítil jako idiot.
Přestože je tento román fikce, autorka při psaní knihy čerpá z vlastních zkušeností z prostředí prezidentské kampaně, kdy pracovala na pozici tiskové mluvčí jednoho z kandidátů. Rovněž těží z praxe televizní reportérky, a mistrně popisuje zákulisí příprav večerních zpráv, politických debat a předvolební práce médií vůbec.
Příběh jako takový se mi hodně líbil. Prostředí prezidentské kampaně mimo kamery, které obyčejný člověk nemá šanci poznat, je hodně zajímavé a upřímně by mě zajímalo, na kolik procent to tak doopravdy je. Některé ze zvratů jsem vůbec nečekala a o to víc jsem si je pak užila.
Bohužel mi trochu vadilo, že kniha nemá jasně rozdělané kapitoly a je jen oddělena hvězdičkami v textu. Časem jsem se začala ztrácet ve jméně všech postav celého týmu a možná měla kniha projít ještě jednou korekturou, protože často mou pozornost upoutaly tiskové chyby, ať už v samotných slovech nebo chybějící interpunkce a uvozovky, takže jsem se pak ztrácela v textu a přímé řeči.
Autorka ale píše moc hezky a už mám v merku i její knihu Žárlivka. Nevím, zda je to účel nebo jen náhoda, ale jestliže se podle anotace týká stejné Renaty, moc se na ni těším!
Po státnicích jsem konečně zase začala mít čas na dohánění čtecích restů a jedním z nich byla štafeta na hororový příběh Adama Nevilla - Rituál, kdy se v švédských lesích probouzí dávno zapomenuté zlo.
Čtyři kamarádi - Lucas, Dom, Hutch a Phil se vydávají na výlet za polární kruh. Na vysoké byli nejlepšími přáteli, ale časem jejich vztahy prostě ochladly a každý šel svým směrem. Teď se však sešli, aby společně vyrazili za dobrodružstvím.
Už to nejsou mladíci a rozdílný životní styl každého z nich mezi nimi způsobuje napětí. Frustrovaná a unavená čtveřice se rozhodne zkrátit si cestu lesem, ale zkratka změní jejich výpravu v noční můru, která je může stát život. Na místě, jež zažilo temné rituály, naleznou prastaré předměty a neidentifikovatelné kosti. Kromě toho ale narazí i na bestii, která v lese stále přežívá. A nyní se stávají její lovnou zvěří.
Kniha je jako celek rozdělena do dvou částí - rozsáhlý popis putování 4 přátel zdánlivě nedotčeným lesem a boj o přežití jednoho z nich.
Upřímně.. kniha na mě měla efekt / \ / \ až jsem zůstala zmatená z konce. Lepší pasáže střídaly ty divnější a pro mě ne úplně zajímavé. Jako celek šlo ale o poměrně dobrou knihu. Doma mám od autora ještě knihu Rudá zem a možná někdy sáhnu i po Dobrých sousedech. Uvidíme, jak to půjde dál.
Kniha si určitě najde své fanoušky a na základě toho doporučuji film Slunovrat ( #midsommarmovie ) s Florence Pugh, protože švédských tradic a zvrácené kultury není nikdy dost!
instagram.com/annewwithbook
Kniha, která na sociálních sítích nebo v knihkupectví nemohla minout vůbec nikoho. Pro mě samotnou to bylo druhé setkání s autorkou a i tentokrát, jako se mi to stalo u Daisy Jones & The Six, jsem na konci zůstala jen tiše zírat.
Evelyn Hugo je stárnoucí a uzavřená hollywoodská ikona. Jenže najednou se rozhodne promluvit o svém okouzlujícím a skandálním životě. Ale když si pro tuto práci vybere neznámou reportérku Monique Grantovou, nikdo není ohromen více než samotná Monique. Proč ji? Proč teď?
Monique se v obklopení přepychu dává do poslechu a zaznamenávání Evelynina fascinujícího celoživotního příběhu. Od cesty do Los Angeles v 50. letech až po rozhodnutí opustit showbyznys v 80. letech a samozřejmě - sedm manželů. Evelyn rozvíjí příběh o nelítostných ambicích, nečekaném přátelství a velké zakázané lásce.
Na samotném konci příběhu dochází k rozuzlení otázky proč Monique?, což jsem upřímně vůbec nečekala.
Evelyn a Celia se mi chvílemi zdály trochu povrchní, na druhou stranu, bylo to dobou a také situací, která ani dnes není v takových případech snadná.
Už podruhé se mi stalo, že mě Taylor dostala do fiktivního světa, který se zdál tak neskutečně reálný, ačkoliv jsem se lépe začetla až po polovině.
Mám podezření, že s všemi hromadícími se krabicemi v mém pokoji, proti mně mé knihy zahájí nějakou vzpouru, protože i dneska přicházím s štafetou, kterou jsem tentokrát získala od Lenky!
Vyrostla jsem v rodině, kde se česká historie a pověsti hltají ve velkém. Proto mne neminula ani legenda o Devíti křížích, o zjevující se nevěstě a záhadných nehodách. Ale proč se na celý příběh nepodívat zase z jiné stránky?
Je víkend a rodina vyráží na výlet do zoo. Adam, Veronika a je jich dvě děti - Silva a Štěvo. Všichni by chtěli, aby byli taková správná, idylická rodinka. Ale takové existují jen v pohádkách.
V autě panuje napětí, které se daří rozptýlit aspoň vyprávěním napínavého příběhu z dávné minulosti. Proto se setkáváme s příběhem ze strany právě Adama a jeho rodiny, a samotným vznikem legendy. Zde Adam popisuje vývoj nešťastné lásky Petra a Milady, nesouhlas její matky a samozřejmě peněz, které jsou vždy až na prvním místě.
Proč stojí u dálnice devět křížů? A je to všechno pravda? Co všechno?
Kniha se pyšní podtitulem Některá místa jsou prostě prokletá! Upřímně? Já se tak při čtení cítila taky. Části, kde se objevuje samotná legenda, mi připadaly v některých částech zdlouhavé, ale záživnější než části naší rodinky.
Co se mi vůbec nelíbilo, bylo časté použití OK v přímé řeči. Určitě by se dalo použít okay, dobře, ale ne každou konverzaci změnit v chat na facebooku.
Konec příběhu jsem vůbec nečekala a knize to po tom všem rozhodně vylepšilo image.
Znovu bych po ní nesáhla, ale jako štafeta fajn a je dobře, že takové legendy neupadají v zapomnění.
Kniha se ve Velké Británii stala bestsellerem a v roce 2019 byla vyhlášena nejlepší britskou knihou roku v kategorii thriller a krimi. Upřímně mě mrzí, že s tímto označením nemůžu zcela souhlasit a poslední dobou mě trápí, že polovina mých přečtených knih za letošek bylo tolik sáhnutí vedle. Ačkoliv mě nalákala svou krásnou obálkou, 416 stran bylo na takový příběh až příliš.
Celá kniha začíná stěhováním rodiny do nového domu. Jenže dům stále majitele má, tak co tady nehraje?
Náš dům je psychologický thriller, který zahrnuje prvky kriminálky, pojistný podvod a smyčku lží, která se utahuje kolem krku manžela hlavní postavy Fiony.
Příběh se skládá z 3 různých časových linek vyprávění Fiony v podcastu o tom, co se stalo, vyprávění manžela Brama stejného příběhu jen z jeho pohledu a událostí z momentu, kdy k předání domu vlastně došlo.
Ve zdánlivě bezpečném a harmonickém prostředí středostavovského předměstí na jihu Londýna se rozjela hra, ve které zdaleka nejde jenom o majetek.
Myšlenka celého příběhu byla skvělá. Mám ráda knihy, které si hrají s myslí čtenáře a v momentě, kdy si myslí, že už je všechno jasné, se objeví boom, který celou knihu obrátí vzhůru nohama. V tomhle případě docházelo spíš k slabým jiskrám a příběh mi připadal zbytečně protáhlý. Posledních 150-200 stran mi přišlo naprosto zbytečných, protože k rozluštění příběhu dochází za polovinou knihy a autorka se spíše snažila přidat další zápletku. Tak jako tak, příběh nebyl špatný, jen se dal obrat o detaily, aby nabral větší spád.
Má poslední štafeta, za příležitost moc děkuji, ale bohužel nebyla tím, v co jsem celou dobu doufala.
Po Daisy Jones & The Six následovala další štafeta, ale tentokrát opět s podtitulem jak chudé děvče ke štěstí přišlo a ani tentokrát nelituju výběru knihy, která, i když mate obálkou, nabízí velmi příjemný oddechový příběh a já už hlídám katalog knihovny, abych si mohla půjčit autorčino pokračování!
Jackson Boudreaux alias Netvor je bohatý a krásný, ale k zaměstnancům Bianky Hardwickové, majitelky restaurace v New Orleansu, se chová povýšeně. Tak jako snad ke každému, kromě svého řidiče.
Biance se příčí už jen pomyšlení, že by pro něj někdy měla vařit. Když ji však Jackson požádá, aby se ujala přípravy hostiny na jeho dobročinné akci, Bianka nemůže odmítnout, protože jí peníze pomohou uhradit účty za léčení těžce nemocné matky.
Jenže pak jí Jackson z ničeho nic předloží další nehoráznou nabídku: Vem si mě. K neobvyklému návrhu připojí obrovskou finanční částku, kterou Bianka zoufale potřebuje, a tak začne uvažovat, že mu řekne své ANO.
Jackson jako jediný dědic bourbonské dynastie ví, jaké o něm kolují zvěsti. Pravda je ovšem mnohem pochmurnější. Aby si zajistil dědictví, musí se oženit nebo převzít rodinný podnik, což zarputile odmítá, a svobodomyslná přidrzlá Bianca se pro ten účel skvěle hodí.
I ten nejchladnější led ale jednou roztaje a všechno kolem se stane opravdovější, než se zezačátku zdálo.
I když mám doma kompletní sérii Objektů touhy, tohle bylo moje teprve druhé setkání s autorkou a připomněla jsem si, jak mi chybí a jak brzo musím dohnat čtení jejích příběhů!
První díl série Můj tak trochu komický románek láká na mrzutého krasavce, naivní nevinnou holku a.. jo, továrnu na hovínka.
Znáte ten instinkt, který vás nutí utíkat, když se blíží něco děsivého? Jo. No, tak já ho evidentně přehlédla.
Protože Damon Rose přišel a místo abych utekla, tak jsem otěhotněla.
Chelsea se setkává s Damonem naprostou náhodou, ale ani to je nezastaví od rychlovky před obchodním jednáním. Celá situace se zvrtne a Chelsea si z takového úletu odnáší dárek na celý život. Dceru. O které Damon nemá ani ponětí.
Nyní se posouváme o několik let dopředu a Chelsea je bez práce. Musela zanechat své kariéry profesionální tenistky a potřebuje nové místo. A kde jinde, než v Damonově agentuře.
Ledy mezi oběma protagonisty se pomalu za doprovodu vtipu a dvojsmyslných narážek, prolamují, nacházejí k sobě cestu a vše končí oblíbeným happy endem.
Kniha je velmi příjemnou oddechovkou, čte se sama, ale bohužel mi dějově i typy postav připomínala Jeho banán, který jsem od autorky četla jako první. Děj jsem si tak jako tak užila a určitě co nejdřív doženu i její další kousky.
Všichni tam byli a každý si to pamatuje jinak. Tak se prezentuje příběh inspirovaný světoznámou kapelou Fleetwood Mac a zobrazuje vrcholnou éru rockové hudby v sestřihu fiktivních rozhovorů. Jednou mi ji Dobrovský nabídl jako dárek zdarma a tehdy jsem ji odmítla. Jenže pak se naskytla příležitost další štafety a hned po dočtení putovala i do mé knihovny, protože tenhle příběh potřebuje každý.
Datum 12. července 1979 s sebou přineslo rozpad jedné z nejslavnějších rockových kapel 70. let. Co vedlo všech sedm členů skupiny k tomu, aby se nečekaně a navždy rozešli?
Zpěvačka a písničkářka Daisy Jones se po společném turné chystá spolupracovat s kapelou The Six a jejím frontmanem Billym Dunnem na novém albu. Setkání dvou silných a mimořádně talentovaných osobností nemůže zůstat bez následků pro celou skupinu. Na jedné straně stojí osobní sympatie a antipatie, na straně druhé závislosti a tvůrčí vypětí.
Všichni si užívají uvolněnou atmosféru kalifornských hudebních klubů a nahrávacích studií i život na turné, avšak hudební producenti mají své vlastní zájmy.
Příběh Daisy a celé kapely je jako horská dráha vedoucí od vrcholu slávy po drogové dno. Chlapská ješitnost, rodinné spory nebo neopětované lásky dokáží zničit spoustu krásných příběhů, přesto si Daisy Jones & The Six udrželi noblesu do poslední stránky.
Do knihy jsem se bezhlavě zamilovala a rozhodně se na žebříčku mých oblíbenců vyhoupla na nejvyšší možné příčky.
"for a policeman, you're very romantic"
"for an artist, you're very afraid"
Nevím, zda někdy tvůrcům filmového zpracování odpustím vypuštění druhé části tohoto citátu, protože se, dle mého, jedná o jednu z nejkrásnějších pasáží celého díla. Díla o zakázané lásce v nelehké době a také díla, na které jsem si poprvé troufla celé psáno anglicky.
Ocitáme se v Brightonu 50. let při setkání učitelky na základní škole, Marion, a policisty Toma.
Marion má pro bratra své nejlepší přítelkyně oči už několik let a konečně se jí dostává příležitosti, aby s ním trávila svůj volný čas, protože se scházejí na lekcích plavání, které jí vysportovaný Tom ochotně poskytuje. A Marion mu podléhá čím dál tím víc. Je přesvědčená, že je ten pravý a musí se za něj vdát, aby byla šťastná.
V této době se Tom shodou okolností setkává s pracovníkem brightonského muzea, Patrickem. Patrick je jím naprosto okouzlen a ukazuje mu úplně nový, okouzlující, sofitistikovaný svět umění, cestování a krásy. Ale také něčeho, za co ještě do nedávna hrozilo vězení.
Pro Toma je bezpečnější oženit se s Marion a schůzky s Patrickem se konají tajně. Ale jako žádný milostný trojúhelník, ani tento nemůže vydržet a Marion postupně zjišťuje, jak je to s jejich rodinným přítelem doopravdy.
V 342 stranách se seznamujeme s upřímnou zpovědí Marion, která se prolíná vzpomínkami jak jí, tak Patricka. Vidíme rozkvět mladé lásky a stejně tak i její strmý úpadek, stejně jako bolestnou skutečnost, která se odehrává v uličkách za bary po setmění.
V tomto sugestivním portrétu Anglie 50. let Bethan Roberts znovu představuje skutečný milostný trojúhelník policisty Boba Buckinghama, jeho ženy a spisovatele E. M. Forstera.
Když jsem narazila na knižní štafetu této knihy, přihlásila jsem se, aniž bych vůbec věděla, o jaký příběh jde. Zaujala mě slova na obálce - osm účastníků, sedm zamčených místností, jeden zabiják. Čekala jsem táhnoucí se zamotaný příběh snažící se plést doměnky čtenářů. Nakonec se z ní vyklubal kvalitní thriller ve stylu B.C. Schiller a Mlčící pacientky, který jsem zhlthla za víkend.
V knize se setkáváme se sedmi, navzájem se neznámými lidmi, kteří se nechávají odvézt na neznámé místo, aby se zúčastnili psychologického experimentu známého univerzitního profesora Andrease Zargerta.
Ve stejný okamžik, kdy se účastníci experimentu ocitnou v první únikové místnosti, zjišťuje policie spolu s profesorem, že tito lidé nedorazili na určené místo experimentu, ale místo toho zmizeli beze stopy. Spolu s nimi zmizela také studentka psychologie Hana Preussová. Ta se ocitá na neznámém místě se ztrátou paměti.
Osm, naprosto rozdílných lidí musí společně doslova bojovat o přežití cestou z jedné únikové místnosti do druhé, přičemž každá je nebezpečnější než ta předchozí. Místo experimentu se tito lidé stávají figurkami ve zvrácené hře.
Otázkou nadále zůstává, kdo tuto hru nakonec vede? Kdo tahá za nitky? A jak je do všeho zapleten profesor Zargert? A proč je tam jeho bývalá studentka Hana? Vzpomene si Hana včas, aby si zachránila život svůj a možná i někoho dalšího?
Díky goodreads jsem se dozvěděla, že autor napsal další díl, kde se setkáváme s komisařem Kapplerem a já upřímně doufám, že se dočkáme dalšího českého překladu.
Jsem vděčná, že jsem se mohla zahájit tak příjemnou a záživnou štafetu, a objevit tak další skvělý a napínavý příběh.
První díl série s Robertem Hunterem začíná nalezením zohaveného ženského těla, které zapadá do rámce již jednou šetřeného případu, což může znamenat jediné - bestiální vrah znovu útočí. Tentokrát to má ale háček: pachatel, který mučí své oběti s řemeslnou zručností, byl před léty dopaden a popraven. Napodobuje ho někdo? Vrací se nestvůra z onoho světa, aby pokračovala ve svém krvavém řemesle? Nebo snad za hrůzné činy pykal nevinný?
Žádná z těch možností není právě lákavá a je na Hunterovi, aby případ vyřešil; ale možná přitom hodně ztratí. Hlavní obětí se má totiž ve čtivém a napínavém thrilleru stát právě on.
Po této knize jsem sáhla na doporučení, protože, jak mi bylo jednou řečeno: nemyslím si, že bys zrovna ty po něčem takovém sáhla! A byla to pravda.
Nikdy se mi u knihy nestalo, aby se mi při popisu oběti udělalo nevolno. A to myslím opravdu nevolno. Detailní popisy místa činu, které rozhodně nepatří mezi mou obvyklou oblíbenou literaturu. Ale Chris Carter to rychle změnil.
Příběh je čtivý a napínavý, neustále se mění, ani na chvíli vás nenapadne, kdo je vrah. Ještě jsem knihu ani nedočetla a už jsem si sháněla další díly.
Do hlavní postavy Roberta Huntera jsem se upřímně zbláznila a nemůžu se dočkat, až se začtu do dalších jeho případů. I když je, upřímně, musím prokládat něžnou romantikou!
Když jsem si na svou cestu do Irska pořídila knihu Domek v Irsku, okamžitě jsem se do Julie Caplinové zamilovala. Smála jsem se od prvních stránek a nedokázala se odtrhnout. Doma na mě hned čekaly ostatní díly a já v podzimním čase sáhla po Kavárně v Kodani.
V této povídce se znovu setkáváme s Avril, jednou z hrdinek kodaňského dobrodružství, kterou záměna zavazadla zavede do vánočního Londýna a samozřejmě k tomu nejkrásnějšímu dárku.
Jsem nesmírný milovník Vánoc a tato povídka, i mimo vánoční čas, nesmírně pohladí po duši, rozesměje, dojme a dodá vám do života zase trochu Juliiny pozivitivy a neotřelého autorského stylu. Jsem vážně ráda, že se takové roztomilé dílo ocitlo u mé objednávky Hradu ve Skotsku a nesmírně se těším, až se začtu do dalších romantických dobrodružství.
Facebooková skupina Štafetoví závisláci se pro mě stala novou nutností, protože se v ní často objevují zajímavé tituly, které čtenáři vysílají do světa a nabízejí k přečtení knihy, které byste si normálně třeba ani nekoupili.
Tato kniha mě zaujala jak obálkou, tak anotací. Moc jsem se na svou druhou štafetu těšila, hlavně po perfektním zážitku ze štafety 1. (a dnes mohu říct že i štafety 3.), ale místo toho přišlo zklamání.
Kniha se prezentuje jako jeden z nejočekávanějších debutů loňského roku, který kritika přirovnává ke Zmizelé Gillian Flynnové.
Na databázi knih se pyšní 81%, na Goodreads necelými 4 hvězdičkami. Jenže já na 408 stranách ty hvězdičky našla sotva 2. 2,5, možná 3, kdybych brala ohledy na posledních 60 stran.
Příběh začíná v den, kdy má Kate svou patnáctiletou dceru po vyučování vyzvednout. Když však (se zpožděním, jako obvykle) ke škole dorazí, je na místě už záchranka a policie. I oni jsou tu kvůli Amelii Amelia totiž skočila ze střechy budovy.
Několik týdnů po pohřbu se Kate vrací zpět k práci do advokátní kanceláře, když vtom jí přijde podivná zpráva z neznámého čísla, v níž se říká, že smrt Amelie nebyla sebevraždou. A Kate se rozhodne najít pravdu. Nejen o tom, co se doopravdy přihodilo, ale kdo její dcera vlastně ve skutečnosti byla.
Popis knihy mne nalákal na psychologický děj, kdy matka bude pomalu luštit příčiny dceřiny smrti a zda vůbec šlo o vlastní vůli. Kniha místo toho střídá pohled matky v součastnosti, pohled dcery před celou nehodou, návraty do minulosti Kate a postupné rozuzlení celého vyšetřování, kdy je každý s každým propojen.
Myšlenka jako taková byla skvělá. Jen příběhové zpracování mě vůbec nenadchlo. Upřímně jsem z knihy byla smutná, protože jak jsem se na začátku těšila, děj se mi zdál zbytečně zdlouhavý a bez nějakého spádu.
Druhé pozitivum, kromě posledních 60 stran, kdy se děj konečně přehoupl a dělo se něco zajímavého, je moje osobní zjištění, že štafety nejraději začínám nebo se pohybuji do 3.-4. místa. Nižší pozice opravdu nejsou pro mě, i když poznámky některých čtenářů mě dokázaly pobavit.
Nakonec věřím a doufám, že si kniha své příznivce najde a jsem ráda, že má 3. štafeta dopadla 1000x lépe. I tak je to skvělá zkušenost a jsem nakonec ráda, že jsem se ke knize tak jako tak dostala.