MartaPear komentáře u knih
Nevím, co k této knize říct… Nečetlo se to lehce, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem o koncentračních táborech viděla leccos v televizi či filmu, četla lecjakou knihu či rozhovory s přeživšími, ale tady je to … jiné. Není to román, není to literatura faktu, není to umělecké ztvárnění toho, co se dělo. Asi nejblíž by byl deník… Ale není, protože je to formou „jak jsem slyšela, tak jsem zapsala“. Možná o to víc je to ale uvěřitelnější. Každopádně strašné, co dokáže člověk člověku udělat… Místy jsem tedy trochu pochybovala o věrnosti vzpomínek, např. ráno slabý čaj, večer vodová polévka s kousky zeleniny – na tomhle by snad člověk vůbec nemohl pracovat a přežít víc jak tři roky. Oproti tradované německé akurátnosti, preciznosti a organizovanosti to občas vypadalo jako v běžném životě a firmě – ruka ruku myje, co oko nevidí, to ho nepálí apod. Ale to opravdu může být filtrací vzpomínek…
Doufám, že tohle už nikdy nikde nenastane, ale lidstvo je nepoučitelné…
Krásná romance, občas s mírně – či spíš silně – erotickým nádechem. Dva cvoci, ona psí trenérka, on slovutný sochař a k tomu nejprve nezvladatelný pes a je z toho milý příběh, který se čte jedním dechem.
Marně jsem se snažila tu tlustou knihu přečíst (a to je vytištěná navíc malým písmem), rozvláčné, popisné a v podstatě nudné...
Krásná oddechová červená knihovna pro dlouhé chvíle, dva veterináři, on a ona, se snaží získat praxi někde v Cornwallu a samozřejmě se nakonec zamilují a přes drobná protivenství ji budou mít spolu.
Češka v Dánsku, vtipné postřehy o zemi, lidech, národních rozdílech i naopak společných rysech nejen v běžném životě, ale také v historii, v životním přístupu k problémům aj. Nejvíc jsem se bavila jejím popisem dánské kuchyně, jednotlivých pokrmů i její snahou je zvládnou uvařit. Velmi milé a příjemné, nenáročné, čtení!
Nějak mě Halina tentokrát nudila. Občas jsem měla pocit, že už jsem tu konkrétní historku četla (a to jí nesleduju na žádných sítích, je-li tam, nečtu různé „drbny“ apod.). Některé pasáže byly nudné až trapné, jindy jsem se upřímně zasmála. Prostě sesbírané drobky z dosud neuveřejněných zápisků…
Přečetla jsem od Steelové hodně knih, ale tahle už je za hranou… Love story, milion dolarů sem, milion tam, jen to lítá. Psané podle šablony: dokonalá hodná a obětavá maminka (ve skutečnosti vlastně hloupá ženská, která sebou nechá orat rodinou), dvě v podstatě identické dopravní nehody hlavní „hrdinky“, dva nápadníci z naprosto odlišných vrstev, neustálé opakování již napsaného – autorka je asi placená od počtu stránek… Po několika stránkách jsem zvolila metodu „rychločtení“ a klouzala po začátcích jednotlivých odstavců. Samozřejmě happy end, kdy maminka prozře a začne žít také svůj život.
Příspěvky, své názory na knihy, nejdříve napíšu a teprve potom čtu recenze ostatních čtenářů. ZVLÁŠTNÍ je nefrekventovanější hodnocení... jsem ráda, že v tom nejsem sama!
Krátké literární útvary, fejetony či sloupky, na různá témata byly některé čtivé, jiné méně zajímavé, v celku pro mě objevné čtení a objevený autor. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo používání lékařské terminologie a žargonu , protože občas jsem nevěděla, o čem mluví. Např. "nebyl to MCP", přivezli GSW", "pickup s RTA" a další. Nebo od začátku mluví o "khatu", ale co to je dodnes pořádně nevím - nějaká forma tabáku či drogy? Dvě kapitolky jsou mu sice věnovány, ale až někde v půlce knihy.
Aneb jak nesmělý zubař ke štěstí přišel - vtipná novela o lásce s nádhernými reáliemi socialismu 80. let!
Tento díl mě úplně nezaujal, buď se nic moc nedělo nebo mi je ten rok trochu jedno...
Nenápadný, ale důležitý rok pro naší rodinu. Souhlasím:-) Moc se mi líbí tato idea sesbírat nejdůležitější a nejzajímavější momenty z každého roku. Samozřejmě je to subjektivní pohled autorů, ale i tak je to velice přínosné, důvod ke vzpomínání, zamyšlené, porovnávání se současností a případně i se vzpomínkami starších příbuzných. Někdy jsem docela nevěřícně zírala, resp. četla, co se všechno v té době dělo nebo naopak nedělo... Většinu popsaných událostí si stále ještě velmi živě vybavuji a kniha mi dokonale připomněla i ty, na které už jsem skoro zapomněla.
Kdysi v 70. letech jsme měli v čítance verše, které umím dodnes, nějak mě oslovily, ač se týkaly Slovenského národního povstání, přesněji smrtí a žalu. Až nedávno mě napadlo si tu básničku zadat do googlu a ejhle, hned jsem věděla, kde jí hledat. Je to Slovenská balada této sbírky. A že je autorem Milan Kundera mě velice překvapilo!
Pro mě objev roku nebo spíš desetiletí! Protože všechna ta místa, města a okolí znám velice dobře z turistických cest, mám k nim osobní vztah. Myslím, že dějiny tu jsou vykresleny natolik plasticky, že by takto měly vypadat učebnice vůbec.
Knihy Davida Lodge mám ráda už dlouho, ale tuto jsem objevila naprosto náhodně. A je snad nejlepší ze všech! Myslím, že velice věrně vystihuje situaci politickou, ekonomickou i morální nejen na americké základně v Německu nebo v Anglii, ale v Evropě vůbec.
Našla jsem v knihovně po své matce, která s autorem kdysi studovala a hrála ve studentských divadlech. I když odhlédnu od "osobního vztahu" k autorovi, i tak to bylo velice zajímavé a poučné. Přestože kniha vyšla za konkrétního politického režimu, byla celkem objektivní a ne moc politická. A v každém případě jsem se dozvěděla o kulturní scéně té doby autenticky, nikoliv pod nánosem různých hodnoceních psaných pod vlivem té které společenské a politické současnosti.
Pravděpodobně autorce došly peníze a musí se vypovídat z nového partnerského vztahu po smrti muže, je to pouze směs "mouder", vzpomínek, citátů a rad.
Nenáročné oddechové čtení, jako všechny ostatní autorčiny knihy. Neurazí, ale nenadchne, celkově jsem měla pocit, že se děj, situace, charaktery opakují, že to píše podle jedné šablony. Aby to bylo "in", zamotává do děje homosexuální a uprchlickou problematiku a nutno říct, že příběh Saifa byl nejlepší.
Druhý pokus - prvním byly před asi pěti lety Ženy z rodu Přemyslovců. Stejné, nápad velmi zajímavý, kdyby se to dalo číst. Možná i špatná práce nakladatelství, ale čtete, čtete a nevíte, jestli jste v případném historickém úvodu nebo už v těch alternativních dějinách. Musím si zapamatovat, že tohoto autora už ne!
Dívčí román, který jsme my holky na začátku 70. let hltaly v pubertě, všechny díly. Při úklidu knihovny jsem první díl našla zastrčený někde vzadu a docela s chutí se vrátila do svých pubertálních let. No, dnes už jsem to viděla trochu jinak než tenkrát, ale nostalgie je nostalgie a celý příběh je prostě "červená knihovna", ale milá. Chtěla jsem si někde vypůjčit i další díly, druhý jsem našla v Národní knihovně a třetí už nikde....