martin č. komentáře u knih

Pěkná a zajímavá knížka především pro sběratele a numismatiky, která se však kromě našich prvních denárů samotných poměrně široce zabývá i historií a různými politickými souvislostmi na počátku Českého přemyslovského státu, bez nichž by právě ani to málo, co našich nejstarších mincích víme, nebylo možné rekonstruovat.
I proto by mohla knížka zaujmout (nebo minimálně některé její pasáže) i čtenáře, kteří o mincích nevědí ani "ň" :-)

1 11.05.2013

Čím jsem starší, tím více objevuji genialitu Karla Čapka. Myslím, že byl jedním z největších, nejmoudřejších spisovatelů, Čechů a lidí vůbec. S takovým nadhledem, vtipem ale i vší vážností obnažit a prohlédnout lidskou povahu, lidské jednání, nejrůznější pohnutky či zájmy, to dokáže v dějinách jen málokdo. Veliký člověk, spisovatel a novinář, jakého v dnešní generaci asi úplně nenacházím.
Krásné jsou biblické apokryfy (O pěti chlebích, Pilátovo krédo, ale i starořecké a strořímské – Císař Dioklecián, Prometheus, Agathon čili o moudrosti, ale i další.

11 30.04.2013

Pěkná "slátanina" tahle Historia Augusta :-). Je celkem dobře čitelné, že životopisy vojenských císařů 3.stol. n.l. pocházejí jistě z pozdější doby, než se údajný autor tváří. Z četby je také zřejmé, jak autor (nejpravděpodobněji pocházející ze senátorského stavu) straní ve svém popisu římskému Senátu a chválí právě císaře dobře vycházející se senátem postupně ztrácejícím svůj dávný vliv. Naopak císařové, kteří na senát nebrali ohled nebo dokonce působili výrazně proti němu jsou autorem líčení jako tyranové a veskrze špatní vládcové bez ohledu na vojenské úspěchy. Nahlížíme-li však na dílo kriticky a sledujeme-li pozorně doplňující poznámkový aparát i jiné prameny, je to zajímavé a přínosné čtení. Zvlášť protože o době zmatků a rozvratůu Římské říše ve 3. století neexistuje podobné podrobné dílo, které by ve zvláštních kapitolách popisovalo dokonce i uzurpátory trůnu.

1 20.04.2013

U první Ecovy knížky (Jména růže) jsem si toho pro napínavý děj navšiml asi vůbec, u Foucaltova kyvadla, oslňujícího spletitým množstvím faktů už to na mne dýchalo více a u tohoto třetího románu to čiší skoro z každé věty. O čem mluvím? O Ecově relativizování všeho a nevíře v nic, zejména v Boha, o kterém přitom tolik píše. Eco ve svých románech čtenáře udivuje svými znalostmi a odhaluje nesčetné množství slepých uliček lidského hledání (pro což má knihy cenu číst) a na nich se snaží dokázat, že svět nemá žádný vyšší řád a lidské dějiny jsou jen dějinami po sobě následujících omylů. Nejvíce to vystihuje asi závěr knihy:
"Robertův příběh by pak nesloužil ani jako morální ponaučení,..., a nakonec by nám nezbylo než přiznat si, že v životě se věci přiházejí jen tak, protože se přiházejí, a jen v Říši Románů se zdá, že se přiházejí prozřetelně a kvůli něčemu"
S tímto postojem naprosto nesouhlasím, pro obohacení znalostí a pro podněty k přemýšlení si ale nejspíš ještě další román časem přečtu.

4 24.08.2012

Knížku jsem četl, když před 12ti lety vyšla. Byla velmi aktuální a přibližovala, myslím, dobře pohled na palestinsko-izraelské problémy i běžný život v Izraeli. A protože blízkovýchodní situace ještě asi dlouho nebude mít řešení, troufnu si říct, že je dvanáct let starý pohled Pavly Jazairiové stále aktuální. Nakonec i současný premiér Netanjahu byl premiérem už tehdy.

2 24.05.2012

Ono to není na čtení, ono je to na vystřihování, ale když už sem tento výběr 36 modelů Richarda Vyškovského, guru a Mistra všech papírových modelářů, kteří vyrostli na časopise ABc, někdo zařadil, tak proč ne :-)

1 23.05.2012

Starší slovenské vydání knížky, které v ČR nedávno vyšlo pod názvem Bosá královna. První z Waltariho historických románů je zajímavý hlavně pro nás méně známým popisem skandinávské historie. Pokud se pamatuji, tento, stejně jako další Tanec na hrobech, ještě není psaný později tak charakteristickou Ich-formou.
Název Karin Mansová je na rozdíl od českého vydání doslovným překladem originálu, Waltari totiž svým knihám dával názvy jednoduše podle hlavních postav (Sinuhe, egyptiläinen; Mikael Karvajalka; Turms, kuolematon; Johannes Angelos a dal.)

23.05.2012

A to já bych ji svým dětem rozhodně doporučil. I proto že v té skutečné Bibli, jak zpívá Jarek Nohavica, zatím "rozumím jen větám nerozvitým".

26.12.2011

Velmi působivá kniha a to nejenom námětem, který je přirozeně silný sám o sobě. Podobně jako např. u Harrerova 7 let v Tibetu z Pianisty čiší, že ji nepsal spisovatel, literát, poeta, ale člověk odlišné profese. Věty jsou strohé, autor situace výrazně nehodnotí, neodbíhá k jiným dějovým linkám, jen naturalisticky popisuje bez příkras ale i bez záměru gradovat či šokovat za každou cenu, svůj vlastní příběh. A tato naprostá autenticita zevnitř událostí působí právě tím silným dojmem, kterého nedosáhnou mnozí autoři rádobyhistorických románů omílající stale jedno a totéž dokola a ve skutečnosti klouzající pouze po povrchu.
Gradací knihy jsou pak závěrečné kapitoly deníku německého důstojníka i dovětek o zákazu vydání knihy po nástupu komunismu v Polsku. Neméně dobrý je i film.
Na závěr do písmene podepisuji komentář Addie o úctě, kterou po přečtení chovám k uvedeným lidem.

9 26.12.2011

Knížka, kterou jsem dostal za pěkné vysvědčení kdysi dávno v páté třídě od naší paní učitelky dějepisu. Přečetl jsem ji téměř okamžitě a spolu s "Jak se žilo ve starověku" mi zformovala již v takto útlém věku mou lásku a obdiv ke starověkým civilizacím, který trvá dodnes.

3 26.12.2011

Snad díky paní učitelce dějepisu a snad díky této knížce, kterou nám tehdy v 5. třídě doporučila a já si ji běžel hned koupit, mě historie a především ta storověká učarovala až do dneška. Pěkná čtivá knížka s krásnými ilustracemi vysoce svou kvalitou a vzdělávací hodnotou překračující mnohé novější populárně naučné zahraniční překlady.

1 01.12.2011

Waltari (a Egypťan Sinuhet) - to je už od střední školy má srdcová záležitost. Zde je přidanou hodnotou k dokonalému příběhu a Waltariho krásným melancholickým myšlenkám prostředí starého Egypta (a já obdivuji starověký svět obecně). Knihu jsem poprvé shltnul za méně než deset dní a od té doby se k ní rád vracím a kupuji a čtu každou nově přeloženou Waltariho knížku. Od jisté doby mám spolu s Waltarim rád vše finské (nebo jsem měl rád nejprv vše finské a pak až Waltariho?), finskou melancholii a málomluvnost, poslouchám rád finskou hudbu, ve formuli 1 jsou mi nejsympatičtější finští jezdci a tak bych mohl pokračovat dál.

4 30.09.2011

S Tolkienovou říší obecně a s Pánem prstenů konkrétně jsem se setkal poprvé v mých středoškolských letech a asi navždy mě toto setkání zasáhlo a ovlivnilo.
V jedné rovině se tu člověk kochá dokonale propracovanou mytologií s dokonalým zeměpisem či jazyky včetně propracované mluvnice (skvělý je i překlad), v dalších rovinách hltá napínavý neuvěřitelně silný příběh o dobru a zlu a v neposlední řadě kniha bohatě podněcuje fantazii a udivuje hloubkou mnohých moudrých myšlenek.
Jednoznačná povinná četba pro náctileté stejně jako máyovky či verneovky pro mladší školáky.
Přestože se mi pozdější filmové zpracování vizuálně líbí, poetice a silné atmosféře knihy se z mého pohledu ani zdaleka nevyrovnalo.

16 30.09.2011