martin č. komentáře u knih

Mám tyhle krátké průvodce docela rád a s oblibou je na některých památkách kupuji, i když by mohly být často vzhledem k rozsahu o nějakou tu desetikačku lacinější.
Je tam vždy stručná historie i kvalitní fotografie. A vedle dalších průvodců stejného formátu to získává širší rámec.
Čas od času pak namátkou některý z nich vylovím z knihovny a v houpacím křesle zalistuji a pokochám se. Udržuji si tak v paměti podstatné informace (hlavně obrazové) o místech naší vlasti, kde se mi to líbí.

20.08.2019

Mám tyhle krátké průvodce docela rád a s oblibou je na některých památkách kupuji, i když by mohly být často vzhledem k rozsahu o nějakou tu desetikačku lacinější.
Je tam vždy stručná historie i kvalitní fotografie. A vedle dalších průvodců stejného formátu to získává širší rámec.
Čas od času pak namátkou některý z nich vylovím z knihovny a v houpacím křesle zalistuji a pokochám se. Udržuji si tak v paměti podstatné informace (hlavně obrazové) o místech naší vlasti, kde se mi to líbí.

20.08.2019

Mám tyhle krátké průvodce docela rád a s oblibou je na některých památkách kupuji, i když by mohly být často vzhledem k rozsahu o nějakou tu desetikačku lacinější.
Je tam vždy stručná historie i kvalitní fotografie. A vedle dalších průvodců stejného formátu to získává širší rámec.
Čas od času pak namátkou některý z nich vylovím z knihovny a v houpacím křesle zalistuji a pokochám se. Udržuji si tak v paměti podstatné informace (hlavně obrazové) o místech naší vlasti, kde se mi to líbí.

20.08.2019

Mám tyhle krátké průvodce docela rád a s oblibou je na některých památkách kupuji, i když by mohly být často vzhledem k rozsahu o nějakou tu desetikačku lacinější.
Je tam vždy stručná historie i kvalitní fotografie. A vedle dalších průvodců stejného formátu to získává širší rámec.
Čas od času pak namátkou některý z nich vylovím z knihovny a v houpacím křesle zalistuji a pokochám se. Udržuji si tak v paměti podstatné informace (hlavně obrazové) o místech naší vlasti, kde se mi to líbí.

20.08.2019

Dobrodružná a velmi čtivá dvoudílná pouť Bělovlasého, na jehož „bezejmennost“ jsem si zpočátku nemohl zvyknout, ale to je v napínavém příběhu vlastně jenom maličkost. Klasická knížka pro mládež se vší svou černobílou naivitou, která ale ani na chvíli nenudí, i když mají oba díly dohromady přes 600 stran. Takový Egypťan Sinuhet či Tajemný Etrusk pro mladší čtenáře.

SPOILER: v diskuzi se někdo kdysi ptal, kudy pouť mladého Trójana vedla. Tedy vězte, že z Tróje do Byblu (Gebalu), Egypta (k Fajúmskému jezeru a městu „Krokodýlopolis“) a přes Krétu zpět. Dále přes Dardanely a Bospor do Černého moře. Pak podle mne po Dněpru na jeho konec někde v centrálním Bělorusku, dále po některé z řek - snad Nemmuna? - do Baltského moře v prostoru Kurské kosy. Pak logicky okolo Dánska a na britské (cínové) ostrovy s prohlídkou si nějakého „stonehenge“ v okolí Tenže. A pak přes Gibraltar domů. Kolem celé Evropy. :-) Konec SPOILERU.

Historicky obsahuje sice pár zásadních nesrovnalostí, ale v rámci žánru to vůbec nevadí.
Ty nesrovnalosti jsou pro zajímavost následující: především plavba po Dněpru a následné přenesení lodi až na řeku Neumann...no nevím, nevím. Z historických věcí – Féničané expandovali do západního středomoří až o pár set let později než je rámcové zasazení knihy v 15.-16. stol. př.n.l. Tehdy byly obzory přece jen menší. Kartágo bylo založené v 9. stol, Cadis střežící Gibraltarský průliv kolem roku 1100 př.n.l. a cestu na Cínové ostrovy (předpokládané někde u Británie) hledal Himilco až kol. roku 500 př.n.l.
Ale to, že jantarové stezky ze severní Evropy kolem velkých řek Dunaj a Dněpr vedly už v době bronzové, to je asi fakt.

01.08.2019

Dobrodružná a velmi čtivá dvoudílná pouť Bělovlasého, na jehož „bezejmennost“ jsem si zpočátku nemohl zvyknout, ale to je v napínavém příběhu vlastně jenom maličkost. Klasická knížka pro mládež se vší svou černobílou naivitou, která ale ani na chvíli nenudí, i když mají oba díly dohromady přes 600 stran. Takový Egypťan Sinuhet či Tajemný Etrusk pro mladší čtenáře.

SPOILER: v diskuzi se někdo kdysi ptal, kudy pouť mladého Trójana vedla. Tedy vězte, že z Tróje do Byblu (Gebalu), Egypta (k Fajúmskému jezeru a městu „Krokodýlopolis“) a přes Krétu zpět. Dále přes Dardanely a Bospor do Černého moře. Pak podle mne po Dněpru na jeho konec někde v centrálním Bělorusku, dále po některé z řek - snad Nemmuna? - do Baltského moře v prostoru Kurské kosy. Pak logicky okolo Dánska a na britské (cínové) ostrovy s prohlídkou si nějakého „stonehenge“ v okolí Tenže. A pak přes Gibraltar domů. Kolem celé Evropy. :-) Konec SPOILERU.

Historicky obsahuje sice pár zásadních nesrovnalostí, ale v rámci žánru to vůbec nevadí.
Ty nesrovnalosti jsou pro zajímavost následující: především plavba po Dněpru a následné přenesení lodi až na řeku Neumann...no nevím, nevím. Z historických věcí – Féničané expandovali do západního středomoří až o pár set let později než je rámcové zasazení knihy v 15.-16. stol. př.n.l. Tehdy byly obzory přece jen menší. Kartágo bylo založené v 9. stol, Cadis střežící Gibraltarský průliv kolem roku 1100 př.n.l. a cestu na Cínové ostrovy (předpokládané někde u Británie) hledal Himilco až kol. roku 500 př.n.l.
Ale to, že jantarové stezky ze severní Evropy kolem velkých řek Dunaj a Dněpr vedly už v době bronzové, to je asi fakt.

01.08.2019

Manželka si na jaře po více než roce váhání prosadila koupi zahrádky, tak se z panelákové krysy stanu zahradníkem. No zahrádky, kus lesa to je spíš, bez mála 1000 čtverečných metrů to má. Samá kopřiva, klíšťata, zato krásný potůček, kde si děti vaří bláto, taky úplně malinkatou chatičku tam máme, co si ji namaluji hnědou a bílou barvou. Už měsíc hrabeme, vykopáváme, vyklízíme neřád a když přijedeme za týden, plevel zase bují a vše vypadá skoro stejně jako minule. Ale máme tam skokana, slepýše, spoustu hlemýžďů a potočních živočichů, taky strakapouda ťukajícího do stromu jsem zahlédl snad prvně v životě. A antickou sochu bych si tam chtěl pořídit, abych si po ní mohl u stolečku číst Thukydidovy dějiny, bude-li vedle toho hrabání sekání a bulhaření kdy.
Zatím jsem musel povinně šáhnout po prvním zahrádkářském průvodci, který tak krásně sepsal pan Čapek. Sami tušíme (a pan spisovatel nám to vrchovatě v této nádherné vtipné knížečce potvrdil), že taková zahrádka je panečku běh na hodně dlouhou trať, co není nikdy u konce. Ale je to jaksi moudré tu zem obdělávat, tak snad nás to bude bavit a třeba si i tu sochu pořídím :-)

13 14.05.2019

Bude to dlouhé. Je zajímavé číst fakta, která člověk zná z jiných knížek a uvědomit si, že tohle je vlastně prvotní zdroj. Odtud to všichni přebírali. Např. údaje o obeplutí Afriky Foiničany za faraona Nekona. Případně sice známé příběhy, které tu naopak zapsány nejsou a jsou známy až z pozdější doby (a nejspíš se tak vlastně vůbec nemusely udát - viz níže).

Postřeh (stejný jako v Xenofontově Anabázi) Obrovský důraz Řeků na oběti a předvším věštby (úplně jiné pojetí náboženství než známe dnes).

Další vtipný postřeh- Herodotos v první polovině knihy při popisu Řekům neznámých národů rád zaznamenává, jak který národ souloží :-) Např jedna z mnoha charkteristik:
"Se ženami (Auseové-jeden africký národ) souloží všichni společně; neuzavírají manželství a páří se jako dobytek. Když ženě dítě povyroste, sejdou se ve třetím měsíci muži na jedno místo a komu z mužů se dítě podobá, tomu je přiřčeno"

Dál jsem si napsal jakýsi obsah jednotlivých knih (obsahuje tedy SPOILERY, dá li to tak brát u této literatury)

1. Slušný rozjezd, zajímavé dějiny Lýdů, napůl dějiny a napůl příběhy a pověsti - Gýgés, Kroisos, Kýros Veliký
2. Egypt a jeho dějiny - sice je tu od záhadologů známý popis labyrintu ale současně asi největší surealismus Hérodotových dějin. To nejsou pověsti, ale spíš báchorky. Egypťané asi Herodotovi napovídali kde co. A dnešní záhadologové to berou jako fakta :)
3. Návrat k věrohodnějším příběhům a počákům dějepisu, pokračování dějin Persie a Kambýsovo dobývání Egypta. Opravdový počátek dějepisectví, Polykrates na Samu, jeho sláva i pád.
4. Perské tažení proti Skytům - tématicky možná nejmíň zajímavé (tažení proti jakýmsi barbarským nomádům), historicky ale perfektní popis tažení na sever od Černého (Pohostinného) moře i popis tamních národů. První opravdu kritické dějepisectví. Tady mě opět napadlo, že Ruské země (či Ukrajinu) prostě nejde dobýt. Jsou moc velké a ničím neohraničené. Dareios tu dopadl podobně jako o kus severněji a 2300 let později Napoleon.
5. v páté knize dochází konečně k tomu, oč tu kráčí. Ke střetu Řeků s Peršany. Dovídáme se, že za Ionské povstání může vlastně město Mílet, resp. jeho bývalý vládce Histiaos, toho času nedobrovolný rádce v Susách u Dareia, který se chtěl dostat domů. Kdo četl Waltariho Tajemného Etruska, přečte si i originální příběhy piráta Dyonýsia fokajského a Sparťana Doreia.
6. Ionům v letech 499-494 pomáhaly Athéňané, proto došlo k slavné bitvě u Marathonu. Bitvu pospal Herodotos sice stručně, ale výstižně se vším, co předcházelo i následovalo, za to tu není ani slovo o marathónském běžci, zvěstujícím vítězství do Athén, na jeho počest se těch 42 km dneska běhá. To je prý až příběh z pozdější doby. Jinak jsou pátá i šestá kniha stále plné různých odboček, hlavně o starších dějinách Athén a Sparty. Prostě se Herodot snažil psát v širokých souvislostech.
7. Od sedmé knihy Dějiny vrcholí. Perfektní popis Xerxových příprav a všech národů zapojených do "akce" a proti nim 300 Sparťanů a pár tisíc spojenců. Bitva u Thermopyl.
8. Stále tentýž rok 480 př.n.l. Athéňané na scéně, hořící Athény, Xerxes, Mardonios, Artemisia, Themistokles, Salamina a dřevěná hradba.
9. Bitva u Plataj. Pausaniás, Sparťané proti Peršanům, Athéňané proti Thébanům, deset dní průtahů a polovina vojska stažená kdesi mimo bojiště. A konec. Řecký zázrak. Ta řecká SVOBODA byla jejich největší zbraní a hodnotou, často ale současně i jejich ohromnou slabinou a zkázou. Vlastně mi to celé trochu připomnělo Hru o trůny, kterou sleduji. Zatímco bílí chodci (Peršané) jsou za humny, Argejští se sváří se Sparťany, ti s Athéňany, Athéňané s Aeginou, Tegejští nechtějí přepustit levé křídlo Athénám, Dionýsios Syraůský pomůže, jen, když bude mít hlavní velení. Politika je už taková. A když se alespoň někteří z nich spojí jsou nepřemožitelní Řekové, nikoli Peršané.
Krásná kniha. Nejstarší dějepisná. Řekové těch "nej" měli mnoho.

6 25.04.2019

První "dlouhý souvislý příběh", který jsem četl dceři (v jejích necelých 5ti letech) na pokračování. Myslím, že se jí líbil (mně se tedy líbil moc) a určitě se jí líbily krásné ilustrace Evy Chlupíkové (mně se líbily taky moc).
Věřím, že knížku budeme číst i s druhou dcerou za pár let znovu, přece jen je tam spousta otázek a věcí k přemýšlení.

1 22.03.2019

Opět velmi čtivé, dobrodružné, černobíle naivní plné "náhodných" setkání starých přátel z předešlého dílu, byť zde je hlavní postavou osudem zkoušený mladý Diossos. Tentokrát se děj (odehrávající se cca kolem roku 563 př.n.l.) netočí kolem žádné skutečné události, byť se tu odehrávají istmické hry (které se celořeckými stlaly o nějakých cca 15 let dříve). Na konci jsme pak svědky založení kolonie Míleťany ve východním cípu Černého moře. Pátráním jsem došel k závěru, že by to mohlo být skutečné město Phasis. Tak tedy Phasis založil Řek Melikles a jeho přátelé :-) Vynikající!

2 22.03.2019

V dětství jsem četl knížku několikrát a její středověká atmosféra a (pro mne tehdy) napínavý příběh i krásné ilustrace mne celého pohltily. Mám k této kodovce proto dodnes nostalgický vztah.

Dětsky předvídatelná ale o to milejší a čtivější dobrodružství mladého Řeka Melikla a jeho přátel Kalia a Nehurabheta i nepřátel z let cca 572-570 př.n.l. Vše na pozadí velké politiky během nastupující řecké expanze ve Středomoří, které se snaží bránit proradí Karthaginci, Foiničané či egyptští kněží, což ústí v napadení řeckého města Kyrenaiky v dnešní Libyi vojsky egyptského faraona Apriese.
Skutečné události o válce s Kyrenaikou a následném pádu faraona Apriese nám popsal Herodotos a autor Melikla se jich, zdá se, i při vší dobrodružnosti věrně držel.
Kosmetické chyby (např. placení drachmami- mince se ještě v té době neužívaly) na kráse neubírá.

2 12.03.2019

Vesměs souhlasím se Šandíkem. Velmi čtivá byť vlastně stručná knížka nepřinášející nic úplně nového. Na druhou stranu popis událostí až do neslavného prezidentského angažmá byl pro mne dobrým připomenutím postupně zapomenutých či polozapomenutých dějů a já si to rád připomenul. Zemanovo prasidentování pak, a tady se shoduji s autorem, hodnotím pro nás všechny jako největší průser jeho politické kariéry.
Zajímavý postřeh pro mne je, že kdyby v roce 2003 ČSSD zavřelo obě oči a protlačilo Zemana na prezidentský stolec, nejspíš by tím napáchala mnohem méně škody sama na sobě (než kolik ji mstící se stařec způsobil posléze) a i na naší zemi by škody tehdy nebyly tak velké. Ale po boji každý generál, rozumím tehdejšímu vedení, že ho už tehdy na hrad nechtělo.

2 06.03.2019

Některé kapitoly mne zaujaly víc, některé míň, ale celkově vynikající. Někdy jsem se seznámil s úplně novými osobami našich dějin. Pavel Kosatík je nejsilnější jistě na poli 20. století, přesto mi v hlavě nejvíc zůstane kapitola o setkání sedláka Jana Vaváka s Josefem II. Setkání dvou světů v nichž, ačkoli si nesmírně vážím osvíceného panovníka, nemohu nedat za pravdu i pohledu poctivého věřícího sedláka (jak ho Kosatík interpretoval), jemuž Josef II. svou překotnou reformační politikou boural dost razantně a necitlivě jeho starý svět.

3 04.03.2019

Podstatné shrnuje LukyK. Kniha vzhledem k žánru poměrně čtivá a psaná velmi zeširoka. O 2. půlce 12. století jsem se tak dozvěděl snad víc než z předchozíhi titulu p. Kalhouse (České země v 10.-12. stol.-byť i ty se mi líbily) Nejpodstatnější myšlenkou je, že problematiky dějin ve velmi složitá, živá a rozhodně nelze vždy jasně říci, co bylo příčinami a co následky dějů, které staly.
Mně teda jako vždy bavily nejvíc politické dějiny - pánové Přemysl Otakar I. , ale i jeho syn Václav byli muži politicky velmi zdatní a pragmatičtí a vedle sebe povznesli i svou zemi).

04.03.2019

Knížky o psychologii moc nečtu, vlastně vůbec, pouze Hermanova Mimozemšťana. Ve srovnání s ním hodnotím o jednu hvězdu výš, americký či familiární styl mi opět moc neseděl. Aspoň tam nebyly smajlíky.
Obsahově asi nejzásadnější myšlenka je obsažena v samotném nazvu. Otec by měl především být přítomen. Při výchově dcer obzvlášť. Jaký je otec, takový bude dost možná manžel mých i dcer. Když bude otec ponižovat ženu a děti a doma nehne ani prstem, nejspíš si chudák dcera nabrnkne přesně takového sviňáka. Z dětství a mládí naučené vzorce se mění velmi obtížně. Tak se holt snažit, co to jde.

04.03.2019

Pěkné čtení, ne moc složité a do hloubky, opravdu pro mládež. Na druhou stranu by člověk aspoň malinko poučený být měl, jinak děje či postavy z krátkých kapitol hned zase zapomene. Má-li čtenář ale o popisovaném ději z historie povědomí, stručný pohled z církevního a náboženského hlediska je jistě obohacující.

20.11.2018

Už se těším až tuhle knížku budu číst svým dcerám. Vlastně by ji asi měly číst samy. Ale rád bych se do toho aspoň trochu vložil. Tolik jsem pana Tolkiena obdivoval.

10 16.10.2018

Pro popis kratšího období (a tudíž větší přehlednost se mi líbil druhý díl asi o chlup víc než první.

Líbilo se mi závěrečné Claudiovo veršování o své vládě a vládě předchůdců i následníka Nerona, že si ho dovoluji opsat:

"Asinius Pollio měl pravdu:
"Nejdřív se musí poměry o hodně zhoršit, než se zas zlepší"
Závěr: svůj plán přece jen neuskutečním.

...žáby v tůni chtěl krále.
Jupiter jim poslal starého krále Kládu.
Byl jsem hluchý a slepý a dřevěný jako kláda.

Žáby v tůni chtěly krále.
Ať jim teď Jupiter pošle mladého krále Čápa.
Hlavní Caligulova chyba: jeho čapí vláda trvala příliš krátce.

Má hlavní chyba: Byl jsem přespříliš shovívavý.
Napravil jsem spoušť napáchanou mými předchůdci.
Za mé vlády si Řím a svět opět zvykly na monarchii.

Římu je souzeno sklonit se před dalším Caesarem.
I když bude šílený, krutý, vrtkavý, nenasytný, chlípný.
Král Čáp znovu ukáže, co je to král."

2 01.10.2018

Suetonius nejde sice zdaleka tak do hloubky jako Tacitus, navíc se možná až příliš zabývá různými drby, (a na můj vkus především) věštbami a znameními, která měla předpovídat smrt či nástup císařů, ale díky těm drbům je to na druhou stranu i po dvou tisíciletích letech čtení docela svěží a místy zábavné. Posuďte:

„Také prý (císař Claudius) pomýšlel vydat edikt, jímž by se povolovalo při hostině pouštět tajné i hřmotné duchy; dozvěděl se totiž, že jistý hodovník vážně onemocněl tím, že větry stydlivě zadržoval.“ :-) (Božský Claudius 32)

„Kdykoliv Nero zpíval, nebylo nikomu dovoleno vzdálit se z divadla ani v případě nezbytnosti. Tak prý některé ženy při představeních dokonce porodily a mnozí muži, kterým se zhnusilo poslouchati a jemu tleskat, buď tajně seskočili z hradeb, protože městské brány byly zavřeny, anebo předstírajíce smrt, dali se vynést jako mrtvoly ... :-)“ (Nero 23)

2 06.09.2018