martin3683 komentáře u knih

Asi první kniha a tedy hlavně její autor, kde mi celkem přesvědčivě dokazuje, že stáří a smrt je vlastně jen nemoc a ne nevyhnutelná věc. Když jsem se o tom bavil se svým okolím, tak tento způsob uvažování není úplně lehko stravitelný. Pro někoho, vnitřně smířeného se smrtí, je to hovadina a rouhání. Pro jiného je to posedlost vědou a její přeceňování, že dokáže vyřešit všechno na světě a to i časově ohraničenou konečnost našeho bytí. Dle mého to celkem odpovídá dnešní době, kdy se díky technologiím dá dokázat strašně moc a to nejen udělat populární appku na mobil a stát se přes noc miliardářem. Autor knihy své argumenty a vědecké objevy chrlí na čtenáře kadencí samopalu vzor 58 až vám na konci knihy přijde líto, že naše generace ještě nebude užívat plodů zmiňované vědecké práce a že se v lepším případě dožijeme 90 let a skončíme prolezlí nemocemi. A nebo taky ne... v knize lze najít i mnoho příkladů, jak se dá dožít kvalitního stáří i bez moderních preparátů a proč tomu tak je. Knihu doporučuji, jen se obrňte trpělivostí, někdy je těch odborných termínů a zkratek na řádku více než je vhodno.

5 27.12.2020

Málokterá branže se v reálu tolik liší od představ, které o ní většina lidí má, jako je právě vývoj počítačových (či konzolových) her. Vývoj her je přeci zábava, hrajete si hry a ještě za to dostáváte zaplaceno, děláte něco, co lidi a vás baví, ne? Z části je to vše pravda, ale jak vám kniha ukáže, je s tím spojeno hodně krve a potu. Knihu by si měli přečíst nejen všichni naivní snílci o své vlastní hře, ale i lidé, kteří tímto odvětvím opovrhují jako o chudém příbuzném filmového průmyslu.
Každodenní těžkosti vývoje her kniha ukazuje na příkladech několika her od velkých studií se stovkami zaměstnanců až po příběhy jednotlivců, co vývoji své vysněné hry obětovali roky života. Navíc u celkem známých her pohlédnete pod pokličku tvorby a možná se na ně budete potom dívat trošku jinak než jako běžný hráč/zákazník.
Kniha je v mnoha ohledech zajímavá nejen pro lidi s hlubokým zájmem o herní průmysl, ale pro každého, co něco kreativního tvoří či vymýšlí něco z nuly. Jak těžké je plánovat, jak těžké je na začátku nějakého projektu dohlédnout na konec a jaké důsledky to může přinést. Také je kniha plná sebeobětování týmů a jednotlivců v rámci nějaké vize a dotažení celého projektu do konce. Nakonec až tato houževnatost a vytrvalost odděluje úspěšné společnosti (či v našem případě herní vývojáře) od průměrného zbytku a to nakonec platí ve všech odvětvích lidské činnosti.

5 24.06.2019

Kniha nese podtitul "Co přinese budoucnost a jak ji přežít", ale předem všechny čtenáře varuji, že budoucnosti se kniha věnuje až tak v poslední čtvrtině. Pokud si myslíte, že přes agresivní název WTF (Ne What the Fuck ale What´s the Future :-)) bude autor střílet od boku změny a vynálezy, které nás potkají v následujících desetiletích, tak budete zřejmě dost zklamáni. Stejně tak budete možná zklamáni, pokud si myslíte, že je kniha psaná odlehčenou formou, protože tomu tak není a občas je to hodně náročné a složité čtení hlavně pro ty z vás, kteří si neprošli začátkem internetu a neorientují se v softwaru, který nyní buď už neexistuje a nebo se transformoval do úplně jiné podoby. Ale dost varováních, protože kniha je to skvělá, ale ne pro každého.

Jak jsem zmínil, autor ve většině knihy nepíše, i přes název knihy, o budoucnosti. A nebo vlastně píše, ale tím, že nejdříve popisuje minulost a současnost a snaží se dle toho kreslit, jak často říká, mapu, podle které se pak s nějakou rozumnou pravděpodobností budoucnost dá trefit a připravit se na ni. O´Reilly nám tím dost rozkrývá způsob, jak sám o budoucnosti přemýšlí a jak vlastně dokáže velmi přesně trefovat různé vynálezy a posuny v době, kdy si většina lidí klepe na čelo. O´Reilly je mimochodem IT guru, který se kolem technologií pohybuje od začátku internetu a ještě dříve a ze psaní o technologiích, přednášení, vydávání knih a pořádání konferencí si udělal hodně slušný byznys (200M dolarů roční tržby). Občas mě to v knize štvalo, protože svým chlubením se zdá, že byl asi u všeho důležitého, co se na internetu stalo. Každopádně má výsledky, jeho "mapy budoucnosti" ukazují správnou cestu, což se hodněkrát potvrdilo a dává tedy smysl se sním po této cestě vydat a knihu si přečíst.

Když se prokoušete začátky internetu, začátky otevřeného softwaru, vzniku Microsoftu, Amazonu a Googlu, tak všechno do sebe začne hezky zapadat a vám se začnou otevírat neuvěřitelné obzory budoucnosti, kam nás možná technologie můžou až dovést (a to nejen světlé zítřky). Jako příklad dávám do placu pro mě úplně novou myšlenku: budeme mít v budoucnu dvojí peníze - jedny "strojové" a jedny "lidské". Za strojové peníze si budete kupovat výrobky a služby vyrobené stroji/roboty, to zboží bude zřejmě hodně levné a peníze dostanete v rámci nějakého nepodmíněného základního příjmu jako podporu za to, že stroje seberou většině lidem práci, jak ji známe dnes. No a za lidské peníze si budete kupovat věci a služby, které budou produkovat lidé. Ty budou dražší a omezené, bude to vznikat z kreativní činnosti a dobrovolně, protože o živobytí se postarají stroje a hlady umírat nebudete. Lidské peníze budou vydělávat také např. učitelé, pečovatelé a prostě služby, které roboti nedokáži zajistit. Jestli to je utopie či reálné, netuším, ale jako myšlenka super.

5 12.10.2018

Nevím, čím to je, že snad každý vrcholný manager z českého Microsoftu po svém odchodu začne koučovat či psát knihy o osobním rozvoji (krom pana Kaliny je všeobecně známý třeba Jan Mühlfeit). Ale u obou mě spojuje to, že jsou naprosto mimo můj pohled na osobním rozvoj. Nikomu neberu, že jim jejich fráze a "jedinečný" návod na fungování světa a mysl můžou pomoci, pokud jsou zrovna v nějakém duševním rozpoložení, kdy jim to dává smysl. Pak proč ne.

U mě Emoční rovnice ale totálně nezafungovala a knihu jsem nakonec ani nedočetl. Svádět skoro vše na výchovu rodičů mě přijde přehnané. Ok, znám základy Freuda a asi při dostatečně dlouhé terapii se dostaneme k vlastním rodičům, ale to brutální zjednodušování vývoje osobnosti každého jedince, co předvádí pan Kalina v Emoční rovnici, mě přišlo hodně mimo. Ale za snahu dávám alespoň jednu hvězdičku. Kniha se prodává dobře a některým lidem tím pádem zřejmě mohla pomoci, což je fajn. Já bych ji ale nedoporučil.

5 21.03.2018

Knihu budu mít už nadobro spojenou se skupinou Alice Cooper. Povětšinu čtení jsem ji jel na albech jako Brutal Planet, Hey Stoopid a Trash, což se ukázalo jako až prorocky dobrá volba. Však co by se jinak mohlo hodit více ke knize, kde člověk zapříčíní smrt 98% populace planety a sotva se rozkouká, začne peklo zas znovu. Jak jsem přitom poslouchal něco jiného, či bez hudby, tak to byla úplně jiná kniha. Takže doporučuji si čtení vytunit touto kapelou.

Mám rád postapokalyptické knihy, filmy a seriály a myslím, že nejsem zdaleka sám. Nedivil bych se, kdyby nás skrz spisovatele naše společné lidské podvědomí chtělo varovat a možná i pomalu připravit, že se brzy něco podobného stane. Může to být meteorit, atomovka, globální oteplování a nebo třeba superchřipka jako v této knize. Vždy to bude znamenat slušnou čistku obyvatel planety a pokud se poštěstí, tak i nový začátek pro přeživší. Plno knih a filmů většinou končí v době, kdy končí prvotní dopady katastrofy. King se ale v tuto chvíli teprve rozjíždí a dává nám tak do ruky mix sociologického průvodce, jak se po apokalypse začne utvářet nová společnost, románu, špetku toho nadpřirozena a dochucenou plnou hrstí různých zvrhlíků, pošuků a osobních traumat.

5 27.11.2016

Viděl jsem před lety zfilmovanou verzi s Tobey Maguirem (Spiderman, Velký Gatsby) v roli hlavního sirotka Homera Wellse. Ten na tuhle postavu sedl tak perfektně, že jsem ho při čtení stále viděl před sebou a ani jsem se s tím nesnažil bojovat.

Pravidla moštárny je jedna z těch knih, která ve vás něco zanechá a zůstane to tam zaryté ještě hodně dlouho. Nebudete si už zřejmě pamatovat jména hrdinů a ani konkrétní postavy, ale budete mít v paměti tu atmosféru. Jablečné sady uprostřed sklizně, potulní černí sběrači, 2. světová válka na spadnutí, sirotčinec “middle of nowhere”, který si žije vlastním životem a jeho šéf s velmi moderním (na svou dobu) pohledem na svět. Vždy vás bude příjemně mrazit, když si vzpomenete na přání “Dobrou noc, princové z Maine a králové nové Anglie".

Celou knihou se táhne linie o užitečnosti. Každý člověk chce být nějak užitečný, někam patřit, aby byl skutečně šťastný. Mít své místo na slunci, kde bude svítit jen pro něj. Někdo to místo má jako šéf sirotčince a potratář, někdo jako otec od rodiny, někdo chce lítat bojovým letadlem, někdo šéfuje partě česáčů a někdo si staví vlastní torpédo. V knize je najdete všechny.

5 10.03.2016

Skoro každá kniha kolem osobního rozvoje se honosí titulem "přelom v uvažování" či "revoluční kniha, která vám změní život". Řeknu to rovnou a bez obalu, vám konkrétně život nezmění.... může ho ale změnit někomu ve vašem okolí.

Celá kniha je zaměřená na jeden výzkum či řekněme objev, že někdo uvažuje růstově a někdo fixně. Hádáte správně, že ošklivě znějící fixně je dle autorky to špatné uvažování. Lidé, co uvažují růstově, nemají problém dělat chyby, učit se z nich a celý život na sobě pomalu a jistě pracovat. Pokud něco neumí, tak je to aktuální stav, ne trvalý, nesouvisí to s charakterem člověka, nepotřebují velké nadání, aby se něco naučili. Uvažují tedy přesně obráceně než fixní člověk, který se výzev bojí, protože by se mohlo ukázat, že jeho představa o vlastní inteligenci není pravdivá, že není tak geniální, jak do něj celé dětství rodiče a babičky cpali pod tlakem.

Pokud jste se ke knize dopracovali sami, tak počítám, že jste růstový typ, chcete se zlepšovat a pochopit, jak věci fungují. Jediné, co vám kniha dá, je utvrzení se v tom, že děláte vše dobře :-) a pomůže vám pochopit, že jsou tu lidé, kteří takto neuvažují. Konečně pochopíte, proč některý váš blízký či známý dělá určité věci tak blbě a nelogicky a proč má ze všeho takový stres a strach. Pak zjistíte, že vyrůstal v prostředí s fixním nastavení a že je mu také vlastní. Můžete ty lidi tedy lépe nasměrovat, když jim teď vidíte více do hlavy nebo jim dáte tu knihu přečíst. Je psaná čtivě a plná příběhů ze života, takže se nemusíte bát nějakých psychologických rozborů. Dokáže ji přečíst každý, kdo bude chtít pochopit, proč se mu v životě některé věci nedaří, proč má takovou trému, proč on, jedničkář na škole, vydělává méně než horší spolužáci a podobně.

Sobě život tedy četbou knihy asi nezměníte, možná ale někomu v okolí ano.

5 23.10.2015

Knihu jsem přečetl skoro na jeden zátah, tak dobře se čte. Pomáhá tomu jak Ich forma, tak vyprávění v nespisovné řeči. Autor má neskutečný talent, knihu napsal v 27 letech a myslím, že o něm ještě hodne uslyšíme a že i Zlodějka knih byl teprve začátek. 
Hlavní hrdina, stejně tak jeho přátelé, se nějak poflakuje životem bez cíle a smyslu a bylo by tomu tak i nadále, pokud by mu nepřišlo domů karetní eso se třema jménama. Více nebudu prozrazovat a nečtětě si ani anotaci, udělal jsem to samé a užíval si díky tomu knihu bez vědomí, kam to celé směřuje. Jediné, co mohu prozradit, je, že po jejím dočtení budete mít neutuchající chuť konat dobré skutky. :-)

5 07.06.2015

Spojení Černá labuť se už ve středověku používalo na označení nepravděpodobného či spíše zhola nemožného jevu/situace. Přírodovědci tvrdili, že existence černé labuti je nemožná, navíc ji nikdo nikde na světě neviděl. To vše do doby než byla objevena Austrálie a ejhle tam žijící černé labuti. Či jiný příklad, který autor nazývá Krocanův problém. Milý krocan žije ve své ohrádce, kde mu ještě milejší lidé nosí každý den potravu. Po tisíci dnech mu dávají jíst a pít a milý krocan je přesvědčen, že takto to bude až do smrti, však nemá jediného důvodu, proč by mělo být někdy něco jinak. Pak přijde 1001. den a skončí na pekáči.
Autor používá mnoha příkladů jako teroristický utok 11. září, celosvětový nástup internetu, propady akciových trhů apod. Takovýchto situací, Černých labutí, jsou dějiny světa plné a většina lidí nevidí a ani vidět nechce za obzor svých každodenních zkušeností, stejně jako zmíněný krocan a to drsnější dopad pak tyto události mají. A stačí mít jen o něco více otevřené oči a mysl a Černou labuť by zahlédli dříve než se stane. Neskutečně inspirativní kniha, kterou si budu muset přečíst za pár let ještě jednou, protože jsem určitě pochytil jen malý zlomek myšlenek v ní obsažených

5 20.03.2014

Vždy mne Arnieho příběh fascinoval. Nejdříve udivuje svou stavbou těla jako kulturista, pak jako herec a akční hrdina, pak jako politik a guvernér Kalifornie a nakonec na starý kolena jako motivátor.
Tahle kniha je ten nejklasičtější osobní rozvoj a to jak v dobrém, tak i v tom zlém. Začnu tím zlým (nebo spíše lépe říci obyčejným a běžným). Nenapsat to Arnold, tak podobných knih najdete na pultech knihkupectvích celé regály. Motivace, vize, tvrdá práce, nevzdávat se - to vše je pravda, ale už to bylo napsáno mnohokráte a autor této knihy vám neřekne vůbec nic nového. Otázka ale je, zda je to třeba, ono nic moc nového vymýšlet nejde, vždy je to o tom si to odmakat.
To dobré na tom je, že autor tyhle zásady a praktiky osobního rozvoje žil a stále žije. Není diskuze o tom, že by to byly jen nastudovaný kecy, ale že vše co tam káže taky sám praktikoval a výsledky jsou všem známé. Takže mu věříte každé slovo a pro někoho to může znamenat mnohem více, než když naprosto stejné rady čtete od nějakého random autora/kouče. Co je skvělé, že to celé doplňuje o své zážitky a konkrétní situace a nechá vás nahlédnout trochu do svého života. Ale zas, i tam nic nového není, vše už popsal ve svém životopise Total Recall či v dokumentu na Netflixu.
Pro fanoušky Arnieho povinnost, pro vás, co máte nějakou krizovku a chcete trošku nakopnout, taky super, pro ostatní asi zbytečná kniha.

4 16.11.2023

Je to klasika a ve své době to musela být pecka a kniha inspirovala plno dalších autorů. Bohužel ale doba pokročila a v kontextu dnešní doby už to není moc čitelné. Četl jsem to dětem před spaním, aby měly rozhled dál než jen k Harry Potterovi a nedávaly to. Navíc mi vadila ta všudypřítomná křesťanská propaganda (zas odkaz své doby, autorovi to nevyčítám). Další díly vzdávám, je plno lepších děckých knih.

4 14.04.2023

Představte si, že by Baťa měl dost času, peněz a současné technologie, kam až by mohl dotáhnout svá miniměsta kolem výrobních fabrik jako bylo např. ve Zlíně. Představte si, že Amazon nebo u nás Alza :-) kompletně zničí svou konkurenci a stane se celosvětově jediný prodejce všeho. A nakonec si představte blízkou budoucnost, kdy je země po ekologické katastrofě, venku je velké vedro a blbě se v tom žije.
Kniha začíná jako dystopická satira odehrávající se v jednom takovém "baťovském Zlíně" - což je velký megasklad (kniha se v originále jmenuje Warehouse) a kolem něj baráky, ubytovny, nákupák, sportoviště a vše pro život. Z těchto skladů se doručuje do okolí zboží dronama a pracovat v jednom z těchto městeček je sen každého člověka, který chce mít kvalitní život. Dostat se tam je velký úspěch a nechat se vyhodit největší chyba, protože život "tam venku" není žádný med. Jak ale ukáže kniha, není to úplně ideální ani vevnitř.
Kniha je vyprávěná z pohledu tří postav. Umírajícího zakladatele korporace, který vypráví svůj pohled na firmu a život v ní, který je spojen s tvrdou prací. Je často až vtipné, jak podobné je to vyprávění s dopisy od Baťi a nebo rozhovory velkopodnikatelů ve Forbesu. To, že realita je trošku jinde, ukazuje pohled druhé postavy, zkrachovalého podnikatele, kterého korporace tlakem na marži připraví o firmu a on ze zoufalství jde k nim pracovat a potká tam třetí postavu - špionku na korporátní tajemství. Ta nastoupí přímo jako "pickerka" do hlavního skladu a snaží se dostat do systémů firmy a ukradnout jednu informaci.
Satira postupem knihy zvážní a ukazuje život pod dohledem diktátorské korporace a velkého bratra a také potřebu lidí žít v podobném řádu a jistotě i za cenu ztráty osobní svobody.

4 31.01.2021

Kniha je v podstatě takový cca 300-stránkový monolog a kňourání na Silicon Valley. Osobně se na klasické technologické startupy koukám hodně střízlivým okem a bavím se u seriálu Silicon Valley na HBO, který si ze startupové kultury dělá srandu, ale autorka knihy jej vyloženě nenávidí. A vlastně se ani nedivím, tak jak se sama sebe v knize popisuje, je přesným opakem než lidi, kteří do Křemíkového údolí přichází budovat kariéru. Ona má ráda staré knihy, oni jsou technologičtí nadšenci. Ona humanitní vzdělání, oni programátoři. Ona nemá o peníze moc zájem, oni chtějí být miliardáři, oni opravují chyby ve scriptech, ona zas v gramatice atd. Akorát, že o podobné typy lidí jako autorka není v dnešním světě zájem a nemají práci, za to šikovný programátor je v Silicon Valley placený zlatem a tak autorka nakonec podlehne, odloží svou knížku, odkope vyhřátou deku a odloží předražené kafíčko a rozhodne se také zkusit to zlatonosné údolí. Ze začátku je zajímavé sledovat ten střet dvou kultur "newyorkské bohémství" vs. "chceme změnit svět technologiemi ve Valley", ale časem je to už dost otravné. Její povýšené mudrování o smyslu života a povrchnosti mladých kluků ve Valley je spíše babičkovské nepochopení celého technologického světa. Autorka je prostě taková stará mladá a po půlce knihy mne to kňourání už fakt štvalo a bránilo v dalším čtení. Asi je to i tím, že častěji jsem byl na druhé straně barikády než autorka a když ona opovrhovala kroky CEO firmy, tak já jako sám podnikatel jsem věděl, proč to ten šéf udělal a jak to asi myslel. Pokud opovrhujete vším technologickým, tak se vám bude kniha líbit a utvrdí vás v tom, že svět jde z kopce. Pokud zas fandíte vzestupu technologií, tak vám kniha může ukázat pohled z druhé strany, ale bude to pro vás těžké čtení. Pokud jste někde mezi, tak tuhle knihu radši vynechte.

4 19.09.2020

Četl jsem několik rozhovorů s profesorem Smilem a jeho největší fanoušek Bill Gates o jeho knihách stále píše, že jsou top, tak jsem neodolal a jednu taky koupil. Měl jsem ale asi zůstat u rozhovorů a nebo si jít koupit učebnici fyziky pro vysoké školy. Hustota informací je zde neuvěřitelná, ale čte se to stejně špatně jak ty nejnudnější učebnice. Čekal jsem stále nějaký zajímavý kontext a nebo nadhled nad oborem, díky kterému je Smil proslavený, ale přes plnou stránku odborných termínů a vzorečků se to nedalo číst a ve třetině jsem to vzdal. Kniha bude po odborné stránce asi pecka, ale pokud nejste génius jako Gates a nebo se daným oborem nějak odborně nezabýváte, tak asi nebude pro vás.

4 16.12.2019

Na jednu stranu je příjemné si od Kinga přečíst něco, co má méně než 500 stránek, jde tak přímo k věci a nerozkecává úvod do děje na 300 stranách, ale zrovna u této větší povídky by slušelo, kdyby to vyšlo v nějaké sbírce než samostatně. Těch 140 stran s velkým fontem na mne působí až moc jako okaté tahání peněz z kapes Kingových fanoušků a myslím, že si to Král nezaslouží a my také ne. Jinak příběh fajn jednohubka, bavilo mne to a času s knihou nelituji. Ale četl jsem od něj už lepší krátké texty.

4 17.11.2019

Kinga mám načteného opravdu hodně. To, že tuhle knihu napsal s někým dalším, bych z textu poznal po první kapitole i po slepu. Jeho syn bude určitě hodně šikovný, ale do taťky, krále horroru, prostě nemá. Z textu je strašně cítit, že kdyby to psal sám, tak z plno situací vytříská maximum, půjde víc do hloubky, trochu se porochní v psychice postav a možná bude mít kvůli tomu kniha 2x více stránek, ale to nám, fanouškům Kinga, nikdy moc nevadilo, nebo ne? Mám rád Kinga, mám rád (post)apokalyptické příběhy, mám rád téma zombie/nakažení a jim podobné. Vše v knize je a navíc celkem originálně podané (nakažené jsou jen ženy), ale prostě to je po čase nuda. Fakt jsem se snažil a dostal se až do půlky knihy a v tu chvíli i ta nejrozvláčnější Kingovka dostává grády a jede sběsilým tempem k nečekanému konci. Zde bohužel ne. Jsem docela zklamán. Chápu, že se synáčkovi snaží umést cestičku, ale dotovat se mě to moc nechce. Fanouškům Kinga nedoporučuji, ostatní to asi zkousnou a bude je to mozná i bavit. Celkově spíše podprůměr.

4 07.05.2019

Velmi provokativní a svěží pohled na dějiny člověka od "modelu" Homo Sapiens vyprávěné s velkým odstupem a v kontextu s dalšíma událostma na planetě. Takto bych ve zkratce shrnul knihu, která mě velmi bavila číst a často nutila k zamyšlení, alespoň pokud jste ochotni přistoupit na autorova pravidla a snažíte se na všechny dějinné zlomy dívat jeho očima. A to očima izraelského historika, což je pohled, jak znám Izraelce z jiných knih a jejich přístup ke světu, velmi kritický a sebekritický, což my Češi máme rádi. On nás má zřejmě taky rád a jsme v knize často zmiňováni nebo alespoň dějiny na našem území.

Nečekejte knihu plnou letopočtů a suchým popisů kosterních nálezů. Knihu díky své zkratkovitosti a vyprávění radši nedoporučujte své staré učitelce dějepisu nebo ji z toho klepne. Autor bere všechny nové poznatky a dává je do souvislostí a snaží se najít na vývoji lidstva ty hlavní zlomy jako kognitivní revoluce, zemědělská revoluce, kulturní revoluce atd. a jaký to mělo vliv na planetu (většinou devastující) a jaký na samotného člověka. Asi nejlepší bude uvézt pár přikladů z knihy, jakým neotřelým způsobem se snaží autor naše dějiny popisovat:

První zemědělská revoluce, kdy se z lovců a sběračů staly "otroci" svých políček, znamenala extrémní změnu úplně ve všem. Teď ji hodnotíme kladně, že nám to prospělo. Ne zřemě tak lidem ve své době. Podle všech nálezů měl lovec/sběrač kvalitnější život - pracoval, rozuměj obstarával postravu, 4 hodiny denně, měl pestrou stravu, pohyboval se přirozeně, musel znát kvůli přežití plno věcí (dokonce je zde teorie, že po přechodu k zemědělství se zmenšil mozek), moc se nestávalo, že by umíral hlady. Na poli ale dřel od úsvitu do soumraku způsobem, na který tělo nebylo stavěno, občas se neurodilo a přišel hladomor, díky populační explozi žil v nuzných podmínkách, jednotvárná strava, přišly nemoci, začaly tvrdé vyhlazovací války (lehko si něco ulovíte jinde, když jste závislý na svém políčku) apod. Byl pak člověk šťastnější? A byl pak v továrních halách a nebo dnes za obrazovkou počítače?

Dále mě bavil třeba pohled na různé idealismy (jako komunismus, nacismus a další) jako svým způsobem náboženství. Ostatně s náboženstvím si zde nebere vůbec servítky. Nekritizuje ho, protože bez něj by se lidstvo nepohnulo, ale popisuje ho jako sdílený blud či pohádku (komunismus), díky které se podařilo nasměrovat jedním směrem velkou skupinu lidí a udržet ten pytel blech pohromadě. Dříve byl schopen udržet nějaký alfa samec max. 80 členů pohromadě ti lepší i více, ale pak se tlupa rozpadla na další tlupu. Díky náboženství se podařilo udržet časem i milionové celky. No, nesmějme se, teď nás pohromadě nedrží pravda tolik náboženství ale konzum a kapitalismus - co je větší zlo?

Když jsem zmiňoval to náboženství, tak dlouho se mělo za to, že se už na všechno na světě přišlo, je to zapsané ve svatých knihách a stačí ten text jen správně pochopit a co tam napsané není, není pro člověka nijak důležité. Pokud jste tedy potřeboval něco vědět, stačilo najít někoho chytřejšího (kněze většinou), který tu informaci má a pokud ne, tak ji má někdo ještě chytřejší. Radikální změna uvažování, která postupně přišla, ale změnila svět a to díky přiznání si, že skoro nic nevíme a že se to musí teprve objevit. To nastartovalo vědu, objevitelské výpravy, technologie. Taková blbost, řeknete si, ale jen díky této změně přístupu v myšlení Britové z pár ostrovů vybudovali největší říši v dějinách lidstva, i když jinde měli pro to mnohem lepší výchozí pozice, ale na novoty kašlali.

Autor se snaží opravdu velmi rychle posouvat dál a popisuje změny z pohledu příchodu peněz, velkých říšů a jejich rozpadů, otroctví, průmyslu, vědy, rozpadu rodin a komunit, ekologie, zotročení zvířat až do lehkého nakouknutí do budoucnosti, kdy Homo Sapiens zmizí a přijde nový druh postavený na genetických úpravách, propojení s technologiemi apod. Připravuje si tak půdu pro svou další knihu Homo Deus. Za mě je to super kniha, ale je dobré nad tím, co čtete, přemýšlet a nebrat vše jako bernou minci. Je to popis dějin s názorem, autor má nějaký světonázor a ten se promítá i do jeho vysvětlování údálostí desítky tisíc let starých a to ač se snaží sebevíc stát z povzdálí a koukat na dějiny s nadhledem.

4 22.11.2018

V originále se kniha jmenuje “Shoe Dog“, což se mě teď po přečtení líbí mnohem více než český laciný název jak z nějaké motivační literatury. Knight a jeho parta byly pravými Shoe dogs a autor vám to nejednou dokáže ve své knížce.

Kniha je vyprávěna “hlavním hrdinou” a autor vás provede postupně celým svým životem, jímž se jako dlouhá a silná nit táhne jeho firma. Pokud stejně jako já o zakladatelích, příběhu firmy a jejích začátcích vůbec nic nevíte, tak to bude pro vás napínavé čtení plné zvratů, radosti a opětovných problémů jaká jednou potkají každého podnikatele. Každý si tam najde to svoje a je občas příjemné, že podobné strasti řešil ve svých začátcích i někdo jiný... i když on pak z toho vybudoval miliardovou společnost, ale to už je takový drobný detail :).

V knize najdete vše: skupinu dobrodruhů na cestě do neznáma, zákeřné nepřátele se snahou o likvidaci, nové spojence, soudní procesy, lásku, smrtelné tragédie, několik vteřin před bankrotem a nakonec i šťastný konec. Doporučuji všem podnikatelům jako inspiraci, či jako takovou pohádku na dobrou noc, když potřebují zvednout náladu po náročném dni. Zajímavý je to i pohled pro dnešní start-upisty, ač ten pojem nemám rád, protože Nike či možná lépe jeho předchůdce Blue Ribbon byl start-up jak vyšitý a to v době, kdy na takovéhle firmy nebyl obchodní a bankovní svět připravený. Dneska se začínající a rychlerůstové společnosti mají jako v bavlnce, investoři a banky se předhánějí, aby mohli být u toho. Na začátku sedmdesátých let tomu tak nejen nebylo, ale podobné společnosti byly spíše divné, když neměly zásoby vlastního kapitálu a vše, co vydělaly vracely zpět do růstu a nikdo jim nechtěl půjčit.

Knihu vřele doporučuji. Je to jeden z těch upřímných životopisů, kde se hlavní aktér sám moc nešetří.

4 16.07.2018

Asi je to nevyhnutelné, ale podle životopisů zakladatelů mnou obdivovaných firem (Tesla, Apple, Amazon, Lucasfilm a jiné) musíte být autoritářem, diktátorem a trochu bláznem, abyste dokázali realizovat své vize. Lucas do této partičky velmi dobře zapadá. Pravda, nechtěl kolonizovat Mars, nechtěl nejlepší osobní PC či odvládnout všechen obchod na světě, chtěl jen točit filmy a hlavně, aby mu do toho filmová studia nekecala.

Perfekcionismus, potřeba totální kontroly nad svým dílem a jeho realizací ho nakonec dovedly, ač velmi klikatou cestou, k tomu, že si vybudoval vlastní filmové impérium. Lucas je další z řady velmi úspěšných podnikatelů, který je posledlý mikromanagementem a nejradši by si všechno dělal sám, lidé jsou pro něj jen prostředky k naplnění jeho vizí. Vizí nakonec natolik silných, že výrazně ovlivnil či dokonce změnil podobu dnešního filmu a jak ho vnímáme a "konzumujeme. Ne nadarmo se o něm říká, že je Edisonem moderního filmového byznysu. Nejsou za ním "jen" franšízy Star Wars či Indiana Jones, ale i největší trikové studio ILM, prosazení natáčení na digitál, založení studia Pixar, technické standardy v kinech jako THX a další, promítání filmu v kině digitální formou, dotažený filmový merchandise a plno dalšího.

Pokud, stejně jako já, o Star Wars něco víte, ale nikdy jste nebyli hardcore fanouškem, že byste se zajímali o život jejich stvořitele, tak budete spokojeni. Kniha je plná informací, ale neočekává, že o Star Wars něco víte, ale pokud ano, tak si najdete plno zajímavých bonbónků ze zákulisí o hlavních aktérech a tvorbě postav a vlastně celého univerza.

Tradičně, jako u většiny podobných životopisů, je nejzajímavější prostřední část, když se buduje impérium a vše to začne do sebe zapadat. U téhle knihy mě ale docela bavily i jeho začátky a mládí, nenudilo mě to, i když to není o Star Wars. Posledních 100 stránek ale už trochu nudou je, autor knihy pak už docela přeskakuje roky, ale asi už se tam nic moc zajímavého pro potřeby knihy neudálo. Z Lucasfilm se stala fabrika na Star Wars licence k hračkám a další a další pokračování, seriály, hry apod. Kniha končí prodejem do Disney.

Kniha má už vyhrazené místo v mé knihovně vedle životopisů Baťi, Jobse, Muska, Havla, Bezose, Einsteina a dalších velikánů.

4 27.01.2018

David Klimeš píše krom jiného do Hospodářských novin a rozhodl se, že po letech sledování a zaznamenávání dění v ČR z pozice novináře, si zkusí druhou stranu: sepsat takový ideální předvolební program - tzn. vypíchnout problémy země, nastínit tři klíčové reformy a dokonce spočítat, kolik to bude stát, koho se to dotkne a kde na to najít zdroje. Z mého laického pohledu, to nesepsal vůbec špatně, i když pro trošku pozorného pozorovatele dění v ČR, tam nebude nic tak nového.

Ve zkratce, aniž bych to chtěl nějak schválně zjednodušovat, máme tento problém: je u nás levná pracovní síla, ale vysoké odvody do sociálních systémů (tak autor nazývá důchody a zdravotnictví). Rádi bychom bráli více, ale jde to stále hůře, protože skoro půlku z toho vezme stát, který peníze potřebuje na sociální smír. Navíc ekonomika postavená na levné pracovní síle by nemusela skokové zvyšování mezd vydržet (to se každopádně brzy dozvíme, protože ten nárůst mezd se právě děje). Vzniká zde velké odcizení zaměstnance od mzdy a tím nespokojenost. Čím více pracuje a bere peněz, tím více dává státu a ten přesto nemá dost, protože se mu kvůli demografickému vývoji populace rozpadá přísun peněz do zdravotnictví a na důchody. Ekonomika postavená na levné pracovní síle a malé nezaměstnanosti se dostala do stavu, kdy není kam se jinam posunout a stagnuje.

Autor naštěstí neřeší jen ekonomický pohled na společnost a nabízí vedle reforem daní a sociálních systémů i reformu společenské angažovanosti, která by mohla probudit apatické Čechy starat se o své okolí a více se zapojit. Na mnoho důkazech ukazuje, že sociální a ekonomické problémy jdou ruku v ruce s těmi společenskými. Kniha díky bohu, narozdíl od všech předvolbních programů, jen nepíše, co by se mělo udělat, ale i kde na to vzít. Ano, je to často přesun peněz z jedné kapsy do druhé, ale jinak to těžko půjde, když míra zdanění a odvodů do sociálních systémů je v ČR už na maximu.

Kniha mě otevřela oči při pohledu na mzdu v ČR, ale jinak jsou to stále stejní známí, s kterými se setkáváme u voleb už roky: nutnost reformy důchodů a zdravotnictví - reformy, o jejichž nutnosti a neudržitelnosti současného stavu se dlouho ví, ale díky populismu většiny stran se do toho nechce nikdo pustit. Na jednu stranu dává knížka naději, že tato země může mít nějaký směr a vizi, na druhou to působí pro mě, ale negativně, když vím, jaké politiky volíme a že šance najít vládu, která spáchá veřejnou sebevraždu při realizování nutných reforem, je skoro nulová.

4 22.08.2017