martin6849 komentáře u knih
Po pravdě jsem na tenhle kousek úplně zapomněl a narazil na něj, když jsem zpět do knihovničky vracel přečtený Institut (taky 5* záležitost). Je to taková příjemná jednohubka (vlastně dvojhubka, protože jsem to přečetl na dvakrát), příběh je mírně ujetý a reference na jiné Kingovy knihy oceňuju. Takže plný počet.
EDIT: Co máte (někteří) proti lesbičkám? Ano, King je demokrat a je vidět, že republikány nemá moc rád. Nemůžu říct, že bych zrovna dvakrát souhlasil se všemi jeho politickými názory, ale nemám pocit, že by v této knize ventiloval něco, s čím bych nesouhlasil, nebo něco, co by bylo přes čáru.
Musím tenhle komentář psát tak, jak tu knihu čtu, protože pak bych zase zapomněl, co všechno jsem chtěl :-). Takže to budu postupně doplňovat (a zase ubírat a měnit) a hodnocení přidám až úplně nakonec.
Hlavní myšlenka knihy by se asi dala shrnout do této věty: "Lidé (a speciálně experti) jsou arogantní a nekompetentní idioti, kteří si ve své aroganci a nekompetentnosti navíc libují." S tím se celkem dá souhlasit, jen je škoda, že na toto tvrzení autor potřeboval tolik stran :-). Nejvíce asi platí bod 1 - obecné principy obecně fungují a není na nich vůbec nic špatného, pokud se používají tam, kde fungují. Ale bohužel spousta lidí jim nerozumí a používají je i tam, kde nefungují a to je celý zakopaný pes.
Celkově mi kniha příjde strašně utahaná a rozvláčná, čte se to špatně, teď jsem ve třetí části a už mě to opravdu nebaví. Dobré myšlenky jsou utopené ve spoustě opakování a samochvály.
1. Taleb říká, jak nefungují různé metody předpovídání, jak špatně interpretujeme minulost, atd. Nicméně já mám pocit, že to není ani tak chyba těch metod. Spoustě lidí unikají základy logiky a fakt, že většina nerozumí tomu, že z implikace obrácená implikace prostě nevyplývá, není chyba logiky, ale těch lidí. Takže to, že někdo řekne "jestliže A pak B" a druhý si odvodí, že to znamená "jestliže B pak A", je smutné.
Taky na indukci není nic špatného. Je to úžasný nástroj, jak z konkrétního odvodit obecné. Pokud se použije správně. Typický příklad (kromě krocana z knihy) špatného použití je důkaz, že se do autobusu vleze nekonečný počet lidí. Nejdříve dokážeme, že do autobusu se vleze jeden člověk - vleze. Pak předpokládáme, že se vleze n lidí a dokážeme, že to platí i pro n+1. No, když chce nastoupit n+1. člověk, tak řidič prostě řekne "postupte si dále do vozu", všichni se posunou a n plus první člověk nastoupí. A tím je důkaz u konce. A stejně jako u krocana, i u autobusu si spousta lidí neuvědomí zásadní zradu, že n z předpokladu je obecné a onen krok od n k n+1 je velmi důležitý a musí být udělaný logicky platným způsobem! Ale opět, tohle není chyba metody.
A do třetice - není nic špatného na normálním rozdělení pravděpodobnosti. Gaussova křivka spolehlivě funguje - tam kde fungovat má. Pokud ji někdo používá špatně, jeho chyba.
2. Taleb sám dělá to, co kritizuje. Vymýšlí si narativ, kterým vysvětluje svá tvrzení (i když ho skrývá za myšlenkový experiment) a přitom si neuvědomuje, že může existovat i jiné (stejně pravděpodobné) vysvětlení. Jako příklad bych uvedl jeho porovnávání ruské mafie zocelené v gulazích v New Yorku s radiací oslabenými krysami. Ano, jeho vysvětlení je možné. Ale stejně tak je možné, že mafiáni možná v gulagu byli oslabení fyzicky, ale psychicky se z nich stali mnohem tvrdší a bezohlednější lidé. Nebo to taky může být úplně jinak. A taky je jasné, že tvrdí byli jen někteří - ostatně ti slabí gulag asi ani nepřežili.
3. Nesouhlasím s tím, že se nedají odhadovat vynálezy do budoucna. Ano, je pravda, že pokud bych předpovídal, že bude vynalezeno kolo, tak ho tím vlastně vynaleznu. Ale i já můžu předpovídat, že bude konečně dotažená jaderná fúze (jistě, už padesát let se říká, že ji budeme mít do třiceti let), že časem někdo vynalezne pohon, pomocí kterého se bude v rozumné době dát doletět k jiné hvězdě, atd. a přitom o těch věcech vlastně nic nevím. Ostatně celá sci-fi literatura je prolezlá vynálezy a popisy různých společností z blízké i vzdálené budoucnosti a některé z nich se i staly realitou (viz třeba tablet Jeana-Luca Picarda). A další se realitou stanou. Jasně, je blbost předpovídat, co přesně bude za 30 let, protože to neví nikdo, v tom s autorem souhlasím.
4. Za co musím autora pochválit, je povídání o němých svědcích minulosti. Za to určitě palec nahoru, líbilo se mi to a navíc s tím souhlasím.
Jako u spousty jiných knih, i u této si musím rýpnout do překladu. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem si knihu koupil česky. Ne, že by se to nedalo číst, už jsem měl v ruce i horší kousky, ale překlad je kostrbatý a neohrabaný. Čekal jsem, že budu muset přemýšlet nad myšlenkami a obsahem, ale bohužel jsem často musel přemýšlet i nad formou. Je blbé, když člověk musí pomaličku a několikrát číst některé věty jen proto, aby pochopil, co tím chtěl básník vlastně říct. Nakonec jsem někdy na začátku druhé části musel sáhnout po originálu. A zjistil jsem, že překladatel se s tím nemaže. Když má s nějakou větou problém, tak si ji prostě upraví po svém, co na tom, že to pak nedává smysl. Ale zase má plus, že umí používat správné časování sloves ve třetí osobě čísla množného.
Dva příklady za všechny:
"Projevuje se tu pravděpodobně klasický mentální mechanismus známý jako ukotvení. Vytvoříte-li číslo a poté se k němu, podobně jako objekt uprostřed vakua, 'ukotvíte', snížíte tím úzkost, kterou ve vás neurčitost vzbuzuje." Cože? Jak se objekt uprostřed vakua ukotví k číslu??? Vždyť ta věta nedává smysl. A originál?
"A classical mental mechanism, called anchoring, seems to be at work here. You lower your anxiety about uncertainty by producing a number, then you 'anchor' to it, like an object to hold on to in the middle of a vacuum." Tohle už dává smysl.
Příklad dvě. "V roce 1998 však nastala událost, se kterou v předchozím pětiletém plánu nepočítali - 'černá labuť' v podobě nesolventního Ruska, doprovázená navíc propadem jihoamerických trhů s dluhopisy." V originále pak: "But then an event occured that was not in the previous five-year plan: the Black Swan of Russian financial default of 1998 and the accompanying melt-down of the values of Latin American debt markets." Česky je to prostě neohrabané, vidím dost rozdíl v nesolventním Rusku v roce 1998 a v bankrotu Ruska v roce 1998.
Ne, že by se to nedalo pochopit, ale zbytečně to odvádí pozornost od myšlenek autora. Představte si "Not great, not terrible" meme, to by asi tak vysvětlovalo můj pocit z překladu.
(SPOILER) Myšlenky dobré, jen ten děj je vlastně krátký a primitivní. A těch pár kverulantů se odstraní (a nebo se odstraní sami) a jede se dál :-).
Zajímalo by mě, jak se na knihu dívají třeba takoví Japonci. Pro ty už stovky let platí, že jedinec musí ustoupit potřebám všech, nedivil bych se, kdyby pro ně nebyla představa společnosti nastíněné v knize tak odpudivá jako nám individualistickým Evropanům. Obyčejný rolník v Tokugawském šogunátu vlastně byl taková gamma mínus, samuraj by byl tak beta a daimjó alfa. Predestinace byla dána tím, kde se člověk narodil, protože přecházet mezi třídami nebylo možné (trestem za porušení byla smrt klidně pro celou vesnici). A jak byla ta společnost stabilní - zakonzervovaná, nevyvíjející se, ale bylo to nejdelší několikasetleté období míru v dějinách Japonska. Nebýt vnějších vlivů, tak věřím, že by ten šogunát mohl fungovat krásně dodnes. Takže evidentně by taková (anti)utopistická společnost mohla reálně fungovat.
Poslouchal jsem audioknihu a speciálně třetí kapitola byla strašlivě otravná. Větve příběhu se střídaly skoro po větách a pokaždé zazněl opravdu protivný zvuk. Za to určitě palec dolů (ale ne hvězdička, není to chyba knihy jako takové).
(SPOILER) Na pět hvězdiček to nebylo, ale kniha se mi líbila.
Trošku mi přišlo zvláštní, že byli schopní unést jakékoliv dítě nebo vyslat tým kamkoliv během krátkého času, ale nebyli schopní si zabezpečit pitomý plot. Řekněme, že chápu důvody, proč neměli v institutu špičkovou techniku, atd., ale tohle je prostě idiocie. King většinou nemá potřebu používat pro příběh hloupou idiocii postav a tady to udělal a za to je hvězdička dolů.
Četl jsem anglicky a český překlad si rozhodně kupovat nebudu, s Betou jsem definitivně skončil, protože se ty jejich paskvily nedají číst, doufám, že to tak udělá co nejvíce lidí, aby byli donucení se aspoň trošku chytit za nos.
Tak tenhle cvalík mi dal zabrat víc, než jsem čekal :-). Ale rozhodně byl Musaši přístupnější a čtivější než Taikó (v něm mi ta změť jmen (a jejich změn) dělala místy dost problémy). Z druhé strany mě chvílemi nebavily části, kdy Musaši zmizel ze scény a kniha se věnovala jiným postavám. Třeba Matahači byl dost otravný otrava a myslím, že by si zasloužil víc, než jen pár ran holí přes záda :-P.
Taky mi přišlo, že by to byl vlastně dobrý námět na kolumbijskou telenovelu, protože to, jak na sebe jednotlivé postavy náhodně pořád narážely, bylo dost neuvěřitelné (já vím, já vím, je to legenda, navíc řízlá fikcí :-)).
Je fajn, jak na sebe Taikó, Šogun Jamese Clavella (ten před bitvou u Sekigahary končil, a opět, já vím, tohle je už čistá fikce) a Musaši dějově krásně navazují, je to spousta a spousta stran super čtení.
K překladu: Myslím, že celkem OK, nestávalo se mi, že bych narazil na nějaké věci, které by nedávaly smysl, takže jednoznačně palec nahoru! Z druhé strany mi přijde trošku nešťastné rozhodnutí důsledně překládat všechna tradiční japonská slova a míry. Kdo už toho má načteného více, by překvapený nebyl a ostatní by se aspoň poučili (předpokládám, že tuhle knihu bude číst někdo, kdo má o Japonsko zájem). Myslím si, že mnohem lepší je si přečíst, že někdo dostal 100 koku služné (zvlášť, když by u toho byla vystvětlivka, že 1 koku, je tolik rýže, kolik vystačí člověku na rok), než 18.000 litrů (kde si člověk nepředstaví vlastně nic). Takže za to palec dolů.
Určitě si chci přečíst Musašiho Knihu pěti kruhů, ale rozhodl jsem se, že nebudu věřit překladům a přečtu si ji v originále, takže to bude určitě až za dlouho, moje japonština je dost mizerná :-D. Ale alespoň to bude motivace k dalšímu studiu.
Koukám, že tady z Naslouchače panuje všeobecné nadšení, já ho nějak nesdílím. Ne, že by se to četlo špatně, ale podle mě to z průměru moc nevystupuje. Z druhé strany musím říct, že mi udělala radost Ďatlovova výprava, za to určitě palec nahoru. A druhý díl si přečtu.
Jinak to, jak vede štít na severu až k moři, je celkem jasné. Spíš by mě zajímalo, kudy vede na jihu. Pokud ke Kaspickému moři, tak tam je ještě pak spousta pevniny (přes Írán), pokud k Černému moři, tak to je pěkný kus a bez hor. A to i s tím, že by kus pevniny obětovali, aby z něj bylo moře.
Další výborná jednohubka. I když by mi nevadilo vědět, jak to bylo dál :-)
Opět jsem velmi spokojen a už se těším, až se vrhnu na třetí díl. Navíc jsem díky závěru docela v lese z toho, co se v něm bude dít. Za to jednoznačně palec nahoru.
Kniha podle mě obsahuje nějaké logické díry, minimálně je to něco, o čem by se asi daly vést dlouhé debaty, ale nevadí mi to. Přece jen je to sci-fi a já jsem šťoura a rýpal. A debaty by to mohly být zajímavé.
Co se úvah nad možnými výsledky střetů různých vesmírných civilizací týče, autor se myslím docela shodl s názory Ondřeje Neffa, skoro to je, jako by od něj někdy něco četl :-D.
!!!MOŽNÝ SPOILER!!!
Trošku vadilo (a vadí mi to i u spousty jiných knih), že se postavy občas chovají jako banda vypatlaných idiotů. Konec, jaký nakonec flotila dostala, si plně zasloužila. Ne proto, že byla slabší, než jediná trisolaranská sonda, ale za tu idiocii. Chápu, že to má sloužit příběhu, ale už jen za tohle by si lidstvo vyhlazení plně zasloužilo.
Po dlouhé době první díl trilogie, u které nejen že si koupím ten druhý, ale i se na něj těším :-). Začátkem knihy jsem byl docela nadšený, ke konci se mi zdálo, že už tomu trošičku dochází dech, ale úplný konec mě zase navnadil. Takže hurá do knihkupectví pro další díl.
Další z dlouhé řady knih, u kterých je první polovina lepší než ta druhá, hlavně ke konci už příběhu dost docházel dech. Podle zdejších komentářů jsem čekal mega smršť super duper skvělých gagů, ale nahlas jsem se zasmál pouze dvakrát (pozor možné SPOILERY) - poprvé, když Agentovi A volal Šimon Peres ohledně 10 kg sušeného antilopího masa a podruhé, když Agent B v domě Gertrud narazil na krále a premiéra Švédska (jo s Mosadem je vždycky zábava ;-)).
Ale jo, bavil jsem se dobře, kniha stojí za přečtení.
Největším plusem této knihy je jednoznačně atmosféra. Depresivní, ponurá, postapokalyptická, přesně tak, jak to máme rádi.
Bohužel mínusů je mnohem více (možné SPOILERY):
* Vadila mi absence uvozovek v přímé řeči. Koukal jsem se do originálu a je to tam stejně. Je to podle mě zbytečné. Atmosféru to nevylepšuje a akorát to štve, protože pak jde hůř poznat, kde přímá řeč začíná a kde končí.
* Český překlad je dost strašný. Občas jsem opravdu musel nad některýma větama přemýšlet, o čem vlastně jsou. A ne proto, že by byly nějaké hlubokomyslné, ale prostě proto, že byly blbě napsané. Další věc jsou občasné slovní patvary, které úplně rvou oči.
* Co se příběhu týče - procházeli pustinou, občas byli rádi, když našli něco trošku jedlého. Ale ejhle, několikrát se stalo, že když byli skoro v koncích - Deus ex machina - objevili náhodou skladiště, sklep a jiné plné jídla, zásob, teplého oblečení, atd. Chápal bych, kdyby se to stalo jednou, ale stalo se to několikrát. To se mi nelíbí. Buď to měl autor vyřešit nějak chytřeji nebo měli prostě chcípnout už v první třetině knihy.
S lepším překladem, uvozovkami a trošku lepším vyřešením některých situací by to bylo za plnou palbu, protože tohle je něco, co mám rád, ale takhle bohužel jen ***.
Ludvík je blbec, Kostka je blbec, Jaroslav je blbec (každý z nich jinak) a Helena je naivní slepice. :-) Tak by se to asi dalo velmi v kostce shrnout.
Nejčtivější byla třetí část odehrávající se na vojně, na konci už mi Ludvíkovo neustálé přemýšlení o jeho osudu lezlo kapku na nervy, protože si za všechno vlastně mohl sám a kdyby nebyl blbcem, nic z toho by se nestalo (což ovšem není kritika knihy, kdyby se postavy nechovaly tak, jak se chovaly, nebylo by o čem číst).
Mám knihy od Kotlety rád, tohle je ovšem úlet hodně špatným směrem. Nevím, na kolik moje hodnocení ovlivňuje fakt, že jsem nečetl, ale poslouchal audioknihu, nicméně mě to nebavilo a přišlo mi to dost hloupé (a to samozřejmě počítám s tím, že je to brak a jako takový ho čtu a většinou se mi i líbí).
Z druhé strany plusem je, že je to ideální kniha k řízení, protože se nad ní nemusí vůbec přemýšlet a proto nerozptyluje.
Faja je minimálně o řád lepší, než první díl (a přesto to na mé evidentně logaritmické stupnici není na pátou hvězdičku ;-) ). Jo, některé věci tam jsou trošku hloupé, nebo nelogické, ale co, je to jen pohádka (tedy pardon - fantasy) a čte se to dobře. Maličko se mi nelíbil závěr, ale uvidíme, co z toho vyleze ve třetím díle.
Je to dobrá kniha, taková už celkem klasika. Ale řekl bych, že by se všichni tihle antiutopičtí autoři divili, kam jsme dospěli v realitě a kam to směřuje (třeba takový bodový systém budovaný teď v Číně by strčil hravě velkého bratra do kapsy). A co jsme schopní dělat pro to, abychom náhodou neurazili nějakou menšinu a to jak se dělají rozdíly (za to, co projde menšinám by byl heterosexuální bílý muž dávno ukřižovaný), je taky škoda mluvit. A do třetice - a opět Čína - vzhledem k tomu, že mají v plánu snímat zaměstnancům mozkové vlny, aby věděli, jaké mají emoce, tak ani ta bezpečnost myšlenek v hlavně není už tak jistá.
Možný spoiler!
Trošku mi na knize vadilo to, že 95 % děje bylo vlastně úplně zbytečného, vzhledem k tomu, že město na konci stejně vymazala bomba. Navíc jsem tak nějak pochopil, že pálení knih se odehrává hlavně v Americe, předpokládám, že zbytek světa má jiné starosti, než to, jestli se všichni mají dobře, takže nějaké pamatování si je vlastně taky úplně zbytečné.
Rozhodl jsem se, že se zase jednou pustím do postapo sci-fi. A začal jsem Vteřinou poté. Ze začátku mě kniha docela štvala a mám pocit, že hodně za to může překlad, některé věty prostě nedávaly smysl... Později už to bylo lepší.
Ano, typicky amerického patriotismu je v knize dost, ale Amíci jsou prostě takoví, člověk by to měl předpokládat, když čte knihu, která se odehrává v USA. Takže tohle za mínus určitě neberu. Spíš mi příjde zajímavé podívat se na takovou katastrofu z amerického pohledu (například to, že u nás je běžné, že mají lidi zahrádky se zeleninou - sám si na balkóně pěstuju kde co, v Americe by se na mě asi dívali jako na vola).
Taky jsem párkrát přemýšlel o tom, co bych dělal, kdyby se nějaký takový průser stal. Odchod do hor se zdá být logický, ale asi to je problém, když stejný nápad dostane dalších dvě stě tisíc lidí, pak je tam kapku narváno.
Nabízí se srovnání s Tmou od Neffa, která je rozhodně vtipnější, ale zase i divnější (mnohem divnější), protože Neff je úchyl (kdo četl třeba Rekvalifikační kurz, tak ví :-) ).
Kniha se nakonec četla fajn, ale třeba na Den Trifidů (ano, já vím, je to špička špiček) nemá ani omylem.
Ještě drobný update - trošku jsem si při čtení vzpomněl na seriál Jericho, tam na začátku taky ve velkém grilovali spoustu žrádla :-)
Tahle kniha patří do mých TOP 3. Absurdity by se daly přehazovat vidlemi, je to vtipné od začátku až do konce, příběh je skvělý. Kdo by chtěl až do skonání věků poslouchat Zvuky hudby, když může číst tohle!
(SPOILER) !!!POZOR SPOILERY!!!
Když se to vezme do důsledku, tak největším padouchem této knihy je vlastně Kodžimová (přechylování toho jména mě dost rozčilovalo a kazilo mi čtení). Zatímco hlavní hrdina trpěl kvůli svému postižení (a tomu, že byl v kolektivu slabý kus a neuměl se vzepřít), ona si v zájmu svého vyššího principu svůj osud řídila sama. Zvolila si mučednickou cestu a dokud se to týkalo jen jí, tak (z pohledu jejího výběru) ok, byla to její volba. Nicméně hlavního hrdinu si vyvolila z toho samého důvodu, proč ho ostatní šikanovali - jen a pouze kvůli jeho oku. A ve chvíli, kdy se dozvěděla, že on by své postižení byť jen teoreticky a možná chtěl změnit, ho bez milosti (v souladu s heslem "kdo nejde s námi, jde proti nám") odvrhla. V čem teda byla lepší než ti šikanisti?
Jinak samozřejmě ostatní postavy jsou vlastně jen ploché figurky (Ninomija) nebo symboly (Momose).
Pátý díl pěkně navazuje na čtvrtý a pěkně odsejpá. Jen mě štvou neustálé hlášky z Červeného trpaslíka, je to dost otravné.
Teprve druhý díl a už musím jít s hodnocením dolů... Strašně mě v knihách rozčiluje, když se postavy chovají jako idioti. A tady se tak chovají často a zbytečně. Kdyby jen zbytečně... Oni jdou svými pitomostmi úplně přímo proti veškerým svým cílům. Ještě by se to dalo pochopit u Gerasima, který má být floutek, ale proč se jako totální hňup chová i hlavní hrdina, to mi opravdu hlava nebere.
Dále, všeho moc škodí. A platí to i pro hlášky. Když jich je tak akorát, je to zábavné. Když se to přehání, tak je to otrava. A tady ta míra už asi přesáhla mez...
Ale abych jen nenadával. Chvílemi jsem se docela zasmál. A univerzum Legie mě stále zajímá. I když opět - i tady se to bortí. Třeba kulšešové byli nějak představení v prvním díle a tady jsou prostě jiní. A to mě štve.