martina2704
komentáře u knih
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Dostala jsem to, co jsem čekala. Je to fajn odpočinková kniha, která se dobře čte, na druhou stranu po Staříkovi (který u mě jasně vede) a Aristokratce je Jonassonův styl psaní už trochu ohraný a podle mě je Zabiják jeho nejslabší knížka.
Můj život v jeho tlapkách - Vyprávění o Tedovi a o tom, jak mě zachránil
Wendy Hilling
Wendy na mě působí jako člověk, kterého bych někdy moc ráda potkala, s neuvěřitelně silnou osobností a vztahem ke zvířatům. Příběh je nádherný, pravda po stylové stránce by si ještě zasloužil pár vylepšení, ale při čtení této knížky si člověk uvědomí hrozně moc věcí (jako třeba to, že některé problémy jsou v porovnání s tím, čím si každodenně Wendy musí projít, malicherné) a nepřestává se divit, jak inteligentní můžou pejsci být. Knížku jsem zhltla během pár hodin a asi ještě dlouho nad ní budu přemýšlet a těšit se, až jednou budu mít svůj domeček a v něm taky nějakého Teda :)
Do vody
Paula Hawkins
Moc mě to nechytlo, nesedne mi styl, jakým Hawkins píše. Na můj vkus byl příběh zbytečně roztahaný, opět mi nesedla ani jedna postava, ve kterých jsem se navíc ztrácela a chvílemi jsem měla problémy u knížky zůstat. Ale ve výsledku se mi Do vody líbila asi o trochu více než Dívka ve vlaku, bylo to o maličko více čtivější a hlavní hrdinky méně otravné.
Bez šance
Neal Shusterman
První půlka dobrá, ta druhá na můj vkus byla taková překombinovaná. Příběh má ale nápad a spád, dobře se čte. Koukala jsem, že v angličtině je už i pokračování, takže doufám, že se objeví i u nás.
Němý křik
Angela Marsons
Pro mě průměrná detektivka, sice čtivá, ale ničím zas tak nezaujala. První polovinu jsem měla problém sžít se s Kim a i když jsem jí zhruba od půlky začala trochu víc chápat, i tak mi nepřilnula úplně k srdci. Co se "sesterské zápletky" týče, přišla mi zbytečná a jenom natahovala konec.
Děti, které přežily Mengeleho
Eva Mozes Kor
Čekala jsem asi víc Mengeleho, ale i tak se jedná o krutý a smutný příběh dvou holčiček, které si v jedenácti letech musely projít Osvětimí. Co mě nejvíce překvapilo (i proto, že jsem se s tím setkala poprvé), byl závěr, kde Eva vysvětluje, proč a jak byla po letech schopna odpustit a v čem je toto odpuštění důležité. Knížku přečtete za ani ne večer, ale to nic neubírá na její síle a poselství, které by mělo být neustále opakováno a připomínáno.
Dům z karet
Michael Dobbs
Kniha se od americké verze seriálu (tu britskou jsem bohužel neviděla) liší, i tak lze ale dobře vypozorovat, která postava se stala inspirací pro tu seriálovou. Kniha je velmi čtivě a realisticky (aby ne, když autor je bývalý politik) napsaná, zhltla jsem ji během pár hodin. Má v sobě asi přesně to, co se dá od politického thrilleru čekat. Některá místa bych sice zkrátila, ale i tak se jedná o velmi povedené dílo.
Chlapec na vrcholu hory
John Boyne
Začátek mi přišel možná trochu natažený, konec bych naopak klidně více rozepsala. Každopádně i tahle knížka se Boyneovi povedla. Na jeho knížkách se mi líbí, že dovede krásně rozvinout a vysvětlit psychologii postav a to, jak asi vnímali jednotlivé aspekty nacistické Třetí říše.
Je pravda, že Chlapec na vrcholu hory mě nezasáhl tolik, jako příběh o Brunovi, a působil na mě o trochu méně reálně. I tak ale knížka v sobě nese silnou myšlenku a velmi povedeně ukazuje, jak i malé dítě může být vtaženo do propagandy a zvěrstev nacistického režimu.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Ohromně silná kniha s krutým koncem a ještě silnějším poselstvím. Tenhle příběh je ukázkou toho, že příběh malého chlapce, který se svým dětským rozumem snaží dopátrat toho, co se kolem něj děje, může být mnohdy silnější než podrobné líčení válečných zvěrstev.
Smrt v Praze: Atentát na Reinharda Heydricha
Hellmut G. Haasis
Já jsem spokojená. Kniha v sobě spojuje Heydrichův životopis, průběh atentátu a přípravy na něj a nakonec i dobovou reflexi. Navíc se moc dobře čte.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Tahle knížka se mi hrozně obtížně hodnotí. Samozřejmě považuji Snyderovy postřehy za důležité a myslím si, že je třeba, aby je každý vnímal. Na druhou stranu se nepovažuji za adresátku této knihy, vznikem totality se dlouhodobě v rámci svých studií zabývám a Snyder mi touto knihou neřekl vlastně nic nového.
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Seriál jsem neviděla (právě proto, že nejdřív čtu knížky a potom až koukám na filmové/seriálové zpracování) a na knižní sérii jsem se chystala dost dlouho. A musím říct že první část prvního dílu nezklamala a v sérii budu určitě pokračovat. Je sice pravda, že tak do půlky knížky bylo trochu složitější se orientovat v tom, kdo jde kdo (těch postav je fakt hodně), ale postupně vykrystalizovaly ty hlavní a provázanost mezi nimi a pak už bylo snadné sledovat děj. A ten je naprosto strhující. Navíc knížka je napsaná velmi čtivě, dokáže udržet pozornost a vlastně nikdy nevíte, co přijde v další kapitole. A to i přesto, že si myslím, že účelem téhle první části bylo primárně představit svět, ve kterém se příběh odehrává a jeho postavy. Ještě se dnes se pouštím do pokračování.
Recepce římského práva
David Falada
Kniha na mě působila dojmem takové lehké nevyváženosti. Na jedné straně se autor podrobně (pokud se tedy u malé knížečky o 150 stránkách dá mluvit o podrobnosti) zabývá raným středověkem a ranou recepcí, na straně druhé potom německou pandektistiku zmíní jen pár odstavci a dosti povrchně.
Hlavní pozitivum této publikace vidím v tom, že recepci pěkně vysvětlí v rámci obecného evropského dějinného vývoje. Pro konkrétnější informace o jednotlivých školách bych ale přesto sáhla po nějaké jiné knížce, např. po Urfusových Historických základech nového práva soukromého. Ale jinak tahle knížečka splnila svůj účel rychlého opakování před zápočtem a zkouškou.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Zhltla jsem to. Sice tuhle knížku nepovažuji za něco, co bych si musela přečíst znova, ale svůj účel oddechovky do autobusu splnila dokonale. Když jsem začala číst, říkala jsem si, jestli se dostanu přes vyprávění v přítomném čase - po pár stránkách jsem ho ani nevnímala. Navíc byla příjemná změna, že jsem po dlouhé době četla detektivku, která nebyla zaměřená na osobnost vyšetřovatele. Někde jsem četla, že Manželé se podobají Dívce ve vlaku - ani bych neřekla, Manželé mi přišli daleko chytlavější, hlavní postavy příjemnější a pochopitelnější a celkově knížka byla lépe napsaná.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Smála jsem se na celý vlak. Je jenom škoda, že zhruba od půlky knížky děj zamrzne a nepohne se dál. Ale oddechovka je to skvělá :)
Washingtonský dekret
Jussi Adler-Olsen
Přesně to, co jsem čekala. Politický thriller, který má spád, je v něm skvěle vylíčeno pozadí prezidentské kanceláře a strašně dobře se čte. Vůbec jsem neměla problém se zorientovat, kdo je kdo (a to u tohohle žánru mnohdy mívám) a začetla jsem se od první stránky. Můžu tedy jenom doporučit.
Poslední
Alexandra Oliva
Hodně čtivá knížka, která mě vtáhla do děje. Sice bych asi zvolila jiný konec, ale jinak skvělá oddechovka. Než jsem se pustila do čtení, říkala jsem si, že to možná bude takové Hunger Games pro dospělé, ale nakonec nebylo. Sice prvky boje o přežití jsou zde také, ale zpracování bylo jiné. Moc se mi líbilo střídání kapitol z pohledu Mae s těmi, které popisují průběh a zákulisí soutěže, udržovaly tak napětí a zároveň pěkně vysvětlovaly a posouvaly děj.
Doufám, že se od autorky dočkáme dalších knih, protože tahle prvotina se vážně povedla.
Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie
Zdeněk Jindra
Prokousat se touhle knížkou dalo zabrat. Nutno říct, že bych po ní dobrovolně asi nesáhla, protože zrovna hospodářské dějiny Rakouska-Uherska není něco, co by mě zajímalo, ale četla jsem ji pro účely zkoušky právě z tohoto období. Po obsahové stránce je skvělá, moc se mi líbili hlavně ty pasáže, kdy autoři strukturovali hlavní informace do číselných bodů, ale četla se mi teda dost špatně. Dvě hvězdičky, ale přiznávám, že moje hodnocení je do velké míry ovlivněné nezájmem o téma.
Tiché šlapací království
Zdeněk Svěrák
Byť jsem tuhle pohádku jako rozhlasovou hru neslyšela, věřím, že na poslech bude pěkná. Co se knížky týče, je to pro mě jako dospělého čtenáře krátké, přečetla jsem to asi za čtvrt hodiny. Každopádně paralela na komunistický režim je dost patrná. Celé je to psané typickým Svěrákovým humorem, škoda jen, že na těch šedesát stránek, psaných velkým písmem, se ho nevejde více.
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Miniera mám ráda, Servazova trilogie se mi líbila hodně, ale z téhle knížky jsem zklamaná, po celou dobu jsem se nemohla začíst a dost jsem se nudila. Ale je pravda, že se čte hodně rychle, vlastně mi ani nepřišlo, že by to mělo 600 stran.