MartinaF komentáře u knih
Nádherný příběh protkaný smutkem, samotou, bolestí i kolem dýchající přírodou. Vyprávění chytne za srdce.
Třetí díl byl stejně dobrý jako ty dva předchozí. Co mě mrzí, je to, že jsem knihu četla v češtině (první dva jsem četla ve slovenštině), ale to je fakt maličkost :-) Horší už to bylo s velkým množstvím postav. Ale jinak napínavý příběh, sympatičtí hrdinové, kteří mají své chyby, nejsou zkrátka žádní klaďasové, jak to občas bývá. Autor si opět neodpustil zmínit kaprálovy mučící nástroje a barvitě je popsat. Už se těším na další pokračování!
Knihu hodnotím vysoko, protože autorka na vcelku malém prostoru dokázala vystihnout celé Špicberky - od nádherné přírody a atmosféry až po strach z polární noci, bouřek, hladu, zimy a smrti. Mnoho knih ze Severu jsem nečetla, ale když ano, bylo vše viděno mužským okem, ale tentokrát Sever viděla žena. Knihu doporučuji přečíst a není potřeba se ničeho bát, kniha byla přeložena tak, aby odpovídala jazyku dnešní doby.
Dávám plný počet hvězdiček a kdybych mohla, přidám ještě několik navíc.
Je to velmi laskavý příběh o vztazích mezi rodiči a sourozenci, o lásce, o hledání pravdy v sebe sama. Liché ponožky jsou obrazem někoho, koho jsme v životě milovali a navěky jsme ho ztratili.
Knížka mě sice emočně nerozložila na milion kousků, ale zůstal ve mně takový hřejivý pocit s nádechem smutku.
Nádherný příběh, který stojí za přečtení.
Tak tuhle knihu jsem na posledních stránkách obrečela. Celý příběh mě opravdu dojal a nepamatuji se, že by mi po dočtení ještě tak dlouho tekly slzy. Je to velice laskavé vyprávění plný lásky, hledání sebe samého a také dobrého jídla, při kterém se vám budou sbíhat sliny.
Tenhle titul se zařadil mezi TOP toho nejlepšího, co jsem v letošním roce přečetla.
Až příště uslyším, že za komunistů to bylo fajn a lepší než dnes, mileráda ho odkážu na tento titul. Ač drobná svým zjevem, kniha obsahuje silný příběh, po kterém vám budou stát všechny vlasy na hlavě.
Nádherné lyrické básně plné lásky k jedné osobě - k mamince. Ale není to jen maminka, kterou opěvuje - jsou to i dálky a touha po dobrodužství, vzpomínky na dětství, kdy rodina nebyla příliš bohatá, ale bohatství právě spočívalo v rodinné soudržnosti.
Mé první knižní setkání s Alenou Mornštajnovou. Listopád je hodně náročný román, je pomalý, ale o to více depresivní a alarmující. Co by se stalo, kdyby se v roce 1989 nic nezměnilo? V alternativní realitě žijeme stále v době socialismu, jsme obklopeni armádou, donášení je běžnou záležitostí, každý se musí mít na pozoru. Za každé křivé slovo proti státu se hned zavíralo.
Ač nerada, kniha mě lehce zklamala. Čekala jsem něco ohromujícího, přece jenom je to Alena Mornštajnová, kterou si většina chválí, ale až tak úplně mně styl psaní nesedl. Připodobnila bych ho k Jiřímu Hájíčkovi, už díky té pomalosti, popisům, které převládaly nad dialogy. Avšak příběh jako takový, byl šokující a v konečném důsledku mi obou hlavních hrdinek bylo líto.
Ale i přesto jsem ráda, že jsem si knihu mohla v předstihu přečíst. Jak se totiž zdá, Alena Mornštajnová touto knihou mnohé čtenáře překvapí.
Přidávám se k nadšeným komentářům, protože i já jsem z knihy příjemně překvapená. Knih o válce celkově se vyhýbám, ale v tomto případě jsem udělala výjimku - Leila Meacham je má oblíbená autorka, která píše stylem, který ji mi blízký. Tento román zasazený do Paříže byl ohromující, výborně napsaný, ale uznávám, že i přesto, že byla špionážní skupina pečlivě vyškolena, dělala chyby a, to je můj osobní názor, by v reálném prostředí skončila na šibenici dřív, než by stačili říct Vážka. Měli ohromné štěstí. Jinak ale autorka uměla bravurně vykreslit tehdejší reálie, život v Paříži i atmosféru války, charaktery jednotlivých postav byly snadno uvěřitelné. Autorka umí psát, vtáhne vás do děje už od prvních stran, ale za sebe říkám, že některé činy a situace nebyly až tak reálné.
Netuším, jak zní kniha v originále, ale český překlad mi přišel chvílemi kostrbatý a někdy až příliš umělecky napsaný. A ke vší škodě jsem si všimla velkého množství hrubek, které v knize po korekturách zůstaly. Lehce to zkazilo dojem ze čtení, ale obsah celé knihy převládl nad hrubkami.
Přesto přese všechno je Vážka skvěle napsaný román a pro mě bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem v tomto roce přečetla.
Gump byl a stále je všude a já měla příležitost si knihu přečíst. Ti, co zbožňuji pejsky a jsou s nimi spojení celým srdcem, budou s Gumpem jeho dobrodružství hodně prožívat. Mně slza ukápla taky, ale až na konci. Moc pěkný, ale chvílemi syrový příběh, bohužel si myslím, že některé situace byly až bolestivě pravdivé.
Nebylo to snadné čtení. Zpočátku jsem se knihou těžko prokousávala, nevěděla jsem, jak bude autorka příběh vést, kam směřuje hlavní hrdinka Claire. Po přečtení musím konstatovat, že to byl krásný příběh o hledání sebe sama, pochopení své podstaty bytí i nalezení životní rovnováhy. Ale jsem psychicky vyšťavená a potřebuji něco oddechového, klišoidně romantického a veselého. Tady se totiž ani jednoho nedočkáte. Pokud máte rádi náročnější literaturu, jděte do toho. Já si musím dát pauzu, než se pustím opět do něčeho podobného.
Pravidla skutečných ninjů jsem zhltla jako malinu. Kniha se četla velice dobře, čtenář se mohl vcítit do role Ivoše, který je čistě negativní postavou. Ale vše není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Musím říct, že příběh byl skvěle napsaný, napínavý a já v přestávkách na přípravě štědrovečerní ryby četla tuto knihu.
Nádherná kniha, pokud tak můžu mluvit o příběhu z druhé světové války. Doba byla zlá a těžká, přesto se našli lidé, kteří se snažili pomoci druhým. Je to příběh nejen i lásce, ale ukazuje také válečnou Evropu a nastiňuje i drobné mikropříběhy, které ovlivnily mnoho lidí. Za tento román jsem vděčná a vybízím k tomu, abyste si knihu přečetli
Myslím, že tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Rozhodně stojí za přečtení, protože je v tom láska, přátelství, soudržnost, pochopení i nenávist. A navíc se kniha dobře čte.
Až do posledních stran jsem věřila, že vše dopadne jinak, než dopadlo a trochu to zabolelo, jsem sama máma, ale tohle, co si zažily pomněnkové matky, bych zažít nechtěla.
Nesouhlasím moc s komentáři níže, že tam bylo moc příběhů a utnutí děje v tom nejlepším. Myslím, že tohle bylo právě to zajímavé.
Knížku jsem přečetla jedním dechem a budu doufat, že pomněnkových matek bude co nejméně.
Příběh, který chytne za srdce každého, kdo je citlivý a není mu jedno lidské štěstí. Nádherný příběh o rodině, vztazích i dobách, kdy nebylo moc na výběr, jak žít. Doporučuji.
Krásný a něžný příběh, kdy láska překoná spoustu těžkostí. Vřele doporučuji všem romantickým duším.
Když jsem si knihu půjčovala, netušila jsem, že je to kniha o prožívání války na ostrově Guernsey. Ale nebylo to tak hrůzostrašné, přesto se člověku občas zatajil dech. Spíše je to kniha o přátelství, lásce k lidem i ke knihám. Odpočinkové a milé. Styl odpovídá tehdejší době a psaní dopisů a telegramů je nádherně staromódní, ale má svoje přitažlivé kouzlo. Jako by hrdinka Juliet vyskočila z románů Jane Austenové (až na pár rozdílů). Vřele doporučuji.
Vlastně jsem o knize moc nevěděla. Už po pár stránkách jsem věděla, že Emmi a Leo budou tím nejlepším, co jsem letos přečetla. Milé, něžné, netradičně napsané, příběh rychle odsýpal. Ještě že existuje pokračování. S takovým koncem se teda vážně nedokážu smířit.
Myslela jsem, že Heřmánkové údolí bude odpočinkovou četbou, ale spletla jsem se. Je to příběh o tom, jak se z mladinké nesebejisté dívky stala silná a zkušená žena. Skvěle napsaný román. Už se koukám po další autorčině knize.