Martinique
komentáře u knih

Betty je má celoživotní láska. Až mi bude někdy ouvej, tak se k ní zase vrátím.


Knihu jsem dostala v 15ti letech od strýce, jako jeho nejmilejší knihu. Vůbec mě tehdy nelákalo číst o letišti a tak jsem ji někam založila. Po dalších 15ti letech jsem ji našla, vzhledem k tomu, že strýc před dvěma lety zemřel byla povinnost si ji konečně přečíst. Je napínavá od začátku do konce, pořád se tam něco děje a hlavně jsem ocenila, že jsem se u počtu osob neztrácela kdo je kdo. Takže strejdo, díky za doporučení!


Čekala jsem pohádku od mé milované Astrid a dostala jsem mnohem a mnohem víc.


Jedna z mých nejmilejších. Četla jsem zatím čtyřikrát a ještě párkrát ji budu číst.


Krásná kniha. Drsné vyprávění napsané s vtipem a bez zbytečného patosu. Děkuji za připomenutí toho, jaké je štěstí, že mohu být ženou právě zde.


Tohle by měla být povinná literatura na druhém stupni. Ačkoli jsem ji četla na střední, někdy před šestnácti lety, pamatuji si ji jasněji než cokoliv jsem přečetla potom.


Dlouho jsem se u žádné knihy tak nenasmála.


Z této knihy mrazí. Neskutečně silná kniha. Ilustrace a grafika jsou úžasné.


Když jsem slyšela o knize, která má pojednávat o ženách z Bohnic vyprávěnou jednou z nich, moc jsem se těšila. Koupila jsem ji ještě před výtiskem a už když mi dorazila byla jsem zaražená velikostí, bylo mi jasné, že do tohoto se nějaké velké osudy nevejdou. Přišlo mi to jako krátké, rádoby zábavné zápisky do deníčku. Takže nakonec jsem byla ráda, že to bylo krátké a nebylo to mnoho ztraceného času.


Ideální by bylo, kdybych se l této knize dostala někdy ve 14ti letech. Ale občas trochu více naivity neuškodí.


Když jsem dostala tuhle knihu k svátku, myslela jsem si, že než přelouskám těch víc jak 800 stran, tak se celý rok nedostanu k jiné knize. Mýlila jsem se. Přečetla jsem ji (na mě) rychle. Zžila jsem se s postavami tolik, že jsem je jen velmi nerada nechávala jít. A s radostí se k ní ještě v budoucnu vrátím.


Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a bylo mi tak líto, že jsem se s hrdiny musela rozloučit.


Povinná literatura pro všechny. Mám ráda tíživé knihy, ale protože tahle pojednává o faktech, situaci tady a teď, byla depka z toho mnohonásobně větší.


Až se příště pustím do nějaké další ruské klasiky, budu si od začátku psát tahák na postavy. Trvalo mi snad celý první díl se v postavách zorientovat, ale pak jsem se do příběhu ponořila a už mě nepustil.


Už když jsem kdysi viděla film, tak jsem se do příběhu zamilovala. A knihu jsem nemohla přestat číst.

Naprosto nesmyslně rozdělené na tři díly. Hádám, že jen z toho důvodu, aby se to prodalo za víc. Přečetla jsem už vsechny tři a nemá pro mě smysl komentovat je zvlášť, jelikož se jedná o jeden souvislý příběh (takže to zkopíruji ke všem dílům).
Jako milovník Jane Austen jsem se téhle trochu bála, že je dopsána její (myslím) neteří, ale naprosto mě uspokojila. I když není tak kvalitní jako její jiné knihy, tak mě bavila, přečetla jsem ji okamžitě. Doporučuji mít po ruce všechny díly.


Knihu jsem četla jako odlehčující po jedné náročnější klasice. A splnila to, co jsem očekávala. Do Compostely se nechystám, už pro to, jak je to profláklé. Ale těším se na jaro a na jakoukoliv jinou túru.


Výborně zpracované téma o tom, že žena nemusí mít děti, aby prožila plnohodnotný život. Krásné fotografie Dity Pepe. Četlo se to úplně samo.


Tato kniha je převážnē krásná a to hodně moc. Jednotlivá vyprávění bych uvítala klidně delší.


Kdyby mi kniha tolik nepřipomínala mých vlastních pár let pobytu v Londýně kam jsem odjela po střední, kdy jsem byla podobně blbá a zapomínala na vlastní problémy podobným způsobem, tak nevím jestli bych to dočetla. Queenie je nesympatická, protivná, ale já ji po čase začala chápat a hlavně fandit, aby se z toho dostala tak jako já. Není to zvlášť dobrá kniha, asi bych jí nikomu nedoporučila, ale četla se mi vlastně dobře.
