Martinka 135 komentáře u knih

Má nejoblíbenější kniha vůbec!
Omluvte vyjádření mimo téma knihy, ale prostě mám veliké nutkání získat odpověď na svou otázku, netýkající si pouze hodnocení této konkrétní knihy.
PROČ mají potřebu vyjadřovat se ke knihám lidé, kteří čtou pouze z donucení v rámci vyučování, maturity atp.?! Mají snad pocit, že když z donucení přečtou dvě, tři knihy, aby se neřeklo a oni měli u maturity o čem mluvit, když budou mít štěstí a jednu z těch 3 knih si náhodou vytáhnou, dává jim to nějakou pravomoc literárního kritika? Uznávám názory lidí, kteří jsou alespoň nějak literárně vzdělaní a jejich názory respektuji, ale těmito "maturitními čtenáři" zvysoka opovrhuji. Mají snad pocit, že při svých znalostech poznají dobrou knihu od špatné? A s čím to, proboha, porovnávají, když jejich literární znalost je natolik ubohá?
Napsat něco ve stylu "Příšerná kniha, četla jsem z donucení, nebavilo mě to, nepochopila jsem to." - no, možná máte pouze špatnou slovní zásobu a nedostatek literárního cítění! (A to už se ani nepokouším zamýšlet se nad vašimi znalostmi kontextu doby atd.)
Nemám samozřejmě namysli pouze komentáře u této knihy, ale dlouhé systematické analyzování komentářů u knih ostatních mne natolik rozlítilo, že jsem měla potřebu tento názor ze sebe vypsat.
Drazí sváteční čtenáříčci, co čtete jen, aby se neřeklo, klidně si to tak praktikujte a možná vám to u maturity skutečně vyjde, ale nemějte, proboha, pocit, že si můžete hrát na literární kritiky bez špetky znalostí o světové i české historii literatury! (nepředpokládám, že si někdo z vás přečte můj dlouhý příspěvek, protože pokud vás k tomu nikdo nedonutí, nemáte potřebu přečíst si text delší, než je několik holých vět).

24 07.02.2014

Bezantina:
Pro mě tedy bohatství neznamená nutně šťastný a spokojený život. Proč někomu přát to nejhorší, když svět je sám o sobě dost tvrdý i bez toho? Psychické stavy nemusí dle mého názoru pocházet nutně z majetkového zajištění. Stereotyp trápí jak manuálně pracující, tak zhýčkané. Oba tyto typy lidí mohou dospět do okamžiku, kdy neví, co od svého bytí očekávají a kam směřují. Všechno je otázka lidského vědomí a mysli, ni tak bohatství či luxusu. A to, po čem "průměrný" člověk touží nemusí být aplikovatelné bezvýjimečně. "Být šťastný a spokojený" nemusí být nutně synonem pro "být vděčný". Doufám, že Coelhemu se to v této knize podařilo popsat a vystihnout.

Pro mě je tato kniha ostudou dnešní literární tvorby. Jazykové prostředky odpovídají dítěti v páté třídě, zápletka je natolik předvídatelná, že kdyby měla kniha o 400 stran méně, o nic bychom nepřišli. Vadily mi neustále se opakující výrazy, slovní spojení, věty, nedostatečná slovní zásoba autorky (nebo snad překladatelky?), lichý děj, který nemá spád a faktické nesmysly. Že je kniha bestsellerem jen poukazuje na degradaci literatury v dnešní době a hloupnutí obyvatelstva. Upřímně se stydím za to, že ji mám doma.

Opravdu mi chcete říci, že prvoplánové teenagerovské braky bez špteky kreativity a originality (a k tomu všemu napsané jazykem žáčka páté třídy) zde mají vyšší hodnocení, než vrcholná díla české literatury? Jak smutné...

11 01.06.2014

Ač jsem milovníkem klasické beletrie, tato kniha mně nikterak nezaujala. Stingo, jakožto hlavní postava, mi byl již od začátku krajně nesympatický, což v průběhu knihy došlo až k jakési znechucenosti jím a jeho osobou. Ano, zpočátku se mi jevil jako naivní mladík, ale velmi záhy jsem z něj získala dojem patriotistického (na čemž samotném není nic špatného, ale neustálé vychvalování jen a jen americké literatury a americké geniality už mne trochu unavovalo), sobeckého a v neposlední řadě sexem posedlého egocentrika. To, že na každých 10 stranách (pokud se zrovna nejednalo o Sophiino vyprávění) nejméně pětkrát nezapomněl zmínit, jak je s prominutím "nadržený", pro mne bylo nadmíru otravné a absolutně mne to nezajímalo.
Nevadí mi zdlouhavé popisy, když jsou napsané poutavě, ale zde jich bylo příliš neopodstatněných a nedůležitých pro děj (opravdu mne nezajímala značka Stingovy pasty na zuby či půlstránkový popis zadku Mary Alice, která je pro děj pramálo podstatná, řekla bych spíše zbytečná, nicméně poté, jak se k ní Stingo zachoval, ztratil mou veškerou úctu).
Jistě, příběh Sophie je úžasný, fantastický a uchvacující, ale těch zbývajících 500 stran mi připadalo nadbytečných či dokonce zbytečných. Stingova neustálá sebelítost a touha po sexu líčená VŠUDE mne ke konci už jen iritovala a tyto pasáže jsem rovnou přeskakovala. Dlouho jsem si k žádné hlavní postavě nevytvořila tak negativní vztah.
Dále, co se týče jazykových prostředků - autor svou snahu o vznešený styl vyprávění vždy něčím zahrabe 100 metrů pod zem. Odstavec napsaný vzletným jazykem a pak spojení jako "honit si péro". Připadá mi to trochu jako autorova hra na kultivovanost, která mu ve skutečnosti naprosto chybí. Pak také (nevím, zda se jedná o chybu Styronovu či překladatelovu), nicméně trochu mi připadalo, že slovní spojení "být/nebýt s to..." se vyskytovalo až moc často, mnohdy hned několikrát za sebou. Měla jsem chuť začít ho počítat, myslím, že bych se dostala k nejméně trojcifernému číslu (četla jsem překlad R. Nenadála).
Prvních 500 stran jsem pouze čekala, kdy se už konečně začne dít něco zajímavého. Kdybych nevěděla, jak příběh vyvrcholí v závěru, nikdy bych knihu nedočetla do konce.
3 hvězdičky jen pro to, že Sophiin příběh je úchvatný, takže vlastně spíš pro ni, než pro autora, coby pouze zloděje špatně sepsaného osudu.

9 24.02.2014

Nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla. Přestože jsem předem znala děj, byla jsem knihou naprosto pohlcena, neustále mě překvapovala a po dočtení jsem dobrých pět minut jen seděla a zírala, abych to vstřebala. Nikdy ve mě žádná kniha nevyvolala tak silné emoce jako tato.

9 07.01.2014

Začala jsem tuto knihu číst pouze proto, abych se dozvěděla, zda je stejně příšerná, jako ta první. Co víc, byla mnohem horší (a to jsem si myslela, že to už ani není možné). Nic stupidnějšího jsem asi nikdy nečetla. Po 50 stranách jsem to vzdala, protože jsem už nechtěla dobrovolně podstupovat utrpení ve formě příšerně formulovaných vět a téměř žádné slovní zásoby.

Musím přiznat, že se trochu stydím, že se mi tolik líbila tak prvoplánová romantická četba. Nejradši bych napsala, že to byl hrozný kýč, abych neztratila hrdost, ale to bych lhala. Nenávidím ufňukané romány, nenávidím vyšponované happy endy a přesto. Nevím proč, ale mně se to i přes to líbilo.
Líbily se mi dvě dějové linie zachycené formou dopisů, líbilo se mi, že je spojovala válka (a nakonec i příbuzenský vztah), líbilo se mi, že museli být nešťastní, aby mohli být nakonec šťastní.
Přiznávám, že jazyk hlavních hrdinů byl na můj vkus (a na příšlušnou dobu) nepříznačně moderní, ale to je vždy těžké soudit poté, co kniha projde rukama překladatele.
Jinak byla ale kniha moc hezká a vůbec nelituji, že jsem ji přečetla. (A co víc, dokonce mě přiměla napsat dopis! :))

8 13.03.2015

Veliké zklamání. Začněme pozitivy: obálka + ilustrační fotografie moc hezké, nahánějí strach, ty jsou opravdu povedené (snad proto, že autorka píše, že pocházejí ze skutečných psychiatrických zařízení). To ostatní byla jedna velká bída. Shrnu to dvěma krátkými a jedním delším bodem.
1. Při bilanci cca 300 stran se člověk těší na pěkné počtení, kdybychom ale měli odečíst všechen obrazový materiál, text vydá stěží na polovinu.
2. Kniha pro čtenáře od 16 let (to se rovná čemu? 16-20?). Popravdě, to ve vydavatelství trochu neodhadli. Pochybuji, že v i 16 (a to není tak dávno) bych byla méně kritická. Ubrat 4 roky a možná se dostaneme k cílové skupině... To ale nic nemění na tom, že i kniha pro čtenáře podstatně mladšího věku musí dodržovat jistou jazykovou koherentnost a může být napsána solidně, čímž se dostávám k bodu č.3.
3. Příšerné vyjadřovací prostředky (toť k autorce), nesoudržnost jazykového kódu (tady těžko odhadnout, zda chyba autora či překladatele). Pokud postava hovoří obecnou mluvou, měla by se toho držet a ne nesmyslně přecházet uprostřed věty do hyperkorektnosti, navíc při rozhovoru se spolužáky. Dialogy jsou trochu šroubované a některé otázky postrádají smysl nebo jsou nepřirozené.
Některé věci zůstaly neobjasněné (Jordan a rovnice), což by nemuselo vadit, a konec se zdá trochu překombinovaný (závěrečná epizoda s profesorkou, klíči a nalezeným vzkazem).
Moc děsivé mi to nepřipadalo. Fotografie ano, ale text samotný mě asi tolik iritoval, že jsem nedokázala se pořádně vžít do děje.

7 27.01.2015

Nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla. Myslím, že pan rádobyspisovatel Viewegh by si měl uvědomit, že co další nová kniha, to větší brak a s grácií odejít z literární scény (nebo spíše bez grácie, protože ten správný moment už dávno prošvihnul). Nechápu, jak může být někdo, kdo píše takové hrůzy bez příběhu, tak úspěšný. Populace hloupne, jiné vysvětlení neexistuje.
Neustálé vulgarity, plytký příběh, naprosto triviální kompoziční i jazyková stránka díla.To už je mnoholetý standard autora.

Geniální básnická skladba. Mácha používal skvostné básnické prostředku jakým není rovno. Osobně jsem četla několikrát a pokaždé uchvácena genialitou veršů. Mezizpěvy tvoří vkusné a symbolické přechody mezi jednotlivými částmi, poslední zpěv je originálním uzavřením celého příběhu. Trochu škoda, že je tolik odsuzován lidmi, kteří jej četli pouze z povinnosti k maturitě (popravdě, nechápu, jakým právem si takoví lidé, kteří čtou jen z povinnosti nárokují schopnost objektivně hodnotit knihy), myslím, že valná většina z nich děj ani nepochopila bez toho, aby si o něm přečetla nějakou anotaci na internetu. Máj není četba pro hloupé (a řekněme si upřímně, možná proto je zde tolik záporných hodnocení, protože procento lidí s touto úrovní inteligence je poměrně vysoké a paradoxně, právě ono procento má pocit, že má nejvíce co říci). Pro mě jedno z nejlepších poetických děl, které jsem kdy četla.

7 07.01.2014

Navzdory všeobecnému nadšení touto knihou, mě příliš nezaujala. Příběhy Austenové mi připadají neustále stejné jen s jinými variacemi. Pro mě kýčovitá přeslazená. Hvězdičku dávám autorce za odvahu a ambice psát v době, kdy to pro ženu nebylo vůbec jednoduché.

6 07.01.2014

Výborná kniha! Pro mě o něco slabší, než 1984, nicméně stále Orwellův (geniální) standard. Naprosto nadčasová antiutopie, která má i dnes co říci. Mistrovsky zvolená alegorie.

6 07.01.2014

Pro pochopení narcistické poruchy ideální. Vždycky, když si chci vzpomenout na nějaké projevy, vybavuji si železná kamna, skleněný vrch, hlubokou vodu, otce s princeznou atd. Ty demonstrace na pohádkách mají přeci jen něco do sebe. U Hraniční poruchy osobnosti jsem o tom natolik přesvědčena nebyla, tady je to více dotažené, méně pravidel Anonymous Alcoholics a posledních částí, které se mi u HPO už zdály trochu nudné. Dokonce jsem si sama chvíli myslela, že jsem narušená narcistka, dokud jsem se nedosla k části, kde se psalo, že v západním světě trpí lehkou formou spousta lidí.

5 17.06.2014

Ač kniha už od prologu na mne působila tak, že má Hösse vylíčit v tom nejhorším světle, tak, jak už zde bylo několikrát zmíněno, bylo mi ho v závěru spíše líto. Vázaly mě k němu všemožné pocity, ale určitě ne nenávist. V jistém smyslu jsem v některých rysech jeho charakteru našla zalíbení (nemluvnost, přemýšlivost, důslednost, zodpovědnost...). Vesměs vlastně nemám ráda hysterické lidi, kteří své emoce dávají okázale najevo, takže chlad hlavního hrdiny mi byl spíše sympatický. Sáhněte si všichni do svědomí a přemýšlejte, zda byste byli skutečně tak odvážní neuposlechnout rozkazů shora, jak tvrdíte.

5 10.03.2014

Vondruška nezklamal, kniha velice pěkná, doufám, že historicky natolik přesná, jak jen to bylo možné. Snesla bych složitější, kultivovanější styl psaní, ale při jejím rozsahu promíjím pro "čtivost", která, jak tak koukám, je pro většinu lidí rozhodující (já osobně si ráda přečtu knihu napsanou jazykem na vyšší úrovni).
Příbuzenské spory mě překvapivě opravdu bavily, věřím, že v té době byl boj o trůn skutečnou anabází. Jen mi připadá, že autor dává moc velký prostor sexu (a to, jak - ostatně jako v každé jeho knize, nevyjímaje ty s panošem Otou - je každá žena ze svého prvního styku unešena a v naprosté extázi mi připadá trochu úsměvné. Ale s přihlédnutím k pohlaví autora, budiž. - Nebo možná byla natolik jiná doba, že ani první sex nebolel! V čem to jen žijeme... :)))
Každopádně, ode mě pochvala, chystám se vrhnout na druhý díl, tak snad nebudu zklamaná.

5 06.02.2014

Sice žádný světoborný příběh, ale miluji jazyk, kterým Vančura píše (avšak věřím, že právě to je problém mnoha jeho odpůrců - holt je to počteníčko pro chytřejší lidi s nadstandardní slovní zásobou - koneckonců kdo by chtěl psát pro blbce?). Působí neuvěřitelně vznešeně a dodává dílu na důstojnosti. V kombinaci s mistrovskou ironií tvoří graciózní harmonii. Celý styl napsání je tak trochu rozmarný a v tom právě, dle mého uvážení, tkví veškerý smysl knihy. Jen ne každý má ten dar, pochopit to.

5 07.01.2014

Není to lehké čtení, člověk musí být neustále ve střehu. Přesto, že například v postmoderně v dílech M. Kundery jsem zalíbení našla, Sekyra mě snad příliš mátla. Sice jsem si nakonec dokázala utvořit jistý celostní obraz, ale styl psaní mi asi nesedl. Ale třeba za pár let po znovupřečtení změním názor :-)

Po jedné z Kingových knih (název jsem bohužel pro hrůznost a přílišný naturalismus opomněla) jsem se hodně obávala, že zase budu číst o tom, jak mrtvolám po bělmu očí cupitají mouchy a jak rozleptané maso zavražděných ožírají švábi. Snesu hodně, ale tolik živě popsané nechutnosti opravdu ne. Řbitov zviřátek mě ale nakonec velmi mile překvapil. Hltala jsem knihu od začátku až do konce a prožívala každičkou minutu s hlavním hrdinou. Kromě hororu trocha psychologie (skoro jsem brečela, když nesl mrtvé tělo své ženy do "bažin").
Výborná kniha, z níž mrazí! Asi dám panu Kingovi ještě šanci, tak doufám, že mě zase nezaskočí nějakým barvitým popisem rozloženého těla. :))

4 06.02.2014

Podivná, velmi podivná kniha... Snaha o zajímavou kompozici se mi líbila, nicméně dala by se ještě dotáhnout k dokonalosti. Neobvyklá psychologie postav mě také nadchla, nicméně, čekala jsem ještě nějaké větší rozuzlení, odůvodnění. Co mě ještě zaujalo, byly části absurdního dvojení textu v dialog a zároveň probíhající myšlenky, to se mi zdálo nenadále výstižné a povedené.
Vadily mi vulgarismy, přicházející většinou v naprosto nevhodných, neočekávaných chvílích. Nebylo jich sice nijak moc, ale narušovaly celkový rámec a momentální atmosféru scén.
Škoda, že kniha zůstala nedokončena. Nevadilo mi, že jsem nedostala některé odpovědi. Od toho knihy jsou. Ale jako by příběhu i přesto ještě něco chybělo...

3 23.06.2015