marwinmh komentáře u knih
Nora, sirotek vychovaný brilantním chirurgem, ve svém životě touží nejvíce po tom, moci vykonávat chirurgickou praxi, avšak to by nesměla žít v době, v níž společnosti vládnou muži a ženy mají dbát na své dobré a mravné vychování, udržovat teplo rodinného krbu a debatovat o výšivkách či módních trendech. Příběh o boji za svůj sen, o touze po uznání a lásce si zaslouží vaši pozornost.
Čtení, samotný příběh i hlavní postavy Audrey Rose a Thomase mě bavily. Úplně jsem cítila vlhký vzduch, protkaný mlhou a pachem krve, když jsem četla scény z míst činu, a i když jsem tušila, kdo oním Rozparovačem je, požitek z četby mi tento fakt nijak neubral. Druhému dílu se bránit nebudu.
Příjemné detektivní čtení, kdy děj plyne natolik rychle, že se nenadějete a už čtěte poslední stránku. Hlavní postavy byly sympatické, příjemně a nenásilně se doplňovaly, při hledání ztracených dívek a pátrání po pachateli. Líbilo se mi vykreslení další dějové linky z osobního života šéfinspektora Ketta - snaha zvládnout dvě věci, které miluje, a to svou práci a své děti. Rozhodně si další díl nenechám ujít, protože mě zajímá.....jak to bylo dál?
Až taková detektivka to nebyla, i když mrtvolu tady najdeme, ale v podstatě až na samém konci knihy, kdy se autorka vyšetřováním vraždy zabývá jen okrajově. Příběh se spíše věnuje hledání odpovědí na otázky z minulosti. Nebo to špatné, četlo se to dobře, ale čekala jsem intenzivnější čtenářský zážitek.
Chápu, že kniha o sebevraždě z důvodu "nevím jaký má smysl má existence" není předurčena, že se u čtení budu bavit, ale na mě to působilo příliš depresivně a šílená obálka tomu jen dodala.
Románový příběh o proslulé vražedkyni se čte velmi dobře. Na mě to bylo roztahané a vleklé, každopádně autorce děkuji za zajímavě uchopený příběh o skutečných událostech, které otřásly společností daleko za oceánem.
Hodnotím velmi kladně, i když mi to trochu připomínalo seriály typu Polda či Dvojka na zabití.
Jelikož mě však "zkrachovalí" chlápci bojující s nekalými živly poslední dobou baví hodně, tak jsem si čtení užila.
Autobiografie o tom, že v životě lze být šťastný i poté, co si projdete peklem a sáhnete si níž než na samé dno. Škoda, že jsou jednotlivé kapitoly tak strohé a jakoby prožívané z povzdálí.
Příběh o tom, jak se každý z nás zvládá po svém vypořádat s nepřízní osudu, která vás zavede do země, ke které vás nic nepoutá a která je tolik jiná než země, odkud jste museli utéct, nechat tam všechen svůj majetek, rodinu, sny a plány. Příběh popisuje řecké uprchlíky budující si svůj nový život v socialistickém Československu, kdy se musí přizpůsobit cizí mentalitě, jazykové bariéře, podnebí atd. Většinu času na mě příběh působí depresivně (chápu, že nejde o lehké téma), lidé jsou smutní, trestají se za své činy a zakazují si mít radost. V poslední části knihy, si naše hlavní postavy najdou cestu zpět do Řecka a k sobě samým. Nebylo to špatné, ale valný dojem to ve mě nezanechalo.
Žánr, který běžně nečtu a nevyhledávám. Každá z postav mi byla něčím nesympatická a docela jsem nechápala, že takové charakterové uskupení spolu může kooperovat již od střední školy. Dění v lese působilo chvílemi až nadpřirozeně (čekala jsem něco na způsob klauna z Kingova TO), takže závěrečné přijatelné vysvětlení dění mě mile překvapilo.
Standard, na který jsem u Shari Lapena zvyklá. Kniha mě opět nezklamala - prostředí horského hotelu odříznutého od světa sněhovou vánicí a někdo z přítomných je vrah, kdo a proč vás nechá v napětí až do samého konce.
Příběhy žen, které přišly o své milované (většinou) muže a přesto na život a lásku nezanevřely. Příběhy mě zasáhly o to víc, že na karvinsku/ostravsku žiji celý svůj život a pocházím z hornické rodiny.
Příběh o tom, že nic není samozřejmostí a že jeden okamžik dokáže váš život obrátit vzhůru nohami, i když o ty své přijdete.
Skvěle napsaný příběh, jsem ráda, že jsem na knihu díky čtenářské výzvě narazila.
Živelný příběh, který na pár stránkách popisuje hrůznosti, kterých jsou lidé schopni napáchat na druhých lidech, jak jednání a rozhodnutí jedněch, změní k nepoznání životy druhých. I přes hrůzy doby se v řádcích knihy objevuje naděje, že v lidech je stále i něco dobrého a dokážeme druhým pomoci.
Jak touha po jiném způsobu života zavede dvě sestry, které si byly nejbližší na celém světě, na zcela opačné konce břehu a také příběh dívky, která svůj život spojí s mužem, který zprvu mužem fyziologicky nebyl. Postavy mi přišly tak nějak ploché, jejich city, touhy a prožitky na mě nepůsobily opravdově. Nečetlo se to špatně, ale něco tomu chybělo.
Napínavý příběh, který mě držel v očekávání věcí příštích a na svém konci velmi překvapil rozuzlením. Avšak vadilo mi neustálé opakování se jednotlivých informací, myšlenek hlavní postavy, která se rozhodně neřadí mezi adepty na nejoblíbenější knižní hrdinku roku.
Přesto myslím, že se při čtení nudit nebudete.
Kniha popisuje jeden rok v životě ženy samoživitelky, která přišla o sestru, matku, v těžkých chvílích se snažila pomoci všem a na sebe zapomínala, přesto si ji láska a štěstí našly. Nebylo to špatné čtení, ale nic co by na mě zanechalo hlubší dojem.
Román z dob poválečného Londýna, který nám dává nahlédnout do vyšívací dílny v čase, kdy se pracuje na "zakázce století". Příběh dvou žen, které ve svém životě o mnohé přišly, ale také mnohé získaly. Žádné velké zvraty nečekejte, děj plyne pomalu a přináší příjemný čtenářský zážitek.
Kam až může dojít poblouznění mladé dívky k mnohem staršímu muži, žijícími ve společnosti, která tyto nerovné vztahy neodsuzuje ba v určité etapě dokonce bojuje za jejich zlegalizování. Tohle je pro mě něco nepředstavitelného.
Navzdory těžkému období 2.sv.v. jde o velmi krásný příběh, kdy láska ke knihám doslova zachraňuje životy.
Příběh plný odhodlání nevzdat se bez boje, pomáhat ze všech sil kde to jde jak po fyzické, tak psychické stránce, snaha najít si i v těžké době pevný přístav, který nás bude držet při smyslech.
Nechybí také silná přátelská pouta a láska.