marwinmh komentáře u knih
On potká Ji, Ona potká Jeho a přitahování vzájemnou chemií se z toho vyvine vztah. Nepřekvapí, neurazí, ale čte se dobře.
Trvalo mi se do knihy začíst, začátkem jsem se vyloženě nuceně prokousávala, vadila mi spousta francouzských jmen, názvů ulic, budov než se autor dostal k jádru věci, ale potom mě příběh plný pátrání po ztracených obrazech, pravdě o životě známého malíře, jeho ženy a především syna konečně zaujal a nepustil až do samého konce. Možná trochu přitažené za vlasy, ale čtivé.
Smutný příběh lásky muže a ženy, kteří neměli na růžích ustláno a během svého života se museli potýkat s mnohými útrapami, to vše na pozadí událostí válečných a poválečných let v oblasti Přerovska popsaných tak barvitě, že člověk s hlavními hrdiny prožíval každou vteřinu.
Bavilo mě to velmi, i když jednání hlavní hrdinky byl "absurdní absurdistán" :-) Děj byl jednoduchý, čtivý, vtipný, žádné srdceryvné zvraty, nedorozumění, útěky atd. Já se při čtení bavila a to jsem přesně od tohoto typu knihy/žánru očekávala.
Chtěla jsem nenáročnou romantiku a té se mi dostalo. Hlavní hrdinka bojující s láskou k sobě samé, hlavní hrdina s činy provedenými v minulosti, láska, bolest z odloučení a opět láska, to vše na pozadí amerického vysokoškolského sesterstva a hokejového světa.
Autorka nám nabídla pohled na "obyčejný" život jedné rodiny, kdy rodiče zjišťují, že jejich spokojené a samostatné děti zase až tak spokojené a samostatné nejsou a že oni dva (matka s otcem) mají rozdílné přístupy k řešení nenadálých životních zvratů, které mohou vést až k rozdílným životním cestám.
Kniha mě nezaujala jak jsem očekávala, nečetla se vyloženě špatně, ale dějová linka byla nějak nedotažená, jakoby psána horkou "jehlou" a konec byl vyloženě useknutý.
Od autorky jsem četla lepší knihy.
Joy je u mě v podstatě sázka na jistotu, že se při čtení nebudu nudit, dějová linka bude zajímavá a svižná a u této knihy tomu nebylo jinak - skvělá od začátku do konce.
Není vše vždy tak, jak se může zdát a netřeba závidět druhým to, co mají, protože ne vždy je to ve skutečnosti záviděníhodné.
Příběh o tom, jak těžké je najít v sobě sílu postavit se někomu, kdo vám a vašemu dítěti systematicky a dlouhodobě ubližuje a přitom pro okolí je to ten nejoddanější muž a otec, jakého by si přála nejedna žena.
Výborně napsáno z vnitřního i vnějšího pohledu, svižně plynoucí děj.
Původně jsem čekala příběh plný informací o jaderném výbuchu, o následujících minutách, hodinách a dnech v blízké Pripjati, navzdory tomu jsem dostala příběh o hledání síly postavit se na vlastní nohy, odpuštění a síle přátelství a rodinné soudržnosti na pozadí jaderné katastrofy v ukrajinském Černobylu.
Příjemné čtení, plné neskutečných příhod mladého zvěrolékaře, jeho zvířecích pacientů a jejich ne vždy přívětivých majitelů.
Nenáročný příběh tří žen (matky a dvou dcer), z nichž každá má svá tajemství, každá se dokáže zachovat tak, aby z toho měla vlastní prospěch a pocit, že v životě to někam dotáhla, že si našla to své místo na slunci a teď je skutečně spokojená.
Síla opustit po letech vše známé, ne zrovna příkladná brigáda, nemoc, znovu objevená láska, manželství z rozumu - v této knize toho najdeme hodně.
Hokej je pro mnoho lidí v Medvědíně celý jejich život.
Hokej pro mnohé z nich představuje budoucnost a naději v lepší zítřky, přesto se najdou lidé, kteří před hokejem a tím vším, co pro ně znamenal a znamená, upřednostní vlastní rodinu, vlastní smysl pro spravedlnost i za vysokou cenu, kterou za svůj postoj zaplatí.
Skvěle vykreslena mentalita lidí, jak jsme lehce manipulativní, jak dokážeme pořádat "hon na čarodějnice" jen proto, že se nám to hodí.
Deníkové zápisky mladé dívky, o několika letech skrývání se se svou rodinou před nacisty.
Dívky, která měla brilantní jazykové dovednosti a celý život měla před sebou.
Dívky, kterou její víra a doba, v níž žila, stály život.
Bavilo mě to - téma, prostředí, hlavní hrdinové, hrůznost vraha, ale přišlo mi, že na vraha a Sběratele přišli tak nějak "náhodou" než svými vyšetřovacími schopnostmi.
Když se "rozbitá" duše setká s "porouchaným" tělem, může z toho vzejít láska, jež překoná všechna příkoří, překážky a změní váš přístup k sobě samému i ostatním lidem.
V životě neúspěšná, se sebou a ostatními lidmi nespokojená hlavní hrdinka, díky lásce povstane jakožto Fénix z popela a přetransformuje se do dívky zcela nepodobné té, jakou bývalá tolik let a následuje happyend.
Číst se dalo, ale svým blízkým bych tuto knihu nedoporučila.
Jelikož mám s prostředím psychiatrické léčebny zkušenosti, musím říci, že tato kniha za mě bohužel ne. Nesedl mi styl psaní, nezapůsobily na mě příběhy jednotlivých pacientek, sdělení/poselství, které nám snad měly přinést mě minuly.
Děj plynul bez zbytečného protahování, opakování již řečeného, hlavní hrdinka se navzdory svým strachům postavila opětovné hrozbě vraha, který si počínal značně surově, s odhodláním, přesto celkový dojem z knihy není až takový v jaký jsem doufala, mám pocit překombinovanosti (vrah má soukromou praxi, u toho stíhá do detailu sledovat své oběti a jejich rodinné příslušníky, týrat a vraždit nebohé dívky, hlavní vyšetřovatel se po letech potká se svou dávnou láskou a navážou v podstatě tam, kde před 14 lety skončili....)
Čtení mě bavilo, přesně takovou nenáročnou, svižnou oddechovou teen romantiku jsem potřebovala. Abby a Cooper spolu komunikovali s lehkostí, vtipem, sarkasmem, Abbyin přímočarý děda, máma plná obav z vnějšího světa, dodali příběhu kapku vážnosti.
Zpočátku jsem myslela, že knihu nakonec odložím, ještě že jsem to neudělala, jinak bych přišla o naprosto kouzelný příběh plný zajímavých lidských i nadpozemských postav bojujících bok po boku proti nástrahám zla.
Občas vtipné, občas absurdní. Nenadchne, neurazí, už je těch Aristokratek víc než dost.