Mateo67 komentáře u knih
Začátek velice slibný, ale pak se děj jakoby zarazil na místě a dlouho se nic nedělo. Tak jsem to vzdala. Zkusila jsem knihu alespoň prolistovat, ale ani to nepomohlo. Ach jo. Fakt jsem se na čtení těšila a ono nic. A to mám přitom ráda knihy psané v 1. osobě.
Nehodnotím, protože jsem knihu nepřečetla. Vybrala jsem si ji na doporučení kolegyně, ale hned jak se mi dostala do ruky, tušila jsem, že to nebude “šálek mého kafe”. A taky že ne. Příliš podrobné, příliš popisné, příliš zdlouhavé, minimum dialogů, děj se jen pomalými krůčky posunuje dopředu. Nedokážu si představit více dílů. Ale neodsuzuji, své čtenáře (čtenářky) si určitě našla a najde (viz komentáře dole). Což je dobře.
Obdiv,obdiv,obdiv. Zatímco Židé moc neměli možnost volby, Miep a jí podobní lidé ano. A rozhodli se pomáhat a riskovat tak život svůj i svých bližních. Bez nich by byl Hitler ve svém běsnění ještě úspěšnější. Měli bychom se seznamovat i s témito příběhy.
Hluboká poklona spisovatelce. Dokázat napsat knihu a zpracovat takovéto téma tak, aby bylo slyšet spadnout špendlík při několikatýdenní společné četbě 25 puberťáků, to se v dnešní době jen tak nepovede. I největší “tvrďáci” , i chroničtí odpírači jakýchkoli knih hltali děj dobrovolně až do konce. A vůbec nejde o to, zda je v knize vše přísně logické a domyšlené. Určité zjednodušení, vzhledem k tomu, komu je kniha primárně určena, je tady rozhodně na místě. Nemůžu jinak než plný počet*. Za sebe i za žáčky.
Přečteno až po Loutkářovi a musím napsat, že se mi tento díl líbil mnohem víc. Hlavní postavy si mě dokázaly získat, což se v Loutkárovi nestalo.
Pozor spoiler!
Jen to závěrečné setkání v soudní budově mi trochu vadilo. Že oba prostě věděli, že zrovna tam ten druhý bude.
V hodnocení se budu držet zpátky. Kniha je to zajímavá, ale stylistická úroveň jednotlivých povídek mi připadala nevyrovnaná. Uvěřitelné silou mateřské lásky jsou povídky o Kryštofovi. Ty ostatní už působí tak nějak jenom do počtu. Některé vyznívají moralisticky až aktivisticky. Kdybych hledala tento typ literatury, “lovila” bych v jiných vodách. Takže nenadchne ani neurazí.
Knihu přinesl syn domů s tím, ať si ji přečtu a pošlu dál, nebo ať ji nečtu a pošlu dál. Přečetla jsem ji během sobotního odpoledne. Necelé dvě hodiny to trvalo a bylo to nečekaně zajímavé a nečekaně nostalgické. Tedy až na kapitolu o politice:-). Zjistila jsem, že Petr Fiala studoval na fakultě jen rok nade mnou, a kapitola o jeho mládí a studiích mě proto s překvapivou silou vtáhla a vrátila o víc jak 30 let zpět. Moc pěkně jsme si tu odpolední sobotu spolu užili. Takže za ten nenadálý výlet do mládí to u mě má Petr Fiala ryze subjektivně za čtyři. Hvězdy:-).
Kdykoli můžu, poslouchám audioknihy. Dobře se mi u nich pracuje a ještě lépe usíná. Naše městská knihovna však nemá až tak bohatý výběr ( i když se to postupně zlepšuje), takže vybírám z toho, co je k mání. Většinou jsou to knihy, které bych si ke čtení nepůjčila. Někdy mě mile překvapí, jindy méně. Tato patří k těm “méně”. Poslouchala jsem Vraždu v lázních a nenadchlo mě v podstatě nic. Příběh začal, pak pokračoval a nakonec skončil. Nic víc. Vondruška chrlí jednu knihu za druhou, přesto ty ostatní dosahují většinou vyšší kvality než tato.
Dřív jsem tyto knížky hodně četla a teď mě po dlouhé době z ničeho nic popadl takový absťák, že jsem nemohla jinak, než si zase jednu naservírovat. Bylo příjemně odpočinkové číst tuto akční pohádku pro dospělé. Byl to sice překombinovaný spletenec a podle komentářů níže je nejspíš dobře, že jsem měla tak dlouhou pauzu, ale zklamaná nejsem, a když předem víte, že to dopadne dobře:-), četba se mění v prima vyklidněný relax. 3,5*.
Tak zde můžu napsat jedině “no comment”. Protože jakákoliv slova by byla prázdná a zbytečná. Zdaleka jsem nepřečetla všechny výpovědi, stačilo však až až.
Naprosto musím souhlasit s komentářem Jido, vnímám to stejně. Toto převyprávění je “modernější”, ale postrádá Plevovu přívětivost a plynulou dějovou linii. Je drsnější a žádá si vyspělejšího čtenáře. Především první půlka může být pro někoho zbytečně překombinovaná. Takže u mě vyhrává Pleva, ale jak níže napsal jprst, u Robinsona půjde vždy o napínavý zážitek. I když všichni předem víme, jak to dopadne.
Vybráno kvůli čtenářské výzvě. A kdyby jí nebylo , knihu bych nejpozději v půlce odložila nedočtenou, což by byla škoda. Konec byl výborně vypoentován a já si obratem knihu přečetla znova a tentokrát už jsem si zápletku vychutnala bez přeskakování. Ale Deavera jsem v tom necítila, prostě Lincoln je Lincoln:-).
Nedočetla jsem. Ještě se mi nestalo, že bych knihu odložila 100 stran před koncem. První půlka plná rádobyhumoru, druhá depresivní. Ne kvůli smrti táty - toto byla nejsilnější část - upřímná, přirozená, bez patosu a přehrávání, ale kvůli hrdince samé. A kromě táty mi žádná postava nepřirostla k srdci.
Kniha o ničem. Kromě pár vtipných pasáží pusto prázdno. Část jsem poslouchala v autě a občas u toho zadřímla (neřídila jsem!:-)). Neměla jsem vůbec chuť vrátit se k tomu, co jsem zaspala. A tak jsem se nevrátila. Nevadilo to. Na celé knize byl nejhezčí hudební závěr. Ten jsem si vychutnala několikrát za sebou.
Inspirativní jako většina knih Roberta Čapka. A když se oprostíte od jeho nesmiřitelného postoje ke všemu, co nerezonuje s jeho názory, tak seznámení s touto knihou nebude určitě ztráta času, ale naopak impuls zkusit zase něco nového a odbočit z vyšlapané cesty.
Tohle mi nesedlo. Nebýt již přes měsíc zavřená knihovna, tak jsem skončila po pár stránkách. Takhle jsem knížku nějak “přechroustala” , také díky ziskuchtivé vidině splněného bodu do letošní výzvy. No a třetí důvod, že jsem čtení nevzdala, byl ten, že mě zajímalo, jak lze vystavět román pouze v dopisech. Ale jinak zklamání.
Po hodně dlouhé době opět Cook, který se mi tentokrát dostal do ruky jako audiokniha. Tak proč si to neposlechnout.
No, dost dlouho jsem si pak ale říkala, proč tohle poslouchat? Vydržela jsem jen proto, že jsem byla zvědavá, jak se z toho všeho v závěru autor vymotá. A ono se mu to povedlo a vše do sebe zapadlo. Sice tomu musel hodně, někdy až nepravděpodobně pomoct, ale co už. Na rozdíl od většiny komentářů dole se mi závěr líbil a získal knize třetí hvězdičku. A Jackovo nečekané chování v závěru mi přineslo pochopení, co nám možná autor tímto “galimatyášem” chtěl sdělit.
Zvrácené? Ano. Nádherně zvrácené? Tak o tohle slovo se budu do krve hádat. Pro mě? Nechutně zvrácené. Zbytečně. Třetí hvězda za posledních 50 stran. A pokračování? Díky, s nejvyšší pravděpodobností ne.
Čtivá jako vždy. Během první strany vklouznete do děje a vyklouznete až s posledními řádky. Dobře nahozené a rozehráté reálné situace, kterým ovšem škodí stylistika - časté přeslazené obraty a konec, kdy všichni “hříšníci” během pár týdnů či dokonce dnů jako zázrakem prohlédnou a polepší se a změní. Škoda. Sympatický mi snad byl jen děda.
Poslouchala jsem jako audio knihu, což u mě není stejné jako knihu číst. A navíc to bylo moje první setkání s touto sérií. Jiný styl, rozhodně se nepodbízí, řádky neběží samy od sebe, čtenář se musí trochu snažit, a o to víc, když knihu poslouchá. Ano, stálo to za to, další díly rozhodně přijdou na řadu. Tři a půl*.