Mateo67
komentáře u knih

Dlouhou dobu byla tato kniha čekatelkou na přečtení. Nakonec její čas přišel. Lákavá obálka (která mi však po přečtení ke knize nesedla, místo činu / činů jsem si představovala úplně jinak), chytlavý oxymoron v názvu, krátké přehledné kapitoly, v hlavní roli další svérázná detektiv-žena a její prima kolega, pochmurné prostředí, tíživý příběh, temné násilí. Že by to už někde někdy proběhlo? No, proč ne? A když jako bonus na závěr dostanete dvojnásobné rozuzlení a dvojnásobné odhalení, není nad čím váhat. Já jsem si to užila a rozhodně budu v sérii pokračovat. Dávám 5, tu pátou jako odměnu za to, že se můžu těšit na další díly.


Divoké prostředí norského mořského pobřeží, místní lidé i různorodá směsice cizinců odkudkoli, mezi kterými nenajdete vedlejší postavy. Je až neuvěřitelné, co všechno se autorce podařilo vměstnat do děje jedné knihy. A přitom u všech postav jde do hloubky, nic není líčeno povrchně, všechny dějové odbočky se nakonec ukážou jako důležité. Hledání vraha není zdaleka to hlavní, čtením získáte několik bonusů - netradičními reáliemi počínaje či výborně propracovanými a vesměs příjemnými! postavami konče. Povedený příběh, knihy autorky zrají jako víno.


Vrány jsou krátké, ale silné. Úsporná, dusitá, děsivě uvěřitelná a přitom citlivá výpověď o (také) naší společnosti. A snad znepokojivá natolik, abychom si všichni, kteří si žijeme ve svých “bezpečných bublinách” připustili, že ne každý kolem nás má stejnou kliku. Jak už tady bylo několikrát řečeno, měla by to být povinná četba, ale pro všechny (nejen rodiče!) nad dvacet.
P. S. Zaměřte se při čtení na (všechny) vedlejší postavy, ty v sobě nesou silnější poselství o stavu “lidství v nás” než až schematické postavy hlavní.


Když dvojka je ještě lepší než jednička...
Nedávno jsem se tu vypisovala ze svého nadšení z knihy Divočina. Říkala jsem si, že hned v lednu takovýto objev, to se bude těžko během roku překonávat. A ejhle. Přišel ke mně domů druhý díl Medvědína a já byla náhle “opět na kolenou”:-). A jak ráda. Nechci tuto knihu rozebírat, chci s ní být o samotě a pomaličku ji vstřebávat. Ale s ovacemi ještě nekončím. Knihu jsem totiž poslouchala v audio verzi a byl to jedním slovem koncert! Přednes Pavla Soukupa mě cupoval na kousky, abych se ke konci knihy zase pomalu nacházela, sbírala a scelovala dohromady. Stejně, jako se i dělo všem hrdinům v knize. S žádnou jinou lépe načtenou audioknihou jsem se do této doby nesetkala. A myslím, že ji asi už žádná nepřekoná. Protože zde došlo k naprostému souznění.


Moje třetí kniha od autorky a u mě zatím nejlepší. Už jsem si navykla, že v těchto knihách dostávám stejně velkou nebo i větší porci dobře propracované románové linky nežli detektivní, a vůbec mi to nevadí. A mám pocit, že jsem se zatím nikde nesetkala s tak povětšině nepříjemnými postavami (především ženskými) jako v této sérii ( i když tady jich zas tolik nebylo). Což si taky vychutnávám, protože jsou vykresleny precizně a nápaditě, nad rámec jakkoli kvalitní detektivky. A co postava, to uvěřitelné osudný/osudový příběh, který by sám vydal na knihu. 4*, mám před sebou ještě hodně dílů.


Ač Plevovo převyprávění může v určitých částech působit trošku zastarale, u mě vyhrává na plné čáře. Robinsonova vytrvalost, s níž krůček po krůčku vítězil nad nástrahami, které mu kladla jak divoká příroda, tak absence jakýchkoli civilizačních výdobytků, mě fascinovala od dětství. A navíc mi právě Plevův Robinson otevřel dvířka k dalším “robinsonádám” všeho druhu.


Konečně mezi tolika kvalitními současnými českými autorkami zazářil i muž. Pro mě jeho první kniha, ale určitě si přečtu i další. Na 2. díl Sudetského domu se moc těším. Pohraničí a téma poválečného odsunu Němců není v české literatuře až tak běžné a zde dostáváme porci velmi poctivě a uvěřitelně zpracovanou. Styl vyprávění sice občas trochu zaškobrtne, ale není to nic, co by vás ve čtení nějak víc rušilo. Mnohem horší však byly ne výjimečné chyby zanechané v textu. Tato kniha je natolik kvalitní, že by nakladatelství mělo být schopné si korektury pohlídat.


Jak se může mít člověk při čtení vážně skvěle, když mu čtení trhá srdce na kousky? S Eleanor a za Eleanor jsem takřka dýchala a každý její krůček, každý její pokrok byl pro mě úlevný.
A Raymonde, tisíceré díky, že jsi tam byl.


První díl mě zklamal, vzhledem k vysokému hodnocení jsem měla až příliš vysoká očekávání, na druhý jsem si počkala, až přijde ta pravá chuť. A výsledek? Čistých pět hvězdiček. Velmi čtivé, velmi velmi chytré, velmi povedené, skvěle psychologicky propracované. I tu brutalitu, kterou fakt nemusím, jsem zde přijala. Raději se zde nebudu svěřovat se svou fóbií:-(. Ústřední dvojice vyšetřovatelů z masa a kostí a palec nahoru za novou šéfku. Carter je mistr ve svém oboru.


Neuvěřitelně silně a zároveň jemně napsaná kniha, které vší silou věřit nechcete, ale uvěřit prostě musíte. Pro mě kniha roku. Pro autorku hluboká poklona. Čtěte! Čtěte všichni.


Vypadá to, že delší pauza prospěla nejen mně, ale i autorovi:-). Konečně s čistým srdcem dávám pět hvězd. Oceňuji, že opravdu nechutných scén bylo pomálu, Erika se konečně začala chovat normálně a moc jí přeju počínající pozitivní změnu v soukromém životě. Snad vydrží aspoň do dalšího dílu:-).
Rychlé, napínavé, odpočinkové.


Předpokládám, že 1. plánem knihy je ztvárnění života rodiny Allbrightových na pozadí nádherné, leč zároveň kruté aljašské krajiny. Román nevtíravě, avšak srozumitelně zpracovává několik vážných společenských témat. Ale ve mně i několik dní po přečtení rezonuje něco jiného. Krása, drsnost, divokost či ryzost aljašské divočiny. Aljaška se stala pro mě tím zásadním hrdinou příběhu. Nevybavuji si, že bych kdy četla podobně úchvatnou knihu!
“Tady mluvila nejhlasitěji sama příroda.” (str. 157)


Moderní verze “případů zamčeného pokoje”, jež mi spravila chuť po autorčině knize Jeden z nás. Poslouchala jsem jako audioknihu, u těchto nenáročných knih je to pro mě prima volba (hezky se u toho pracuje), a oceňuji nejen civilní přednes protagonistů, ale i velmi příjemný a k textu se hodící hudební doprovod. Velmi často se mi stává, že mě hudba u audioknih vyloženě ruší, tady tomu tak nebylo. U takovýchto knih necítím potřebu sama vypátrat vraha, prostě poslouchám a jsem zvědavá, jak z toho autorka vybruslí. Zde nejspíš nikdo nebude schopen odhalit pravý motiv vraha (vždyť ani policie ho do konce knihy vlastně nezná), což mě trochu vadilo, proto jsem si s uspokojením vychutnala poslední kapitolu. Ta byla tak nějak nejvíc uvěřitelná:-):-). Víc ale neprozradím.


Nádhera. Něžná a dojemná. Už navždycky mám novou kamarádku. A prosím, pokud někdy narazíte na ztraceného člověka, nalajnujte mu to. Protože to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat. Každý má mít přece právo prožít svůj “sluníčkový příběh”.


Nestárnoucí klasika. A první krok od pohádek s dobrým koncem nejen k fantasy, ale i k “ dospělácké” literatuře. Hodnotami jako např. vina a trest, statečnost, láska a moudrost, ale i nepoctivost, nenávist a závistivost je přímo nabitá. A přesto nevyznivá moralisticky. Čtenář se díky autorovu vypravěčskému talentu ocitá přímo v centru dění a toto vše tak vnímá nenasilně, podprahově.


Nádhera. Vzájemně propletené propracované dějové linie, kdy nevíte, která je zvrácenější, Kim získává velmi zdatnou protihráčku, autorka hlasem Jitky Ježkové vás nenechá ani na chvíli vydechnout, natož abyste knihu, mobil, CD, …. na okamžik odložili. Prostě a jednoduše ďábelské! Moje nejoblíbenější detektivní série i inspektorka.


O jakém feminismu se vzhledem k této knížce mluví? Když se žena rozhodne usilovat o to zvrátit nepřízeň osudu či jít za svou představou plnohodnotného a naplněného života, je projev feminismu?? V této útlé knížce jsem si toho pro sebe nacházela hodně, ale feminismus mě fakt nenapadl.
Všechny tři příběhy jsou zajímavé, a když si čtenář připomene název, stačí jen první seznámení s každou z hrdinek, a hned si (pokud chce) může domyslet, k jakému asi vyústění se děj bude ubírat. Což není vůbec špatně, autorka si poctivě pohraje i se závěrem, kde čtenáři nechá dostatek prostoru pro přemýšlení. A příběh Smity - ten by si zasloužil samostatnou knihu. 4,5*.


Za mě prima. Už jsem byla “přebryndzovaná” a delší časová proluka mi prospěla. A taky změna hlavní postavy. Kate mi je milejší než Erika, jako plusy vidím neotřelou zápletku (vůbec tu nevadí další, v posledních letech tak oblíbený sériový vrah) i to, že Kate je matkou, má civilní povolání a mnohem bližší vazbu na vraha, než bychom mohli očekávat. Pátou hvězdičku si nechávám na druhý díl, protože věřím, že bude ještě lepší:-).


Přečetla jsem od prvního do posledního písmene a pořád jsem neměla dost. Kniha krásná jak vzhledem, tak obsahem. Čtete, usmíváte se a říkáte si, jak je na tom českém světě krásně. A že v něm jsou fajn lidi. Po celou dobu čtení jsem si vybírala etapu, která by mě lákala nejvíc. Aspoň kousek stezky si projít, i když na spaní pod širákem teda nemám. Na některých místech jsem vlastně už byla, aniž bych tušila Určitě k nim přidám další. Pomaloučku polehoučku, ale přidám. A vybírat výlety budu podle knihy, ke které se hodlám pravidelně vracet, protože ten lehoučký, nenásilný, ale skvěle fungující humor si rozhodně nevychutnávám naposled.


V tomto příběhu je už od začátku všechno úplně špatně a to tak, že vás čtení fyzicky bolí. Není to Rok kohouta. Je to příběh nešťastné ženy, ovšem “sama sobě vlkem”, takže vám jí nemůže a nebude ani na chvíli líto. Přeplněná a přetékající předsudky, stereotypy a svými pomýlenými pravdami stahuje s sebou a ničí i Agnes, která se snaží, jak jen je vzhledem ke svému věku a vrozenému naturelu schopná, “neutonout a přežít”. Průšvih tu není Agnesin původ, ale to, že Julie na její původ nedokáže zapomenout. Příběh nemá konec, odpovědi na otázky budete hledat marně, zde neexistuje dobré řešení.
