MatoZu komentáře u knih
Jak už psali přede mnou, rozuzlení dobré, překvapivé, ale nebavil mě průběh. Hodně postav, které se snadno pletly mezi sebou a žádné velké napětí.
Čteno v originále.
Opravdu znamenité! Postavy super sympatické, děj super zajímavý a epilog... Ten mi do hlavy nasadil hned několik brouků. Musím vědět, co se bude dít dál!
Já si proměnu Řehoře vyložila jako přirovnání ke člověku, u kterého náhle vypukla nějaká mentální porucha.
Jak si na začátku říkal, že rodina mu pomůže, že už vědí, z jakého důvodu nemohl jít do práce, a že mu třeba i pomůžou. Místo toho se ho čím dál tím víc štítili a on se tím víc začal utápět ve svém problému...
Nevím, mně přišly některé věci takové nedokončené. Chyběla mi na konci zmínka o Sally a o Lupinovi s Ludmilou. Škoda, měla jsem ty postavy ráda.
Na druhou stranu mě velice pobavily Vypočítavé borovice a skvělá byla linie o zápolení Smrtě/Viléma a paní Zahořalé na venkově. Mágové nic moc.
Docela jsem se u knihy pobavila. Bezpochyby je zde spoustu filozofie. Dějí se tu věci, nad kterými zůstává rozum stát a Auditoři chtějí opět zbavit svět života, který je nepředvídatelný a leckdy nedává smysl.
A jak si udržet Auditory od těla? Rozmístěte si před domem nápadité tabulky...
NEKRMTE SLONA
“Ta je moc dobrá,” usmála se Zuzana. “Nemůžeš ji uposlechnout.”
“…protože tady není žádný slon,” přikývl Lobsang. “Myslím, že už začínám chápat systém…”
“Je to taková past na Auditory.”
“A tady je další taková,” ukázal Lobsang.
POZOR, TOHOTO NÁPISU SI NEVŠÍMEJTE!
Dobře se to četlo, nijak zvlášť nenudilo... ale odhalení únosce dívek mě zklamalo. Také podle mě měla kolikrát Lisa až moc velké štěstí - byla zkrátka vždy ve správný čas na správném místě.
Závěrečné odhalení mě však překvapilo.
Úžasně jsem se bavila. Ráda jsem se s čarodějkami vydala na cestu po Zeměploše.
Líbil se mi vztah mezi Bábi a Stařenkou - naprosto odlišné osobnosti, a přesto dokáží být dobré přítelkyně.
”Lidi jako Stařenku Oggovou najdete všude. Je to, jako kdyby existoval jakýsi tajemný tvůrce, který zasvětil život výrobě starších žen, které se rády smějí a nikdy neodmítnou nějaký ten půllitr... Přitahují jedna druhou. Možná vysílají neslyšitelné signály, které ohlašují okolí, že „tady je někdo, kdo je bez nucení ochotný udělat 'óóó' nad obrázky vnoučat cizích lidí.”” (Str. 231)
Knihu zachraňoval Smrť, Albert a Zuzanka. Kvůli nim jsem jí také dala takto vysoké hodnocení. Kapela Howling Rocks mě tedy moc nezaujala.
Nemám slov.
Četla jsem v rámci výzvy (knihu, kde se jedna z postav jmenuje jako vy) a vůbec nelituji. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout.
Žlučobij se svým nespravedlivým osudem, Smrť snažící se ze všech sil porozumět lidem, Zuzana odhodlaná zjistit co?, jak? a hlavně "PROČ zrovna ty?!", Časnačaj (čtěte prosím Ča-snač-aj!) a "upovídaný" krysí Smrť s ještě více ukecaným havranem - to byla podívaná!
Dějové linky s mágy mě popravdě nijak zvlášť nebavily, ale i oni dokázali být občas vtipní.
Nemůžu říct, že bych z knihy dostávala záchvaty smíchu, ale vtipu tam rozhodně bylo hodně. Bylo v ní taky bezpočet úžasných názorů a myšlenek. Moudra, která pronášel Smrť, jsem si někdy musela i několikrát za sebou přečíst. Rozhodně se ke knize ještě vrátím a jsem si jistá, že v ní najdu něco, co mi napoprvé unikalo...
PS: Doporučuji také film, dle mého názoru velice povedený!
Kniha byla zbytečně dlouhá, dala by se minimálně na polovinu zredukovat. Od cca třetiny knihy jsem přeskakovala řádky i stránky.
Obrovské množství nezajímavých postav bez osobnosti. Mohl zemřít kdokoli a nijak zvlášť by mi to nevadilo. Reed a Sylvie mi tam přišli jako detektivové úplně zbyteční.
Zajímavý byl akorát tak vrah a konec s několika překvapeními.
Kniha měla podle mě pár nezáživných částí (hlavně vyprávění z pohledu ničemy mě moc nebavilo - ale chápu, že v příběhu ho byla potřeba). Určitě mě ale kniha velice překvapila. Způsob, jakým autor líčil pocity a úvahy postav, je skutečně jedinečný (v knížce se ani jedinkrát neobjevila přímá řeč). Na konci jsem knihu překvapením málem zahodila. To byl ale zvrat.
(POZOR! možné SPOILERY)
Od začátku jsem si myslela, že se chystám číst vtipné vyprávění, které trochu pobaví a skončí, jako spoustu jiných takových vyprávění, naivním happy endem. Jak já se mýlila! Dlouho jsem se už nahlas nezasmála u nějaké knihy. Tahle mě rozesmála hned několikrát a mnohokrát jsem se alespoň pousmála. Nečekala jsem však, že posledních pár stránek probrečím.
To, co pan Brix nakonec udělal, dokazuje, že je to (i když na to nevypadá) neuvěřitelně obětavý a starostlivý "charakter".
Moc hezká kniha. Bílý tesák je neuvěřitelný pes/vlk, obdivuji jeho věrnost a sílu.
Je neuvěřitelné, jak dokázal London popsat, co se Bílému tesákovi honí hlavou. Skoro jako by dokázal číst psům myšlenky.
Kniha je moc pěkná, líbila se mi od začátku až do konce.
Moc hezká encyklopedie. Naprosto mě pohltila.
Na tuto knihu mám netradiční názor - mám jí ze všech HP knih nejradši (možná ještě spolu s třetím dílem).
Povídky moc nečtu, ale protože mám Kingovky ráda, rozhodla jsem se jim dát šanci. Ne všechny mě bavily, ale většinou byly docela dobré. (Popravdě jsem ale tři povídky vynechala.) Má naprosto nejoblíbenější nese název "Jaunt". Nikdy by mě nenapadlo, že povídka o teleportování (jauntování) a o daleké budoucnosti se mi bude tak líbit. Dále se mi ještě moc líbily povídky: Nezmar, Opice, Textový procesor bohů a Prám.
Co se mi na knize líbí úplně nejvíc (možná i víc, než všech sedm pohádek dohromady) je úvodní báseň. Je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších. Co se týče pohádek, byly také moc hezké. Jednoduše a přesto hezky převyprávěné.
"Šahrazád králi dlouho vyprávěla,
tisíc a jednu noc jí naslouchal,
slavičí píseň ze zahrady zněla
a jasmín voněl, svěží vánek vál;
svou ženu za nic byl by nedal král."
Opět, podobně jako R.U.R, nadčasové dílo, při kterém jsem se často musela pozastavit a zamyslet se... Moc dobře se mi to četlo a ani chvíli nenudilo.
Chvílemi se autor hodně rozepisuje (např. na můj vkus moc dlouho popisuje krajinu), ale příběh stojí za to.
Přečetla jsem to rychle, hlavně proto, že to byl filmový scénář, ale teda nic moc. Harry mě tady příšerně štval (pořád ještě nemůžu překousnout jeho chování k profesorce McGonagallové), ostatní postavy se taky dost často chovaly úplně jinak, než je známe z předchozích knih a například představa, že
SPOILER!
Voldemort má dítě, je prostě směšná. Jak říká spousta lidí - tohle připomíná spíš nějakou fanfikci a rozhodně to neberu jako opravdové navázání na poslední díl.