mauvais-ange
komentáře u knih
Kariéra dr. Gézy Tamhletoho aneb Vědci a hlodavci
Tibor Dévényi
Tenká humorná knížka s hezkými ilustracemi. Trochu smutně pak působí fakt, že se toho ve vědě za ta léta mnoho nezměnilo…
Preludia & nokturna
Neil Gaiman
Moc komiksů jsem zatím nečetla, ale tenhle mě moc bavil. Atmosféra je pěkně ponurá, téma snů dobře využité, hlavně v kapitole 24 hodin. Líbilo se mi i propojení s dalšími postavami, např. Constantinem, Dr. Destiny, Ligou spravedlnosti nebo Smrtí.
Propast smrti
Robert Bryndza
Na knížku jsem se těšila, protože autor je docela vychvalován, ale bylo to pro mě spíš zklamání. Líbilo se mi, že je napsána docela stručně a příběh rychle ubíhá, děj byl ale bohužel předvídatelný. Pachatele i celkovou zápletku jsem odhalila velmi brzy, což se mi už dlouho nestalo. Navíc se některé informace opakují, do děje zasahují různé „náhody“, uprostřed knihy je podivná sentimentální část, která se mi tam vůbec nehodila. Za mě tedy slabší.
Ukradli mi kabelku
Denisa Prošková
U fejetonů hodně záleží na tom, jestli vám autorův druh humoru sedí a zde se to se mnou bohužel nesešlo. Trochu jsem se usmála asi u pěti fejetonů, zbytek mi přišel nezajímavý, u některých jsem měla pocit, jako by byly vymyšlené nebo jako bych je už někde slyšela. Některé myšlenky mi byly alespoň sympatické, jiné ale úplně naopak.
Na cestě
Jack Kerouac
Na tuto knihu jsem slyšela během života od různých lidí chválu, proto jsem se na ni těšila. O to větší pro mě ale bylo zklamání. Téměř žádný děj, postavy nesympatické, nelíbilo se mi skoro nic. Možná je to dobrá výpověď doby a styl je svým způsobem ojedinělý, ale jinak to pro mě bylo utrpení. Musela jsem se hodně nutit, abych knihu dočetla a udělala jsem to vlastně jen proto, že mi přišlo nefér hodnotit nedočtenou knihu.
Vrahovo pozdní odpoledne
Roman Cílek
Kniha obsahuje deset krátkých krimi povídek, některé se mi líbily více, jiné méně. Až na poslední povídku jsou psány stručně a čtení tak rychle uteče.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Kniha mě bavila, je psaná poutavě, děj je napínavý a zajímavě propletený. Na konci do sebe vše hezky zapadalo. Nelíbily se mi nelogické kroky vedoucího a některých policistů. Pár pasáží bylo brutálnějších, ale výrazně mi to nevadilo, k severské krimi to patří. Z postav mi byl sympatický snad jen Hess. Jsem zvědavá na pokračování.
Penzion
Robin Morgan-Bentley
Ve vyprávění se střídají časové roviny - minulost a přítomnost - a děj je popisován z pohledu dvou osob. Každá kapitola je ale datovaná a nazvaná podle konkrétní postavy, takže se čtenář neztrácí. Kniha byla docela napínavá, dobře se četla, ale ve finále mi hlavní zápletka přišla málo uvěřitelná.
Ženy, které milují příliš
Robin Norwood
Perfektní kniha, vše je napsáno stručně a jasně, přitom jsou informace přínosné. Nejdříve se autorka zabývá vysvětlením, jak nás ve vztazích může ovlivňovat naše dětství, na konkrétních příkladech je to pak rozvedeno ještě víc. Nenašla jsem se úplně ve všem, ale tam kde ano, to sedělo přesně. Líbilo se mi, že zde byla rozebrána i problematika sexu a intimity. Neseděla mi jen jediná pasáž, kdy autorka píše, že nemáme svého partnera povzbuzovat a chválit. Závěrečné rady byly také skvělé, celkově mi kniha moc pomohla.
Citové pouto
Amir Levine
Nemám moc ráda škatulkování, takže rozdělit lidi do tří kategorií podle typu citového pouta mi přijde zjednodušené. Kniha je spíš přínosná v tom, že ukazuje, jaké problémy s sebou přináší, pokud mají lidé ve vztahu různé potřeby a jak odlišně se chovají, pokud jsou si vztahem s daným člověkem jistí nebo ne. Podle mých zkušeností často lidé mění svůj typ citového pouta/vazby v závislosti na chování druhého partnera. Líbily se mi názorné ukázky, jak se chovají partneři, když si jsou vztahem jistí a když ne. Také se mi líbil pohled, že být do jisté zdravé míry závislý na svém partnerovi je normální, nebo vysvětlení, proč lidi tolik láká emoční horská dráha, namísto klidu. Co se týká formální stránky knihy, tak mi hodně vadilo časté opakování věcí, uvozovky v téměř každém odstavci a na pár místech jsem narazila na to, že se později vyvracelo to, co bylo napsáno třeba o dva odstavce dříve. Kniha je ale zajímavá zas trochu jiným náhledem na vztahy a určitě se z ní dají odnést i přínosné poznatky.
V kleci
Ellison Cooper
(SPOILER) Kniha je čtivá, bavila mě svým námětem, zajímavě se tam prolínají informace z vyšetřování, mystiky, medicíny a vědy. Místy už mi ale některé věci přišly nereálné a přitažené za vlasy. Také mi vadily některé chyby v logice při vyšetřování. Je to škoda, celkové téma i motiv k vraždě byly zajímavé a čekala jsem, že od autorky coby bývalé forenzní vyšetřovatelky bude příběh věrohodný, ale bohužel...I přesto jsem ale díky otevřenému konci nalomená na přečtení pokračování.
Byli jsme tu vždycky
Filip Titlbach
Dobrá kniha, která dává nahlédnout do světa LGBTQ lidí. Některé příběhy se mi líbily více, jiné méně. V kapitole Trans mi bylo líto, že se Lenka neodhodlala ke své změně o něco dříve. Překvapilo mě, že i v dnešní době má ČR podmínku sterilizace pro změnu pohlaví a trans lidé si musí vybírat pouze neutrální jména. Drsná pro mě byla kapitola o knězi, vyprávění o konverzních terapiích, době normalizace a jaké dětství a dospívání si prožil Kryštof Stupka. Poučné byly kapitoly o HIV, dějinách, popkultuře a drag queens. Přiznám se, že se mi stále úplně nepodařilo pochopit nebinární lidi, ale musí to mít v životě docela těžké. Osobně mě o něco méně bavily kapitoly o aktivismu, médiích a pinkwashingu, ale chápu, že tato témata nemohla v knize chybět.
Celkově si myslím, že kniha přispívá k lepšímu pochopení a respektu k LBGTQ lidem a jsem ráda, že něco takého u nás vzniklo.
Sedm principů spokojeného manželství
John Gottman
Knihu jsem si přečetla, i když v současnosti žádný vztah nemám. A musím říct, že různá cvičení a dotazníky v ní mohou sloužit i jako dobrá cesta k sebepoznání. Pokud se tedy "dokopete" k tomu všechna ta cvičení udělat. Což si myslím, že v reálném vztahu moc lidí neudělá. Stejně jako nejspíš nebudou situace rozebírat tak moc do hloubky jako lidé v Gottmanově výzkumu.
Všech sedm principů se mi v podstatě líbilo, až na patové situace. Zde mi přišlo, že se autor vyhýbá tomu, aby nekorektně řekl, že v některých případech je prostě lepší vztah ukončit. Hodně mě třeba zajímalo, jaké řešení by navrhl v případě, kdy jeden z partnerů dítě chce a druhý ne. Protože tady by to jeho "prostě se s tím smířit" asi neuspělo. Místo toho dal do příkladů patových situací věci, které při troše snahy řešitelné jsou. Některým tématům se autor věnuje opakovaně, jiné podle mě mohl ještě více rozebrat např. žárlivost nebo právě situace, kdy je lepší ze vztahu odejít. Poslední, co mi nesedělo, bylo doporučení v doslovu, že bychom si měli každý týden s partnerem na hodinu sednout a povídat si o našem vztahu. Pořád takhle analyzovat vztah mi přijde až přehnané.
Na knize se mi nejvíc líbí, jak vyzdvihuje důležitost přátelství a respektu k partnerovi. Dále vysvětlení hrubého nástupu a rady jak ho zmírnit, upozornění na pokusy o nápravu, přijímání partnerova vlivu, důležitosti společných rituálů, vyvracení mýtů o vztazích. Autor má moc dobře zpracované také Čtyři jezdce apokalypsy. Tyto věci jsou podle mě opravdu přínosné a je super si je zapamatovat.
Je znát, že knihu napsal vystudovaný psycholog a celkově bych řekla, že i přes drobné výtky je to jedna z nejlepších a nejobsáhlejších knih zabývajících se vztahy.
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Musím se přiznat, že mě kniha příliš nebavila. Žádná z postav mi nebyla vyloženě sympatická, v ději jsem se chvílemi ztrácela, jak byl zamotaný. Ale líbilo se mi, že na začátku každé kapitoly bylo krátce shrnuto, co se v ní stane.
Obsidiánový motýl
Laurell K. Hamilton
Pamatuji si, že dřív mě knihy s Anitou hodně bavily, tak jsem se k nim zase jednou rozhodla vrátit. Tahle mě ale zase tolik nebavila. Nevím, jestli je to tím, že jsem dospěla, nebo samotným příběhem. Dost věcí v knize mi přišlo jako vata, která nakonec nebyla zas tak důležitá, včetně upírských představení. Z Edwardovy druhé stránky jsem na rozpacích, s Anitou už také tolik nesympatizuji. Vadilo mi, že pár věcí nebylo vůbec dořešených, ale možná je to pak uzavřeno v další knize. Zajímavé bylo naopak téma Aztéků.
Srdceboly
Simona Monyová (p)
(SPOILER) Výborná ukázka toho, jak vypadá toxický vztah dvou nevyzrálých lidí. Adam je muž s povrchním šarmem, citově plochý, arogantní, hlavní hrdinky si neváží a podvádí ji. Hlavní hrdinka je hodně naivní, žárlivá, chybí ji sebevědomí a sebeúcta. Oba jsou na sobě závislí, vzájemně se využívají, vztah komplikuje ještě velký věkový rozdíl a to, že je do toho zapojen i malý Tobiáš. Občas jsem měla chuť „nakopat“ Adama, občas hlavní hrdinku, na tu jsem navíc už tak v půlce knihy v duchu křičela, ať už z toho vztahu odejde…Nechala si toho líbit opravdu hodně, než pomyslný pohár přetekl. Byly zde situace a myšlenky, ve kterých jsem se poznávala. Nenechala bych to sice dojít tak daleko, jako hlavní hrdinka, ale i tak jsem ráda, že mi částečně nastavila zrcadlo. V tomhle je kniha možná lepší než kdejaké seberozvojové knihy a může sloužit jako varování (stejně jako osud samotné autorky). Samotný styl psaní mi ale moc nesedl. I když jsou tam autobiografické prvky, autorka mě nějak nedokázala přimět, abych s hlavní hrdinkou nějak víc soucítila a dokázala se do ní vžít. Možná proto, že se v některých situacích chová vyloženě hloupě a posedlost Adamem (hlavně jeho vzhledem a tělem) už jde do extrému, jako by byl jediný na světě...Samozřejmě, že jí odchod znesnadňovalo i jeho vydírání, že už neuvidí Tobiáše, na druhou stranu se v závěru ukazuje naděje, že i tohle se dá vyřešit.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Kniha se mi líbila, i když jsem hodně obsahu už znala díky Vojtkovým přednáškám. I tak bylo ale přínosné si ji přečíst. Jednu hvězdu dávám dolů, protože bych byla ráda, kdyby byly některé věci probrány více do hloubky. V určitých pasážích autor myšlenku jen nakousl a už úplně nedokončil. Scházelo mi také, že u případu z terapeutovny v druhé kapitole nebylo napsáno, jak vlastně dopadl. Je to škoda, protože u všech ostatních to bylo. Velké plus je samozřejmě v tom, že knihu napsal párový terapeut, kterého pokládám za opravdového profesionála. Vyvrací jednotlivé mýty, přitom ale zdůrazňuje, že každý vztah je jiný a nedává nějaké obecné rady, po kterých bude váš vztah už navždy "dokonalý". Kéž by bylo takových knížek od českých autorů více.
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Hezká vzpomínka na dětství, kdy se mi knížka moc líbila. Jako už dospělé se mi pořád líbí hravé vyprávění o Dášeňce, toho bych klidně brala v knížce víc, pohádky jsou spíš jednodušší, ale pobaví.
Neklid
Jeffery Deaver
Na knihu jsem se těšila, protože mě námět zaujal. Bohužel to bylo ale spíš zklamání. Bavily mě hlavně pasáže s Michaelem, vysvětlení jeho přemýšlení a motivů. Hodně dobrá byla třeba část s „Johnem Ošetřovatelem“. Zajímavé bylo jednu chvíli také proplétání dějových linek jednotlivých mužů, kteří po něm jdou. Tím to ale asi tak končí...Téměř všechny postavy mi byly nesympatické, některé se chovaly navíc dost nelogicky. Věcí, co nedávaly úplně smysl, bylo v knize vlastně více. Ještě k tomu autor děj natahoval dlooouhými popisnými pasážemi o druzích růží, vín, zalepování oken nebo Lisině dětství, které byly nudné a hlavně úplně zbytečné, protože na vlastní děj neměly nakonec ani vliv. Nejhorší pro mě ale bylo to, že jsem na hlavní zápletku přišla už ve 2/3 knihy a tím pádem už mě ani nebavil "překvapivý" konec a musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Panna, nebo orel
James Bailey
Romantická oddechovka s celkem zajímavou zápletkou. Příliš mi ale neseděl hlavní hrdina, hlavně ze začátku knihy se až moc litoval, jindy byl zas až přehnaně romantický a citlivý...Nepřišlo mi to moc věrohodné, typický chlap by se podle mě v pár situacích choval jinak. O to víc mě překvapilo, že autorem knihy je právě muž. Co mi naopak sedělo, byly občasné humorné pasáže, hlavně v druhé polovině knihy, a také zamotání příběhu v závěru.
