mauvais-ange komentáře u knih
Kniha mě bavila, ale přišlo mi škoda, že nebyla více právě o Nočním klubu, podle kterého nese název. Začátek mi totiž přišel mnohem zajímavější než následná plavba na lodi paní Dao. A to jak dějově, tak postavami. Většinu knihy tak táhne hlavně Tobiáš, kterého jsem si sice oblíbila, ale i tak jsem čekala nějak víc. Kniha je ale napsaná dobře, hlavně popisy akčních scén a násilí, seděl mi i občasný (černý) humor.
Z knihy mám smíšené pocity. Je zde hezky vysvětleno, co se bere jako mužská a ženská energie, rozdíl mezi myšlením ženy a muže (v tomto ohledu se mi občas připomněla hra Caveman) a proč je ve vztahu důležitá polarita, včetně praktických příkladů. Jak už ale bylo zmíněno, autor mnohokrát hlavně na začátku knihy opakuje v podstatě stejnou myšlenku. Byla zde spousta věcí, se kterými jsem souhlasila a situací, ve kterých jsem se "našla". Ale naopak tu byly i určité stereotypy a pasáže, kdy Deida použil alibismus ve stylu "chlapi jsou prostě takoví" a ženy to mají za úkol tolerovat a milovat je i tak...Zmínky, že si žena nemusí nechat líbit všechno jsou jen okrajové. Tohle mi nesedělo, možná je to ale dáno i tím, že je kniha už staršího data. Musela jsem si tedy trochu přebrat, co se mnou rezonovalo a co ne.
Příběh o čtyřech bývalých spolužácích, kteří se rozhodnou, že si pomocí různých úkolů dokážou, že ještě nejsou srabi. Knížka se četla dobře, měla vtipné i smutné momenty, Hartlův humor mi celkem sedl. Vedlejším efektem bylo, že jsem se zamyslela i nad tím, kdy se já chovám tak trochu jako srab, nebo jaké důsledky může mít, když člověk vystoupí ze své komfortní zóny, ať už pozitivní nebo negativní. Konec mi přišel už takový moc "osudový", ale pořád mi seděl víc, než konec filmový.
(SPOILER) Jsem na rozpacích, jak mám vlastně knihu hodnotit. Asi je to i tím, že jsem čekala jako vždy oddech a zábavu a místo toho jsem dostala hlavně satiru závažnějších témat. Místy byla kniha vyloženě smutná. Do čtení jsem se musela chvílemi až nutit, což se mi u knihy od Pratchetta zatím nestalo. A přes to, že jsem žena, tak na mě bylo v knize žen až moc, v závěru jsem si dokonce říkala, už prosím ne, aspoň ty buď chlap...Prostě nic se nemá přehánět. Úplný konec byl také spíš hořký. Takže celkově vzato se mi líbilo hlavně poukázání na nesmyslnost války a náboženského fanatismu, ale jinak to bylo slabé.
(SPOILER) Začátek knihy se hodně věnuje myšlenkám postav a vlastně celý příběh je vyprávěn hlavně prostřednictvím toho, co se děje třem různým ženám v hlavách. Asi se to u psychologického thrilleru dalo čekat, ale já zatím moc knih napsaných tímto způsobem nečetla. Trvá to, než se kniha rozjede, konec je naopak hodně rychlý. Hlavní zápletka je v podstatě celkem jednoduchá, i tak je kniha ale napínavá a čtivá. Přišlo mi divné, že je Stella povoláním psychoterapeutka, ale neumí zvládat panické stavy a nepozná manipulaci. Ukončení zápletky teoretické nevěry mi také nesedělo. Stejně tak to, že setkání Stelly a Isabelle byl přeci osud. Jinak ale dobré.
Možná, možná ne je útlá knížka obsahující drobné úvahy a postřehy ze života. Místy vtipná, místy filozofická i motivační. Po Fulghamových krátkých povídkách sáhnu vždy, když si potřebuji přečíst něco milého a oddechového. Četla jsem od něj ale už i knížky, které pro mě byly ještě o hvězdičku výš.
Toto dílo jsem poslouchala jako audioknihu a vybrala jsem si ji původně kvůli osobnostem, které ji namluvili velice dobře. Svět sci-fi budoucnosti je vykreslen také dobře, díky audio podobě jsem neměla problém ani s různými novými slovy, co se zde vyskytují. Velký důraz je kladen na psychologické vykreslení jednotlivých postav, čemuž napomáhá i to, že se postavy střídají v roli vypravěče. Ale k těm postavám - na jednu stranu se mi líbilo, že nejsou vykresleny čistě jen v dobrém nebo špatném světle, na druhou stranu jsem zde nenašla nikoho, s kým bych vyloženě sympatizovala. Hlavní lidské hrdinky jsou hloupé - ať už kvůli své naivitě nebo propadnutí ezoterice, ossenské ženy jsou na tom lépe, ale těm jsem měla problém fandit kvůli tomu, jak opovrhují lidmi. Hlavní mužská postava Lucas mi také není sympatický, pár mužů jeho typu jsem v životě už potkala (včetně skutečnosti, že měli v dětství problémy s otcem) a přes jejich přebujelá ega jsem se nepřenesla stejně tak jako přes to Lucasovo...Celá kniha mi přijde jako takový hodně rozsáhlý úvod do nového světa - autorka se pustila nejen do vykreslení postav, ale i do vysvětlení rozdílů mezi lidskou a mimozemskou kulturou, včetně náboženství a psychotronických schopností, nechybělo ani politické pozadí. A tomu všemu ustoupil děj, což beru jako největší mínus knihy. Dějově se toho v knize zkrátka zas tak moc nestane a když už, tak se to dost vleče. Např. okolnosti okolo předání dopisu od Lucasova otce. Minulosti Lucase je tady také věnováno hodně prostoru, ale tam alespoň chápu, že to souvisí s Lucasovou budoucností a jeho názorem na Osseany. Takže celkově jako úvod dobré, ale doufám, že v dalších dílech už děj odsýpá více.
Na knize se mi líbilo, že obsahuje mnoho myšlenek, se kterými souzním a tyto myšlenky jsou na rozdíl od mnohých jiných knížek o osobním rozvoji podávány poměrně stručně a jasně. Dobré jsou i příklady prohlášení a afirmací, které mohou člověku pomoci k větší sebelásce a sebehodnotě. Pak jsou tu věci, které se mě úplně netýkají, jako např. víra v anděly, ta je ale zmíněna pouze stručně a bez vnucování. Naopak u některých dalších situací je použita forma, že se něco „MUSÍ, MUSÍME“…to mi úplně nesedí. Dost mě mrzelo, že kapitola o sexualitě byla shrnuta do tří stránek, a ještě k tomu se vlastně týkala jen sexuální orientace. A to je na toto téma jako vše? Autorka si tuto stručnost pak vynahradila v kapitole věnované přechodu a stáří. Chápu, že už byla starší, ale přišlo mi, jako by se tématu sexuality naschvál vyhnula. Co se týká toho stáří, tak tam mi zas vadilo její idylické vidění soužití mladé a staré generace pod jednou střechou. A poslední věcí, co mi nesedla, byl protimluv v tom, že je pouze na ženě, zda bude ve vztahu nebo bude mít jen milence a bude bez dětí, ale přitom si má podle autorky vybírat muže, který bude starostlivým otcem. Stejně jako striktní odmítání kosmetických úprav kvůli tomu, že sebevědomí ženy nezlepší. Podle mě to tak není u všech. Převažovaly ale názory, se kterými jsem souhlasila.
Musím říct, že na dobu kdy kniha vyšla poprvé, to bylo jistě převratné dílo a dost myšlenek jsem si z ní vypsala, z toho pár jich považuji za opravdu skvělé a univerzálně platné. Celkově patří kniha k těm lepším, co jsem v rámci osobního rozvoje četla.
Jsem na rozpacích, jak tuto knihu vlastně hodnotit...Některé myšlenky se mě dotýkaly více, některé méně, celkově jsem od knihy čekala nejspíš něco jiného. Chvílemi jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Je to hlavně tím, že rozbor jednotlivých příběhů je zbytečně dlouhý, často se opakuje v podstatě to samé dokola, na autorce je znát, že je to psycholožka a že se rozebíráním věcí dopodrobna vyloženě baví. Navíc jsem někde měla pocit, že autorka dává až moc najevo, že její výklad je jediný správný a možný. Podle mě by knize prospělo, kdyby byla zestručněná a seškrtaná tak na polovinu. Nebo se musí číst opravdu hodně pomalu a po částech, ale já rok číst jednu knihu skutečně nechci...
Dobrá kniha, která funguje především, když už jste se rozhodli, že chcete přestat kouřit. Autor vás pozitivně motivuje, všechno je psáno pochopitelně a tak, abyste si nakonec sami řekli, že když budete dál kouřit, tak jste idiot :D Je zde stručně popsáno i co všechno vám kouření bere a jak škodí, což kuřák sice ví, ale často před tím zavírá oči. Velká výhoda knihy je v tom, že je psána prostě lidsky. Pokud opravdu chcete přestat, kniha vás povzbudí a utvrdí vás v tom, že děláte správnou věc. Vždy, když moje malé monstrum křičí, že by si dalo cigaretu, vzpomenu si na kapitolu č. 21 :) Jediné mínus vidím v tom, že se autor moc nezabýval (nebo naschvál vyhnul?) situacím, kdy chuť na cigaretu vyvolává alkohol nebo kdy jste ve společnosti samých kuřáků.
Zjišťuji, že tento typ anglické literatury skutečně není můj šálek čaje. Hlavní postava komorníka, který se vždy kontroluje a neprojevuje city ve mně vyvolávala to samé - nedokázala jsem se do něj vůbec vcítit. Jeho strojenost, přílišná sebekontrola a oddanost mě spíš dost štvala.
SPOILER! Jediný moment, kdy mi alespoň trochu připadal lidsky, byly jeho neuhlídané slzy z otcovy smrti.
Vím, že vykreslit takový charakter byl hlavní záměr knihy, ale mně to zkrátka vůbec nesedlo a kniha mě nebavila.
Celkem povedený díl ze série o Anitě Blake. Larry je tu sympaťák každým coulem, Anita naopak povoluje ze svých zásad a nelíbilo se mi, že ke konci začíná "nestvůry" (hlavně tu jednu) obhajovat. Serephina je dobrý záporák, schopnost povolávat duchy je zajímavá, ale na Nikolaos u mě nějak nemá. V ději se propojuje vyšetřování vražd, upíři, povolávání zombie i další magie. Co mi trochu vadilo už i u předchozích knih je to, že jste v půlce knihy a stále je teprve první noc. Celý děj se vlastně odehrává v průběhu asi 3 dnů (tady především nocí)...I když jsem si na to už tak nějak zvykla, tak mě stejně pořád nepřestává udivovat, co všechno Anita během jedné noci zvládne. Celkově tedy, i díky tomu, že Larry dokáže Anitu docela "krotit", dobrý díl.
Převedení klasiky do povedeného thrilleru, který dobře ukazuje, co s člověkem dokáže udělat touha po moci společně s drogami. Postavy jsou dobře vykresleny, u hlavních se dozvíme i něco z jejich minulosti, nikdo tu není vyloženě jen "zlý" nebo "hodný", většina postav se navíc postupně vyvíjí. Z děje trochu mrazí, místy mi některé situace přišly už přehnané, ale díky zapojení drog nakonec i uvěřitelné. Ono se lehko může stát, že člověku, který má narušenou psychiku s přispěním chemie tak trochu "přeskočí". Největší silou knihy je celkově její temná atmosféra. Originál jsem nečetla, možná na něj také dojde, až budu mít náladu číst něco tak ponurého znovu. Zajímalo by mě, jestli původního Macbetha vedla k jeho činům jen mocichtivost nebo v tom bylo ještě něco navíc, jako u Nesba. Macbetha řadím mezi jednu z těch knih, u kterých se mi svým zvráceným způsobem líbí, jak je vylíčen děj, z jehož obsahu mi je vlastně docela mizerně. Celkově dávám 5* - díky atmosféře, vykreslení postav a tomu, že i s odstupem času mi kniha stále zůstává v hlavě.
Co se týká děje a zápletky, tak mi kniha přišla skvělá. Napětí gradovalo a byla psána dobrým stylem, když zavřu oči nad chybami v překladu v elektronické verzi. V čem jsem trochu na rozpacích, je postava agentky Paige. Na jednu stranu lidská a dokázala jsem se do ní vcítit, na druhou stranu v některých věcech moc bezhlavá a arogantní. Ale kdyby to byl muž, možná by to na mě tak nepůsobilo, nakonec to je k téhle práci nejspíš i částečně potřeba. Na konci mě ale zklamala, nepoučit se ze svých chyb, zvlášť když člověka málem stály život, je dost hloupé. A celkově konec byl takový rychlý, dopadení pachatele nebylo věnováno moc prostoru. Ale na to už jsem narazila u více detektivek. Díky zvědavosti jak se bude postava Riley Paige dále vyvíjet a "otevřenosti" jednoho případu mám ale chuť ve čtení série pokračovat a díky tomu dávám nakonec 4*.
Téma regresní terapie mě poslední dobou dost zajímá, a tak jsem vděčná, že se mi dostala do rukou tato knížka. Je na ní znát, že ji psal psychiatr, co se ve své práci vyzná, ani jsem nečekala, že bude psát tolik detailů ze své praxe...Nejdřív jsem se bála, že se bude jednat spíše o zamilovaný příběh s regresní terapií na pozadí, ale bylo tomu přesně naopak. V knize jsou dobré myšlenky, se kterými ve většině případů souhlasím, zajímavé jsou i příběhy a vzpomínky jiných lidí než ústředního páru. Jelikož toto byla moje první kniha od Briana L. Weisse, tak mi občasné odbočky k jeho předešlým knihám nevadily, spíše mě namotivovaly k tomu, že si chci přečíst jeho další knihy.
Knihu jsem četla spíš proto, že zrovna nebylo nic jiného po ruce a není to úplně žánr, který čtu, ale nakonec to bylo zajímavé a místy napínavé. Dobré postavy, dobrý děj a realisticky vykreslený požár. Pasáže, kde se psalo o požáru jako o šelmě se mi hodně líbily. Zezačátku si člověk říká, jak je ironické, jak snadno může v té budově požár propuknout a přitom se dozvídá, jak špatné by to bylo...No a pak se to stane a kniha hezky ubíhá :) Do toho nějaké to politikaření, novináři, dobře vykreslené. Ale k té realističnosti mi trochu chybělo, aby umřeli i nějaké ty "kladné"/sympatické postavy a aby se ke konci nedělo až tolik zázračných zachránění :D
Tato kniha mě velmi mile překvapila, hodně se mi líbila. Místy drsné a to se mi právě líbilo, včetně konce, který byl prostě ze života, žádná pohádka. Afrika je tu dobře popsána opravdu se všemi jejími vůněmi :)
Ženské romány moc nečtu, takže toto pro mě bylo spíš takové letní rozptýlení. Chvílemi vtipné a celkem dobře se to četlo. Ale kdyby byl příběh postaven jen na Heather, asi bych knihu ani nedočetla. Děj kolem ní byl až moc předvídatelný téměř od samého začátku. Naštěstí je tam ještě příběh Jess a rodiny Heather. Jako oddechové čtení pro nenáročné čtenáře dobré, ale Alexandra Potter asi nebude úplně můj šálek kávy :)
Paulo Coelho má rozhodně lepší knížky. S Piedrou jsem se nedokázala úplně ztotožnit, chvílemi jsem nechápala její chování (třeba v závěru knihy). Myšlenky hezké jako vždy, jen by mi lépe seděly k jinému příběhu. Na můj vkus také už trochu moc náboženské tématiky.
Není to špatná kniha, ale už není tak šokující jako My děti ze stanice Zoo. Přesto má dost zajímavých částí, jako např. otevřená drogová scéna v Curychu, pobyt ve vězení, to jak snadno se dalo seznámit s různými "slavnými" osobnostmi...Ale rozhodně už vás to tolik nestrhne jako předchozí kniha.