MayaBu komentáře u knih
Opravdu zajímavá kniha, která mě určitě překvapila, jen se rozhoduji, jestli víc pozitivně a nebo negativně. Asi bohužel spíš to druhé.
Kniha hodně o myšlenkách a často utíkající k filosofii, málo o ději. Příběh Veroniky byl sám o sobě dobrý, jenže se místy ztrácel ve zvláštních úvahách a situacích (třeba intimní zážitek hl. hrdinky...). Byla to kniha, která měla potenciál se mě dotknout, ale nakonec zanechala jen vlažný dojem.
Kniha, na kterou jsem si dlouho brousila zuby a nakonec jsem si ji z knihovny vypůjčila jako audioknihu. Výborně načtenou audioknihu, nutno dodat.
Téma vskutku zajímavé, pro mě neznámé (stejně jako kraj, ve kterém se děj odehrával), bavilo mě to a rychle získalo. Byla jsem zvědavá, kam Doru pátrání zavede, rozplétala jsem nitky osudů spolu s ní a zároveň odhalovala temné kouty Dory samotné. Jen ten konec... poslední kapitola byla zvláštně useknutá, právě za ni o hvězdičku méně.
Můj zásadní problém je v tom, že jsem čekala něco malinko jiného. Vlastně něco dost jiného.
Těšila jsem se na příběh o holce, která se snaží "vylézt ze své ulity" a překonává výzvy. Sophie skutečně překonává jakési "výzvy", ale jde jí to za a) příliš jednoduše a za b) všechno, co dělá sdílí na soc. sítích. To mi připadalo zbytečné (vždyť to dělala pro sebe, ne?) a její zmínky o počtu sledujících zabíraly pomalu půlku knihy.
Vtipné bylo, jak všichni Sophie říkali, že by se měla změnit, ale zároveň že je vlastně uvnitř pořád stejná a je to tak dobře. Její kamarádka Ella mi navíc byla krajně nesympatická. Líbil se mi ovšem závěr, posledních pár kapitol, kdy vyprávění dostalo mírně vážnější ráz.
Sečteno, podtrženo - nad touhle knihou s roztomilou obálkou se nesmí moc přemýšlet. Potom je z toho celkem fajn letní čtení.
Výborná kniha přečtená během jednoho dne.
Boyne to zkrátka znovu dokázal - vytvořil příběh z válečné doby vyprávěný očima dítěte, který čtenáři mnoho dá.
(Na str. 214 se Emma ptala: "Vážně je tak snadné zkazit nevinného?" Zdá se, že bohužel ano...)
Některé byly dobré, jiné horší. Jako malá jsem nenáviděla pohádku o Egle, to proto, jak končí, ale tentokrát se mi asi líbila nejvíc.
Relativně čtivá sága v kulisách vznikajícího státu Texas. O lásce lidí i jejich lásce k půdě, o rodině a o přátelství. Akorát toho "prokletí" bylo trochu moc a přišlo mi, že si Jessica urvala knihu pro sebe. Nemohu se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami...
(a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na trošku kostrbatější překlad)
Nikdy by mě nenapadlo, že může Werther s Šer Chánem vyrazit do Pýchy a předsudku a že si ještě k tomu budou i celkem rozumět!
Skvěle propletené příběhy, dokonce ani nedostatek popisu, na který si tu někteří stěžují, jsem nezaregistrovala. Ideální kniha na prázdniny!
Nejdřív jsem viděla film, ale vůbec, opravdu vůbec, mi to nevadilo. Když to čtete, máte pocit, že to všechno Charlie napsal přímo vám, že vy jste ten "přítel". Jsem ráda, že jsem tuto knihu přidala do své knihovny.
Knihu jsem přečetla takřka raketovou rychlostí, na čemž má ovšem větší podíl délka kapitol než nějaký poutavý děj. Ano, našlo se tam pár mimořádných filosofických myšlenek, ale bohužel mě to nijak za srdce nevzalo.
Tahle knížka mi vzala dech. Nečekala jsem, že kombinace Romea a Julie, Malého prince, severské pohádky a 2. světové války může dopadnout takhle... Naprosto speciální kniha, zasloužila by si víc než 5*!
Lepší než Kukačka, ale měla jsem dojem, že až na úplný závěr se tam tak nějak nic nedělo. Nebylo to ovšem vůbec špatné čtení, Londýn na mě dýchal z každé stránky...
Přijde mi zvláštní napsat, že jde o oddechovou knihu, protože samotné téma příliš oddechové není. Každopádně velice čtivá a zábavná kniha o síle přátelství a samozřejmě taky o schizofrenii.
Dlouho jsem přemýšlela, k čemu tuhle knihu přirovnat a myslím, že jsem konečně našla ta správná slova: Je jako velký hrnek smetany. Je jí moc na to, abych ji zhltla najednou, ale je tak sladká, že si jí vychutnávám až do poslední kapičky. Malé ženy jsem skutečně četla dlouho, ale byla to velmi příjemná kniha. Místy možná naivní, ale zcela odpovídající době, kdy byla napsaná.
P.S. Film z roku 1994 doporučuji :)
Jak tak koukám, tak můj názor, že Griša má vzestupnou tendenci, se zdá býti lehce nepopulárním. Za mě byl ale třetí díl určitě nejlepším z této série.
Stále to bylo čtivé, našly se dokonce plot twisty, které jsem opravdu nečekala (takže pro přístě už vím, že ani pár let staré ya série nemám podceňovat) a hlavně se tu konečně ústřední dvojice (potažmo trojice) dočkala pořádného vývoje. Dokonce jsem cca od půlky začala držet palce i Malovi (což jsem si ve dvojce říkala, že se nikdy nemůže stát). On nebyl snadno oblíbitelný, ale byl takový...reálný?
Bylo to vlastně finále, jaké jsem si přála, aby tato série měla, ale ani jsem nevěděla, že ho chci takhle :) A minimálně tedy v aj, nevím, co s tím provedl překlad, má tato kniha jednu z nejkrásnějších posledních vět, jaké jsem zatím v knize viděla. 4,5* a asi jsem objevila svou novou guilty pleasure sérii.
Byl tohle výplňový díl? Ano. Ale jestli výplňový znamená víc politiky, tak s tím nemám nejmenší problém, naopak. A navíc přihoďte jednu skvělou novou postavu (samozřejmě mám na mysli Nikolaje! Pomalu každá scéna s ním stála za to). Na druhou stranu se tu (vedle docela zajímavého posunu u Aliny) stal z Mala po většinu času nehorázný pitomec. (Jeho chování sice zpětně i celkem chápu, ale ne že mě neštval)
Za mě tedy o trošku lepší než jednička (sice začátek vypadal dost nudně...ale naštěstí to byl opravdu jen začátek) /čteno v originále/
No, bylo to něco úplně jiného než jsem čekala...vysloveně špatným pokračováním bych to nenazvala, ale vedle prvního dílu to nebylo úplně ono.
Jakmile jsem zjistila, že dojde ke kompletní změně POV ze kterých je příběh vyprávěn, upřímně mě to zamrzelo, protože ano, já měla v prvním díle radši Rhena než Greye. Toho jsem si sice tady rychle oblíbila, hlavně když mi Lia Mara přišla víc než polovinu knihy jako absolutně nijaká a nesympatická, ale stejně bych bývala ráda i kapitoly z Rhenova a Harperina pohledu.
Tempo vyprávění bylo stále slušné, ke konci pořádně gradovalo a ten úplný závěr?!? Argghhhh! Už zas pěkný cliffhanger. Na třetí díl jsem tuze zvědavá. A hrozně moc se bojím, že budu zklamaná...3,5*
Jako ochutnávka severských mýtů se tato kniha zřejmě osvědčí (ještě lépe s nějakými vikingskými zpěvy do sluchátek pro lepší atmosféru). Já ale čekala víc, nejen jednoduché podání jednotlivých příběhů. Špatné čtení to ale určitě není. /čteno v originále/
Až překvapivě dobrá komedie. Místy se člověk pousměje nad jednáním postav, ale nejlepší jsou jednoznačně autorovy, respektive překladatelovy, hrátky se slovy, kterých Večer tříkrálový skýtá nesčetně.
P. S. Nad názory hraběte Orsina a rychlostí, jakou se jistá hraběnka dokáže zamilovat jsem sice kroutila hlavou, ale to už k Shakespearovi tak nějak patří
Jandy Nelson umí psát, to bezesporu. Navíc dokáže do svých knih kombinovat těžší témata a věnovat se jim tak, že jde pořád o "fajn oddechové čtení", které ale pořád má i trošku hloubku.
To ale bylo v případě Nebe je všude silně přehlušeno zkraty hlavní hrdinky (resp. jejího chování, které už po nějaké době čtenáře nutily protáčet oči), nedotažeností některých vedlejších postav (ehm, třeba zrovna jistý přespříliš dokonalý chlapec) a nereálností prostředí (na mě trochu moc kouzelných kytek a bláznivých příbuzných). Zatímco Dám ti Slunce byl YA příběh nutící k zamyšlení obsahující špetku romantiky, mám pocit, že tady šlo (bohužel) především o romantiku a to ještě lehce podivnou (bez toho milostného trojúhelníku by bylo na světě lépe). 2 - 2,5*
Takové milé čtení (když je tam Florencie a popisy italských specialit, tak to snad ani jiné být nemůže :), ale má své mouchy. Pokud si čtenář všimne, tak všechny události se dějí neskutečně (tudíž nereálně) rychle za sebou a jisté nelogické postupy a ukvapené závěry hlavní hrdinky, no, škoda mluvit. Jako romantická oddechovka třeba na léto ale Láska & gelato poslouží dobře.