MayaBu komentáře u knih
Možná tuto knihu nadhodnocuji, ale propojení jednotlivých povídek mi přišlo dokonalé, hlavně když se na konci sešli všichni hlavní aktéři...
Jednotlivé povídky měly své mouchy - první byla sice vtipně napsaná, ale děj se mi zdá dost nereálný, druhá mi (narozdíl od většiny komentujících) přišla nejlepší, třetí měla hodně nezáživnou první polovinu. Zápletky byly dost průhledné a jednoduché, to je pravda, ale jako celek Sněží, sněží působilo až překvapivě dobře.
Svižná, občas vtipná kniha. Pojetí některých členů rodiny (myslím hlavně rodiče) mi přišlo místy až parodické, ale uznávám, taky jsem se nad těmi kalamitami někdy zasmála. Taková oddechovka, každopádně co se tematu psychických chorob týče, Uvnitř mé hlavy se mi líbilo víc.
Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci.
Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.
Ach jo! Já opravdu nevím, kde nastala chyba, ale tahle knížka mě začala bavit až na straně 300. Po přečtení anotace jsem se na ni těšila, ale nakonec jsem se strašně dlouho nemohla začíst. A hlavně - je opravdu nutné, aby tam bylo tolik mrtvol? Myslím, že by to šlo i s menším počtem úmrtí... (a naprosto souhlasím s komentářem kayly8)
Nečekala jsem, že půjde o knihu, nad kterou se budu muset zamyslet. Nakonec jsem ale našla podnětů k přemýšlení až až - od Meganiny matky přes Luka až po Meganin vztah k Jasmine. Je pravda, že kniha je napsaná "lehce" - žádné dlouhé podrobné popisy nebo složitá souvětí, ale děj to podle mého dostatečně vyvažoval. A navíc ta obálka.... :)
Začátek vypadal slibně - dívka utíká z domu plného strašlivých příbuzných, aby odhalila tajemství. Jenže záhy se ukáže, že veškeré napínavé scény, které kniha nabízí, jsou popsané tak čtyřmi řádky a je po všem. Styl, kterým byla kniha napsaná mi přišel kostrbatý (možná záležitost překladu?) a dialogy nedostačující. Knihu jsem neustále odkládala, nebavila mě.
Nevím, ale já se na Paní Dallowayovou těšila. Říkala jsem si, že půjde o zajímavý příběh a bude psán naprosto ojediněle. To druhé platilo, ale to první jaksi pokulhávalo. Prvních cca dvacet stránek bylo o "náhodných kolemjdoucích" než se autorka konečně dostala ke Clarisse. V příběhu jsem se ztrácela a místy jsem musela nějaká dlouhá souvětí číst několikrát, než jsem objevila jejich smysl.
Budu se určitě snažit tuhle knížku vzít za nějaký čas znovu do ruky a přijít jí na chuť.
Poprvé jsem ji přečetla jako malá a Pollyannu jsem obdivovala. Myslím, že mě tím svým neskonalým optimismem nakazila. Moc milá knížka.
Upřímně jsem po druhém díle, který v mých očích zachránila až poslední třetina, netušila, že bude ten závěrečný taková pecka.
Jistě, má to své mouchy - největší je asi délka, protože to mohlo mít alespoň o 100 stran víc aby si člověk všeho dostatečně užil. Ale jinak? Má to spád; má to pořádné zvraty a to od začátku do konce, takže se člověk opravdu nenudí; má to Jude (hrdinka s charakterem, to je u vílích příběhů skoro vzácnost...) a ano, taky Cardana, kterého už jsem v tomto díle konečně začala chápat a mít ráda; má to relativné propracovaný svět a bavilo mě propojení s tím naším; plus to má dokonce občas i vtip.
Královnu ničeho jsem tedy zhltla během dvou dnů a jsem s ní velmi spokojená. Dokonce bych řekla, že nad očekávání. Zkrátka dobré "grand finale". 4,5*
Tato kniha má našlápnuto stát se mým letošním "překvapením roku". Upřímně - původně jsem vůbec neměla v plánu ji číst, nejsem fanoušek retellingů a už vůbec na na Krásku a zvíře. Nakonec jsem po ní ale sáhla v originále ve chvíli, kdy jsem nevěděla, co číst dál. A jsem velmi příjemně překvapená.
Největším plusem jsou postavy. Výborně popsané, komplexní a oblíbitelné (po přečtení některých recenzí mám pocit, že Rhen zas tak oblíbený není, ale I'm here for all those morally gray characters, takže já byla unešená i z něj, hlavně pak ukázek všech jeho stránek, ale slovo "komplexnost" už jsem zmínila).
Děj se na začátku rozjede rychlým tempem, které se (víceméně) drží až do úplného konce. Skvělá byla i romantická linka, protože působila nejen jako správná slow-burn, ale taky byla velmi reálně působící díky nejistotě na obou stranách. A hlavně - Temné a osamělé prokletí není jen o romanci. Je taky nutno zachránit zanedbané království před hrozící válkou.
Jistě, chyby by se našly - ať už bližší vysvětlení skutečnosti, jak Emberfall vydržel bez vládce pět let nebo nedostatečná specifikace detailů oné kletby (třeba jak je to s plynutím času na Rhenově zámku a mimo něj, v tom musel být nějak háček, aby počty sezón, unesených dívek a let vycházely).
Podrtrženo, sečteno, za mě daleko lepší než Dvůr trnů a růží. Velmi se těším na druhý díl a tento doporučuji.
Jsem po dočtení lehce rozpačitá. Nikdynoc jsem brala do ruky s velkým očekáváním, ale nadšení se bohužel nedostavilo v tak velké míře.
Na styl psaní jsem si musela zvykat tak 200 stran, stejně dlouho jsem se taky rozkoukávala v ději a světě (jehož ladění do antického Říma je btw luxusní). Jakmile přišla do hry Rudá církev a jednotliví akolyté, začalo mě to bavit. Postavy byly zajímavé (Pšt je můj oblíbenec), nechyběla akce a pár překvapivých (a několik méně překvapivých) zvratů. Poznámky pod čarou mi většinou nevadily, brala jsem je jako příjemné zpestření a ano, zamilovala jsem si pana Laskavého a jeho sarkastické poznámky.
Jenže jsem ke konci měla pocit, že ty potoky krve a některé až naturalistické popisy příliš tlačí na pilu v pasážích, kdy kniha až příliš sklouzávala ke klasické YA jenom proto, aby se tvářila, že právě do YA nespadá. Tohle podivné "balancování" mezi YA a fantasy pro dospělé bylo místy dost rušivé a výsledkem je cosi na půl cesty. Druhému dílu ale určitě šanci dám. A tomu prvnímu velmi možná i 4*, vždyť ta obálka je nádherná!
Tahle kniha toho víc postrádala než měla a sice v první řadě výraznou, sympatickou a alespoň trošku originální hlavní hrdinku, dostatečné motivy pro jednání jednotlivých postav (které byly taky naprosto ploché), větší zasvěcení do systému magie a tamního světa, překvapivé zvraty...a to pořád není vše.
Nejen že mě Everless neoslovilo, ale ono mě absolutně nezajímalo, co se s postavami děje ani kam se příběh ubírá. Místy pokulhávala logika (SPOILER - sedmnáctiletá holka má crush na někoho, koho viděla naposledy, když jí bylo sedm?? Vážně na tom stojí tři čtvrtiny děje a on je na tom čirou náhodou stejně?), nebylo to ani náznakem napínavé, naštěstí ale docela čtivě psané (za což je spolu s docela hezkou obálkou ta 1*)
Mám dojem, jako bych četla jinou knihu než tvrdá většina zde komentujících, ale bohužel, pro mě zůstane Everless knihou a absolutně nevyužitým potenciálem.
Bylo to kouzelné a výborné, prostě jako všechny knihy Kerstin Gierové, které jsem dosud četla.
Mám dojem, že i kdyby tahle autorka napsala 400 stránkovou knihu o ničem, stejně by mě to bavilo, protože její styl psaní a styl humoru mě zkrátka neomrzí.
Jistě, něco podstatnějšího se začalo dít až kolem strany 100, velkou roli hrály náhody, ale stejně jsem si Zámek v oblacích užila a určitě si ho přečtu znovu.
Z nějakého blíže neurčitelného důvodu celkem zklamání. My Fair Lady mám velice ráda, ale tohle jsem si měla přečíst buď před tím, než jsem se s muzikálem poprvé potkala, a nebo předlohu úplně vynechat. Nedá se říct, že by to bylo nudné.. i vtip to má... prostě zůstanu u MFL s Audrey :)
Pohlcující vyprávění o lásce a štěstí, ale také rase a identitě, kterému jako kulisy posloužil horký Lagos, s ním silně kontrastující Spojené státy i nepřívětivý Londýn. Velice upovídaná kniha, přímo přeplněná slovy. Přiznávám, že mě Amerikána ke konci už tolik nebavila, osudy Ifem a Obinzeho v Americe/Londýně jsem ale hltala.
Na zadní straně obálky se píše cosi o „opojném, zničujícím a intenzivním příběhu s opravdu šokujícím závěrem.“. Byla jsem zvědavá, jak takový příběh bude vypadat.
Jedno je jisté - nelíbilo se mi to. Pozitivum vidím snad jen ve vlčích mácích na obálce, zvlášť zadní strana obálky vypadá vážně skvěle.
Děj? Chaotická změť tajemství a dalších tajemství, plus kupa dalších (mnohdy vážných) temat, to vše doplněné nezdravou dávkou cigaret a alkoholu.
Jednotlivé postavy mi přišly ploché a trochu se spíjely jedna do druhé, nedokázala jsem pochopit jejich jednání a už vůbec mi nebyly sympatické.
Dochází mi, že vlastně nevím, o čem ta kniha byla. Zklamaná nad touto podivnou pomatenou knihou jdu vzít do ruky nějakou jinou.
Musím uznat, že jsem se nechala zlákat obálkou. Právě za ni uděluji jednu hvězdičku, druhá je za ty poslední cca dvě kapitoly, které na rozdíl od zbytku knihy přinesly alespoň jakési napětí. Ano, jsem zklamaná, protože mi to přišlo příliš natahované a postrádalo to čtivost.
Triologie o královně Tearlingu měla našlápnuto k tomu stát se mou nejoblíbenější sérií. Po dočtení třetího dílu se jí ovšem nejspíš nestane.
Ještě za polovinou knihy jsem byla nadšená - bylo to čtivé, napínavé (prostě jako první dvě knihy), některá tajemství se už odkryla. Jenže potom .... došlo k jistým, ehm, zvratům a odhalením, která byla jakási první varování, že to, co přijde, se mi asi nebude úplně líbit.
Budu upřímná - nelíbilo se mi to vůbec. Jasně, bylo to vskutku nečekané a radikální atd. ale ve špatném slova smyslu. Navíc si myslím, že si ty postavy (ať už Kelsea, Rafan a nebo Rudá královna) zasloužily trošku jiné osudy. Stejně tak mě zklamal Finn a jeho dějová linka, na můj vkus dostal až moc prostoru...
Takže 3* a to za čtivost a první půlku knihy. Mrzí mě to, ale v mých očích si tato série neudržela tu vysokou laťku, kterou nasadil první díl.
Solidní 4*, které ovšem mají k 5* celkem daleko. Bylo to dobré, ale dech mi to nevyrazilo.
Za plus považuji hlavně nepopiratelnou čtivost. Svět, ve kterém se kniha odehrávala, byl nápaditý a taky nabízel mnoho možností pro samotný děj (když jsou vraždy na denním pořádku, tak to se pak plány spřádají poněkud jednodušeji, že...)
Jenže...v první polovině byly zvraty v pohodě, některé mi přišly možná lehce ukvapené, čekala jsem, že k nim dojde až později, ale budiž. Potom však přišel jeden, u kterého jsem protočila oči.
SPOILER! Prostě nemám ráda, když někdo prohlásí postavu za mrtvou a pak ji hodí zpátky do děje. (Navíc jenom proto, aby ji teda opravdu zabili.)KONEC SPOILERU.
A ještě jeden detail: Proč se jméno Tyrus neskloňuje stejně jako třeba Prométheus? Tyrus bez Tyra. V knize ale potkáte Tyruse. A druhý detail: Diabolik nemá slzné váčky, ale mlží se mu pohled, když dojde na něco dojemného?
Místy překrásné (žasnu nad krásným jazykem českým), ale celkově bych řekla, že vzhledem k množství úvah, které se k ději vážou (pohrdání spol. řádem, kdo nese vinu za zlo ve společnosti atd.), je děj "přeletěn" příliš povrchově a rychle.